Wolfenstein: Youngblood (2019) / PS5 Pro + Portal / 24 hodin / #dohranoTL;DR Poslední Wolfenstein je za mnou, IB challenge
Escape From Castle Wolfenstein splněna. Za odměnu mi teď musíte říkat
Terror Billy :-P Jo a byla to nejhorší hra celé série. Dál číst nemusíte.
* * * * *
Sorry jako, ale Wolfenstein bez Blažkoviče prostě není Wolfenstein. On tady B.J. sice je, ale jen v cutscénách - ani chvilku si za něj nezahrajete. Tak jsem ho aspoň dal na dva ze tří závěrečných screenshotů. Jinak jsou tentokrát v podstatě všechny postavy ve hře ženského pohlaví, samozřejmě až na hlavního záporáka a pár očividných nýmandů, které musíte zachraňovat v sidequestech. Hrát za holku mi nevadí (zdravíme Laru, EVE, Joannu, 2B, Chloe, Bayonettu, Jill, Chun-Li a další), ale hrát za jednu ze dvou Blažkovičových dcer bylo čiré utrpení. Ono totiž i když tuhle hru hrajete sám, tak vlastně hrajete za obě a to je fakt zlý.
Youngblood je primárně co-op a hrát ho sám vlastně odporuje záměru tvůrců. Dokonce mi dalo dost práce objevit, jak vlastně single hru rozjet (musíte zahostovat hru a nastavit ji jako offline, což je fakt neintuitivní). Jenže já prostě vždycky všechno hraju sám a nehodlám na tom nic měnit. Vybral jsem si tedy jednu ze sester (je úplně jedno jakou si vyberete - obě jsou ošklivé, protivné a navzájem se oslovují mužskými jmény), ale té druhé jsem se nezbavil, hrál za ni algoritmus. Zdráhám se říct AI, protože dneska si pod tím každý představí něco jiného, než bych měl na mysli. A hlavně spíš než umělá inteligence je to umělá tupost.
Ono jde o to, že ségra mi celou dobu nejen strašně lezla na nervy debilníma kecama, ale hlavně se v akci chovala jako totální poleno. Nedokázala si prostě najít klidnější místečko, odtamtud postupně sejmout ty nejhorší protivníky a zbytek dorazit zblízka, ideálně zezadu sekerou. Ne, místo toho se vždycky sebejistě vydala přímo doprostřed chumlu nepřátel a za chvíli už chcípala, takže jsem tam musel taky naběhnout a "dobít" jí zdraví. Ve hře je totiž něco jako společný životy, který jsou maximálně tři. Pokud někdo z vás dvou umře, tak umře i ten druhý. Takže se musíte pořád starat jeden o druhého, což chápu ve skutečným co-opu, ale tady mě to fakt neskutečně sralo.
Jinak se to v podstatě hraje podobně, jako předchozí
New Colossus, akorát že:
* místo ponorky slouží jako centrální hub sídlo odboje v pařížských katakombách
* místo plnění misí po světě se vydáváte do různých městských částí Paříže
* místo absurdního humoru... není vlastně nic, nebo jsem apoň nic nepostřehnul
* všichni mluví s přehnaným jakože francouzským přízvukem, což je otravné
* lokací je opravdu málo a i když jsou krásné, tak jsou dost malé
* hlavních questů je jen sedm (!), každý z nich tak na hodinu
* vedlejších questů jsou tři prdele, ale jeden jako druhý a jsou nudné
Ten poslední bod vlastně platí i pro
New Colossus, ale tady je vzhledem k minimálnímu množství dostupných lokací mnohem zjevnější. Tvůrci se to rozhodli "vyřešit" tak, že pod každou lokací jsou ještě podzemní katakomby, ve kterých se některé sidequesty odehrávají... Ale i tyhle lokace jsou jedna jako druhá a navíc je v nich hovno vidět :-) Takže jsem si jako jeden z prvních zbraňových upgrade pořídil svítilnu na kvér, abych nemusel pořád prohazovat baterku a zbraň. Toho jsem si užil dost
ve třetím Doomu, ale tam to aspoň spolu se sound designem budovalo atmosféru. Tady to bylo jen otravné.
