Trek to Yomi / PS4 / 7 hodin
Rikal jsem to uz u Gusty s Ushima a budu se opakovat u Trek to Yomi. Zapadaci by se meli na adaptace japonske kultury vykaslat, protoze to vzdycky poserou a tyhle hry si na Japonsko akorat hraji a chybi jim... duse. Trek to Yomi kazdopadne zacina slibne. Pomrkavani smerem k filmum Akiry Kurosawa s cernobilym filtrem funguje dobre, prostredi je vymodelovany skvele a na vsechny obrazovky je radost se divat, stejne, jako na praci s perspektivou, ale pak se to cca u pate kapitoly posere, protoze hlavni postava vstoupi do podsveti yomi, kde na vas autori vytasi nekolik stupidnich hadanek a hlavne - trojici porad dokola se opakujicich nepratel, kteri jsou extremne otravni a jejich likvidace hranici s frustraci, protoze na ne poradne ani nefunguje serie komb, ktera se postupne ucite, protoze si vystacite akorat s jedinym blokem a dvema seky. Vic nepotrebujete a pokud slozitejsi combo pouzijete, tak zbytecne, protoze vam je nepratele resetuji. Podsveti bohuzel trva neunosne dlouho a navic narazite na doslova kretensky rozmistene checkpointy. Tam kde maji byt chybi a tam kde byt nemusi jich je az moc. Trek to Yomi si hraje i na bossfighty, ktere jsou smesne jednoduchy a prijde mi absurdni, aby vas petice obycejnych nepratel trapila vic, nez bossfight uzavirajici kapitolu. Vsechno spatne. Sice chapu, proc nas autori vzali do podsveti. Chteli nam totiz ukazat tzv. Yokai - demony a mytologicke postavicky. Ty sice uvidite, ale jenom coby polozky v bestiari ve forme sbiranych predmetu. To si kliden mohli odpustit a mohli je alespon pouzit coby nepratele misto toho, aby umele zvysovali obtiznost tim, ze jenom pridavaji pocty nepratel v kazde dalsi obrazovce. Po naprosto famoznim a preciznim Sifu je Yomi coby indoe bojovka tezky zklamani, protoze tahle hra mohla byt stokrat lepsi.
Posledni tri hodiny dohrany se sebezaprenim 6/10