Myslim si, ze nejsem jesitnej. Mohl bych ted uvest dlouhou radu argumentu proc si to myslim a nakonec rict, ze moje pritelkyne by se u toho konstatovani nejspis ironicky usmivala, ale kazdopadne moje argumentacni rada ted dostala lehkou protivahu. Nechal jsem si totiz uplne bezduvodne udelat novy brejle. Jedinej duvod byl, ze v nich vypadam trochu jinak nez v tech starejch. Ani neni mozny rict, ze v nich vypadam lip. A tak tu ted sedim na terase, pozoruju jak mi prsi na cerstve osetou louku a i kdyz pro to neni zadnej duvod, jsem s tim koukanim novejma brejlema nadmiru spokojenej. Coz je asi dobre, vyhodit kvuli nicemu ceskej mesicni plat a nebejt u toho spokojenej by asi bylo divny, ale zase jsem kvuli tomu nejspis zjistil ze asi presto jsem jesitnej. Trosku.

Vcera jsem vecer prisel z prace a celou cestu domu jsem se tesil na to, ze si uvarim leco. Tohle letni jidlo mi varila mama i babicka, delali jsme si ho na taborech a soustredenich, vecer u reky kdyz jsme je sjizdeli, je to proste nostalgie. Takze jsem hned po prichodu a pote co jsem uspesne odvratil utok hladovych kotatek zacal krajet papriky a cibuli a bezmyslenkovite jsem kousek ty papriky dal do pusy. Nejspis jsem ji spatne rozkousal a nejakej drobek cestou blbe odbocil, takze jsem zacal kaslat jako o zivot, coz trvalo asi pet minut. Po tech peti minutach a dvou sklenicich vody jsem krajel dal a uprostred toho krajeni mi zazvonil telefon. Volala sousedka a ptala se me, jestli jsem v poradku. Ze prej slysela jak tam silene kaslu a zacala si delat starosti, kdyz to prestalo :-)

U nas je temer absolutni ticho, sousedka bydli asi tricet metru ode mne a ja mel pootevreny okno. Nemyslim si, ze kdyby mi skutecne zaskocilo tak ze bych to nerozdejchal by mi ten telefonat opravdu pomohl, ale alespon bych tam nestacil zasmradnout :-)

Myslim, ze bych mel napsat neco o Leovi a Tally Ho.

Asi jsem uz nekde zminoval, ze uz asi patnact let nevlastnim televizi. Uplne jsem se ale audiovizualnich obsahu nezrekl - pouze si je cilene vybiram. To mimo jiny znamena, ze na youtube sleduju nekolik desitek kanalu ktery z nejakyho duvodu vzbudily muj zajem. Z velky vetsiny jde o nejaky remesla, trochu o archeologii a architekturu, astronomii, matematiku a tak podobne.

Z tech vsech se tak trochu vsemu vymyka kanal kterej uz nekolik let provozuje Leo "the sailor and boatbuilder" kterej si za jeden dolar koupil vicemene vrak klasicky 110 let stary dreveny jachty Tally Ho a rozhodl se ji kompletne a vlastnorucne zrenovovat. Kdo me zna, ten nejspis uz ted cejti ze tu jsou nejaky stycny plochy s tim, cemu se ve "volnem case" venuju ja: kompletne renovovat dvesteletej drevenej barak je v mnoha aspektech podobne zoufalej zamer :-)

Rozdil je jednak v tom, ze ja svuj projekt neprezentuju na youtube, a taky nemam (bohuzel) zadne sponzory kteri jej plati, vsechno platim sam. Proc o tom ted pisu ma ale jinej duvod: asi nikdy predtim jsem nebyl tak fascinovanej neci osobnosti tak, jako je tomu u Lea. Fascinuje me jak v relativne mladym veku je schopnej nejenom provozovat remeslo na absolutne nejvyssim levelu, ale krome toho dokaze planovat tak technicky a logisticky komplexni a nakladnej projekt, koordinovat dobrovolniky ktery mu pomahaji, jak je jako osobnost primej a nekomplikovanej, jak dokaze reagovat na problemy a mensi ci vetsi katastrofy. Fascinuje me jeho neskutecne pozitivni pristup k zivotu a jeho zpusob jednani se vsema s kym je ve styku. V tech videich je videt, jak se stal tim cim je - napriklad si jako mladej kluk koupil miniaturni plachetnicku, celou ji opravil a bez motoru a GPS s ni prejel atlantik, jen tak. Tally Ho restauruje proto, aby na ni potom zil a jezdil na oceanech kolem sveta, jen tak.

