I Was a Teenage Exocolonist/Steamdeck/9 hodin/ #dohrano
Býval jsem mladistvým intelektuálem exokolonistou je velmi svobodná (a pro někoho rozhodně až moc woke) vizuální novela s karetními "souboji". Tuším, že autoři mířilli na Personu, ale fakticky to má blíž k Princess Makeru.

Pozor - fakt to není moc cozy. Umírá se tu a i když je tu spousta pěknýho obsahu, hra vás k němu nikdy moc dobře nenavede a je jednoduchý ho minout. Na druhou stranu znovuhratelnost je obrovská.

Tell me why / 11h / xbox / #dohrano
Je to ta hra, kterou rozdávají každý červen zadarmo.
A bylo to lepší, než jsem čekal. Stylem to pěkně zapadá do série Life is strange a vlastně to má hodně společného s prvním dílem, který měl také detektivní zápletku. Jako detektivka je to hodně netradiční, protože hra je z pohledu pachatele, který pátrá po tom, co vlastně přesně udělal a proč.
Oproti Life is Strange je tame víc miniher, což nevadí, dá se to to přežít, pár hádanek, a bohužel mnohem méně licencované hudby.
Důvod, proč hru každoročně rozdávají je ten, že zpracovává LGBTQ tématiku, jedna postava je trans a jedna trochu vedlejší je gay.
Nejsem účastník pride pochodů, jsem spíš konzerva, ale myslím si, že to hře neškodí, naopak to pomáhá vystavět chataktery a motivace postav.
Hra má alternativní konec a někde jsem zapomněl sebrat collectible, takže se k tomu ještě někdy možná vrátím, abych si ověřil, jak to rozuzlení dobře sedí, když udělám pár rozhodnutí jinak.

Metro 2033 Redux / 22 hodin / #dohrano

Plán je jasnej :D

Samorost 2/1hod/Steam/ #dohrano

DEEFHA: tak jsem taky zkontroloval svůj stav mých oblíbených adventur od Amanity... a zjistil jsem, že ačkoli jsem ty hry většinou hrál, u nekterých jsem vůbec neměl achievy..

Monument Valley + DLC (2014) / Android / 3,5 hodiny / #dohrano

Na mobilu moc nehraju (maximálně tak 2048 nebo šachy), ale když trčíte ve vlaku, máte zpoždění a víte, že ten přestup v Pardubicích už zase nestihnete... Utratil jsem tedy drobné vydělané v Google průzkumech za první věc, kterou mi algoritmus doporučil a nebylo to věru špatné. 3D puzzle hrátky s prostorem a perspektivou à la Escher - to já můžu. Připomnělo mi to Echochrome (které jsem nikdy nedohrál) nebo Crush na PSP (hraju průběžně, ale je to hodně těžké), vizuálním stylem pak vypadá podobně třeba Lara Croft GO (prostě mobilní Unity před deseti lety).

Obtížnost je perfektně vybalancovaná, menší záseky jsem měl asi jen dva nebo tři, ale nic frustrujícího. Tempo je vyloženě ležérní, nic vás nezabije, nikam nespadnete, nikde se nezaseknete. Pěkná ambientní hudba, celkově místy až zenový zážitek. Dohráno včetně bonusového free levelu Ida's Dream a přikoupeného desetikapitolového DLC Forgotten Shores, které mi přišlo skoro lepší než hlavní hra. Všechno dohromady mi to akorát pokrylo tu cestu do Prahy.

A ponaučení? Vždycky, když je vám nejhůř, zachrání vás kamarád žlutý totem :-)

DEEFHA: Se žroutem času naprosto souhlasím. Steam mi hlásí 742 hodin :) Ale mám za sebou Ascension 20 s Ironcladem.

Doom RTX / 2 hodiny / PC / #dohrano
No jo, abych se naladil na Dooma 2 RTX, tak jsem si dojel starsi verzi raytracovaneho Dooma jednicky. Je to seriozne skvela hra - puvodni graficke zdroje, jenom proste prohnane jinym enginem. Narazil jsem na par bugu, ale nebylo to nic vazneho, co by mi melo zabranit v hrani. A protoze jsem mel naladu, tak jsem to rovnou cele odstreamoval :).

