Aladin / Miyoo Mini Plus / 4 hodiny / #dohrano
Hrál jsem Sega Mega Drive verzi, která mi přišla nejvíc podobná PC verzi, kterou jsem hrál jako děcko. Každopádně nejen v Nintendu z late 80s ale i Virgin v early 90s zaměstnávali sadisty. Na druhou stranu to i chápu. Kdyby to udělali lehčí, tak tu hru člověk fakt během těch 4 hodin dohraje. Bez rewind bych to viděl tak minimálně 50 - 100 hodin neustálých pokusů kdy se člověk dostane fakt daleko, načež narazí na bosse, kterej mu během několika vteřin sežere všechny životy a pápá znova od začátku... takhle tak desetkrát u každýho bose a u toho posledního tak dvacetkrát než člověk přijde na to jak ho vlastně zabít a pak než se to naučí naklikat skoro na pixel přesně aby zase nechcípnul. Poslední boss byl i s rewind sakramentsky těžkej oříšek. Ale jinak je ta hra opravdu fajn. Hlavně je to docela důležitý historický milník ve spojení profi Disney animátorů s videoherním vývojem. Do té doby byly animace ve hrách o hodně víc simple.

ještě pár screenshotů:

Kingdom Come: Deliverance / PS5 / 78 hodin / #dohrano

Uf, jsem rád, že je to za mnou, protože ta hra mi dost narušovala život :-). Nemohl jsem odložit ovladač. Zbývají DLC, ale protože mám mapu už jinak dost vyzobanou, tak asi udělám jen Přibyslavice. Vyhnu se spoilerům jak to půjde.
Tl;dr: Byla to nečekaná paráda.
Jinak ho mám za piču, ale mad respect Vávrovi, že tohle vydupal ze země. Chápu, že pitch "bude to true rpg ze středověku z middle of nowhere a nebudou tam kouzla, ale 3 prdele historicky insignifikatního lore" bylo někdy v roce 2015(?) zatraceně těžký prodat.

Co jsem žral:
Famózní mapa. Posázaví jak na vlastní kůži, kolikrát jsem se zastavil a říkal si "tpč to je idyla". Btw, i in-game mapa (zejména při zoomu na jednotlivý města/osady) mi dělala velkou radost.
Skvělej writing postav a dialogů (včetně cutscenes). Henry je role, se kterou je snadný srůst. Krčení rameny a vrtění prstem mi bude chybět. Jeho "rozevláté" kázání je perla, u které jsem se chechtal nahlas. NPCs (aspoň ty hlavní) jsou napsaný jako lidi z masa a kostí. Pařba s Godwinem je scénáristickej masterpiece. Kapoun je bro ("arsenballs!").
"Old school" RPG Hra, která nevodí za ručičku je závan ze starých časů, kdy přijít na to, jak se to má hrát, byla součást hry. Skillování ne rozdělováním bodů, ale practice, practice, practice bylo celkově fajn (a někdy frustrující). Nevýhoda je pak absence nějaké adaptivní obtížnosti. Sice jsem na začátku dostal (správně) na budku od každýho, závěrečnýma šmelcama jsem ale projel jak nůž máslem a jenom se bezpracně "prosekával" k další cutscene :-(
Dobrý questy. Co mě sralo mocně, že questy většinou vyžadovaly několik cest mezi různými vzdálenými destinacemi, často tam/zpátky/tam. Ale ty questy dávaly smysl, takže jsem to přežil. Monastery série mě docela bavila. Side questy mají vliv na hlavní linii! ("tys nám pomohl s tímhle, tak ti pomůžeme s tímhle")

Mixed feelings:
Fight! Šerm z FP perpektivy je špatnej nápad. Ale asi to nejde udělat líp, než je to udělaný tady. A i když to byl v mým podání spíš takovej button mashing, skosit několika údery kumána v brnění byl nakonec dobrej pocit jako prase. Luk je imho na PS (gamepad) nepoužitelnej.

Špaténka:
Skupinový řežby. Jediná starost byla, abych "nerozbil" skript - běžet s ostatníma, čekat s ostatníma, správně se umístit. Nic moc požitek.
Boss fight. Boss fighty jsou důležitým prvkem RPG. Tady je jeden, a navíc docela brzo.
Bugy. I to je závan ze starých časů, ale už ne tak dobrej. Tomu už jsem odvykl. Bezhlavý postavy jsou úsměvný, broken questy a/nebo pády celé hry na hubu už méně.
Dramatickej oblouk. Celkovej scénář ztrácí dech.
Na PS verzi není čeština! To je velká škoda.
Save systém. Kokotina bezbřehá.

Závěr: Boží hra s neduhy, který jí rád odpustím. Na dvojku počkám min půl roku po vydání.

MASLIX: Bezva, koukám že je zrovna ve slevě za pětasedmdesát kaček :-) Pořídil jsem díky za tip!

MASLIX: Když vidím XSS, tak to teda bude ten remaster, že? Protože pokud se nepletu, tak původní Bulletstorm z X360 nedostal zpětnou kompatibilitu.

