DEEFHA: Pokud se tím nechcete prokousávat, tak zde shrnutí od ChatGPT :-)

Autor se rozhodl zahrát si Doom 64 v rámci Rip and Tear Challenge, přičemž zvolil moderní port od Nightdive místo původního Nintendo 64 kvůli neoblíbenému ovladači. Doom 64 je unikátní hra v sérii, s vlastním příběhem, novými monstry a zbraněmi, a 32 exkluzivními levely. I přes starý engine hra díky možnostem N64 hardwaru vypadá místy jako Quake, což jí dodává specifickou temnou atmosféru.

Herní zážitek byl pro autora náročný, kvůli obtížným a agresivním monstrům a nelogickým herním prvkům, jako jsou neoznačené přepínače a objevení se monster z ničeho nic. Technické problémy na Steam Decku, jako lagy a padání hry, přidaly na frustraci. Přes obtíže a frustrace byl autor rád, že hru dokončil, ale ztratil zájem o dodatečný obsah a nyní se připravuje na Doom Eternal.

PRAASHEK: planet of lana - geniální, je to jednoduchý, spíš na starší děti cílený (imho odpovídá). ale krásný a dojemný pohlazení.

Deadlight (ofc - ne Dying light) - starší zombie postapo - skvělá atmosféra úplně, teď jsem si osvěžoval paměť trailerem a všechno se to vrátilo. vlastně "drobnost", žádnej mega hajpovanej AAA titul, ale to tě kousne a vyplivne až na konci. já jsem si to skvěle užil. a je to naprostej opak planet of lana zase.

Doom 64 (1997) @ Re-release (2020) / Steam Deck / 13,5 hodiny / #dohrano

Uf, tak to jsem si teda s tou Rip and Tear Challenge na sebe upletl pěkný bič! Nebýt toho, tak si Doom 64 s největší pravděpodobností asi nikdy nezahraju. Rozhodně teda ne na originálním HW, protože už při pohledu do manuálu mi bylo jasné, že tohle na N64 gamepadu (který eufemisticky řečeno nepatří mezi mé nejoblíbenější) rozhodně neuřídím. Takže jsem zvolil pár let starý oficiální port od Nightdive, protože kdybych chtěl hrát Doom 64 TC nebo Doom64 EX, tak jsem to mohl udělat už dávno, žejo. Jenže já jsem nechtěl a takhle zpětně si myslím, že jsem věděl proč :-) Totiž jak se říká: zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní...

Doom 64 je v rámci série naprosto unikátní. Není to port jedničky nebo dvojky na Nintendo 64, je to úplně samostatná hra s vlastním "příběhem", unikátním soundtrackem, novými monstry (a i ta už známá vypadají úplně jinak), novými zbraněmi (ano, opravdu existuje něco silnějšího než BFG!) a dvaatřiceti levely, které si nemůžete zahrát nikde jinde. I když je engine stále jen modifikovaný id Tech 1, díky specifickým možnostem hardware N64 hra místy vypadá jako první Quake, hlavně když přimhouříte obě oči :-) Barevná paleta, dynamické světelné efekty, už zmiňovaný ambientní soundtrack, některé herní prvky a mechanismy, temná atmosféra - za mě to tam prostě je.

Ale je tam toho o dost víc. V průběhu hraní jsem si dělal poznámky, tak se podělím:

* Wolfenstein 3D - architektura některých levelů je opravdu hodně plochá a obecně dost pravoúhlá, často jsem si připadal jako v pověstném zámeckém bludišti
* Doom 1+2 - stejná omezení jako původní engine, tzn. žádné místnosti nad sebou, nekonečně vysoká monstra atd.
* Duke Nukem 3D - texturovaná mapa, jednoduché skriptované scénky (zemětřesení měnící architekturu levelu, písty vytvářející otvory do země atp.)
* Quake - paleta, textury, přepínače, světla, ambientní hudba, šípy střílející ze stěn, triggery v podlaze

