Chutná mi gothaj.

ADELHAIDA: Taková auta tu máme taky. Jeden z těch parkovacích pankáčů je takovej frajer, že si na SPZ ještě navlíkne sáček. Já zatím pouze odstraňuji sáček, to hnědé řešení je asi ještě kousek přede mnou.

Moje babička si byla celý život jistá, že její otec byl Hermann Göring. Údajně jezdíval do Iławy, kde žila prababička a ta s ním měla mít milenecký poměr. Zajímalo by mě, jestli je to pravda, když se koukám na máminy a babiččiny fotky, podoba tam je. Možná jsem pravnučka nacistický zrůdy.

PALEONTOLOG: To je jasný jak facka, tam roste na jaře medvědí česnek:-)!

A abych nebyla furt úplně OT, přiznávám, že autu, který často parkuje před popelnicema pro náš dům, takže je popeláři nemůžou vyvážet, jsem pomazala kliku dětským hovínkem. Písemné vzkazy sousedů nepomáhaly.

ADELHAIDA: pozde, tady mas to posvatny indiansky pohrebiste

ADELHAIDA: nebo..nebo...nebo je tam hrobecek nejakeho roztomileho zviratka..😪😪😭😭😭(´▽`ʃ♡ƪ)

11:36 a jsem pořád ještě v pelechu!

ADELHAIDA: Travnik se zaklada v dubnu nebo v zari. jestli ho nekdo zaklada do zmrzly pudy v listopadu, stejne z toho bude prd.

PALEONTOLOG: No... třeba tam někdo vysel trávu a nechtěl, aby po tom lidi šlapali a váleli tam koule na bláťáky:-)

NELLAS: nešlo by tohle příště s nějakym trigger warning pro posraný mileniální snowflakes? :DD asociačně jsem se dostala k vzopmínkám na diskotéky na školách v přírodě, kde mi učitelky zakazovaly číst si na pokoji Otakara Batličku a musela jsem poslouchat Helenky Vondráčkový a Dlouhý noc a sledovat trapné pokusy o ploužák v blikajícím světle diskokoulí, v kterém si nešlo číst...pak k těm X letům pravidelného mučení Chinaski, protože Kláro jak to s tebou vypadá, haha hehe to ti eště nikdo neřek co kotě...a aaaaargh přiznávám, že si jdu otevřít flašku vína, už jsem tohle trauma považovala za uzavřené:D

Když vidím, jak se někdo stará o veřejný prostor: mytí podlahy v metru, popeláři, čištění ulic, natírání fasád, zahradníci v parcích, sběrači odpadků, krmítka pro ptáky s dostatkem krmení a nálepky proti jejich nárazům a další takové věci, naplňuje mě to pocitem bezpečí a uklidňuje mě to. (Je to zvláštní, jak lidi, kteří to v rámci svého povolání dělají, jsou přitom často přehlížení nebo na ně dokonce lidi koukají skrz prsty.)

nenavidim vlastni sny.

Vždycky když slyším stíny dnů a snů se k obratníku stáčí, je mi zase deset a jsem na táborové diskotéce.

Prostě věřím, že dobrý skutek vždy přinese další dobrý skutek. I když je mi nejvíc smutno, bolavo a jen bych plakala, tak dobrý skutek je prostě nejvíc nejlepší. I když má strašidelně dlouhou dodací lhůtu. Nejvíc nejlepší.

Neumím obrat kosti, což mě pěkně štve , protože se fakt snažím . Kocoury, kteří se zrovna rvou o krůtí stehno to očividně tolik nesere.. no co, aspoň se maj dobre :)