Twitch
https://www.twitch.tv/videos/2246072386

MYKEZ: Jsem si to ho vědom, ale nechci se zbytečně nervovat :-) Opona padla ¯\_(ツ)_/¯

DEEFHA: Tohle je vlastně jenom začátek konce (časově je tohle nejspíš dost před půlkou), je tam ještě dalších dvacet obtížností, a hlavně taky "Victory" bez toho otazníku, co tam teď máš :)

Banishers: Ghosts of New Eden/55 hodin/#dohrano
Hrál jsem od studia DON'T NOD už pár her, vlastně to byly hlavně příběhový hry, a většinou fakt stály za to. Tady se pokusili o takovou komplexnější hru a je to docela znát. Co se týče příběhu, postav, hlavní story, tak není co vytknout - je to na výbornou. Bohužel pak je tu stránka hratelnosti a ostatních aktivit a to je poněkud horší. Kdybych u hry strávil tak cca 20h, tak asi ok, jenže po dalších hodinách už se mi nějak začlo víc a víc zajídat opakování těch pár aktivit stále dokola, boj, kterej je pak časem už docela nezáživnej až otravnej, nepřátel taky není tolik typů... A hlavně mi přišlo, že toho boje tam bylo až příliš. Další věc, co mě tu dost štvala, je mapa a pozdější backtracking. Člověk často bloudí, hledá nějakou tu skrytou cestičku a místo zábavy je to najednou pruda. Myslím, že většinu herního času jsem strávil blouděním a hledání správný cesty. Z toho důvodu jsem nechal velkou část mapy neprozkoumanou. Pak je tu spousta vedlejších úkolů ve formě pátrání, rozhovorů, rozkrývání jednotlivých NPC postav a vztahů mezi nimi. Nejdřív je to taky dost zajímavý a některá pátrání mají docela šokující rozuzlení. Jenže zase mi časem přišlo, že toho bylo až moc. Je tam spousta poměrně nezajímavých postav a tlačení dalších lidských dramat tak nějak na sílu. Jen prostě aby to nějak prodloužilo čas. Přijde mi to docela škoda, kdyby tvůrci trochu ubrali toho, co jim moc nejde a věnovali víc důraz na samotný vyprávění, i za cenu toho, že bude hra o dost kratší, tak by to bylo celkově zábavnější a mělo víc drajv.

Slay the Spire (2019) / Steam Deck + Linux / 60 hodin / #dohrano

Musím přiznat, že tohle dohrání mě samotného překvapilo :-) Slay the Spire totiž hraju průběžně už rok, dostal jsem se k němu po tom, co jsem loni na jaře dohrál Inscryption. Deckbuildery jsem nikdy předtím nehrál ani v reálu ani virtuálně, a i když je podle mě Inscryption vlastně o něčem jiném, přesto ve mně hra trochu probudila zájem o tenhle žánr. Kromě Slay the Spire jsem se tak dostal třeba i k Loop Hero, ale o tom zase někdy jindy.

No, takže teda Slay the Spire... Je to roguelike deckbuilder, takže pořád dokola hrajete to samé, žejo :-) Máte na výběr ze tří hrdinů, se kterými procházíte místa na mapě a pomocí karet, lektvarů a bonusových předmětů zdoláváte jednoho protivníka za druhým, dokud nepřijdete o všechno zdravíčko. Mapa, protivníci a vůbec vlastně všechno je procedurálně generované. Čim víc hrajete, tím lepší resp. zajímavější vám padají karty a předměty. Když to správně zkombinujete, dostanete se dál. Ale když nemáte štěstí, stejně skončíte třeba hned na třetím protivníkovi. A to je vlastně všechno.

Cílem hry je pochopitelně dostat se až na konec, tzn. až k poslednímu bossovi. Podle HLTB by se to mělo dát zvládnout za dvanáct hodin, což mi přijde naprosto nereálné. Tedy, já jsem to určitě nehrál tak dobře, jak bych mohl a jak by se mělo... Ale kromě skills každý průchod výrazně závisí na faktoru náhody, a to se nedá nijak ovlivnit. Nicméně Slay the Spire je jedna z mála her, kterou mám i na notebooku, takže jsem ji často hrál i na cestách, když jsem s sebou neměl Steam Deck. Hrál jsem ji jak vidno opravdu hodně. A pořád se mi nedařilo dostat se dostatečně daleko (já jsem vlastně ani nevěděl, kde a jak přesně hra končí).

Až včera večer mi úplnou náhodou "padla karta" a za hodinu a deset minut jsem se tentokrát dokázal prokousat tam, kde ze hry vypadla trofej Beat the game with the Defect a spustily se titulky. Btw "Defect" je jedna ze tří postav ve hře, vlastně teď už ze čtyř, protože po dohrání se mi odemkla nová postava. Každá postava má přitom úplně jiné základní vlastnosti, takže dohrát hru za ty zbývající pro mě bude určitě výzva na dalších mnoho desítek hodin. Nicméně titulky byly a hra mi poděkovala, takže za nějakým způsobem dohranou ji prostě považuju už teď a případný další progress už sem trackovat nebudu.

Každopádně žrout času je to hrozný! :-)

Black Myth: Wukong/72hod/Steam/ #dohrano
skvělý to bylo... těšíme se na DLC :)

PALADIUS: Tak tohle je ale docela škoda, Phantom Libety je myslím lepší hrát od začátku v rámci hlavního příběhu. Nedá se nic dělat, budeš si to muset dát znovu celý :)