ALESH: už když si kladeš otázku, jestli moc nezíráš, ti to říká, že jsi slušnej a nezíráš :)
Podívat se na někoho, klidně i usmát, a zase odvrátit zrak je ok.
Takové to obtěžující zírání je něco jiného. Sedíš ve vlaku a chlap ti deset minut hypnotizuje nohy nebo čumí do výstřihu a vyvolává pocit ohřožení - pocit, že nemáš jistotu, jestli neudělá něco dalšího.

ALESH: jak pisu "Fakt netusim, kde je ta hranice…". Mel to byt dotaz, ne hejt, pokud mate jiny nazor, rad si ho poslechnu.

strašně moc obdivuji lidi, kteří dají za jeden den na kole to co já dám na kole za celý rok

ALESH: U nás v ghettu se říkalo, že na random ženskou se máš koukat jako na slunce. Zásadně s brýlemi a nikdy ne přímo :)

Přiznám se, že jsem si neodpustil otočit hlavu, když kolem běžela ta prsatá, sportovně oděná mladá žena, která bohužel asi nikdy neslyšela o sportovních podprsenkách a měla snad jen tílko.
Bylo mi jí trochu líto. Jen trochu.

GRANTORINO: uaaa, připomněla jsi mi skoro půlroční martyrium, když jsme cestovali Asií. Já měla celou dobu střevní potíže, u sebe stále láhev s vodou na mytí, poněvadž evropské záchody tam nebyly.

Nejhorší zážitek byl přejezd vlakem z Tibetu do Číny. Luxusní vlak a ty hajzly byly na konci naší cesty tak nechutný, že to svět neviděl. Fuuuuj!

No, aspoň jsem si dokázala, že dám i takovej humus a nejsem úplná cimprlína :)

LORD_DE_SEIS: to byl mu první pocit na měsíční pobyt v Arménii, když jsem ve svém pokoji na koleji otevřel dveře na toaletu a tam byl normální evropský záchod, hurá :D

LORD_DE_SEIS: to byla dnes první věc, kterou jsem si říkala když jsem odjížděla 😅

Pokaždé po návratu z Řecka, mám takovej osvobozující pocit, když můžu svobodně upustit toaletní papír do záchodu.

(Je to jen takovej momentální pocit o který jsem se s Vámi chtěl podělit - poprosím majitele bidetů, aby zkusili vydržet a nepřispěchali honem napomoc s informací, že použití toaletního papíru je nehygienické, díky)

GRANTORINO: to poznam, alebo az vyrastu deti.

Chtěla bych malovat, ale protože by zas na to nebylo dost času, pár náročnějších nápadů většího formátů je v hlavě, tak prostě nemaluju. Teď je prostě pořád něco nutný dodělat víc, než si zrovna sednout k malování. Škoda. Tak jednou v důchodu asi... Jako nevím, co s tím. Dopadne to jako s tetováním. Vždycky jsem měla nějaký, co chci, ale pořád mělo přednost něco jiného a teď už je to nějak passé... Jsem malířkou jen ve své vlastní hlavě.

SALVATOR: Tak to já bych mezi podložkami nenašel dvě správně veliké a vrutům strhl hlavičku, protože byly socíkovský z bláta.

ARGANNAH: Jojo, letos na jare jsem nemilosrdne vytridila zavarovacky. A ted jich mam malo.

Priznavam se, ze pri vyhazovacim uklidu pouzivam otazku "kdybychim to potrebovali, vzpomneli bychom si, ze uz to mame, nebo bychom to rovnou koupili?" A dost to pomaha 😀

Přiznávám se, že my jsme DIY domácnost, schraňujeme oba dva, máme toho horu, ale taky pořád něco vzniká a každou chvíli se něco hodí. Jenom každej máme jedno slabý místo (já zavařovačky a obecně sklenice od hořčice a spol., manžel takový ty žlutý zavírací škatule od Nesquiku), který kdyby se člověk nekontroloval, tak ho to nakřečkovaný množství fakt zaplaví jak hrnečku vař. Ale zvládáme to, muž od toho docela slušně abstinuje a já to vždycky jednou v roce na Vánoce hromadně vyházím, nechám si jich jen pár, a začnu znova.