Full Throttle Remastered / 7 hodin / XSS / #dohranoRozmohl se nám tu takový nešvar s těmi Double Fine remastery :-) Můj backlog sahá tak hluboko do historie, že v něm není problém najít čtvrt století starou hru, kterou hrál každý - jen já ne. A tak když ve vedlejším GameShots klubiku
proběhla záludná diskuse o tom, jak dlouho by trvalo dohrát Full Throttle někomu, kdo to nikdy neviděl (v souvislosti s tím, že je to prý záležitost "na hodinu"), mé dobrovolnické srdce zaplesalo. Nevím sice, jestli byla nejrozumnější volba hrát to právě na Xboxu, myš by tomu určitě slušela víc... No ale nedalo se nic dělat, přišlo mi to jako nejsnadnější legální cesta (všechny tři Double Fine remastery jsou v Game Passu).
Už hodně dlouho jsem nehrál žádnou point&click adventuru! Ale jinak už mám něco za sebou, takže jsem se po prvotním zmatkování s trochu netradičním ovládáním rychle ponořil do příběhu a nechal se jím unášet až do famózního konce. Byla to jízda doslova filmová - tohle kdybych hrál v roce 1995, tak si asi ustříknu do textilu :-) Samotářsky motorkářská atmosféra mi naprosto sedla, obzvlášť pak oceňuju hudbu (soundtrack i score). Paradoxně nejvíc času mi zabraly akční mezihry, které mi úplně nešly a po pravdě řečeno jsem je vlastně vůbec nečekal... Ale zpětně to všechno dává perfektní smysl a jen to posiluje můj dojem ze hry.
99 % času jsem strávil v původním vizuálním a herním módu, ten nový remasterovaný styl mě vůbec nijak neoslovil. Občas jsem se do něj ale přece jen přepnul, protože se v něm dají zvýraznit všechny interakční oblastni na obrazovce, což mi mnohokrát ušetřilo spoustu času při řešení úkolů. Ty sice nebyly nijak zvlášť logicky náročné, ale kvůli trochu zvláštnímu ovládáním a někdy ne úplně přehledným scénám jsem se do pár zákysů přece jen dostal. Remasterovaný mód mi ale prakticky vždycky pomohl. Jednou ne, ale to mi pak pomohlo se na to vyspat :-) Dal jsem to nadvakrát.
No a teď teda Grim Fandango! Nebudete mi to věřit, ale taky jsem ho nehrál...
