DEEFHA: Pomalu se blizim konci a priznam se ti, ze mne to uz skoro prestava bavit - mam takovou tisen s kazdym dalsim levelem. Jasne, ze to to nakonec dam, ale tahne se to, jako med.

Creaks (2020) / Steam Deck / 8 hodin / #dohrano

Poslední hra od Amanity, kterou jsem ještě nehrál a která mi chyběla ke splnění IB challenge Sounds of Nature and Machines. Tímto je tedy hotovo a právěm mi náleží titul Fungi Adventurer :-) Jak vidím, tak jsem na celém IB teprve druhý, kdo to zatím zvládnul. Vlastně se asi není čemu divit - hry od Amanity jsou dost specifické a rozhodně nejde o úplný mainstream. A ani Creaks nejsou výjimkou. Hned na začátku mě sice překvapilo, že se nejedná o adventuru (což jsem tak nějak čekal), ale o logickou 2D puzzle plošinovku... Ovšem jinak byly všechny poznávací znaky Amanitích her přítomny: signifikantní vizuál, obskurní postavy, ulítlý příběh i perfektní hudba a ozvučení, takže všechno v pořádku.

Puzzlů je asi šedesát, figurují v nich různé mechaniky (žebříky, páky, výtahy, propadla, posuvné dveře, blikající světla, dálkově ovládané vypínače, tekoucí voda atd.) a hlavně několik druhů příšer, které mají různé patterny pohybu i vzorce chování (ale všechny se při kontaktu se světlem změní v neškodný kus nábytku, proto se prý hra měla původně jmenovat Blik). Příšerám se samozřejmě musíte vyhnout a dostat se k východu z každého puzzle. Mechaniky se ovšem postupně se kombinují, takže zvlášť ty poslední levely dokážou hodně potrápit. Kromě toho ještě můžete objevovat tajné místnosti s pohyblivými obrazy, z nichž některé dokonce představují interaktivní minihru. Nádhera!

Při hraní jsem si nemohl nevzpomenout na Fish Fillets (a taky trochu na Sokoban). Ačkoli jde o něco úplně jiného, prostě se mi tahle skvělá hra nějak vybavila. Budu si ji muset dát znovu (myslím, že jsem ji tehdy nedohrál).

Phantasmagoria / 6 hodin / #dohrano
Další rest. Na obě Phantasmagorie jsem jako děcko furt čuměl ve Score a strašně mě lákaly. Jako takřka všechny adventury jsem se k ní nedokopal a doháním to teď. Po Harvesterovi je tehle kousek taky z těch kontroverznějších. Oproti Harvesterovi ale ve Phamtasmagorii není ani ždibec humoru. Je to prostě naprosto jednoznačnej thriller/horor kde tak nějak tušíme, že to nemůže dopadnout dobře. Atmosféru se jim povedlo udělat skvělou a i ty herci jsou sympatický. Příjemný hororový béčko. Na Steam Decku to chtělo trochu fidlení ale nakonec přes Scummvm jede hra perfektně. No a teď na dvojku :)

Uncharted 4: A Thief's End Remastered (2016/2022) / PS5 / 17,5 hodiny / #dohrano

V rámci série zatím můj nejrozporuplnější zážitek. Tahle hra je jako život po čtyřicítce, pokud se vám daří (v materiálním slova smyslu): můžete si klidně dovolit co chcete, ale vlastně vás to nijak neuspokojuje. A tak vzpomínáte na to, jak jste ve dvaceti přespávali v cizích postelích a živili se junk foodem. Uncharted 4 je technicky dokonalá hra se slušným příběhem, filmovým vizuálem, vymakaným ozvučením, bezchybnou kamerou a rozpočtem jako HDP Uzbekistánu... Nicméně během hraní jsem si celou dobu říkal, že tomu něco chybí a pořád jsem čekal, kdy se dostaví něco jako ponorka v pralese z jedničky. Nic takového se ale nestalo.

Tahle hra nemá srdce ani duši. Je to jen produkt, který sice sesbíral všechna možná ocenění a je jednou z nejprodávanějších her na PlayStation vůbec... Ale během vývoje z Naughty Dog odešla Ammy Hennig (která režijně stála za předchozími třemi díly), její odvedená práce byla z větší části zahozena, nové vedení nasměrovalo celý příběh úplně jiným směrem a začalo se crunchovat takovým stylem, že po vydání hry studio opustily tři čtvrtiny týmu. Tohle všechno je na hře prostě znát, hlavně pokud jste hráli původní trilogii. Hravost a typická atmosféra je prostě pryč, celé se to bere hrozně vážně a většinu cutscén se řeší rodinná témata :-/

Do vývoje se navíc vetřela i uřvaná feministka Anita Sarkeesian ("...Among the influences of Sarkeesian were switching the gender of Drake's child (originally a son) to be female and changing the outcome of conflicts so women would win more frequently to be seen as powerful and independent..."), čímž se duch Uncharted nenávratně rozplynul. Aby nedošlo k omylu - se silnými a nezávislými hrdinkami ve hrách nemám absolutně žádný problém, ale od toho je tu třeba Lara Croft, zejména v posledních třech dílech. Když mi ovšem nějakou doktrínu někdo začne cpát za každou cenu všude, tak začnu být nekriticky negativní.

