Immortality / 12h / iPad #dohrano

V době, kdy se videohry snaží předstírat, že jsou vlastně jen nextgen iterace Kinoautomatu, kdy známkou pokroku je vytíženost teraflopů vaší herní sestavy a kdy posledním mystériem vyprávěných příběhů jsou nevydropované ultimátky ze seasonpassů, přijde Sam Barlow, posadí vás před střihačský pult, hodí před vás 20 krabic s filmovým materiálem a řekne, tady to mi seřaď.

Nejlepší je před hraním vědět co nejmíň, tak jen dodám pár osobních dojmologií. Netušil jsem, že mě tahle hra vyděsí tak, že ji na pár týdnů odložím, netušil jsem, že jde videohrou vyznat lásku filmu jinak, než že budu předstírat, že jsem vlastně taky režisér (v kůži Johna Kojimy) a nevěřil jsem, že mě formule "herec hraje herce, co hraje, že hraje" dokáže dostat do větší imerze než 4k@60fps AAA blockbuster (kecám, v tohle jsem ještě doufal)

JUNGLER: Doporučuju k poslechu rozhovor s autorem:

#213: Český Miyamoto | Modrák & Friends
https://modrak.podbean.com/e/213-cesky-miyamoto/

BZZZT / 12 hodin / #dohrano
Českej skoro solodev klenot. Super midi muzika, když to chce člověk dát na perfekt, tak brutální obtížnost. Pro lidi co měli rádi Super meat boy nebo Celeste povinnost. Imho by si hra zasloužila nějakej lepší marketing, protože kvalitou je na tom podobně jako Celeste a ta prodala násobně víc kousků. Dojel jsem to na 100% a jenom smutně koukám na poslední chybějící achievement, kterej je pro mě nedosažitelnej. Musel bych celou hru dohrát jenom se sedmi životama a to je fakt magořina. Takhle jsem každej level opakoval tak padesátkrát. Jel jsem to způsobem "všechny šroubky v časovém limitu" takže každej level člověk musí totálně nadrtit a odehrát bez závažnější chybičky.... Chvilku trvá než přijdete na správnej postup a pak už ho jenom stačí provést. No a často se to nepovede jenom kvuli malinký chybičce, kterou přece v dalším pokusu vychytám, neasi, pak je tam jiná chybička, kterou zvládnu v příštím pokusu atd atd atd... až se to nakonec celý povede = brutální nájezd endorfinu "zasraně dobře já" a šup je tu další level... tak se na něj jenom chvilku mrknu a jdu spát ... jedna chybička, tak to zkusim ještě jendou ....... (few monents and levels later) KURVA jsou 3 hodiny ráno :D

Doom Eternal / PC / 20 hodin / #dohrano
Tak sem si znova dohral Doom Eternal, tentokrat na PC ve slusive grafice, oproti verzi pro Switch (kterou jsem dojel skoro ihned po vydani) jsem si nemusel kvuli snizene snimkovaci frekvenci snizovat obtiznost (Hurt me plenty). Ja uz jsem to mel na PC rozehrane asi pred pul rokem, no finalni hrich mi nejak nesel, tak jsem to odlozil... a co to tedka DEEFHA kritizoval, tak mne to nabudilo a dorazil jsem to.

Cela ta hra je vlastne dost narocna, trochu mi to vzdalene pripomina poprask, ktere zpusobily Dark Souls ve sve dobe - je to dost nekompromisni rezba se svymi pravidly a prave tim, jak se lisi od bezne produkce FPS her (ne snad, ze bych jich tolik v posledni dobe hral...), tak mne nuti uvazovat ve zbesilem tempu a je to proste silene.

Nejsem z tech, co by tu hru nechutne vychvaloval, dokonce ani nemam v planu vysbiravat vsechny tajne veci - natolik mne to zase nebere. Ale prijemna prochazecka to byla, bavil jsem se chvilemi fest a v srdci mam ten blazeny pocit, ze jsem zase rozrezal par demonu, jak za starejch casu - a za to festovne dik!

Steelrising / 13h / #dohrano
Soulsovka, která byla systemove celkem fajn. Level designem a opakovanim uz mene. Sice nemam nic proti francouzske historii, ale byl jsem v ni pomerne dlouho. Po cca 13h me uz ty parky, ulicky a saly zacinali nudit. Ztvarnené jsou pěkně. V tomhle mi Lies of P prisel mírně lepší, jakožto nejbliší konkurence. Hýbalo se to použitelně, místy fps dropy ale nic zlého. Nakonec jsem to dohral na silový build. Sílu jsem maxoval na 20 a pouzival jsem těžké zbraně. Nasel jsem jednu co pekne staggerovala nepratele, takze to bylo celkem lehke. Bossové byly spíš v rámci žánru z těch lehčích. Vysloveně problém jsem neměl s žádným, no možná s prvním, než jsem si zvykl na tempo hry a navíc jsem ho bacal nejakou halapartnou, ktera mela fakt debilni utok.
Takze to shrnu tak, ze to byla pekna prochazka po renezancni Parizi a jdeme dal. Za me tak 6.5/10
Jo a nutno podotknout, že jsem ji koupil na Steamu za 9.99eur, takže za plnou cenu by hodnocení bylo tak o stupeň níž.