V mych ocich predstavuje tenhle mladej kluk neco jako antitezi dnesni mlady generace, ktera se prezentuje predevsim jako neustale necim nebo nekym urazena, knucici a krome "aktivismu" neschopna cokoli kloudnyho postavit na nohy, a hlavne v kazde situaci hledajici nekoho kdo muze za jeji neschopnost. Leo je pravej opak: je nekompromisni tahoun a cilevedomej pracant. Je vzdycky pozitivni, s jemnym anglickym humorem, kterej si dela legraci hlavne sam ze sebe. Nikdy si nestezuje, vzdycky hleda reseni bez nejakejch vymluv nebo fnukani. Leo predstavuje to, k cemu me moje rodina vzdycky vychovavala a navic ma pres opravdu jednoduchej rodinnej puvod to, cemu se rika noblesa, nekdo se s timhle halt asi narodi :-) A tak jako me, fascinuje jeho mise a vubec pristup spoustu lidi na svete. V jeho videich je videt spousta dobrovolniku ktery mu nekdy na par tydnu, nekdy na par mesicu prijeli pomoct, a i u nich se casto jedna o fascinujici osobnosti. Jsou to vetsinou mlady lidi, casto s komplikovanym profesnim zivotopisem, ale vsichni jsou pravym opakem te ufnukane generace aktivistu, ktera se nam snazi namluvit ze takovej jaky jsou oni je nebo by mel byt zbytek sveta :-)

Stavet drevenou plachetnici je z mnoha aspektu symbol: je to neco vic nez dum, kterej sice taky dokaze vzdorovat zivlum, ale plachetnice je zaroven dopravni prostredek kterej je nezavislej na zbytku sveta, na civilizaci, na energiich, kterej funguje jenom kdyz ten kdo ji ridi oplyva velkym mnozstvim skills. Uprostred oceanu si nemuzes nechat privezt pizzu nebo zavolat sanitku, kdyz se ti neco rozbije, neni tu nikdo kdo to prijde opravit. Vesmiru jsme jedno, a plachetnice uprostred nekonecny vodni plochy to asi znazornuje velmi presne. Jeho symbolika je tak silna, ze by se jen tezko hledala podobna.

Pokud nekdo z vas ma rad remeslo, praci se drevem, plachetnice, more a hlavne fascinaci tim vsim dohromady, tak dost mozna uz ten jeho kanal znate. Pokud ne, tak se da najit pod timhle linkem:

https://www.youtube.com/@SampsonBoatCo

Proc o tom pisu prave tady? Jak uz jsem na zacatku zminoval, to cim se zabejvam je v mnohych ohledech misi pro zachranu Tally Ho podobny. I ja zazivam momenty kdy to cely dela radost, ale i takovy kdy se neco nedari, jde to moc pomalu, clovek je unavenej, boli ho uplne vsechno, kdy clovek ma pochybnosti proc to vlastne cely podnika a proste nejde a koupi si misto toho neco hotovyho. Mozna je to prave tenhle aspekt, kterej zpusobuje ze mi ty jeho videa proste zviditelnujou, jak skvely to vlastne mam, i kdyz to znamena ze svuj zivot uz nekolik let travim necim, co by asi vetsina nepovazovala za zabavu.

Temer presne pred rokem mi chodila naproti my terase ukazovat svyho kolouska srnci mama, viz moje prispevky zde. Dnes rano piju kafe a najednou male deja vu :)
Moji malickost samozrejme zaregistrovaly obe, ale teprve obycejna sousedovic kocka ktera se potloukala na vedlejsi pastvine se srnci mame zdala tak podezrela, ze se rychle stahly zpatky do lesa.