Bulletstorm / XSS / 10 hodin #dohrano

Freneticka akce, jednohubka, po dohrani se odemkne Overkill mode - moznost hrat od zacatku a mit pristupne vsechny zbrane a nekonecne ammo - necham si na horsi casy.

Dark Souls III/ 66 hodin/#dohrano

Tak moc jsem to chtěl dohrát do konce roku a tolik tlačil na pilu, že mě final boss trápil mnohem víc než jsem čekal a teprve dnes cca po pěti hodinách padnul.

The Legend of Zelda/10 hodin/#dohrano

Switch / NES

Vzdělání doplněno, první Zelda, první akční adventura, která definovala žánr. První skutečné dobrodružství v otevřeném světě. Díky S. Myiamoto a K. Kondo. Kdoví, zdali bychom my tady takto prokrastinovali, kdyby toto nespatřilo světlo světa.

Taky esence neférovosti v rámci gameplaye - už tu psal juggler, že 80s Nintendo byli sadisti, podtrhuji. Metroid mi přišel tedy hratelnější a tohle jsem dotáhnul hodně na sílu. Tímto 8-bit éru opouštím, byla to zajímavá exkurze.

Psychonauts 2 / XSX / 22 h / #dohrano

Toto bol rest, ktorý som si rád doplnil. Veľká paráda, úžasný level a art design, po Alice možno moja najobľúbenejšia skákačka.

Metroid: Zero MIssion / GBA / 4h / #dohrano

Verili byste, ze jsem tuhle hru nikdy nehral? Paradoxne jsem drive dohral na 3DS ve virtualni konzoli puvodni Metroid (ovsem za notne pomoci mapy z internetu a save states...), prestoze jsem disponoval GBA pochopitelne mnohem drive... A nejak jsem si myslel, ze krom grafiky se tato verze od NES originalu nebude moc lisit, tak proc se tim trapit podruhe... ale mylil jsem se!

Je to remake od kosti, cela hra je brutalne zjednodusena vsudypritomnymi save mistnostmi, mnohem tolerantnejsim managementem zdravicka a munice a uhlazenejsim level designem. Ty ctyri hodky utekly jak voda a na konci mne jeste prekvapil "bonusovy level" o jehoz existenci jsem nemel tuseni (a jsem tomu rad!).

Asi uz chapu jisteho nejmenovaneho pana T_H, kdyz zminoval, ze Super Metroid ci Fusion neni nutne idealni na zacatek pro vstup do serie kvuliva obtiznosti - takze se opravuji - Zero Mission je objektivne nejlehcim zasekem na pazbe a pokud chcete okostovat pocatky celeho subzanru metroid-vanii, tak byste nemeli premyslet o nicem jinem, nez prave teto hre!

Pres nizsi obtiznost ale hru nijak nehanim - jde o naprosto fantasticky hratelny kousek, zabavny kazdou sekundou, skvele se to ovlada, zvuci i vypada. Pixelart je oproti Fusion trosku vice strohy rekneme, ve hre zamerne nejsou vychytavky z novejsich dilu - ale jinak je tam naprosto vsechno, co tam ma byt. Jde o idealni abstrakci puvodni hry, kterou timto zarazuji do seznamy "povinne parby".

P.S. Musim se taky pochlubit, ze jsem do sveho GBA SP nainstaloval mimo jine novy IPS display to se na tom panecku hraje krasne - i ve dne! :)

The Case of the Golden Idol / 5h / Gamepass / #dohrano
Po Indym jsem měl prozměnu chuť na něco indie.
Point'n'clik detektivní hra, která má tu smůlu, že s návodem se dá dokončit za patnáct minut a graficky vypadá jako něco z Amigy, takže většinou hráči asi jen najdou správná řešení a nepřemýšlí nad tím.
Což je určitě škoda. Edmund Cloudsley a jeho příhody s magickým totemem jsou zábavný trénink mozkových závitů.

Bioshock Infinite / XSS / 10h / #dohrano

Dohráno jen z povinnosti. První dva díly jsou klenoty, tohle je slabý odvar. Příběh meh, gunplay jakž takž, rpg prvky úplně nejvíc zbytečné.

Deus Ex Mankind Divided / XSX / 38 h / #dohrano

Toto bol veľmi príjemný replay, akurát ma ešte viac nasralo, že najprv Square Enix a potom Embracer zarezali pokračovanie.

Neva / PC / 4 hodiny / #dohrano

Melancholická plošinovka, která všechno vsadila na výraznej styl a ty nejzákladnější motivy, aby úspěšně dokázala, že v jednoduchosti je krása. Od tvůrců GRIS jsem nečekal nic menšího.

