Už několik týdnů si na epizody pouštím před spaním přednášku Tomáše Petráska o zániku života na
Zemi a samotné Země v následujících stamilinónech a miliardách let. Z nějakého důvodu mě nevyhnutelnost a nemilosrdnost těch čistě fyzikálních procesů naplňuje jakýmsi klidem.

Nikdy jsem nebyl na zadny jiny svatbe mimo svoji. A to jsem vyrustal pred hospodou kde byly kazdej vikend

Nemůžu dát palec vůbec nikam, celý by se to tím zkazilo.

Přiznám se, že sežrat na posezení skoro celou Merci a zajíst jí Pringles, je jednou za čas prostě skvělý zážitek :D

Zacina mi chybet covid kvuli ty invazi sportu, ktery se objevujou ze svech stran. Sotva skoncil hokej, sere se sem tenis, sotva skoncil tenis, je tady fotbal.
Prosimvas, zruste ty sporty, nechte Formuli 1, diky.

AMANT: ona je to teda karmínová... ve východní Evropě jí měli rádi ve vexikologii jako povýšení/odkaz na prolitou krev v obzvlášť významný bitvě, stejnou používá třeba Rumunsko nebo Morava na orlici v pár historickejch verzích.

KOVOVAMINCE: Ja si nekteré takové perly zapisuju, z podobných mikropříhod jsme jednou uspořádali i autorské čtení. Zrovna teď měla jedna taková příhoda “výročí”

MICHELLEDANIELS: ... ona je intelektuálka, ale jinak je to fakt chytrá holka! (Povídala kdysi jedna prodavačka druhé.)

MICHELLEDANIELS: já bydlím přímo nad kavárnou, vím kdo s kým šuká (všichni se všema btw), kdo má kde herpes, kdo komu kolik dluží... Rozdíl je v tom, že já to poslouchat nechci, ale jak jsem v prvním patře, tak se tomu nevyhnu.

KOVOVAMINCE: já většinou slychám jen takové ty útržky ze zahrádek, když procházím.
Dnes třeba: “no ona je židovka, ale je fajn” (dvě ženy)
kdysi: “no víš, mně se potetované holky nelíbí, ale když je prc*m zezadu, tak mi to je jedno”
... kolikrát člověk posbira zajimave útržky, když proběhne městem

BOUCA: Miluju cizí rozhovory. Jsem zvědavá jak opice a když narazim na nějakýho degeše, jsem nejšťastnější.
Tuhle mi muž zakázal ve Hvězdě pronásledovat velmi stylovou maminku, která doprovodu říkala: "No, já jsem úplně v šoku z těch stromů. Moc se nepohybuju v prostoru s tolika stromy. Vůbec jsem nevěděla, že jich je tu tolik, v Praze to člověk nečeká..."
A fakt zněla natolik šokovaně, že budu do smrti přemýšlet, jak ten rozhovor pokračoval. :D

Občas když neseženu partáka na spolecnej oběd a musim vyrazit sám. Tak občas člověk narazí na hlucnejsi lidi… dost často mě baví ty hlody co z nich padaj. Ja vim, nemělo by se to, ale špunty do uší s sebou do restaurace fakt nenosim…