Sedlak mi posekal louku, to ze se okamzite objevi asi pet dravejch ptaku a vsechny kocky ze sousedstvi uz me neprekvapi, ale kdyz jsem zvednul hlavu od vysekavani kolem keru a stromu, tak si par metru ode me vykracoval cap :)

Nemam vubec na nic cas - v praci jsme zase vyhrali soutez, tentokrat na tovarnu na hodinky jednoho znamyho vyrobce, krome toho nam jedou dalsi projekty asi za pul miliardy CHF, ted nove planujeme produkcni zarizeni jedny americky farmaceuticky firmy v severnim nemecku za dalsich 120 mio CHF. V tom, cemu vetsina lidi rika "volnej cas" restauruju dal svuj starej statek a vecer jsem tak utahanej, ze jsem rad ze muzu lezet :-) To vsechno mi ale presto zpusobuje spis nez pocit stressu dojem, ze muj zivot je fajn, a ty momenty ktery se mi podari mezi temahle hlavnima polema pusobnosti si vysetrit si o to intenzivneji uzivam. Jako treba vcera, kdy mi bracha prozradil, ze koupil dalsi pozemek v Chorvatsku, na krasnym miste u more. Sice nevim kdy na to vezmu cas, ale predstava smet mu tam navrhnout nejakej krasnej barak mi proste udelala obrovskou radost.

pred par mesici me zastavila holka, cca 18-20 let s otazkou kde stavi jista linka autobusu a tykala mi... pote co sem ji odpovedel a pokracoval k ceste k domovu sem se blazene az tupe zasnene usmival s tim jak mi zvedla sebevedomi, pac v mym veku bych moh bejt s prehledem jeji padre :)) ... a ten blazenej pocit druhy mizy znovuzrozenyho pubertaka mam od ty doby vlastne doted :D

Z mych zdejsich prispevku nejspis bude znat, ze i kdyz moje rodina po generace pochazi z Prahy a i ja sam jsem stravil vetsinu zivota ve velkych mestech, poslednich minimalne dvacet let mesta nemam rad. Ziju ve starym selskym staveni mimo civilizaci na kraji lesa u jezera a do mest se snazim nechodit pokud mozno vubec.

Minulej tejden jsem ale do mesta musel vyrazit: projekt kterej delame pro kanton Zürich musel bejt podepsanej za ucelem ziskani stavebniho povoleni. Znamenalo to hodinu a pul podepisovat plany a formulare na prislusnym urade, a behem te procedury jsme si povidali s urednikem kterej tam ten projekt vede. Nejdriv jsme diskutovali o kockach, a plynule presli na skutecnost, ze jsme oba rozpoznali benefit toho, ze nebydlime s nasima pritelkynema spolecne ale sami. On na to, ze jsem nejspis dum ve kterym bydli videl: takovej velkej betonovej s velikejma oknama. Tak zacnu premejslet, jestli jsem neco takovyho pri prujezdu mestem od konce dalnice az k jeho uradu videl, a skutecne jsem mel pocit ze tam neco takovyho bylo - ono se tak poslednich dvacet let halt prevazne stavi. Ale kdyz jsem mu prikyvl a rekl kde jsem to videl, tak byl pro zmenu zmatenej on: ptal se me, kudy jsem proboha k nemu od nadrazi sel :-) Vysvetlil jsem mu, ze skutecnost ze ziju mimo civilizaci s sebou nese i fakt, ze ke me nejezdi zadna verejna doprava, takze proste jezdim autem. Nacez se ukazalo, ze ten dum kde ma byt je jedna z nejznamejsich bytovejch staveb z poslednich let: je to obytnej blok s luxusnima bytama, ktery maji dvoupodlazni obejvaky a stoji to primo na kraji kolejiste curysskyho nadrazi. Ty byty musely stat kolem dvou milionu CHF, a jeho nadseni, ze to co vidi pri pohledu z okna je kolejiste s vlakama bylo nehrany :-) Potom se me jeste zeptal, jestli kdyz uz jsem jednou ve velkym meste mam dnes nejakej specialni program, jestli tam neco chci podniknout - to jsem zase ja nejspis koukal dost nechapave. Rekl jsem mu, ze pote co ty plany podepisu pojedu nejkratsi cestou k mymu, lesu, jezeru a kockam, oba jsme pokyvali hlavama a kratce na to se kontakt nasich dvou vesmiru zase ukoncil :-)

Tady je odkaz na tu stavbu:

Zwischen zwei Extremen: Wohnhaus in Zürich von EM2N
https://www.detail.de/de/de_de/zwischen-zwei-extremen-wohnhaus-in-zuerich-von-em2n-11571

