THAIGRR: Byla jsem v zoo se synem sve kamaradky, dite bylo v kocarku. Nejaka pani se optala “kolik mate zubu?”
Odpoved ze “28 protoze moudraky uz nemam” pani ponekud rozrusila.

Smalltalk na hřišti mi nevadí, byť jsem ho nikdy moc neiniciovala. Matky a otce jiných dětí nenesnáším, přijde mi užitečné spíš kooperovat. Přiznání.

WRNQ: já vždy říkala, no rok a půl mu/jí bude a teda ty vražedné pohledy maminek, jako co jsem to za matku, když to nevím na měsíc přesně! si pamatuji do teď...

THAIGRR: :)) aha, ja myslel, ze to ma byt umyslne natvrdla odpoved pri pokusu o small talk:))

Tak si téhle konfrontace jsem se nikdy nedostala, ale určitě vím, že jsem mnohokrát hulákala ,,Viktore!!!" na celý kolo.
Doprdele, to se mi vyplavilo vzpomínek. Vůbec se nedivím tomu, že hodně ženských začne na mateřský chlastat.

GRANTORINO: Sdílené trauma 😁

WRNQ: Nám je dohromady 399 měsíců, proč se ptáte?

KAIAFOX: čteme si koukám myšlenky:D

WRNQ: Hlavně se opovaž dítěti říkat tvarem jména, který má v rodným listě 😂 ..to jsi prostě krkavčí matka a šlus 😁

Zlatý hřeb veškeré komunikace na hřišti vždycky bylo, jestli dítě ještě sere do plínek nebo už ne a jak jste toho docílili :D naprosto nevyhnutelné téma... Absolvuješ to několikrát a máš dost.

TANKIE_: Není potřeba.. ne všechny jsou magorky, posedlý obsahem pleny. Svý lidi poznáš. Většinou stačí jeden pohled a je to tam. Já takhle potkala spoustu fajn holek.
Btw na dětským hřišti, pokud nemáš dítě - pako, kterýmu musíš lítat za zadkem (jako já 🙄), dá se tam dělat spousta věcí - od čtení po cvičení, záleží jen na tom, jak moc u prdele máš reakce ostatních. Já si tam klidně odjedu trénink, když kluci hrajou fotbal, nebo co jsou starší, s nima jezdim na rampě.. to už je pak vůbec jiná sranda.

THAIGRR: Mně irituje ten mateřský plurál, tak jsem vždycky odpovídala za sebe, že mi je xy let a proč se zajímá. A vůbec to počítání v měsících, kokos, to je taky vynález! Je mu třicet osm měsíců! Do prdele s tím běžte.

WRNQ: Predpokladam, ze "a kolik vam je?" je dotaz na stari ditete a "tricet jedna" je odpoved v mesicich

SALAMAN: konečně užitečná rada

WRNQ: 4. Vždycky je někde poblíž křoví, kde si můžeš nastřelit herák.

Ja chodila s dcerou na Gutovku. Piskoviste bylo vzdy obsypane tatinky drimajici sve pulitry zlataveho moku a ditka meli nasackovane v piskovisti pro nejmensi, odkud se nemohly vybatolit. :))

Deska Nevermind mi změnila život.

TANKIE_:
Pravidla, co mi pomohla přežít.
1. S nikým se na hřišti nebav a buď co nejdál od ostatních, ať neslyšíš, co si říkají. To by tě nasralo stejně jako hovor.
,,A kolik vám je?" - ,,Třicet jedna, proč se ptáte?"
2. Kniha přijde vhod na hřišti nebo v momentě, kdy dítě kouká už tři a půl hodiny na zaměstnance technických služeb, jak obsluhují drtič větví.
3. Hřiště jsou uzpůsobena tomu, aby se na nich dítě spíše nezabilo. Nechat bejt. Ty rodiče, co jsou dítěti furt za prdelí a říkají mu: ,,Sem dej nožičku!"...to je prostě peklo.

A les s batoletem je super. Zdrhá pomalu a ty můžeš hledat houby.

MAR_TINA: Já to nepoznám :)

LORD_DE_SEIS: já se ostatním matkám vyhejbam jako čert kříži

AXTHEB: jo tak je to mym kdichtem, to dost vysvětluje