ELHO_CID: Jj, byla to ta škola. Ještě tam, myslím, byl nějakej jeden dva vedlejší questy, co byly povedenější, ale už si to přesně nepamatuju. Škoda, že většina vedlejších už tak zajímavá nebyla. Ani jsem je pak už moc neplnil. Já jsem ke konci odemkl všechno možný, ale stejně jsem si nějak nezvykl na složitější kombinace a používal spíš to základní typy útoků. Pak ještě sem tam luk a z těch talismanů jedině stun, kterej byl dost užitečnej. Nejdřív jsem to hrál na hard, což byla chvílema fakt výzva, ale po pár zásecích jsem to vrátil zpátky na klasiku a tam už jsem neměl problém ani s bossama. Už to bylo takový pohodovější.

Forza Horizon / Xbox One X / 20 hodin / #dohrano

Když koncem prosince končily licence pro Forzu Horizon 4 a byla poslední šance ji koupit, tak jsem to jako obvykle udělal. A pak jsem si řekl: "Ty seš ale blbej, co? Další hra, za kterou jsi zaplatil a v životě ji nezahraješ." Tohle osobní prozření (kolikáté už?) a končící rok byla vhodná konstelace k tomu, abych si v tomhle směru dal novoroční předsevzetí, a sice, abych aspoň o malé mizivé procento snížil stupeň zbytečnosti mých herních nákupů za posledních 15 let. A když už, tak hezky o začátku - od první Forzy Horizon, kterou taky už roky vlastním a nikdy jsem ji nehrál víc než půl hodiny. Tak do toho.

Forza Horizon byl půlvodní titul na X360 a na novějších generacích konzolí běží jen módu kompatibility (žádný remaster pro XOne nebyl). Nicméně i v rámci zpětné kompatibility je hra až nečekaně vyžehlená, ve vyšším rozlišení a určitě i plynulejší. Jedna se o klasický Horizon recept, tedy série závodů a výzev různých typů s postupným odemykáním dalších "tierů", zakončené grandiózním finále. Jen je třeba mít na paměti, že série Horizon je "sprostá" arkáda, nikoliv simulace (jako Forza Motorsport). Proto vás hra odměňuje a povzbuzuje k tomu, abyste jezdili jako ono příslovečné prase a nikoliv jako zkušený řidič. Obvykle se mi tento koncept příčí a i z toho důvodu jsem dosud jezdíval spíše sérii Motorsport, ale teď jsem se na arkádovost hry vnitřně naladil a nečinilo mi to potíže. Vzhledem k nízkým nárokům na řidiče jsem tedy ani pracně neinstaloval volant, ale celou hru jsem dojezdil na gamepadu. Čehož jsem během psychopatického bušení pěstí do gauče několikrát upřímně litoval. Zejména u silnějších tříd aut je páčkou gamepadu (alespoň v defaultním nastavení) takřka nemožné nějak použitelně plynule regulovat stupeň zatočení kol. Samozřejmě nevylučuji, že to bylo z větší části rukama, a ne hrou, ale prostě jsem si často připadal, že hraju na digitálním ovladači, nikoliv na analogovém. Buď rovně nebo zatočeno nadoraz. Tudíž permanentně ve smyku. Za souvislého proudu nadávek, jak moje auto lítá od mantinelu k mantinelu za zvuku deformovaných plechů a řinčení skla, zatímco soupeři kolem mě plynule projíždí zákeřnou zatáčku v ideální stopě. Nicméně nakonec jsem se probojoval až do zdárného finále, přičemž zhruba 75 % závodů jsem odjezdil proti Hard AI, zbytek na Medium a u dvou nedůležitých závodů jsem si dal kvůli hrozícímu infarktu Easy. Ale asi to tak hrozné celkově nebylo, protože jsem celkem se zájmem plnil i mimozávodní aktivity a výzvy.

Závěrem bych řekl, že jsem se ve výsledku u hry dobře bavil, uvolnil jsem nahromaděný psychický tlak a splnil první bod svého předsevzetí. Další na řadě (s nějakým časovým odstupem) bude Forza Horizon 2, kterou vlastním jen v rámci zaniklého Games with Gold, takže budu potřebovat Gamepass Core, abych si to mohl zahrát. A až ta doba přijde, tak v případě, že mi ovládání nesedne do ruky podstatně líp než u jedničky, tak určitě zvážím ten volant.

Ghostwire: Tokyo/28 hodin/#dohrano
Strašně zvláštní hra. Rozehrál jsem ji někdy před půl rokem. Nejdřív se mi docela líbila, ale pak jsem se tam někde zaseknul a celou dobu jsem bojoval s tím způsobem boje. Ten mi tu vůbec nesednul a moc mě to nebavilo, když to začlo bejt o něco těžší. Klasicky jsem hru odložil k ledu a blížil se kritickej moment, kde následuje uninstall. Řekl jsem si, že tomu dám ještě šanci, snížil obtížnost a zase mě to začlo bavit. Nejvíc se mi líbily některé vedlejší questy, z kterých by se mohly leckterý hororový hry učit. Prozkoumávání světa mě taky docela bavilo. Celkově ta divnost celýho světa bylo to, co mě nejvíc táhlo dál.