Minulej vikend jsem byl na 28 hodin v Praze. Muj starej pan se dozil devadesatky a tak bylo na miste potreba to nejak zviditelnit - cela sirsi rodina se sesla k spolecnymu obedu. Podarilo se mi presvedcit i moje dve deti aby se te akce zucastnily - i kdyz jim prislo ujet 1700km za vikend jen kvuli par hodinam trochu ulitly. Nakonec jsme se ale shodli, ze to stalo za to. Starej pan mel radost - moji dceru teda povazoval za moji novou pritelkyni - a cas stravenej v aute jsme vyuzili povidanim a poslouchanim muziky. Moment, kdy jsme pri 180km/h vsichni tri headbangovali na hear me knockin' byl proste jenom epickej :-) A nakonec, co je to zajet si nekam sest hodin na obed ve srovnani s necim takovym? :-)

Moje strategie pri nakupovani obleceni je spis konzervativni po vsech strankach. Negovani existence neceho tak stupidniho jako jsou modni trendy cloveku znacne zjednodussi ten jinak neprijemnej akt, ze je dvakrat rocne nutne nahradit opotrebovane kusy garderoby za takove, ve kterych nevypadam jako clochard.
To je skutecnost se kterou jsem se smiril, ale presto se obcas stane, ze se s nejakym kusem odmitam rozloucit - jako s kasmirovym svetrem od pritelkyne kterej uz nosim asi tri roky. Teprve fakt, ze me kolegove opakovane upozornovali na existenci diry na zadech vedl k tomu ze jsem sel k mymu obchodnikovi s panskym osacenim, svetr jsem mu venoval a pozadal o novy ktery vypada stejne. On se zachmuril a posleze mi prinesl opravdu prakticky stejne vypadajici kasmirovy svetr s V vystrihem. Hacek byl v tom, ze mel ve srovnani s tim puvodnim o trochu mensi podil kasmirove vlny, so what, stal o tretinu min. Zaplatil jsem, odesel a ten svetr asi tri mesice pomerne casto nosil. Po tech trech mesicich jsem si ale vsiml, ze vypada jako by krave vypadl z huby, je plny nechutne vypadajicich zmolku a proste dosahl stavu kdy by mel byt nahrazen. Takze jsem mirne rozladen zasel za svym obchodnikem, svetr jsem mu opet podal a rekl, ze opet potrebuju novej a ze by nebylo uplne od veci, kdyby tentokrat vydrzel o neco dele. On si svetr prohledl, nonsalantne prehledl skvrnu od kociciho zradla kterou jsem na nem vytvoril ten den rano a odpovedel, ze mi moc rad proda novej svetr, ale ze tenhle urcite na vyhozeni neni a ze mi ho opravi, pokud mam deset minut casu. Jsem od prirody zvedavej clovek a tak jsem souhlasil. On vyndal ze suplete takovej holici strojek a zacal s nim ty zmolky holit. Coz k mymu uzasu opravdu fungovalo! Chvili jsem ho pozoroval a potom jsem rekl, ze kdyz uz tu jsem, koupim si par kosil. On me poslal k "memu regalu" a dal holil. Ja jsem si vybral tri kosile a zjistil jsem, ze vedle regalu s kosilema stoji regal se svetrama. Tak jsem si vybral jeste jeden tmave sedej svetr z merino vlny a protoze jeste furt holil, vydal jsem se k regalu s botama. Meli tam celkem prijatelnou variantu bot ktery mam moc rad a ktery se mi uz pomalu dostavaji do neakceptovatelny podoby a tak jsem je zacal bliz zkoumat. Koutkem oka jsem videl, ze pohyby holiciho strojku se zpomalily asi na polovicni rychlost, a tak jsem usoudil, ze ztracet cas zkousenim bot budu nekdy jindy.

Kdyz jsem o neco pozdeji nadsene vypravel pritelkyni ze mam opravenej svetr, tak se dala do smichu a rikala ze to je normalni, ze to dela s kazdym svetrem, kasmirovy takhle holi vetsinou dvakrat nez ty zmolky prestanou delat, u merino prej staci vetsinou jen jednou, a ze ten muj co jsem od ni kdysi dostal mi takhle taky pri prilezitosti kdy mi ho vyprala asi dvakrat oholila, proto byl ty tri roky porad hezkej.

Tento den navzdy vejde do dejin jako den, kdy jsem odhalil kasmirove spiknuti.

Ticho. Sedim u stolu, dopijim ranni kafe a koukam cerstve umytejma oknama na moji louku, strz a les. Je trochu zatazeno, na loce se soura jedna z kocek, druha z nich je srolovana na polstari na pohovce. Za chvili vstanu od stolu a pujdu stavet - ceka me zateplovani stropu na pude. Ale ted tu jenom sedim a vychutnavam to absolutni ticho.

