ADELHAIDA: já to měla dřív v šuplíku, ale teď na to šuplík volný nemám :) Jinak tašku na na dárkové tašky mám taky a tašku na tašky u koše.
Já se tomu paradoxu vždy smála i v obchode, když se prodavačka zeptá, jestli na tu kabelku chci tašku (tašku na tašku) :))

ADELHAIDA: tak kdyz jsme v tech Priznani, tasku na darkove tasticky mam teda taky uz no:))))

ADELHAIDA: :)) děkuji za morální podporu

ADELHAIDA: tak to je na masli! Urcite je taky nekde mas roztrideny a srovnany a smotany jinejma maslema:)))

MICHELLEDANIELS: Eh... mám doma tašku na jetý igelitky, tašku na hezký igelitky, tašku na papírový tašky a tašku na jiný tašky.

Že jsem dnes volal na tři oficiální místa, než mi došlo, že je svátek.

Jizv mi prijdou sexy. Asi ze je to takovej clovek s pribehem. Jsem erotickej hipstr.

Mám doma to nejvíc vegetí, tašku na tašky.

Fakt mám rád němčinu. Líbí se mi jeji zvuk a strukturovanost.

Sem úchylná na zmrzliny. Jakmile uvidím nějakou zajímavou příchuť nebo osvědčenou klasiku, musím ji mít. Takže mám jednu přihrádku v mrazáku totálně přecpanou zmrzlinama. A dneska sem co? Koupila pistáciovou od Groma.

Na chalupe nemame televizi, internet je tu jen edge na mobilu v loznici v patre a v obyvaku u okna, a je to super!
Vcera jsme s deckama tri hodiny hrali zoliky, dneska si vsichni ctou... jen je teda blby, ze skrzeva ten neexistujici internet ja zitra musim v sest rano vyrazit nach Prag do prace a odpoledne za nima zpatky...

Nemám datovou schránku... velmi často čtu názory, jak bez ní v dnešní době někdo může být... já můžu a nějak mě nenapadá k čemu bych ji vlastně použil...

Kdyz chodim aleji, kde jsou z obou stran stromy jejichz koruny nademnou tvori zelene nebe a do toho prosvita slunce, citim se tak v bezpeci a tak spokojena... Neumim ten pocit pojmenovat poradne, je to proste nadherny...

našel jsem si guilty pleasure v postbrexitovém Daily Mailu :)

Ve mně někde hluboko byla část jménem Strach.
Pekelnej strach, že mě nepřijmou, nepotřebují, považují za hroznou, opustí atd.
Tahleta část se vždy spojila s ostatníma a pracovala proti mně.
Mluvila o mně ve třetí osobě. "Stejně je hrozná, k ničemu, nechyběla by nám, nehledali bychom ji, kdyby se ztratila... Namluv jí cokoli a uvidíš, ona bude souhlasit. Můžeš ji seřvat, znovu přijde. Můžeš jí ublížit, bude se snažit víc. Je k ničemu! Nezaslouží si nic hezkýho. Jen se na ni podívej..."

Jenže už tam vevnitř není. Bylo to neudržitelné. Celé se to rozpadlo, přeskládalo se to a tahleta část se nezačlenila do nového celku. Nepotřebuju ji. Nechci ji. Nemám pro ni už nadále místo a ani využití.

Někde ve mně hluboko je ukryta část, která tak nějak ví, že jsem nepřijatelná. A ta mi způsobuje, že na sebe přivolám situace, které mě o tom zas a znovu přesvědčí. Nevím, co s ní. Tak nějak jí totiž věřím. Že má pravdu.

GREAT_R: No tak to už ne, tady že radši zastavím.