Takže abych to shrnul: původně podle Ammy Hennig čtyřka neměla být posledním dílem série, ale když hra nakonec dopadla jak dopadla, tak jsem vlastně rád, že je to konec. Hraje se to sice krásně (resp. pořád stejně, což je dobře), ale nemám sebemenší chuť Uncharted 4 absolvovat znovu. Ovšem třeba takovou dvojku si rád zopakuju kdykoli. Jo a jasně, o The Lost Legacy samozřejmě vím a chystám se na něj. Ale při pohledu na synopsi se trošku bojím, abych nedostal něco jako Wolfenstein: Youngblood neblahé paměti... Nathan a Elena mi budou chybět. Ach jo, proč se nakonec každá série musí takhle zkurvit :-(

Závěrem jednu pohlednici někde z prostředka hry, titulky a jdu si pustit soundtrack. Ten jediný má pořád tu stejnou sílu.

Under The Waves/12hod/PS5/ #dohrano
Walking, teda spis diving simulátor s poměrně silným příběhem.. i slzička ukápla..

Dave the Diver / 29 hodin / PS5 / #dohrano
Ani nevím, jak jsem v tom těch 29 hodin utopil (no pun intended). Přitom taková blbost! Hra má samozřejmě těžký indie vibes, ale taky je poznat, že indie není - nejsou bugy, je výborně vyladěná.
Vždycky, když to vypadalo, že se začnu nudit, hodila hra mým směrem další kousek příběhu nebo novou herní mechaniku.
Ale proč jsem se na Dava vždycky těšil, jsou ty charaktery a jejich prezentace. Bashovy animace "výzkumu" mě nepřestaly bavit ani když jsem je viděl po sedmnácté. A z té hry prostě sálá pohoda a feel-good zábava.

Zároveň teda můj zájem absolutně opadnul po závěrečných titulcích. Uvidím, jestli to vyplatinuju.

Black Myth: Wukong / 102 hodin / #dohrano

krasny! pro me takovy "sekiro lite". ma to nadhernej vizual. skvely souboje a nepratele. tech hodin tam mam tolik, protoze sem jelito a tyhle hry mi nejdou! ;)

Astria ascending/55 hodin/#dohrano

Nintendo switch. Not bad, měla jsem na tuhle hru chuť. Není to sice žádná topovka, ale celkem mě bavila. Tahové souboje, hledání weakness každé obludy a taaaak. Hafo boss fightů a každý je víc a víc absurdní xicht

WOODMAKER: No jak říkám, uvidím. Konzultoval sem řadu zdrojů ohledně toho, na jaký distribuci Linuxu hrát a Pop_OS figuroval všude. A ty Widle tam můžu vždycky hodit zpátky...

SALVATOR: Tak nějak bych si skoro i tipnul, že další dohraná bude Metro Exodus :-P

Inside / Switch / 4 hodiny / #dohrano

Ptal jsem se kolegyne, co je podle ni nejlepsi videohra. Pry Inside.
Switch pripojeny k televizi, dobry zvuk, nerusit, tak nejak bych to mel hrat. Trochu jsem se u toho bal. Celou dobu me to bavilo.

Kvuli intuitivnimu ovladani bych hru doporucil i nehracum. Ale je tam nasili a je to neprijemne, (v Doomu me to naopak bavi,) tak to neni pro kazdyho.

Vizualne hezka hra, platformer, ovlada se analogem a dvema tlacitky. Nema HUD, text, dialogy, loadingy, proste se snazi neprerusovat imerzi.

Screenshot by byl asi spoiler.

4 hodiny dlouha hra.
10/10

Metro Last Light Redux / NevimJakDlouho / #dohrano

Steam tvrdí, že sem to hrál 96 hodin, ale to je blbost, pravděpodobně sem to omylem nechal možná i víckrát běžet přes noc, když sem něco stahoval.

The Life and Suffering of Sir Brante/Steamdeck/14 hodin/ #dohrano
Dvojí dohrání, protože jsem chtěl vyzkoušet dopad různých voleb na příběh. A je fakt velký - celá třetí (a zároveň nejdelší) kapitola může být úplně jiná.

Svět, ve kterým se Sir Brante odehrává mě zároveň totálně pohltil. Je to temný, dobře napsaný, neobvyklý. Užíval jsem si jednotlivý postavy, intriky a politiku, poctivě plánoval další kroky a role-playoval.

Dojít nicméně k aspoň trochu pozitivnímu závěru je fakt fuška - suffering není v názvu náhodou. Člověk se od poctivýho hraní musí odklonit k počítání atributů. A to je velká škoda.