Pred nekolika mesici se v mem renovacnim projektu staryho statku uskutecnil jeden z milniku: dodali mi novou kuchyni. Prostor ve kterem stoji jeste neni uplne dodelany, ale protoze jsem musel zacit renovovat prostory kde stala ta stara, bylo potreba jeji dodani uspisit. To samo o sobe byl opravdu moment kterej dela zivot fajn: vsechno je nove a pekne, pristroje od Miele ktere umi uplne vsechno a uplne nejlip atd, etc.

Nicmene, to o cem chci psat je neco jineho. Soucasti te kuchyne je i digestor, vyvedena odtahem skrz strop pres pudu nad strechu. Jenom postavit ten odtah stalo asi trojnasobek toho co ta digestor, o to vic jsem se tesil ze budu mit to, na co jsem od Miele zvyklej: perfektne fungujici a tichej odtah. Pote co mi elektrikar tu digestor pripojil - v mym pripade slo diky nizkym stropum a komplikovany konstrukci o specialne komplikovany reseni na miru - jsme pouze zkontrolovali, ze pristroj bezi a dal se jim nezabyvali. Vzhledem k tomu, ze soucasti vybaveni moji kuchyne je i steamer a ze treba steaky delam hlavne na grilu na terase jsem skutecne potreboval tech nekolik mesicu nez jsem si minuly vikend pri delani gulase vsiml, ze ta digestor sice bezi, ale ze ty pary jaksi vubec neodsava a navic je netypicky hlucna. Hmm.

Nejdriv jsem otevrel kontrolni otvor v odtahu na pude a pohledem dolu zjistil, ze se neotvira klapka, ktera se ma otevrit kdyz se pristroj zapne. Takze nasledovalo to, cemu jsem se snazil vyhnout: musel jsem rozebrat kryt masiny a odpojit flexibilni rouru kterou je na ten komin pripojena. Cimz se odhalila pricina problemu: elektrikar ktery flexirouru pripojil prilis utahl stahovaci prouzek ktery tu rouru pripevnuje, a plastikova manzeta na kterou se roura nasazuje praskla a zdeformovala se natolik, ze se natesno usazenana klapka neotevirala. Trvalo mi asi hodinu to opravit - nakonec vse fungovalo tak jak ma: para z testovaciho hrnce byla vtahovana do digestore temer laminarnim proudenim, navic ve srovnani s predchozim stavem temer neslysne, tak jak to ma byt.

Ten point je ten, ze radost z opravenyho pristroje jsem mel skoro vetsi, nez kdyz mi tu kuchyn celou dodali. Coz je na jednu stranu zvlastni, na druhou ale ne moc prekvapujici: celej zivot je mym kredem mit co nejmin kramu, ale naopak to co mam by melo byt perfektni. Nefungujici digestor je presne to co nechci mit vubec :-)

V ramci naseho rijnoveho tydne - mam narozeniny a pred trinacti lety jsme se kratce na to seznamili - travime tenhle cas pokazde nekde, kde je hezky. Tentokrat padla volba na Therme Vals, respektive na nad nimi stojici hotel 7132. Pro me to byl navrat na misto cinu, Therme od Peter Zumthor jsou proste magicke misto, stejne jako vyhled na svahy udoli ve kterem stoji. Tentokrat to cele bylo jeste umocnene pobytem v petiapulhvezdickovem hotelu - snad kazda pokojska mi gratulovala k narozeninam a miru pece kterou jsme tam absolvovali jsem myslim nezazil jeste nikdy, ani v jinych obdobne luxusnich hotelich. Devitichodove menu bylo asi tim chutove nejintenzivnejsim zazitkem v mym zivote, stejne tak jako pobyt ve spa suite, vyhled na horskej svet venku, posezeni ve fumoiru s doutnikem a single malt, koncert na Steinwayi k mym narozeninam, proste vsechno. A samozrejme cas stravenej v Therme, to je porad jedinecnej estetickej a fyzickej zazitek.

