Doom 64 (1997) @ Re-release (2020) / Steam Deck / 13,5 hodiny / #dohranoUf, tak to jsem si teda s tou
Rip and Tear Challenge na sebe upletl pěkný bič! Nebýt toho, tak si Doom 64 s největší pravděpodobností asi nikdy nezahraju. Rozhodně teda ne na originálním HW, protože už při pohledu
do manuálu mi bylo jasné, že tohle na N64 gamepadu (který eufemisticky řečeno nepatří mezi mé nejoblíbenější) rozhodně neuřídím. Takže jsem zvolil pár let starý oficiální port od Nightdive, protože kdybych chtěl hrát
Doom 64 TC nebo
Doom64 EX, tak jsem to mohl udělat už dávno, žejo. Jenže já jsem nechtěl a takhle zpětně si myslím, že jsem věděl proč :-) Totiž jak se říká: zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní...
Doom 64 je v rámci série naprosto unikátní. Není to port jedničky nebo dvojky na Nintendo 64, je to úplně samostatná hra s vlastním "příběhem", unikátním soundtrackem, novými monstry (a i ta už známá vypadají úplně jinak), novými zbraněmi (ano, opravdu existuje něco silnějšího než BFG!) a dvaatřiceti levely, které si nemůžete zahrát nikde jinde. I když je engine stále jen modifikovaný id Tech 1, díky specifickým možnostem hardware N64 hra místy vypadá jako první Quake, hlavně když přimhouříte obě oči :-) Barevná paleta, dynamické světelné efekty, už zmiňovaný
ambientní soundtrack, některé herní prvky a mechanismy, temná atmosféra - za mě to tam prostě je.
Ale je tam toho o dost víc. V průběhu hraní jsem si dělal poznámky, tak se podělím:
* Wolfenstein 3D - architektura některých levelů je opravdu hodně plochá a obecně dost pravoúhlá, často jsem si připadal jako v pověstném zámeckém bludišti
* Doom 1+2 - stejná omezení jako původní engine, tzn. žádné místnosti nad sebou, nekonečně vysoká monstra atd.
* Duke Nukem 3D - texturovaná mapa, jednoduché skriptované scénky (zemětřesení měnící architekturu levelu, písty vytvářející otvory do země atp.)
* Quake - paleta, textury, přepínače, světla, ambientní hudba, šípy střílející ze stěn, triggery v podlaze
Nintendo 64 jako platforma k všemu přispívá kromě mlhy (ovšem ne pro snížení dohledu kvůli nedostačujícímu výkonu, ale opravdu jako prvek hratelnosti a jen velmi sporadicky) především neblaze proslulým
3-point texture filteringem, kvůli kterému vypadá většina N64 her tak rozplizle. Verze hry z roku 2020 není žádný remaster, drží se originálu a využívá engine KEX, který tohle filtrování zdatně emuluje. Je sice možné ho v nastavení vypnout, ale já jsem ho nechal zapnuté, protože Doom 64 takhle prostě vypadal (pro zájemce
více screenshotů zde). No a tím se dostáváme k re-releasu jako takovému:
+ širokoúhlý obraz, vysoké rozlišení, možnost dodatečného zvýšení jasu (regulaci jasu měla i původní verze, ale i na maximum byla
extrémně tmavá, což hratelnosti nepřidávalo)
+ vibrace (původní verze zřejmě také měla podporu pro Rumble Pak, i když jsem o tom v manuálu nenašel ani slovo)
+ věrnost originálu i co se týče známých glitchů, které v některých levelech mohou výrazně ulehčit průchod :-)
- na Steam Decku se mi nepodařilo namapovat tlačítko pro
run, pouze L3 jako přepínač
always run on/off (nejsem si ale jistý, jestli se původní verze nechovala stejně)
- na některých místech dochází k nepříjemným lagům a tearingu obrazu, přitom to nijak nezávisí na složitostí aktuální scény ani počtu monster (dtto ^^)
- časté zasekávání na místech, kde by k tomu dle mého nemělo docházet, typicky při pohybu podél stěn (dtto ^^)
- hra mi několikrát spadla do chybové hlášky systému, což se mi na Steam Decku snad ještě nikdy nestalo
No a jak se to vlastně celé hraje? Jaké to bylo takhle poprvé? Proč mi to trvalo tak dlouho? Proč jsem nenašel ani jeden tajný level?
A proč jsem byl tak často mrtvý? :-)* i na mou obvyklou nižší obtížnost jsou monstra překvapivě tuhá, dost agresivní, rychlejší a hlavně se chovají trochu jinak, než je člověk zvyklý z klasického Doomu
* chaingun je úplně na hovno, double shotgun je dost pomalá a motorovka je sice dvoučepelová, ale nikdy jsem ji nepoužil (naopak nová zbraň Unmaker je dost super a hlavně je možné ji dál levelovat!)
* je dost obtížné vyvolat monster infighting - nejdřív jsem si dokonce myslel, že to hra vůbec neumožňuje
* mapa je sice sexy texturovaná (naštěstí se dá přepnout do klasického outline módu), ale nejsou na ní nijak označené zamčené barevné dveře, což většinou hodně prodlouží bloudění levelem
* stejně tak není na mapě nijak vidět, co se kde otevře nebo vysune po stisknutí přepínače (tenhle prvek přitom hra využívá opravdu často), takže je potřeba se orientovat podle zvuku...
* ...ale někdy ani to nepomůže: level obvykle obsahuje kombinaci X přepínačů na různých místech, po jejichž postupném stisknutí dojde k něčemu na úplně opačném konci mapy (což nemáte šanci objevit jinak, než náhodou při otravném backtrackingu)
* některé předměty zcela bez varování mizí a objevují se někde úplně jinde (nejde o chybu ani teleportaci s efektem, prostě se přesunou), případně jsou nahrazeny monstrem, když se k nim přiblížíte
* i monstra se zjevují zcela bez varování a mimo teleportaci, prostě se materializují ze vzduchu :-O
* často není úplně zjevné, kde se dají otevřít dveře / stisknout přepínač / použít teleport (nejsou zde žádná pravidla, podle kterých by se to dalo poznat, třeba lehce odlišná barva textury, jinak blikající světlo atd.)
* bossfighty se sice odehrávají v otevřených arénách, ale na rozdíl od Doomu útočí monstra dlouhé minuty ve vlnách, což mě nebaví :-)
Sečteno a podtrženo: FPS nejsou úplně moje krevní skupina, takže jsem se opravdu dost zapotil a několikrát jsem měl chuť hru zahodit a nedohrát kvůli obtížnému fightu. Absolutně si nedokážu představit, jak by to někdo mohl hrát a dohrát s původním N64 ovladačem! Stejně tak se přiznám, že jsem při bloudění několikrát využil návodu, protože času je málo a na několikahodinové hledání skrytého přepínače už ho prostě nehodlám obětovat. Ale jsem hrozně rád, že jsem se tím nakonec úspěšně prokousal, protože to byl opravdu unikátní zážitek! Nicméně
Lost Levels, které se mi odemkly po dohrání, už hrát nechci (v původní verzi stejně nebyly) a nebudu ani hledat ty dva tajné levely, které mi utekly. Možná někdy časem. Místo toho se radši morálně připravím na
Doom Eternal, který mě čeká teď...
