Přiznávám se, že kdyby to bylo na mě, tak mám vážně hodně dětí. I když mě vytáčej a tak. Ráda bych dělala i dočasnou pěstounku. Můj muž by to ale nezvládl a dost mě to štve. On má často stavy, že nezvládá ani naše vlastní děti. Někdy nechápu jak moc umí být sobecký a stěžovat si na hlouposti a každého pořád sekýrovat. Tak si někdy přemýšlím jaké by to bylo, kdybych byla s dětmi sama. Jen je blbý, že ho fakt miluju, tak si ho nejspíš nechám :D Ale to dočasné pěstounství se mi vážně líbí. Vím, že hodně lidem vadí to citové pouto a pak, že se musíte vypiplaného dítka vzdát, ale vím že na tohle mám ideální povahu. Ale naprosto nekompatibilního muže :) . Jediný štěstí, že mám skvělou práci, která mě neskutečně moc baví a naplňuje. Jo a ty své čtyři děti milované. Jen mi prostě přijde ten všeobjímající mateřský pud, který jsem v sobě nečekaně objevila tak nějak nevyužitej. Zvlášť když vím, jak moc je dětí žijících bez lásky :(