Nintendo 64 jako platforma k všemu přispívá kromě mlhy (ovšem ne pro snížení dohledu kvůli nedostačujícímu výkonu, ale opravdu jako prvek hratelnosti a jen velmi sporadicky) především neblaze proslulým 3-point texture filteringem, kvůli kterému vypadá většina N64 her tak rozplizle. Verze hry z roku 2020 není žádný remaster, drží se originálu a využívá engine KEX, který tohle filtrování zdatně emuluje. Je sice možné ho v nastavení vypnout, ale já jsem ho nechal zapnuté, protože Doom 64 takhle prostě vypadal (pro zájemce více screenshotů zde). No a tím se dostáváme k re-releasu jako takovému:

+ širokoúhlý obraz, vysoké rozlišení, možnost dodatečného zvýšení jasu (regulaci jasu měla i původní verze, ale i na maximum byla extrémně tmavá, což hratelnosti nepřidávalo)
+ vibrace (původní verze zřejmě také měla podporu pro Rumble Pak, i když jsem o tom v manuálu nenašel ani slovo)
+ věrnost originálu i co se týče známých glitchů, které v některých levelech mohou výrazně ulehčit průchod :-)
- na Steam Decku se mi nepodařilo namapovat tlačítko pro run, pouze L3 jako přepínač always run on/off (nejsem si ale jistý, jestli se původní verze nechovala stejně)
- na některých místech dochází k nepříjemným lagům a tearingu obrazu, přitom to nijak nezávisí na složitostí aktuální scény ani počtu monster (dtto ^^)
- časté zasekávání na místech, kde by k tomu dle mého nemělo docházet, typicky při pohybu podél stěn (dtto ^^)
- hra mi několikrát spadla do chybové hlášky systému, což se mi na Steam Decku snad ještě nikdy nestalo

No a jak se to vlastně celé hraje? Jaké to bylo takhle poprvé? Proč mi to trvalo tak dlouho? Proč jsem nenašel ani jeden tajný level? A proč jsem byl tak často mrtvý? :-)

* i na mou obvyklou nižší obtížnost jsou monstra překvapivě tuhá, dost agresivní, rychlejší a hlavně se chovají trochu jinak, než je člověk zvyklý z klasického Doomu
* chaingun je úplně na hovno, double shotgun je dost pomalá a motorovka je sice dvoučepelová, ale nikdy jsem ji nepoužil (naopak nová zbraň Unmaker je dost super a hlavně je možné ji dál levelovat!)
* je dost obtížné vyvolat monster infighting - nejdřív jsem si dokonce myslel, že to hra vůbec neumožňuje
* mapa je sice sexy texturovaná (naštěstí se dá přepnout do klasického outline módu), ale nejsou na ní nijak označené zamčené barevné dveře, což většinou hodně prodlouží bloudění levelem
* stejně tak není na mapě nijak vidět, co se kde otevře nebo vysune po stisknutí přepínače (tenhle prvek přitom hra využívá opravdu často), takže je potřeba se orientovat podle zvuku...
* ...ale někdy ani to nepomůže: level obvykle obsahuje kombinaci X přepínačů na různých místech, po jejichž postupném stisknutí dojde k něčemu na úplně opačném konci mapy (což nemáte šanci objevit jinak, než náhodou při otravném backtrackingu)
* některé předměty zcela bez varování mizí a objevují se někde úplně jinde (nejde o chybu ani teleportaci s efektem, prostě se přesunou), případně jsou nahrazeny monstrem, když se k nim přiblížíte
* i monstra se zjevují zcela bez varování a mimo teleportaci, prostě se materializují ze vzduchu :-O
* často není úplně zjevné, kde se dají otevřít dveře / stisknout přepínač / použít teleport (nejsou zde žádná pravidla, podle kterých by se to dalo poznat, třeba lehce odlišná barva textury, jinak blikající světlo atd.)
* bossfighty se sice odehrávají v otevřených arénách, ale na rozdíl od Doomu útočí monstra dlouhé minuty ve vlnách, což mě nebaví :-)