Last of Us 2 Remastered/24 hodin/#dohrano

Dojmy budou se spoustou spojlerů, takže kdo nehrál, tak na vlastní nebezpečí.

První rozehrání jsem měl ještě na PS4. Moc nadšený jsem nebyl, Joelův osud byl naprosto jasný, kam jinam by se příběh ubíral...takže žádné překvapení. V půlce jsem hru odložil....Ellie jako vraždící mašina pro mě nebyla moc uvěřitelná, hratelnost pořád jedna a ta samá a prostředí Seatllu nebylo moc pestré. Nuda. Hlavní problém byl ale celkový scénář.

Hry od Naughty Dogu jsou takové....skvělé ozvučení, grafika a výprava...hratelnost ale žádných závratných výšin nedosahuje. Obvykle jde spíše o "interaktivní film" než hru....mnohem více, než třeba Final Fantasy na které se občas tímto směrem snáší kritika.

Nicméně jsem se hecnul a zkusil to znovu...z první části jsem měl pořád stejný dojem, pak ale došlo na Abby...její část je mnohem zajímavější. Prostředí se mění, hratelnost je lepší a celkově mě její část bavila velmi. Jediná výtka je opět lenost scénaristů....kdy se opakuje schéma Joel/Ellie....Abby/Lev. Dobré to ale bylo.

Jakmile se člověk dostane s Abby do divadla, tak to už byl super, mega, hutný nářez až do konce. Škoda že se stejná věc nekonala ve všech aktech.

Grafika, ozvučení, výprava je tedy naprosto snová. První část s Ellie bych hodnotil 6/10, část s Abby 8,5/10 a poslední část je 11/10. Obvykle to bývá naopak. Jsem nakonec rád že jsem hru dokončil...rozhodně stojí za to a dám si někdy New game plus. Scénář ale považuju za nejslabší část hry....očekávatelné zvraty, postavy se chovají v určitých scénách rozporuplně. Pokud někdy vyjde třetí díl a povede se jim to, co v posledním aktu zde, tak to bude neuvěřitelné.

Jo a Abby je supr, nevim co má kdo za problém.

Plague tale Requiem/21 hodin/#dohrano

A další rest. Rozehrála jsem už při vydání přes pass, ale pak vypršel a tak jsem ho koupila až teď přes Humble. Do ovládání jsem se vpravila rychle a začala vojáčky drtit. Konec jsem tak lehce čekala, ale doufala jsem, že to dopadne jinak. Celkově čupr, ocípá to a Hugo už není na profackování jako v prvním díle

God of War/37 hodin/#dohrano

Resty na PC. A tak jsem si řekla, že bych měla Kratose poznat a navíc v práci nebylo co dělat. Čekala jsem, že i na normal bude těžší obtížnost, ale zas je pravda, že challenge to bohatě vynahradí. Horizon mě asi bavil víc, ale slušných pár bludišťáků do hodnocení si zaslouží

JUNGLER: Ale jistě, řeklo kouzelné sluchátko :-)

Reddit - Dive into anything
https://www.reddit.com/r/SteamDeck/comments/vo9kjc/newly_released_doom_rpg_port_works_on_steam_deck/

(Nezkoušel jsem, ale možná na to o víkendu vlítnu.)

DEEFHA: Doom RPG byl epesní :) dal bych si ho znova na Steam Decku :)

DAVESADE: Hele, nedivil bych se už asi ničemu. Když mohlo být Doom RPG na mobilech, žejo :-)

DEEFHA: Imho se zmenilo oboji :).
Na toho nedavno oznameneho Dooma se teda tesim - imho pujdou cestou Metroidvanie jeste vic a to si smlsnu myslim. Pak bude Doom OpenWorld, Doom RogueLike, Doom Extraction Shooter a nakonec MetaDoom... jeste budes vzpominat na Eternal!

DAVESADE: Díky moc za reakci. Jo, na ty runy, tokeny a upgrade zbraní jsem úplně zapomněl - to mi už taky přišlo moc (i když i v Doomu 2016 to nějakým způsobem bylo) :-) Nicméně vysbíral jsem prakticky všechno a nakombinoval jsem si takový styl, jaký mi vyhovoval (ale určitě nebyl tak efektivní, jak by mohl být, kdybych si ho poskládal jinak nebo víc poižíval jiné zbraně).