Tolik hodin jsem ve hře strávil vlastně jen proto, že hlavní questy a bossové v nich jsou oproti sidequestům neúměrně obtížnější. To jsem zjistil hned u toho prvního, který mě vzhledem k tomu, že jsem tou dobou (vlastně hned na začátku) neměl prakticky žádné upgrady, opravdu nepříjemně překvapil. Za normálních okolností bych to asi ragequitnul, ale já tu IB challenge fakt chtěl :-) Takže jsem si dočasně snížil obtížnost (jinak jsem jel na mou oblíbenou normální prostřední), nácka udolal a pak se hned pustil do levelování. No a vyplatilo se. Kdybych se totiž prosekal jen hlavní dějovou linií, tak bych po jejím skončení neměl už vůbec žádnou motivaci se do sidequestů pouštět.
Nicméně bylo to fakt utrpení. Gunfight není špatný a pár zbraní jsem si vyloženě oblíbil, stejně jako vrhací sekery. Speciální oblek, který máte na sobě, ospravedlňuje možnost určitých nepřirozených vylepšení (dočasná neviditelnost, dvojskok, poweslam atd.), které jsem občas s radostí použil. Nepřátelé jsou rozmanití, mají svá slabá místa, pořád něco šprechtí německy, mají rozumný levelscaling a jejich "inteligence" je na úrovni ségry, což úplně nevadilo :-) Ale jakous-takous atmosféru hry mi totálně zničily neustálé debilní kecy obou sester a jejich soudružek odbojářek. Kdo tohle vymyslel, toho by měli pověsit za koule (pokud je má).
Když na sebe ségry během přestřelky pořvávají věci typu: "Holy fucking shit! You're pretty awesome!", "You're killing it, sis!", "Badass and inspirational!" (opravdu!) nebo "I'm born to kill more Nazis!", tak jsem skřípal zuby (ale v tom bordelu při přestřelce to většinou nakonec zaniklo). Když mi při misi někde v továrně plné nácků, kterým jsem se zrovna snažil šikovně vyhnout a najít si lepší pozici, najednou zapraskalo ve sluchátkách a hlavní odbojářka mě začala dojatě ujišťovat, že na nás spoléhá celý odboj, Francie, lidstvo atd., tak jsem málem vyskočil z kůže (ale děje se to tak často, až jsem si na to nakonec zvyknul).
Ale že ségra bude během mého lootování, které mě na rebootovaném Wolfensteinovi vždycky hodně bavilo, náhodně pobíhat kolem a pořvávat: "Oh shit, what is this for?", "Hey sis, look what I found here!", "Wow, I found something cool!" (třeba při pohledu na lékárničku nebo kus papíru...) nebo prostě jen "Hey ya!", když šla jen tak kolem (vždycky jsem se leknul, že zdraví nějakýho nácka, čehož by určitě byla schopná), to mě fakt moc a moc sralo. Kolikrát jsem si ji při tom spletl s náckem a pokropil ji. Kolikrát jsem zalitoval, že hra nemá friendly fire. Kolikrát jsem si přál, abych se jí mohl nějak zbavit. Jen aby už zavřela hubu!
Jak je vidět, já prostě fakt nejsem týmový typ :-D Ani v životě, ani v práci, ani ve hrách. Nicméně tohle si B.J. Blažkovič opravdu nezasloužil... A to ani nemluvím o tom, jak ho prezentovali během zakončení hry (nebudu spoilovat).
Youngblood jsem si tímto sice odškrtnul, ale za součást série ho prostě nikdy nebudu považovat. A pokud se Wolfenstein dočká nějakého dalšího restartu (protože vytyčeným směrem podle mě nelze dál pokračovat), tak doufám, že to bude návrat ke kořenům. MachineGames hry umí, pokud dostanou dobrý background (viz
Indy). A původní Wolfenstein je v tomhle směru materiál jako žádný jiný!
