NELLAS: nešlo by tohle příště s nějakym trigger warning pro posraný mileniální snowflakes? :DD asociačně jsem se dostala k vzopmínkám na diskotéky na školách v přírodě, kde mi učitelky zakazovaly číst si na pokoji Otakara Batličku a musela jsem poslouchat Helenky Vondráčkový a Dlouhý noc a sledovat trapné pokusy o ploužák v blikajícím světle diskokoulí, v kterém si nešlo číst...pak k těm X letům pravidelného mučení Chinaski, protože Kláro jak to s tebou vypadá, haha hehe to ti eště nikdo neřek co kotě...a aaaaargh přiznávám, že si jdu otevřít flašku vína, už jsem tohle trauma považovala za uzavřené:D

Vždycky když slyším stíny dnů a snů se k obratníku stáčí, je mi zase deset a jsem na táborové diskotéce.

Prostě věřím, že dobrý skutek vždy přinese další dobrý skutek. I když je mi nejvíc smutno, bolavo a jen bych plakala, tak dobrý skutek je prostě nejvíc nejlepší. I když má strašidelně dlouhou dodací lhůtu. Nejvíc nejlepší.

Neumím obrat kosti, což mě pěkně štve , protože se fakt snažím . Kocoury, kteří se zrovna rvou o krůtí stehno to očividně tolik nesere.. no co, aspoň se maj dobre :)

Kdybych napsala paměti, tak by mi je vrátili, že to není možný a nikdo by mi nevěřil. Co jsem všechno stihla (nejen) během puberty nechápu ani já. Dokonce mi přijde neskutečný, že ještě žiju.

Právě jsem si zaslzela u prvního dílu novýho Sexu ve městě.
Jo a Sarah Jessica Parker mi vždycky přišla hezká.

DMAG:
NEI: hlasim se do klubu ...
v tomhle smeru doufam ze se nedoziju vynalezu neco jako scanner myslenek kterej bude volne k dispozici... v mym pripade bych musel chodit kanalama (spolecne se zbytkem uchylu), protoze bych nemoh vlezt ani do MHD

Švejk ani Cimrman mi nepřijdou vtipný a nemám je ráda

D1RABBIT: To jsi asi špatně pochopil náplň mojí práce. Sice říkám, že drbu králíčky, ale... no nic :D

Ve svym životě jsem několikrát eticky selhal a nejsem za to na sebe vůbec hrdej. Například jednou jsem si řekl, že už nebudu jíst savce. A nedodržel jsem to. Co je mi opravdu líto je, jak jsem se choval jako svině a blbec, když jsem byl malej kluk. Jednou jsem při tenisu o zeď vylezl na střechu transformační stanice, kam zaletěl jedný holce tenisák. Pak jsem ho ale místo, abych jí ho hodil zpátky, pustil do okapu, odkud už nešel vyndat. Dodneška mě to fakt mrzí, i když jsem později asi od její sestry dostal facku a byl vyhnán od zdi. Zasloužil jsem si to.

Jsem šikovnější, než jsem bývala. Ale měla jsem období, kdy jsem si byla schopná vyrazit zuby při pokusu napít se čaje, kdy jsem si často čajem opařila ruce, nohy, odřela si do krve dlaně při pádu do štěrku (zakopla jsem při běhu na nicotném hrbolu) apod. Všechna tato období byla signálem toho, že jsem prostě... naprosto vynervovaná.

Včera jsem večeřel vařené studené brambory, které jsem na vidličce namáčel rovnou do sklenice s hellmans tatarkou

Když mi kočka vleze na klín v průběhu meetingu, přijdu si jako ten padouch z Bonda. Navíc obvykle není na kameře vidět, takže to vypadá, že hladím vzduch.

Jó, nešikovnost. A to já jsem hodně. Omlacuju se často o rohy nábytku, které jsou na jednom místě roky, vztekám se, když mi nejde rozmotat šála kolem krku, špičky bot mívám dost okopaný. Občas v noci, když jdu na wc, vrazím do zdi či do dveří, někdy i nosem, zakopávám na zcela rovném a neklouzavém povrchu, šťouchám se do dásně kartáčkem, do prstu se nožem říznu celkem běžně. Divím se, že jsem ještě naživu.

TRISSIE: Jo, někdy ti ukážu svoje modřiny. Teď mám jednu nádhernou od divadelní sedačky.