NELLAS: mel jsem to do osmicky uplne stejne, pak mi to suplujici telocvikarka behem 3 minut vysvetlila, jak se ten mic ma rukama prijimat, co to je vlastne za pohyb a pak me to docela bavilo, i na gymplu:) je to hodne o trenerovi/ucitelovi, ty zaklady s tebou imho proste u kazdyho sportu musi nekdo projit a naucit.

SALVATOR: Hrazdu si vůbec nevybavuju, ale šplh na laně byl tragickej. Zmítala jsem se metr nad zemí a čekala na propuštění od učitelky. :D Tyč byla trochu lepší, ale pořád dost tragická.

KOVOVAMINCE: Dyť je to jak volejbal, jen nohama :D. Jo, florbal a přeskoky u mě kupodivu taky dobrý. A překvapivě i spousta věcí na hrazdě mi šla.

SALVATOR: Nohejbal třeba vůbec nechápu. Ale šel mi florbal a skok přes kozu/bednu. :D

ZUULUU: To sme se asi nepochopili, nikde přece netvrdim, že bys měla stát jak solnej sloup. Tvrdim, že mě srali soutěživci jako GUMBA, který dávali co největší rány, který samy o sobě bolej jak svině, a eště mířili na rozkrok nebo břicho, protože to se nejhůř uhejbá. A když pak náhodou prohráli, tak to málem vobrečeli. Tím přece netvrdím, že máš stát jak poleno.
KOVOVAMINCE: Jo, volejbal ušel. Ale k tomu sem se dostal až na vejšce. A taky nohejbal nebyl úplně zlej.

SALVATOR: Po mně zbejvaly jen holky bojící se míče a úplně levý. Já jsem vybíjenou jen považovala za stupidní a tak jsem přistupovala i ke hře.
Ale třeba volejbal byl fajn a ne jen kvůli vejšce, kterou jsem disponovala už na základce. :D

ZUULUU: Nějak nechápu, jak to souvisí s tím, že mi přišli kreténský soutěživci, co brali míčovky při těláku až zbytečně moc vážně.

KOVOVAMINCE: Já zůstávala úplně poslední. :-) Popravdě jsem tyhle hry nikdy nepochopila. Pamatutuju si, že jsem třeba fandila nejlepší kamarádce, která zrovna hrála v družstvu proti mě a něco se jí povedlo. A to mám tak nějak dodnes - chápu sportovní utkání mezi zeměmi, firmami, vesnicemi, ale už moc nechápu, k čemu by mi bylo dobré jít hrát proti kamarádům. Pokud teda pominu fakt, že obecně ani v životě nejsem týmový hráč. Ale já měla od druhého stupně trojky z tělocviku, takže můj názor není směroplatný. ;-))

ZUULUU: Taky tě vždycky vybírali za kapitána? :)

SALVATOR: No jo no, ale snažil jsem se nemířit na hlavu. Bohužel ze zcela zištných důvodů - byl jsem jako dítě hodně soutěživý, takže důvodem bylo, že ráně na horní část nohou nebo spodek břicha se nejhůř uhýbá. A právě když dáš bombu, tak se to i blbě chytá.

Bojím se výšek, pokud nemám nic pod nohami. Neskocil bych padákem, nejel na zip line.

Nevadí mi stát na střeše paneláku úplně na okraji.