Nesnášim zdravení cizích lidí, se kterejma v tu chvíli jinak vůbec nemusím interagovat.
Takový to ve výtahu v budově, kde nás pracuje 2,5 tisíce.
Zdravení recepčních, kolem kterých procházím 8 metrů daleko k turniketům a oni mají stejné všichni zabořené hlavy do monitorů.
Úplně cizí kolegové u kávovaru.
Čekárna u doktora plná cizích lidí, pokud jsem objednaná na čas, a nepotřebuju vědět, kdo je poslední a po kom jdu na řadu.
Recepční zdravím, když přicházím k pultu, protože něco potřebuju. Kolegy zdravím, pokud jsme spolu už někdy mluvili. Ale proč mám zdravit někoho, s kým nechci a nepotřebuju navazovat jakejkoliv kontakt?
Argument "je to slušnost" mi leze krkem.
Uvědomila jsem si to včera, když jsem odcházela z terapie, prošla čekárnou, a když jsem otvírala venkovní dveře, další její klient se po mně nasraně otočil s velmi agresivním "Naschle." Asi jakože co si to dovoluju ho nepozdravit nebo já nevím. Tady u toho týpka to není poprvý a vysírá mě to hrozně. Jednou mi to udělá, když budu odcházet uslzená po náročným sezení, a já ho zjebu na doby, jestli se úplně posral a proč na mě kurva mluví.