IRINA: Já už raději žádné konspirační teorie ne rozjíždím. Uklidím byt, uvařím si oběd, pokusím se ho sníst, půjdu se psem a večer si dám symfonický koncert v divadle. Díky za Sdílení, jsem ráda, že v tom nejsem sama.

No jo, válka. A pěkně postaru s palbou na civilisty, žádný snahy o přesný ostřelování vojenskejch a teroristickejch cílů. Akorát jsem zkontrolovala a doplnila zásoby, jinak jsem klidu. Muž nespí a křičí na děti kvůli blbostem, co ho dřív nechaly v klidu. Zase o něco víc chápu svou babičku, proč byla taková zlá, když vyrůstala za války s nervózníma rodičema:-(

IRINA: taky teď chodím se psem ven víc, než je potřeba a chodím rychle. Stydím se za tento svět a nutí mne to premyslet o smyslu bytí. Kde je lidskost, pospolitost, jednota? Jen konzum, zlo a utrpení. Bohužel, čím blíž k nám, tím hůř se to snáší. Afriku(promiň) odfiltrovat lze, tohle nikoliv, kor když v práci máme sto Ukrajinců, kterým chodi obsilky s povolavacimi rozkazy. Jako, pořad nějak verim, ale čemu, ze všechno bude dobrý? Jsem naivní kráva, přiznám se.

LEJIMADA:
1KA: Já naopak rozjela totální úklid, ale dneska už mi došla energie. Taky nemůžu ani jíst a spát, což teda není nic novýho, jen se to trochu zhoršilo. Do jídla se nutím už dobu (možná covid nechutenství, cca tři měsíce mi například syrové maso smrdělo jako zkažená zdechlina), ale fungovat musím. Až obsedantně sleduju každou novou zprávu a přemýšlím, kam zdrhnout, pokud se válka zvrhne. Včera jsem sbalila krizovou krosnu, kdyby bylo potřeba utéct. Hrabe mi z toho, ne že ne, ale asi je dobrý připravit se na všechno. Nejvíc mě na tom sere, že lidstvo nedokáže fungovat společně, planeta se otepluje a my mezi sebou budem válčit. Ze svýho teplíčka sledujeme už roky jak Čína vraždí Ujgury v koncentračních táborech (na jejichž vykuchaná těla se lidi chodili koukat na výstavu Bodies), bídu lidí v severní Korei, propagandu Rusů, která teď vyvrcholila do totálního masakru nevinných Ukrajinců, ničíme planetu pro zisky...teď nás to kousne do prdele všechny.

IRINASH: Jo, já nemuzu ani jist ani spat. V práci pomáháme ukrajinským dělníkům, ale to, co nemůžeme ovlivnit je paradoxně to, co nám děla největší bordel v duši a hlavě. Já tomu totiž nerozumím, což neznamená, ze nastuduju fakta, proste mozek odmítá připustit, ze se tohle muže stát .

Holky,
Už odcházíte - Blog iDNES.cz
https://paveljerabek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=759411

Obvykle se mi to neděje, zvládám ve svém životě i práci kdeco. Hodně se směju a raduju, i když je zle… za poslední tři dny ale pociťuji nekonečný smutek, bezmoc, strach a úzkost. Brečím několikrát denně. Všude možně. V autě, ve vejtahu, na záchodě, aby to nikoho v mém okolí neděsilo.

Je to tak strašně zrůdný, co se děje!

Pár let jsem myslela, že už ani brečet nedokážu, ale poslední dva dny jen bulim a je mi tak strašně moc líto lidí na Ukrajině, stejně jako těch Ruských vojáků, kteří byli propagandou vmanévrovaní do války, že to nejde ani nikomu říct. Je příšerný, že jsme se vůbec nepoučili z historie. Ne, nepomáhá poslat prachy, je to pořád stejně hrozný. Úplně mě to rozsekalo.

Vubec nechapu avokada. Maj naprosro nulovou chut, spis takovou antichut, jsou mastny a nijaky…
…ale presto mi ta nijakost fakt chutna.

Už druhý den pořád brečím a trpím šílenou úzkostí. Poprvé v životě a to jsem si toho zažila vážně dost. Maskuju to, aby děti byly v klidu. Takže mi tečou slzy u počítače, při vaření, na záchodě, venku.. A nechápu, že spoustě lidem je jedno, co se teď na Ukrajině děje. Večer budu sepisovat, co musíme domů dokoupit a mám nakreslené jak předělám dílnu na ubytování pro někoho, kdo to bude potřebovat. Až usnou, jdu stěhovat pokoj.

Už vím, co bych dělala, kdyby měl skončit svět (jak se na to ptají každý týden v Respektu).

Mačkala bych F5 střídavě na nyxu a twitteru.

Párky jim tak 1-2x za rok, ale miluju k ním červenou řepu.

TAMARIX: NELLAS: aha, tak pardon. Muj klasikcej problem. Pamatuju si spoustu veci, ale spatne :D

NELLAS: Jo, je. Viz http://pepikov.cz/?p=1527 .