LEJIMADA: upřímně tě lituji a na dálku chumlám, to je moc

jako ta samota je nekdy hodne na picu. nejde jen o nejakou pritelkyni/manzelku, ale celkove bejt bez rodiny, pribuznejch (krom jedny sestrenice, kdesi za horama), nemit nejlepsiho kamose, partaka, nekoho kdo vas zna a toleruje, nemit se komu sverit, vypovidat...tak to se teda priznavam ze neni uplne fajn pocit

Umím zazpívat a pamatuju si italskej text týhle písničky.
Bella Ciao - La Casa de Papel
https://youtu.be/9ao4FEaDGhQ?si=cR9CWLUlWUrP4uui

Už spoustu let je mým snem naučit se zazpívat árii Non più andrai z Figarovy svatby, ale vždycky to po několika marných pokusech vzdám. Já, kterej zpívá hnusně i fakin Igelit od Nedvěda. Neskutečně obdivuju operní pěvce a pěvkyně.

LEJIMADA: čekala jsem na tu část přiznání se sekerou a lopatou. Soucítím.

Já někdy vídám lidi, co jezdí s kočkama na ramenou nebo na klíně. Jen tak na volno. A říkám si, že by to bylo děsně cool, kdyby démonek byla ochotná sedět mi za krkem, nebyl to děsný srábek a uměla na pár minut držet tlamičku.

SALVATOR: nn,oni si reknou a dojdou si do nabidnuty bedynky s podestylkou. Ale spis je muze vofouknout. A nektery teda taky nesedej,ale mocne spacirujou a realizujou pruzkum okoli transportni osoby. Jednou jsem takhle vezla dve akcni potkanice s blbou =nezaviratelnou prepravkou z Pankrace na Haje a bylo to s nima jako projet cely Becko tam a zpatky.

MART1NKA: Myslím, že by to bylo cool, ale nevím, jestli bys za tím krkem neměla taky potkaní bobky.
LEJIMADA: Hmm. Sice píšeš "drahá polovička", ale já tam čtu "další dítě".

MART1NKA: normalka,mas s sebou nahradni mys.

ked som bola na strednej, chodila s nami busom holka, co mala bieleho potkana v kapucni a chodila s nim do skoly. vzdy som jej zavidela.
jak moc divne by bolo chodit do IT firmy s potkanom za krkom?

LEJIMADA: Přiznám se, že takový přerostlý jelito bych s chutí vykopala před práh a třískla mu dveřma za zadkem.. protože tohle je snad horší, než bejt samoživitelka 🤦

Byla jsem v obchodě Zara home a měla jsem chuť si toho polovinu natahat domů, ještěže se mi už nic nevejde do kufru.

Přijela jsem po deseti hodinách z práce, kde jsem lektorovala osmáky. Jela jsem deset kiláků v dešti na kole do i z práce. Práce venku, v kose a za mírného deště. Stále nejsem fresh po kovidu. Přichystala jsem večer předem věci k obědu (na ohřátí). Jen jsem dojela, tak drahá polovička hlásí... hele je tu máma, můžete udělat úkoly s ní. Ok, uděláme úkoly, pak se jdeme s klukama projít do aleje za vesnici pro kaštany do školy na zítra. Ptám se kde je pečivo, které měl milý koupit. Byl celý den doma. Nekoupil, protože se mu nechtělo nikam jezdit. Byl zbytek polévky, tu dojedl sám. Dětem jsem uvařila těstoviny a šla si na půl hodiny lehnout. Dvakrát mě za tu pulhodinu vzbudil jak na děti ječel. Tak jsem vylezla a šla chlapce uspat.
Doma v lednici ani oběšená myš... A hádejte... můžu za to já. No a jestli bych neuvařila něco na oběd zítra do práce. Do hospody se mu zajít nechce, protože by si tím při obědové pauze neodpočnul. A mohl by zmoknout. Deštník nosit nebude, není blázen a já jsem divná, když jsem to navrhla. Kdo by nosil deštník, ještě by se mu kolegové smáli. Dělá v bagetárně. Tam jíst nechce. Jezdí do zaměstnání autem. Dnes měl volno a auto doma. Jídlo žádné nekoupil, protože musel sbírat ořechy. Máme jeden ořešák u domu. Jako vím, že psychické problémy jsou svině, ale on si myslí, že je naprosto v pořádku. Divná jsem já, děti, kolegové ... a nikdo ho nechápe. Chtěla bych mu pomoct. Většinou. Dnes bych ho nejraději uškrtila. A chci politovat a zachumlat se s horkým vývarem do deky. Kdyby ho jen někdo nesežral...

Koupila jsem si novej svetr a libi se mi natolik, ze se zejtra tesim do prace az budu mit duvod vzit si ho hned na sebe.

POWEROFSTYLE: přiznám se, že občas projedu křižovatkou a pak si uvědomim, že vůbec nevim jestli byla zelená.
Teda jezdim autem téměř denně, nikdy se nic nestalo, ani jsem nikdy nedostal pokutu za jízdu na červenou a možná to vždycky podvědomě projedu na zelenou, ale ruku do ohně bych za to nedal

Poprvé jsem projel na červenou.
Zrovna v tu chvili kdy jsme s návštěvou ze Švajcu řešili jak se rekne zelená.

RAGNAROK: :-) to je zase cigaretová akrobacie
přiznám se, že jsem teda nikdy nepochopila ještě jednu věc. že toho Waldeka se skleněným okem nepoznal dřív. dycky si říkám, zda to byl záměr - tím tvůrce řekl, že je to opravdu velmi nedůvtipný policajt a že vítězí hlavně svými svaly

K_A_R_K_U_L_K_A:
:-)
Me by zajimalo jestli to je skutecna cigareta. To cigo snad musi mit prilepeny na rtu. Vubec nechapu jak je nekdo schopnej se nadechnout a ze mu nevadi ten kour v ocich. Je to pro me fyzikalni zahada.

v pátek na ČT zase dávali Strach nad městem (1975) o maniakálním vrahovi nestydatých pařížanek Waldeckovi. já vím, že diváci s napětím sledují hlavně Belmondovu střešní akrobacii, uznávám, že je to kumšt, ale já krom toho napjatě sleduji, jestli mu v těch nádhených interiérech bytů neupadne popel na ten plyšový tepich. když vidím ten jeho typický postoj - ruce v kapsách a mluví se zapálenou cigaretou v puse, která se mu divoce zmítá mezi rty... chce se mi křičet "propálííííš koberec, ty hovado!"

Strach nad městem (1975) | Galerie - Z filmu | ČSFD.cz
https://www.csfd.cz/film/32437-strach-nad-mestem/galerie/?page=2