Kdyz jsem tam sedel u krbu s doutnikem, tak jsem si rikal, ze zatimco se nachazim ad absurdum obslouzenej armadou cisniku po veceri ktera stala mesicni plat nekoho dobre placenyho v cesku, tak v tu samou dobu na Ukrajine umiraji lidi ve zlocinecky valce. A ze to je divnej svet. A ze to nejspis na tehle planete v zadnej okamzik jeji existence nebylo nikdy jinak, ze nekde porad nekdo s nekym valci, ze zatimco se nekomu dari dobre, je zamilovanej, ma radost z neceho pozitivniho, tak jinde umiraji lidi ve valce, katastrofach, zlocinech nebo nemocich.

Mejme radost z kazdeho hezkeho okamziku, nikdy nevime, jestli neni poslednim - coz je vlastne i mottem a duvodem existence tohohle auditka.

BLOWUP: podobný pocity mám vždycky, když z nějakýho důvodu musím do Lausanne, a pak se odtamtud vracím. A to žiju ne vysloveně na venkově, ale v takovým tom urbanizovaným pásu, co se táhne podél (Ženevského) jezera. (Naše obec má asi 2,5k obyvatel, taková polovesnice.) Nicméně hned za domem mám pole, les(ík), za oknem mi zpívaj ptáci. Výhled na hory má, neváhám říct, přímo terapeutický účinky.

Přihazuju momentku z nedělního výletu lokálkou s nejmladším synem, který oblibuje vlaky a chce cestovat vlakem čistě pro ten pocit. V pátek jsem si přečetl v místním občasníku, že v Bière mají v neděli den otevřených dveří v depu řečené trati, tak jsme se tam vydali. Rozhodně to bylo fajn. :-]

Vcera jsem jel do jedny obce u Oltenu pro secesni lampu kterou jsem si vydrazil. Z my kancelare to neni daleko, asi pul hodiny autem - nakonec to byla skoro hodina. Dopravni zacpa v Oltenu, staveniste, nehoda - proste skoro vsechno dohromady. Z lampy se nakonec vyklubalo pouze stinitko bez vnitrnosti, takze musim ty vnitrnosti nekde koupit a tu lampu z toho udelat. To vedlo k tomu, ze jsem s prodavajici na tohle tema vedl asi pulhodinovou diskusi (a opravdu tam nemuzete proste ze stropu povesit jenom zarovku na kabelu a to stinitko namontovat pres ni? :-) Po te pulhodine prisel domu jeji manzel, behem peti vterin pochopil o co jde, vzal mnou nabidnutejch 200CHF za to stinitko a ja se vydal na cestu domu. A celou tu cestu jsem pozoroval jak se krajina kolem me meni, jak ubyva toho hnusnyho urbanniho chaosu z ruznejch prumyslovejch hal, podivnejch sidlist, dopravnich staveb, jak se to cely zvolna meni v hezkou krajinu, cim bliz jsem k domovu. A kdyz jsem dojizdel domu kolem usinajiciho jezera ve svitu zapadajiciho slunce, s mirnou mlhou nad loukama a sluncem ozarenejma horama v pozadi tak jsem byl proste jenom spokojenej, i kdyz jsem k tomu nemel zadnej konkretni duvod. Proste jenom to pomysleni na ty tisice lidi, ktery musej zit v ucpanejch a preplnenejch mestech, ktery kolem sebe celej den nevidej nic hezkyho, den za dnem vegetovani mezi praci a hnusnym mistem kde bydlej, bez sance na to ze se to nekdy zmeni. Nevim cim jsem si to zaslouzil, ale jsem za to vdecnej.

Pobliz mista kde bydlim je obec kam chodim nakupovat. To misto ma nekolik tisic obyvatel, v sedmdesatych letech se tam postavilo sidliste a mimo jiny je tam i supermarkt. Vetsinou tak jednou tejdne tam zastavim na ceste z prace a nakoupim na tejden jidlo, nekdy se stane ze nakoupim i jinde kdyz se to zrovna lip hodi nebo chci neco co maj jinde lepsi. Anyway, je nejsem ten typ kterej ma nejakou zvysenou potrebu socialnich kontaktu: u pokladny pozdravim, zaplatim, podekuju, pozdravim a odejdu, zadny dalsi komunikacni pokuse se nedejou.
Vcera jsem odevzdal jeden projekt kterej me posledni asi tri tejdny dost zamestnaval, a na ceste z prace se opet stavim nakoupit. Pani u kasy se na me usmeje, a rika dobry den pane blowup, uz jsem si delala starosti ze se vam neco stalo, posledni dobou vas nebylo videt :-)

Nekdy tyhle veci prijdou ze strany ze ktery je fakt necekate.