MADIETTA: Ale ja te chapu!

Mám rada vánoce a vse kolem nich - ohrane koledy, vánoční vůně, světýlka a hlavně jídlo.
Z domova si pamatuji vánoce jako strasne hekticke svatky, plne nervozity a nasledneho pohadani pred večeří, protože mamka každý rok nestihala svuj nesmyslně brzký čas :)) Ani kvuli darkum jsem se na ne netesila, protože jsem si nikdy nepřála nic, co by mi rodice nemohli pořídit a spis to brala tak, že je to období, kdy si můžu ostatnim členům rodiny rict o to, co mi chybi na sebe nebo do školy.
Dneska, ačkoliv slavíme Vánoce jen ve dvou, tak se na to pokaždé těšíme... na to, ze si to delame po svem bez stresu. Dame si nějaký ten dáreček, ale neni to důležité, protože co potrebujeme, to máme a užíváme si jen tu společnou domaci pohodu, kdy nemusíme vstat do skoly/prace, dáme si včerejší řízky a jedina starost je o to, která pohadka zrovna poběží v televizi. Klidně jsme cely 25. prosinec v pyžamu, protože jsem odmítla jezdit tento den za rodinou, musí si počkat nebo prijet sami - prostě hlavně žádný stres :)

... no a k dokonalosti to dovede vajecnak, ktery si pro sebe kazdy rok dělám.
Proč se nervovat jako moje mama, aby vse bylo "dokonalé" a podle tradic, když si to muze kazdy udělat po svém a hezky :)

LEJIMADA: ve světle tohoto bude moje přiznání, že sleduju instagram Zoo Praha a mám totální crush na vrchního chovatele lachtanů Kubu, opravdu trapné.

prosím slabší povahy - nečtěte

Včera večer telefonát z cizího čísla. Zvedla jsem to a on spolužák ze základky. Od devítky jsem ho viděla jednou, cca dva roky zpátky na srazu, kde jsme dobře pokecali, dali pár rumů a trochu odvážnější pusu. Jako s bráchou bych si jí nedala, ale předehra k šukání to fakt nebyla.
No a večer volá a jestli mám chlapa a já že jo a že sedí vedle mě. Takže sorry a tak.

No a asi za hodinu mi napsal zprávu. Že by mě rád věděl a hned nahodil termín fajn punkové akce. Žel bohu budu úplně jinde a neurvu se.
Tak mi napsal, že by mi rád vylízal anál v lese, nechal se sešvihat kopřivou a pak by chtěl být počůrán. Konverzace mě celkem zaujala. Neříkám, že ne. Napsala jsem, že jsem spíš submisivní a mám ráda svazování. Prostě nezávazná konverzace s člověkem, kterýho v podstatě neznáte, víte jak.. No nevěřila bych, že si před někým budu připadat jako naprostý slušňák bez rozhledu. Několik věcí co by chtěl dělat jsem musela googlit. Něco se mi celkem hnusilo a přišlo mi i nebezpečné. Tak třeba abych mu narvala lahev od vína do análu mi přišlo lehce na hraně. Sklo může přece prasknout, ne? Což nakonec uznal a že by asi stačilo, kdybych mu tam narvala co nejhloub obě mé pěsti.. Načež jsem se omluvila, že ráno brzy vstávám a popřála mu hezkou noc.

HAR4NT: ja myslim, ze tyhle pravidla zavedl Andrej v navaznosti s EET, ne? Že v pokladnach nesmí byt penize navíc. (možná se mýlím, v obchode uz se nejaky cas nepochybuji). Ale kdyz jsem kdysi chodila na brigadu do Kaufu, tak jsem prosila lidi, ať mi peníze nenechavaji, protože jsem pak mela zbytečné problémy a vedoucí nevěřila, ze mi tam zakaznik necha treba i 5 Kč. Obcas jsem to vyuzivala k tomu, ze opravdu chodili důchodci a počítali korunky na rohliky, tak jsem jim to mohla nenápadně prominou, kdyz chybělo - byli i situace, kdy se lide skládali ve frontě.

