D1RABBIT: Jenže tohle hecování na mě nezabírá, jen mě nasere.

Jo a plavat taky umím.

Já mám teda eště jednu překážku. Z fyzickýho vypětí nemám ten endorfinovej rush, co většina lidí. V tom okamžiku se pro mě z jakýhokoliv sportu stává jen únavná upocená dřina, ze který sem jen nasranej a na konci není žádná odměna. Naštěstí existuje třeba lezení, kde tou odměnou je zvládnutí nějaký stěny, nebo plavání, protože miluju pohyb ve vodě.

SALVATOR: To spíš právě pro to že děláš to hovno

FRIZER: Nenáviděl sem tělocvik, do dneška dělám pokud možno hovno a přesto sem nikdy neměl nic zlomenýho... Hm nebo že by právě proto?

DEADSLUT: taky sme takovýho případa na zákldce měli. Poslední den devítky "někdo" koupil tmely ve spreji a tomu renaultíku, ne kterýho se snažil sbalit matikářku, uspěšně ucpal každej spár a otvor.

Ale největší pomsta tělocvikářskýmu pléměti přišla na střední, když jsem nastoupil do IT třídy. 30 puberťáků s nulovou schopností ovládat svoje tělo dělalo velký divy, a po prvních pár tejdnech marnejch pokusů i tělocvikář pochopil, že nejjednodušší je nachat nás čutat fotbal, ty co to nebaví ping pong a moc se do toho nemotat, bo přijde k úrazu. Spolužák, kterýmu jsme říkali golem, během toho měsíce zvládnul zlomit žebřiny na druhý straně tělocvičny po podání při volejbalu, následující hodinu skalpoval bradou svýho o hlavu menšího kolegu a zakončil to klučina, kterej při skoku s rozběhem zapomněl skočit, proběh kolem dopadový žíněnky a narval to hlavou do zdi.

D1RABBIT: jestli nejsi schopnej rozpoznat rozdíl mezi polo/profesinálním trenérem a učitelem tělocviku, tak se hodně vysvětluje...

Tak ono hodinu párkrát týdne běhat na jeden a druhy konec tělocvičny a na každý tlesknuti sebou mrdnout o parkety te fakt padat naučí....ten skill je neocenitelnej

SALVATOR: Vybíjená - královna sportů pro gumy.

D1RABBIT: Taky by to ale měli být pedagogové a vědět, že tohle na každého nefunguje a že řvát na někoho přes ostatními puberťáky, že je neschopná nula, je hodně kontraproduktivní. A zase jsme u toho, jestli u rekreačního sportu má jít o výkony nebo dobrý pocit a snažit se to udělat co nejlíp můžu nebo se napasovat do nějaké tabulky, která na mě úplně nesedí.

AMANT: Tlustoprd se ozval

MATEEJ: Takže myslíš že ty 2x45 minut týdně jsou zbytečné? Chápu že pro spoustu lidí je tělocvik zdroj frustrace na mnoho let, ale naopak bych hodiny klidně přidal. Zrovna blbej kotrmelec se může hodit v případě pádu. Ono ty školy dost často nabízejí další aktivity v případě zájmu.

My třeba povině chodily 2 a 3 třídu plavat do bazenu, díky tomu jsem se naučil plavat. Byla možnost chodit po družině na Judo....fajn, chvíli jsem chodil....ale hlavně díky tomu jsem v životě blbě nespad a nikdy neměl nic zlomenýho. Vybika zrovna cvičí koordinaci a postřeh....a čim dříve dostane tělo tyhle návyky tim lépe.

Měli jsme třídního který nás bral i o víkendech na kolo kdo měl zájem. 90 km na kole za den jsem ujel porvé ve 14

Mezi 12-18 jsem asi sportoval nejvíc....nic extra, ale tělo si to pamatuje a kdykoliv za poslední roky začnu něco dělat, hned je to znát.

Mladší kolegové v práci, kteří takoví přístup neměli, nebo nezažily jsou mnohem nemotornější, slabší, rozlámanější a bolístka sem a tam.

A to je pořád dost minimum toho o šlo vše dělat, spolužáci kteří aktivně něco dělali jsou na tom pořád ok, i když se blížíme ke 40....

Co se v tomhle zanedbá zamlada, se pak horko těžko napravuje

Přiznávám, že strašně moc doufám, že se výchovy dnes už učí jinak - kvůli svým dětem.

Jak tu zaznělo, za mě totéž - nikdo nám nic nepředvedl, nikdo nás to neučil, prostě zaběhni 1500 a já ti změřím čas, zazpívej písničku, namaluj vodovkami obrázek podle předlohy a já tě oznámkuju. Děti pohyb potřebují a přijde mi fajn mít výchovy zařazené v povinném základním vzdělání i proto, že poskytují možnost oddechu mezi předměty náročnějšími na přemýšlení. Ale ať to učí někdo, kdo k tomu má vztah a umí ho předat!!

SALVATOR: Sport totiz charakter neformuje, ale naopak odhaluje, zejmena v zapalu hry.

Když prší, tak chodím nejraději bosa, v sukni a halence, bez podprsenky a naostro. A líbí se mi, že mi je trochu zima a připadám si ukrutně přitažlivá :D Jo a byla jsem tak promoklá dneska i ve školce pro dítě a měla jsem radost, že přišli pro potěr i tatínci.

Zpět k přiznáním (příznání to není proto, že bych se za tyhle názory styděl, ale proto, že je kvůli tlaku okolí neříkám moc veřejně):

Myslím si, že tělesná výchova není naprosto nezbytnou součástí základního vzdělání.

Myslím si, že dítě nemusí ovládat vybiku, výmik nebo i blbej kotrmelec. Jaká nebezpečí mu hrozí, když nebude umět kotrmelec? Jak strašlivé zakrnění jeho pohybových schopností to způsobí?

Myslím si, že dvě hodiny pohybu týdně (a míra kvality vybavení tělocvičny) nejsou univerzální lék na dětskou obezitu.

Myslím si, že každé dítě nemusí nutně dělat nějaký sport, jak člověk pořád slyší z médií. Ok, tak už nebudeme mít tolik medailí z mezinárodních sportovních soutěží, medailí, které potřebujeme přesně k... čemu? Myslím si, že značná část tohoto tlaku je uměle vyvolávaná bafuňáři, kteří potřebují udržovat v provozu svůj sportovní byznys (a to nejen profesionální, ale i ten dětsko-amatérský).

Abychom si rozuměli - pohyb ano a spoustě dětí by prospělo, kdyby ho měly víc. Ale pokud se dítě všude vozí autem nebo mhd a ve svém volném čase se nehne od počítače a telefonu a nezdravě jí, tak to 2x45 minut tělocviku týdně rozhodně nezachráněj, a to ani když se k nim přidá 1,5 hodiny nějakého sportovního kroužku. To jsou jenom takový šidítka pro líné rodiče, aby si mohli namlouvat, že když dítě chodí do školy s dobře vybavenou tělocvičnou a na jeden sportovní kroužek, tak že je o jeho fitness vystaráno.