Forza Horizon / Xbox One X / 20 hodin / #dohranoKdyž koncem prosince končily licence pro Forzu Horizon 4 a byla poslední šance ji koupit, tak jsem to jako obvykle udělal. A pak jsem si řekl: "Ty seš ale blbej, co? Další hra, za kterou jsi zaplatil a v životě ji nezahraješ." Tohle osobní prozření (kolikáté už?) a končící rok byla vhodná konstelace k tomu, abych si v tomhle směru dal novoroční předsevzetí, a sice, abych aspoň o malé mizivé procento snížil stupeň zbytečnosti mých herních nákupů za posledních 15 let. A když už, tak hezky o začátku - od první Forzy Horizon, kterou taky už roky vlastním a nikdy jsem ji nehrál víc než půl hodiny. Tak do toho.
Forza Horizon byl půlvodní titul na X360 a na novějších generacích konzolí běží jen módu kompatibility (žádný remaster pro XOne nebyl). Nicméně i v rámci zpětné kompatibility je hra až nečekaně vyžehlená, ve vyšším rozlišení a určitě i plynulejší. Jedna se o klasický Horizon recept, tedy série závodů a výzev různých typů s postupným odemykáním dalších "tierů", zakončené grandiózním finále. Jen je třeba mít na paměti, že série Horizon je "sprostá" arkáda, nikoliv simulace (jako Forza Motorsport). Proto vás hra odměňuje a povzbuzuje k tomu, abyste jezdili jako ono příslovečné prase a nikoliv jako zkušený řidič. Obvykle se mi tento koncept příčí a i z toho důvodu jsem dosud jezdíval spíše sérii Motorsport, ale teď jsem se na arkádovost hry vnitřně naladil a nečinilo mi to potíže. Vzhledem k nízkým nárokům na řidiče jsem tedy ani pracně neinstaloval volant, ale celou hru jsem dojezdil na gamepadu. Čehož jsem během psychopatického bušení pěstí do gauče několikrát upřímně litoval. Zejména u silnějších tříd aut je páčkou gamepadu (alespoň v defaultním nastavení) takřka nemožné nějak použitelně plynule regulovat stupeň zatočení kol. Samozřejmě nevylučuji, že to bylo z větší části rukama, a ne hrou, ale prostě jsem si často připadal, že hraju na digitálním ovladači, nikoliv na analogovém. Buď rovně nebo zatočeno nadoraz. Tudíž permanentně ve smyku. Za souvislého proudu nadávek, jak moje auto lítá od mantinelu k mantinelu za zvuku deformovaných plechů a řinčení skla, zatímco soupeři kolem mě plynule projíždí zákeřnou zatáčku v ideální stopě. Nicméně nakonec jsem se probojoval až do zdárného finále, přičemž zhruba 75 % závodů jsem odjezdil proti Hard AI, zbytek na Medium a u dvou nedůležitých závodů jsem si dal kvůli hrozícímu infarktu Easy. Ale asi to tak hrozné celkově nebylo, protože jsem celkem se zájmem plnil i mimozávodní aktivity a výzvy.
Závěrem bych řekl, že jsem se ve výsledku u hry dobře bavil, uvolnil jsem nahromaděný psychický tlak a splnil první bod svého předsevzetí. Další na řadě (s nějakým časovým odstupem) bude Forza Horizon 2, kterou vlastním jen v rámci zaniklého Games with Gold, takže budu potřebovat Gamepass Core, abych si to mohl zahrát. A až ta doba přijde, tak v případě, že mi ovládání nesedne do ruky podstatně líp než u jedničky, tak určitě zvážím ten volant.