Půl roku jsem jezdil do práce tramvají z konečné na konečnou bez sluchátek, protože v práci 12 hodin poslouchám každou směnu nonstop furt ten stejný playlist. Nějak jsem tudíž neměl potřebu dalšího poslechu, byť dle mého výběru. Dnes už jsem to nevydržel a vzal si přehrávač se sluchátky. I za cenu 13 hodin poslechu každou směnu.
Proč? Protože už mám plné zuby dlouhých telefonátů ostatních; černocha, co si na hlasitý odposlech pouští, jak někdo u nich doma žere či co, když už se s ním nevybavuje; ožralých individuí řvoucích na celou tramvaj; čmoudů, co se neumí bavit potichu a křičí na sebe, jako by od sebe byli na dva metry; lidí, co si nahlas pouští různé pičoviny z Tik-toku, Instáče, Fejkbůku či bůhví odkud, v "ideálním" případě jedno a to samé pořád dokola; řvoucích dětí; ukrajinštiny, kterou beztak celý den poslouchám v práci; a desítek dalších otravných kokotin, které si teď - vlastně asi naštěstí - nevybavím. Takže zlatá hudba ve sluchátkách! Navíc ta, kterou si sám vyberu, a ne neměnný výběr hitů a sraček.
Dnes mi v uších znělo album Vertigo od projektu Groove Armada a já měl celou cestu blažený výraz ve tváři, poněvadž jsem konečně kromě hudby neslyšel vůbec, ale vážně vůbec nic dalšího. Díky bohu za sluchátka!