MICHELLEDANIELS: lol a kdyz je to kilo tak ji rovnou popravi ne? Ten ceskej zpusob "vedeni lidi" je fakt nahlavu. Predpokladam obvykle detaily, jakoze o naky pulhodinovy prestavce v kuse si prodavacka muze nechat jen zdat a o tom, ze by normalne po 8,5h sla domu taktez, jeste vylozit 2 palety nakladacek, jeste tohle a tamhleto, musi SE to udelat..

KOOTCHA: prodavačce obchodního retezce to nevadi, protože kdyz ji takhle necha dvacel lidi korunu, tak ji večer vedoucí jebe, ze ma nadbytky - kdyz to bylo uz kolem 50, - tak i podezření z okradani zákazníků.

Rad micham piva. Treba plzen a birel, ted aktualne micham ve vlaku IPA a gambrinus a je z toho celkem pitelny pivo. Bohuzrl nrmaji tocenou plzen a budvar 12 je naprosto priserna vec.

Napsali mi z Vogue, ze by se mnou chteli udelat nejaky video. Chce se mi radosti blit a zaroven z toho mam krutej imposter syndrom 8)).

Když má někdo "Baťovský ceny" (159,- apod.), tak je většinou nechám vracet peníze do koruny. Když si vymejšlej takhle debilní cifry, tak ať si ty koruny vracej. Normálně mě ty laciný psychologický triky urážej! :)

DEADSLUT: do trouby se toho vejde hrozně moc. Když jsem bydlela jen sama se synem a nestíhala, tak jsem mívala hromady nádobí a neměla myčku. No a jak někdo zazvonil dole u dveří, že jde k nám, tak než přijel do sedmého patra výtahem, šoupla jsem to špinavé nádobí do trouby. No a když jsem se odtamtud překotně stěhovala (složité vyprávění o tom jak mnou vyjebala vlastní babička), zapomněla jsem celou narvanou troubu tlejícím nádobím. Celkem jsem se pak styděla :D

Bylo mi poslední dobou hodně zkurveně v hlavě a můj byt to dost reflektuje. A zejtra maj přijít plynaři na revizi. A já mam strašnou radost, že se mi povedlo se vysrat na to, jak bych věci ideálně chtěla mít, a během hodiny jsem vytvořila zdání řádu (další level bude, až mi bude u prdele, že cizí plynař uvidí muj bordel:D). Sice jsem pro budoucí Slut vytvořila dešifrovací bojovku, co kde je schovaně zastrčený, a o víkendu, až se pustím do reálnýho úklidu, budu hrozně překvapená, proč jsou letní boty šouplý třeba v troubě, ale... ježišmarjá, já se na něco dovedla vysrat a nezabejvat se tim, že to je trapné adultovací selhání. (ono next level je i vůbec to přiznat:D)

Přiznávám, že na některý lidi už nemám trpělivost.
Neodpovědět na zprávu, neozvat se 11 dní a pak si myslet, že s něčím počítám, jste se posrali v kině, mám už jinej program, čau.

poslednich par let se mam tak strasne dobre, ze je mi blby to rikat, kdyz se me nekdo zepta, takze radsi rikam jen "jo, dobry" a snazim se, aby to neznelo moc nadsene..

Dostal jsem první pokutu za rychlou jízdu...

Neumím komunikovat s roboty na telefonu. Vždycky automaticky nasadím nasranej tón a jenom štěkám povely (většinou jen to, že chci prepojit na operatora). Protože nevím, jak s nima normálně mluvit, jelikož mi stejně neřeknou nic, co bych si sama nebyla schopna zjistit a jenom protahujou hovor. Ano, strašně mě serou.

Knihy Honzíkova cesta a O letadélku káněti jsem už zaplaťpámbůh vytěsnil z paměti. Byl to jeden z největších základkovejch hororů vacui, aspoň teda pro mě. Dneska už snad touto literaturou děti neprzní.

mně Honzíkova cesta způsobila nenaplněnou touhu po veliké skleněné kuličce