ERRTU:
INSEQUI: Všechny tři díly (i když s lehce klesající úrovní) jsou především skvělá satira a jako na satiru je třeba se na ně dívat. Jestli to někdo bere jako běžnou rodinnou komedii, tak docela chápu, že je to k nevydržení. Jde ovšem o nepochopení žánru.

VYHULENY_UFO: Hele nevím jak u tebe, ale v mojí sociální bublině se takhle nežije a mě spíš sere že se z tohohle dementního filmovýho odpadu dělá nějaká norma. Půlka lidí se plácá do kolen smíchy a půlka to bere jako něco čemu se chce přiblížit. Úplně stejnej ulepenej kabaret jsou filmy Slunce seno.

homolkovi? dukaz, ze cech se nikdy nemeni a ze cesi nikdy nebyli nijak vyjmecnej narod. filmova pravda, ktera proste boli.

Homolkovi jsou naprostý ZLO!

nesnasim homolkovy. vsechny dily. je mi z toho regulerne zle, z ty tuposti a omezenosti, z toho sobectvi, bezohlednosti. proste rodina dezolatu davno pred tim nez nekdo to slovo vymyslel.
ale z ty zaverecny sceny kdy tam ty dva manzelsky pary spolu tanci v byte a breci si tam na ramenou, tak z toho me regulerne obchazi mdloby a musim z mistnosti ven nebo spalit celou televizi.
nejsem schopny vnimat tu nadsazku. ona tam totiz podle me vubec zadna neni.

proti gustu žádná diskuze, ale...

vždycky když slyším Queeny, tak cejtim, jak mi do těla leze ušima AIDS
vždycky když slyším Jacksona, slyším ze sklepa dětskej pláč
vždycky když slyším Michala Davida, z prdele mi cáká krev a z kapsy se sypou bony

Poprvé jsem viděl trilogii Star Wars: Episode IV - VI. Jako jo, na tu dobu absolutně neskutečný vizuál a triky, ale jinak takový nijaký a vcelku o ničem.

je mi strašně líto že jsem včera nenaskočila na ten vlak

UNUX: mě tohle funguje i bez léků

To co já jsem schopná projíst za měsíc z toho by přežila pětičlenná rodina, možná i na dva měsíce :D miluju kvalitní dobrý jídlo a restaurace...
Ale tak co - děti nemám, zvířátka nemám, starám se jen sama o sebe, můžu si utrácet za libovolnou zhýralost co mě napadne!

šla bych na rande

Tyve. Já bych tak strašně ráda poznala osobně takovou spoustu lidí z nyxu. Pokaždý si říkám, "na tenhle sraz už fakt půjdu." Jenže nikdy nejdu, protože se bojím, že si v reálu nebudeme vůbec sympatičtí a já přijdu o X prima virtuálních kamarádství. Už se mi to navíc kdysi s kýmsi stalo a pak mě to dost mrzelo. Ach jo.

Přiznávám, že knížky, filmy, rozhlasová zpracování HP jsou i moje slabost. Dívám se na to vždycky skoro jako poprvé. Když neumím něco v životě uchopit, převedu do situace v HP.

Teď mi ale někdo ukázal, že to má stejně s Pánem Prstenu. Kolektivní spolupráce. Závislostní chování. Už ten film neuvidím nikdy stejně.

Převzala jsem tátův zvyk a když nemohu usnout, zapnu si Harryho Pottera a Kámen mudrců. Je to pro mne absolutně vypínací pohádka. Takže teď, když s dětmi partnera děláme filmové večery s HP, mám vážně co dělat, abych u toho neusnula.

Se přiznám že brečím snad u všech filmů pro děti, pokud u nich neusnu..