Sečteno a podtrženo: FPS nejsou úplně moje krevní skupina, takže jsem se opravdu dost zapotil a několikrát jsem měl chuť hru zahodit a nedohrát kvůli obtížnému fightu. Absolutně si nedokážu představit, jak by to někdo mohl hrát a dohrát s původním N64 ovladačem! Stejně tak se přiznám, že jsem při bloudění několikrát využil návodu, protože času je málo a na několikahodinové hledání skrytého přepínače už ho prostě nehodlám obětovat. Ale jsem hrozně rád, že jsem se tím nakonec úspěšně prokousal, protože to byl opravdu unikátní zážitek! Nicméně Lost Levels, které se mi odemkly po dohrání, už hrát nechci (v původní verzi stejně nebyly) a nebudu ani hledat ty dva tajné levely, které mi utekly. Možná někdy časem. Místo toho se radši morálně připravím na Doom Eternal, který mě čeká teď...

//sorry za doublepost, ten první jsem smázl ;)

Black the Fall / PC / (asi) 3,5 hodiny / #dohrano

Parádní logická "2,5d" plošinovka. Skvěle temná atmosféra existence v totalitě. Moc mě bavilo, jak člověk poznává možnosti, které pro průchod může použít a ten pocit, když na to přijdeš a říkáš si "no jo, taky mě to mohlo napadnout hned!". Robo-pes jak pomocník a kumpán skvělý. Hra mohla být klidně delší.

Trochu mě překvapilo, že to kolem mě snad nikdo ani nezná, protože za mě to je vlastně 10/10, nemám co vytknout. Pokud byste měli tipy na podobné hry, sem s nimi.

Za čas si zvyknete na to, že slyšíte tohle:

Vocaroo | Online voice recorder
https://vocaroo.com/1mARupT8iGmE


...a vidíte tohle:

TOOMIX: Asi potrebuji dovolenou. Koukam na mobili na tvuj post, na IDDQD, IDKFA, IDCLIP.. a premyslim, ktere vyjebane sloupce ktere vyjebane SAP tabulky to jsou :D

Vyzkousel jsem si kdysi Descenta s VFX na Invexu. Hrozne jsem se tesil. A bylo to hrozne :D Vubec se to nedalo ovladat, 3D vjem uplne nula. Peklo. Byl jsem rad, ze jsem to sundal.

Prvniho Bordela jsem dohral a byla tu super jizda. Nejvic se mi tam asi libila ta atmoska a otevreny svet. Je ale nutno rict, ze jsme to hrali v coopu v plnem poctu a s dobrou partou. To delalo hrozne moc. Hrat to sam, asi me to omrzi. Dvojku jsme zkouseli, ale moc daleko jsme nedosli, nejak to nebylo ono. A spechalo se. Trojka uz pak nechytla vubec a navic se spechalo jeste vic, takze to pro me to kouzlo ztratilo uplne.

DEEFHA: ja na tom hral prave descent ... to bylo jako vlezt si do pracky a zapnout zdimani :)) hrozny zazitek

TerraScape / 8 hodin / #dohrano
Terrascape je oddechovka, kde se umisťují budovy na generovanou mapu, čímž se získávají body, které odemykají další budovy a tak dále. vím že takovejch her je víc, ale tohle je první, kterou jsem zkusil, takže nemůžu hodnotit vůči ostatním... dohrál jsem všechny scénáře s úkoly, které vlastně fungují jako takové tutorialy, pak si chvíli hrál s puzzle mapama, kde je omezený počet budov k umístnění a nakonec creative mód, kterej je fakt jen relaxační stavění hezký krajiny... celkově doporučuju, když chcete něco nenáročnýho na relax a nebo při poslouchání nějakejch podcastů

