DMAG:
NEI: hlasim se do klubu ...
v tomhle smeru doufam ze se nedoziju vynalezu neco jako scanner myslenek kterej bude volne k dispozici... v mym pripade bych musel chodit kanalama (spolecne se zbytkem uchylu), protoze bych nemoh vlezt ani do MHD

Švejk ani Cimrman mi nepřijdou vtipný a nemám je ráda

D1RABBIT: To jsi asi špatně pochopil náplň mojí práce. Sice říkám, že drbu králíčky, ale... no nic :D

Ve svym životě jsem několikrát eticky selhal a nejsem za to na sebe vůbec hrdej. Například jednou jsem si řekl, že už nebudu jíst savce. A nedodržel jsem to. Co je mi opravdu líto je, jak jsem se choval jako svině a blbec, když jsem byl malej kluk. Jednou jsem při tenisu o zeď vylezl na střechu transformační stanice, kam zaletěl jedný holce tenisák. Pak jsem ho ale místo, abych jí ho hodil zpátky, pustil do okapu, odkud už nešel vyndat. Dodneška mě to fakt mrzí, i když jsem později asi od její sestry dostal facku a byl vyhnán od zdi. Zasloužil jsem si to.

Jsem šikovnější, než jsem bývala. Ale měla jsem období, kdy jsem si byla schopná vyrazit zuby při pokusu napít se čaje, kdy jsem si často čajem opařila ruce, nohy, odřela si do krve dlaně při pádu do štěrku (zakopla jsem při běhu na nicotném hrbolu) apod. Všechna tato období byla signálem toho, že jsem prostě... naprosto vynervovaná.

Včera jsem večeřel vařené studené brambory, které jsem na vidličce namáčel rovnou do sklenice s hellmans tatarkou

Když mi kočka vleze na klín v průběhu meetingu, přijdu si jako ten padouch z Bonda. Navíc obvykle není na kameře vidět, takže to vypadá, že hladím vzduch.

Jó, nešikovnost. A to já jsem hodně. Omlacuju se často o rohy nábytku, které jsou na jednom místě roky, vztekám se, když mi nejde rozmotat šála kolem krku, špičky bot mívám dost okopaný. Občas v noci, když jdu na wc, vrazím do zdi či do dveří, někdy i nosem, zakopávám na zcela rovném a neklouzavém povrchu, šťouchám se do dásně kartáčkem, do prstu se nožem říznu celkem běžně. Divím se, že jsem ještě naživu.

TRISSIE: Jo, někdy ti ukážu svoje modřiny. Teď mám jednu nádhernou od divadelní sedačky.

Tak kdyz uz jsme u ty nesikovnosti. Priznam se, ze mam doma prah a zakopnu o nej aspon jednou tydne. Neni nijak extra vysoky a ziju tam skoro 12 let.

tekutiny obvykle nezvrhávám, ale... prakticky nejsem schopná projít v blízkosti kliky ode dveří, aniž bych se na ni napíchla, zachytila o ni oblečením, nebo se o ni praštila (to když jdu ve směru, ze kterého se nejde napíchnout).

Já to umím nakombinovat. Pravidelně během meetingu kafe nebo vodu místo usrkávání vdechávám a pak pokecám sebe i okolí.
Jednou jsem si tu kávou vymalovala půlku zdi. Bohužel to tehdy odnesl hrníček.

KOVOVAMINCE: ja jsem proslulej tim ze kdyz sto lidi vstane od stolu, ja jedinej zvrhnu pullitr.

Vždycky jsem byl strašnej úchyl.

Já se zas často skoro utopím,
protože pití (a polívky a občas med) místo polykání vdechuju
a pak kašlu jak blázen
(což u vdechnutého medu třeba vůbec nepomůže).