Jojo, já samozřejmě vím, že když budu chtít "nový" Doom podle mého gusta, tak si zahraju Sigil nebo Legacy of Rust. Šlo mi jen o to, že Doom měl vždycky nějakou atmosféru, člověk se v něm bál, byl temný, trochu kontroverzní a tak. No a teď už není. A to je mi prostě líto.

Ale možná se nezměnil Doom, jen doba. Nebo já :-)

DAVESADE: ako niekto, kto sa pokúsil Doom Eternal dohrať trikrát a vždy som ho niekde v polovici znechutene dropol, rozumiem obom pohľadom. Mňa tiež aréna fighty, ktoré sa dajú vyriešiť iba nejakou konkrétnou taktikou, dvakrát neberú, ale dokážem ich akceptovať (a ostatne Doom 2016, ktorý som si naopak užil a dohral som ho viackrát, ich do veľkej miery mal tiež, aj keď s menej vrstvami taktiky).

Čo som ale v Eternale nedokázal akceptovať, boli skákacie pasáže, preskakovanie na čas medzi horiacimi reťazami a podobné opičárny. Vývoj hry je ok, ale zmena žánru mi už ako žiaduci vývoj úplne nepríde, nehovoriac o tom, že aj keď na skákačky už nie som vyslovene ľavý (dohral som oboje Ori napríklad), first person je na to extrémne nevhodný pohľad.

DEEFHA: Hele tohle neber zle prosim. Ja vlastne vidim celej ten problem s Doomem uplne v jine perspektive. Pro mne je Doom "jenom jeden" a mam do nej prakticky nekonecne mnozstvi WADu a modifikaci, GZDoomem pocinaje a BrutalDoomem konce. Vydavat pokracovani "tohoto jednoho Dooma" s tim, ze od nej chci vlastne to same, ale musel bych za to platit jarku 1500 stovaku, abych pak jen nadaval, ze to neni jako bejvalo, protoze nemuze to byt jako bejvalo, by mi prislo spatne (a hodne serii na tomto zkrachovalo).

Doom Eternal mne nadchnul naopak proto, ze se vydava vlastni cestou nekam uplne jinam a koreny bere jenom nejakej zaklad, ale vyrostl tam organicky (z Dooma 2016). Celkove gameplay povazuji za jakysi mix Zeldy, Metroida ci Castlevanie, ale soustredenu vyrazne na souboje a nic jineho. Ony areny jak zminujes, jsou proste jen logickym puzzlem, ktery musis odhalit, pochopit a exploitovat ve svuj prospech - ja to hraju vyslovene jako logicky rychlik, jako takovy trochu slozitejsi Tetris bez nahodnych kosticek.

Muj vstup jako hrace je vyslovene pres runy, praetorian tokeny a upgrady zbrani - no a output je nejakej bohatej damage scaling skrz nekolik statusu, jako treba v Monster Hunterovi (tim nesrovnavam hry, ale jenom matematicke principy). Je-li problemem munice, tak nektere runy ti napr. umozni doplnit castecne munici, kdyz nepratele nejprve zapalis. Motorovka obvykle doplni veskerou munici a tak davkuji benzin na spravne okamziky a spravne nepratele. Kombinuji to treba s vybusnejma sudama, ktery mne nezranuji a navic se obnovuji a v nekterych levelch tak tvori pater taktiky. Strategii reseni areny prizpusobim aktualnim upgradum zbrani a rychlosti nabijeni plamenometu a granatu. Po chvilce ladeni to cele nakombinuji tak, ze stojim se zpocenym zadkem a raduji se, ze jsem to proste dal!

Ja u ty hry normalne zvesela vykrikuji. Jsou tam hlucha mista, je mozne se dostat do slepych ulicek (dojde munice), neni to dokonalej titul - ale ten posun timto smerem, jakkoliv je odvazny, velice ocenuji. Hru jsem si koupil a dohral 2x jen na normal (hurt me plenty?), nepovazuji se za dobreho hrace (ty speedruny na nightmare jsou ale posusnanicko) - to vubec ne. Ale bavil jsem se fest! Pritom s tebou souhlasim s mnoha body, ze te "nenecha hrat, jak bys chtel ty", stejne jako mne nenecha Pajitnov hrat Tetris jak bych chtel. Je to hra, ma svoje pravidla a bud je davam nebo ne. Ale tim te nechci v tvem vnimani hry nijak zpochybnovat, proste to jen vnimam jinak, to je cele. Uznavam, trochu mne to prekvapilo, ale nezpochybnuji ti to.

Stareho Dooma mam ale stejne porad radeji, hraju ho casteji :).