+ super relax gameplay
+ příjemná stupňující se obtížnost
+ creative mód
+ puzzle mód

- scénářů s úkoly mohlo být víc, ty mě asi bavily nejvíc
- chybí editor map na tvorbu scénářů atd.
- levelování profilu mi přišlo jako zbytečná fíčura, co nic nepřidává, což je škoda
- merge buildings není úplně na první dobou vysvětlené a je to schované v menu vpravo na kraji obrazovky, které se musí manuálně otevřít

DEEFHA: Já si na to ještě živě vzpomínám z olomouckého Depa no.8 (bývalá Nausea, vedle Ponorky) z jedné povedené party v roce 1998. VR set s tehdy čerstvým Quake II, obří vodní dýmka s koulí haše, k tanci a poslechu hrál Igor Pataki. Oči navrch hlavy jsem měl ještě týden potom :)

DEEFHA: Myslím, že to bylo tohle: https://en.wikipedia.org/wiki/VFX1_Headgear

TOOMIX: ja hral doom2 poprve na virtualni realite (lokalni varianta invexu) se vsema cheatama zapnutyma. Nejak jsem nebyl s to najit vychod z prvniho levlu a asi po pul hodine to vzdal, protoze se mi motala palice :D

Doom II (1994) @ Doom Classic Unity Port (2019) / Steam Deck / 10,5 hodiny / #dohrano

Co dodat? Země je zase jednou zachráněná... A nebo si to aspoň můžeme myslet :-)

Jak jsem už zmiňoval u dohrané jedničky, dvojka se ke mně v devadesátkách sice dostala jako první, ale dohrál jsem ji stejně až o pár let později. Pamatuju se na to docela přesně, protože to bylo v roce 1997 po mém maturitním večírku. Ten se obzvlášť vyvedl a já jsem ožralý a zhulený jako motyka někdy kolem třetí v noci ještě zasednul ke kompu. Hrát v tom stavu zrovna Doom II a zrovna poslední level rozhodně nebyl dobrý nápad, ale já jsem tehdy přece nevěděl, co mě čeká! Zážitek to byl tak intenzivní, že jsem měl poprvé regulerní bad trip a na Doom jsem pak nějakou dobu nemohl ani pomyslet. Jo, tohle způsobuje realistická 3D grafika v kombinaci s lehkými drogami :-D

Jinak je to typická lepší dvojka se vším všudy. Levely jsou obrovské, komplikované a v rámci možností enginu překvapivě vertikální (u pár z nich mi zabralo kolem půl hodiny, než jsem se vymotal), nové příšery hnusné (Revenant! Mancubus! Arch-vile, svině jedna!), starých je všude víc (Baron of Hell everywhere), za zády se vám pořád někdo teleportuje, no a ten poslední level snad ani nemá cenu zmiňovat. Naštěstí je tu dvouhlavňová brokovnice! :-) Za mě prostě jedna z nejlepších her ever. Tentokrát jsem si to dal bez No Rest for the Living - v Unity Portu sice je jako volitelný doplněk, ale upřímně řečeno mi ta základní nálož třiceti levelů úplně stačila. Třeba někdy příště, až nebude takové vedro.

Hned jsem rozehrál Doom 64 a musím tedy říct, že moje pocity jsou zatím docela rozporuplné. Report snad brzy, pokud to nevzdám...

zrovna pred tydnem jsme hrali Borderlands 2 s kamosem a dosahl jubilejnich 1000 hodin. Odstehoval se pred lety do Milana za praci, do hospody jsme chodit nemohli, tak jsme si nainstalovali Borderlands 2, sesli se ve hre, nalili panaka, zavolali pres messengera a rozehrali...

jako takhle, nas to bavi i solo, ale tvrdim, ze neexistuje pohodovejsi virtualni hospoda, nez coop v borderlands :)