Uncharted 4: A Thief's End Remastered (2016/2022) / PS5 / 17,5 hodiny / #dohranoV rámci série zatím můj nejrozporuplnější zážitek. Tahle hra je jako život po čtyřicítce, pokud se vám daří (v materiálním slova smyslu): můžete si klidně dovolit co chcete, ale vlastně vás to nijak neuspokojuje. A tak vzpomínáte na to, jak jste ve dvaceti přespávali v cizích postelích a živili se junk foodem.
Uncharted 4 je technicky dokonalá hra se slušným příběhem, filmovým vizuálem, vymakaným ozvučením, bezchybnou kamerou a rozpočtem jako HDP Uzbekistánu... Nicméně během hraní jsem si celou dobu říkal, že tomu něco chybí a pořád jsem čekal, kdy se dostaví něco jako ponorka v pralese z jedničky. Nic takového se ale nestalo.
Tahle hra nemá srdce ani duši. Je to jen produkt, který sice sesbíral všechna možná ocenění a je jednou z nejprodávanějších her na PlayStation vůbec... Ale během vývoje z Naughty Dog odešla Ammy Hennig (která režijně stála za předchozími třemi díly), její odvedená práce byla z větší části zahozena, nové vedení nasměrovalo celý příběh úplně jiným směrem a začalo se crunchovat takovým stylem, že po vydání hry studio opustily tři čtvrtiny týmu. Tohle všechno je na hře prostě znát, hlavně pokud jste hráli původní trilogii. Hravost a typická atmosféra je prostě pryč, celé se to bere hrozně vážně a většinu cutscén se řeší rodinná témata :-/
Do vývoje se navíc vetřela i uřvaná feministka Anita Sarkeesian (
"...Among the influences of Sarkeesian were switching the gender of Drake's child (originally a son) to be female and changing the outcome of conflicts so women would win more frequently to be seen as powerful and independent..."), čímž se duch Uncharted nenávratně rozplynul. Aby nedošlo k omylu - se silnými a nezávislými hrdinkami ve hrách nemám absolutně žádný problém, ale od toho je tu třeba Lara Croft, zejména v posledních třech dílech. Když mi ovšem nějakou doktrínu někdo začne cpát za každou cenu všude, tak začnu být nekriticky negativní.
Takže abych to shrnul: původně podle Ammy Hennig čtyřka neměla být posledním dílem série, ale když hra nakonec dopadla jak dopadla, tak jsem vlastně rád, že je to konec. Hraje se to sice krásně (resp. pořád stejně, což je dobře), ale nemám sebemenší chuť
Uncharted 4 absolvovat znovu. Ovšem třeba takovou dvojku si rád zopakuju kdykoli. Jo a jasně, o
The Lost Legacy samozřejmě vím a chystám se na něj. Ale při pohledu na synopsi se trošku bojím, abych nedostal něco jako
Wolfenstein: Youngblood neblahé paměti... Nathan a Elena mi budou chybět. Ach jo, proč se nakonec každá série musí takhle zkurvit :-(
Závěrem jednu pohlednici někde z prostředka hry, titulky a jdu si pustit soundtrack. Ten jediný má pořád tu stejnou sílu.