_ANT_: Ne, nedojde. Nekolikrat overeno. Bydlel u me mlady indicky par, hotovy Romeo a Julie. Po par tydnech jsem pochopil, proc rodice jejich lasce neprali. Z najmu jsem samozrejme nevidel ani libru, aspon zase brzo vypadli rozdavat stesti jinam. Nekterym lidem nedojde ani to, ze maji zavrit dvere od baraku, kdyz se jdou najebany toulat po okoli. Natoz nejaky hlasity hovory.

Az si budete chtit stezovat na nudny zivot, dejte si napred par facek.

LIQUID_SOUND: kdyby se to opakovalo, nechala bych se vyšetřit.
Opravdu to mohou být zástavy dechu ve spánku, na to akutně neumřeš, ale dlouhodobě to zhoršuje a zkracuje život.

LUSINDA: Apnoe říkáš? Já si svoje sny moc nepamatuju, ale pamatuju si tenhle pár dní před Vánoci:
Zdálo se mi, že jsem zemřel v našem autě. Neboural jsem, ale vezl jsem rodinu, najednou se mi začalo těžce dýchat a viděl jsem jenom bílou mlhu. Přejel jsem prstem zevnitř po čelním skle a zjistil, že je zamlžené. Vůbec jsem neviděl, kam jedu, tak jsem zastavil, pustil výstražné blikačky a řekl ostatním, že musíme z auta. Sám jsem už ale nedokázal vstát a cítil jsem v tom snu, že ztrácím vědomí. Otevřel jsem dveře a vypadl z auta ven na krajnici do toho jemného štěrku, co tam bývá, obličejem napřed. Ležel jsem tam hlavou na zemi, nohama pořád v autě a věděl, že je konec. Poslední, co jsem ucítil, byl smrad z psího hovna, protože jsem vypadl hlavou blízko nějakého, co bylo u té silnice. Pak mi došlo, že nám pod postelí spí pes, ten si prdnul a ten smrad je od něj - a to mě probudilo. Nicméně ten pocit nemožnosti dýchat, nástupu bezvládnosti a vědomí toho, že je konec, byl v tom snu dost "reálný".

LIQUID_SOUND: u mě to začalo po třicítce......dojde to do stádia kdy se fakt dusis. A pak máš tyhle pocity a i tak něco mezi snem a realitou. Jediný řešení je spát na boku a ne na zádech.

BERRUNA: To ano! Haribo poslední dobou zanedbávám, to je fakt. :)

LUSINDA: Vim, že chrápu. To mi bylo pákrát řečeno resp. znělo to skoro jako stížnost... ;) Ale nikdy jsem nic ani trochu podobnýho nezažil. Ale s věkem se holt objevujou nový věci. Kromě vlasů. Ty jediný mizej.

GRANTORINO: Co tramvaj, ale open office a nase mlada ruska kolegyne a jeji nekonecny rozhovory s kamaradkama v rodnym jazyce, to je teprv neco. Minulej tejden ji jina kolegyne opravdu slusne pozadala, jestli by nemohla chodit telefonovat jinam a od ty doby s nama Katja nechodi na obedy. Tak ja nevim, to tem lidem fakt nedochazi, ze rusi okoli a ze je to neohleduplny? Mne kdyz nekdo vola soukromne, tak automaticky odchazim bokem, je kam.

LUSINDA: to není, protože nyx můžeš vypnout, neruší. V tramvaji nemáš na výběr.

Nesnáším lidi, kteří si vybrali tramvaj jako čas a místo na pokec mobilem se známým, ideálně aspoň celou cestu a vykládají si kdejakou kravinu a probírají názory etc.
No hrozně mne to zajímá, co si měla dneska za den a jaká je tvoje životní filozofie!

SALVATOR: Nemohu se rozhodnout, která varianta je lákavější.

LIQUID_SOUND: nemáš spánkovou apnoe? Tenhle pocit znám....

No jo no, buďte rádi, že taky nemáte nějakou takovou hardcore fobii. Jo, mohl bych se s tim jít léčit. Ale víte, jak se to léčí? Ukazujou vám fotky pavouků!

Dneska v noci jsem se probudil tak strašně vyděšenej a paralyzovanej strachy, že jsem myslel, že je to přesně ten okamžik, kdy umřu. Strašný. Nikdy se mi nic ani trochu podobnýho nestalo. Nezdálo se mi - v rámci snu -, že umřu nebo umírám. Prostě jsem se probudil s tim, že teď je ten moment kdy nastane konec. Při vědomí, totálně zpocenej, na smrt vystrašenej. Fuj. Nechápu co se děje/stalo. Celej předchozí den jsem pracoval na zahradě, bylo sluníčko a večer jsem šel na trénink. Pak jsem si cestou pěšky domu koupil za odměnu jeden pomelo-grep. Bylo to prima, nic neobvyklýho. Pivo jsem neměl aspoň tejden, jinej alkohol nepiju vůbec. Nekouřim, nehulim, ani nic jinýho. Jsem totálně k uzoufání nudnej. Celej den jsem z toho přepadlej. Nedokážu dát dohromady ani střípek z toho o čem se mi zdálo. Trochu si pamatuju, že jsem si myslel, že tu v bytě někdo/něco je. To je všechno. Bydlim sám, nejsem pověrčivej, nemám dluhy, žádnej vědomej průser se kterym bych dokázal něco udělat, nevěřim moc na nějaký duchy a jiný bla bla, ale trochu se bojim jít dneska spát. Tak jsem aspoň tak nějak dětinsky převlíknul povlečení. Snad se ten zážitek vyplaví do kanalizace. Nebo tak něco. Jsem samostatnej. A zvyklej, že si se všim poradim. Krom nalezení klíštěte na vlastních zádech a namazání vlastních zad opalovákem. Teď jsem ale docela bezradnej. Držim si palce.

ADELHAIDA: Tak děkuju za připomínku!

“TatI koukej jak se kejve!” a je po mně :)

Copak pavouci, ale zuby! Dcera s nima na mě schválně kývá!

Ze pavoukům nedávám jména a nechávám je žít... Což se ale neda říci o mých kočkách. Pavouci a hlavně mouchy jsou jejích veliká zábava.. a mne baví je pro tom pozorovat!

FRK_R23: taky se přiznám, že pavouky nechávám být a v létě jim říkám, ať chytají komáry