X³: Reunion / 91 hodin / Steam / #dohranoSérie Egosoftu odehrávající se v X Universe patří mezi moje all-time-favorites od samého začátku. První díl
X: Beyond the Frontier se mi dostal do ruky hned v roce 1999. Tenkrát jsem se sice daleko nedostal, ale hra se po právu dostala na čestné místo mého backlogu. Po pár letech, v roce 2006, mi na počítači přistálo jedno z pokračování série, a sice X3: Reunion, se kterým razantně nastoupila nekompromisní závislost. Běžel jsem hned koupit joystick (
Saitek Cyborg Evo), rozšířil RAM na 2 GB, zavřel se doma a přestěhoval jsem se do vesmíru X. Hrál jsem výhradně sandbox, na příběh jsem kašlal, postupně do hry přidával různé QoL pluginy a addony, a pak i celé mody, rozšiřující už tak velký vesmír a možnosti. Odhaduji, že jsem v těch dobách ve hře strávil s nějakými přestávkami kolem tisíce hodin. Po roce 2010 jsem se na nějakou dobu přesunul k MMO hrám a různým novým značkám a ačkoliv Egosoft vydával další a další hry, ty v té době akorát přibývaly do mého backlogu a čekaly na svou příležitost. Ta nakonec skutečně přišla s nástupem covidu. Během prvních let omezení jsem se pustil do některých retro klasik čekajících na mě na GoGu a řekl jsem si, že bych si měl dát X sérii od začátku a s příběhem. Na přelomu let 20/21 jsem se pustil do výše zmíněného
X: Beyond the Frontier, bezprostředně následoval
X2: The Threat a pak přišla další pauza trvající do začátku letošního roku, kdy jsem se pustil do X3, tentokrát s aktivovanou dějovou linkou.
V první řadě bych se chtěl zmínit, že mě poněkud sere, že ačkoliv hra přímo navazuje na X2 bez časové prodlevy jak dějově, tak i hlavním protagonistou, který mýma rukama vybudoval v předchozím dílu ekonomické impérium, tak v dalším díl začíná opět jako majitel omlácené stíhačky s pár kredity v kapse s vágním vysvětlením, že nepřátelská rasa Khaaků (hlavní nepřátelé v X2 a X3) mi v mezidobí všechno rozstřílela a basta. Jinak jsem si znovu všechno užíval jako před lety, nicméně tentokrát s primární orientací na dějovou linku. Za dohranou hru považuju dokončený příběh, dokončené Bala Gi mise, v rámci kterých hráč získá vlastní HQ a nejlepší loď ve hře (Paranid Hyperion). Jako primární stíhačku se mi podařilo zajmout Xenon LX, která platí asi za nejlepší ve hře. Jak stíhačku, tak Hyperion jsem ještě potunil postupně a pracně nalezenými Pandora upgrady, takže u Hyperionu se zvedla maximální rychlost ze 131 na 236 a u stíhačky ze 153 na 308. Znalci ocení. Pochopitelně by bylo možné právě teď sednout a "začít hrát" - budovat stanice, výrobní komplexy, zvyšovat reputaci jak u ostatních ras, tak i v ekonomickém a vojenském ranku, pořídit si vlastní sektor, pořádat nájezdy do nepřátelských sektorů a tak dále, přičemž by se dalo ve hře utopit dalších 1000 hodin. Na to už bohužel (nebo spíš bohudík) nemám čas ani chuť, takže hru odkládam jako dohranou a někdy v budoucnu se pustím do dalšího dílu v řadě.
Hru jsem odehrál na Linuxu, hra má na Steamu nativní verzi a běžela naprosto bezproblémově. Jediný problém byl neškálující UI, takže na UHD monitoru byl interface naprosto nepoužitelný i na 32" monitoru, čili musel jsem hrát v FHD rozlišení a i přesto hra vypadala skvěle. Jo a mimochodem, všechny zmíněné díly jsem odehrál stále na původním joyticku, kterému je už 18 let a funguje jako nový.