Elden Ring / 163 hodin / Age of Stars ending (Rani) / PS4
Vazne bych si pral napsat, ze jsem byl z historicky nejlip hodnocy hry nadsenej, ale bohuzel, to se nestane. Elden Ring je obrovskej. Obludne obrovskej, kdy si po triceti hodinach s kazdou dalsi lokaci, stokou, ostrovem a podzemim rikate "uz dost". Lokace jsou nadherny coz o to. To byl taky jeden z duvodu spolu s designem monster a klasickym japonskym vizualnim bizarem, proc jsem pokracoval dal. Proste to vsechno chcete videt a prozkoumat, ale s postupnym sebezaprenim, protoze ubijejicim zpusobem opakujete porad stejnou rutinu dokola coz je dalsi hlavni problem Elden Ringu. Je jednorozmernej, respektive v nem nejsou emoce. Zapomente na Dark Souls 1, kde jste se potichu smali se Siegmeyerem a kde jste meli starost o Solaira. V Elden Ringu vas nikdo nezajima. Nezajima vas ani vase existence a questy se uplne miji se zajmem o postavy. Pryc je i fascinace osudovou smyckou DS jednicky a jejich naprosto matematicky preciznim level designem. Tady proste natahnete monterky a jdete na druhou z predchozich titulu zrecyklovanou smenu, kterou chcete mit za sebou. Krom toho bylo prvnich 80% hry na pomery From Software absurdne lehkych a vyzva to zacala byt az v zaveru, kdy narazite do nevybalancovane zdi a hra vas donuti trochu premyslet, ale jakmile zacnete, tak vidite zaverecne titulky. Tohle hodnoceni je samozrejme subjektivni a je mi naprosto jasny, ze pokud nekdo nastoupi do Elden Ringu z Ubisoft open worldu, tak bude naprosto fascinovanej, ale u me se tenhle titul bohuzel minul ucinkem. Nerikam, ze je to spatna hra. Porad se jedna o az uchylne obrovskou davku Dark Fantasy, ktera nema absolutne obdoby, ale diky vyse jmenovanemu v tomto pripade jenom dokonala a predimenzovana forma nestaci.
