Na chalupe nemame televizi, internet je tu jen edge na mobilu v loznici v patre a v obyvaku u okna, a je to super!
Vcera jsme s deckama tri hodiny hrali zoliky, dneska si vsichni ctou... jen je teda blby, ze skrzeva ten neexistujici internet ja zitra musim v sest rano vyrazit nach Prag do prace a odpoledne za nima zpatky...

Nemám datovou schránku... velmi často čtu názory, jak bez ní v dnešní době někdo může být... já můžu a nějak mě nenapadá k čemu bych ji vlastně použil...

Kdyz chodim aleji, kde jsou z obou stran stromy jejichz koruny nademnou tvori zelene nebe a do toho prosvita slunce, citim se tak v bezpeci a tak spokojena... Neumim ten pocit pojmenovat poradne, je to proste nadherny...

našel jsem si guilty pleasure v postbrexitovém Daily Mailu :)

Ve mně někde hluboko byla část jménem Strach.
Pekelnej strach, že mě nepřijmou, nepotřebují, považují za hroznou, opustí atd.
Tahleta část se vždy spojila s ostatníma a pracovala proti mně.
Mluvila o mně ve třetí osobě. "Stejně je hrozná, k ničemu, nechyběla by nám, nehledali bychom ji, kdyby se ztratila... Namluv jí cokoli a uvidíš, ona bude souhlasit. Můžeš ji seřvat, znovu přijde. Můžeš jí ublížit, bude se snažit víc. Je k ničemu! Nezaslouží si nic hezkýho. Jen se na ni podívej..."

Jenže už tam vevnitř není. Bylo to neudržitelné. Celé se to rozpadlo, přeskládalo se to a tahleta část se nezačlenila do nového celku. Nepotřebuju ji. Nechci ji. Nemám pro ni už nadále místo a ani využití.

Někde ve mně hluboko je ukryta část, která tak nějak ví, že jsem nepřijatelná. A ta mi způsobuje, že na sebe přivolám situace, které mě o tom zas a znovu přesvědčí. Nevím, co s ní. Tak nějak jí totiž věřím. Že má pravdu.

GREAT_R: No tak to už ne, tady že radši zastavím.

Líbí se mi Pekarová-Adamová.

GREAT_R: přiznávám se, že rád trolím fanoušky Star Treku a Star Wars. Já jsem Groot. ;)

AMANT: pro me je Xena posledni model Liazky co byl vyrobenej

GREAT_R: Pane, byl jste kvalitně vytrollen.

GREAT_R: to nevadí, tak třeba takovej ten dřevostrom. Ten je taky trapnej.