Resident Evil / 25h / PC / #dohrano (Ale podle Steamu 54 hodin.)
Je to HD remaster (2015) remaku (2002) úplně prvního dílu Resident Evil (1996).
Super to bylo, a to jde o hru mimo moje oblíbené žánry. Dohráno za Jill na Normal, což je při prvním playthrough nejvyšší obtížnost.
Nejlepší je atmosféra. Horor, který lekačkami spíš šetří, ale zato dodává kýbly napětí, jednak díky dynamicky se proměňujícímu prostředí (nepřátelé se můžou objevit tam, kde předtím nebyli) a jednak omezením ukládání na konkrétní místa (starý psací stroj) a consumables (pásky do psacího stroje). Přičemž na vyšší obtížnost je obojího méně. Člověk pak nervózně zvažuje, jestli se radši přes dvě zombie vrátí a dosavadní postup si uloží, nebo jestli odemkne dveře, za kterými ještě nebyl, v naději, že za nimi nebude číhat smrt a psací stroj bude nedaleko. A vzhledem k tomu, že pásek je málo, tak ví, že by měl zvolit spíš to druhé. :-) Svůj podíl na napínavosti mají i fixní kamery, přes které svou postavu sledujete – když se snažíte prokličkovat kolem zombie v místě, kde hra přepíná z jedné kamery na druhou, je to nervy drásající utrpení. Atmosféru taky skvěle dotváří hudba, a ještě víc zvuky prostředí.
Levely jsou skvěle postavené – když člověk najde nový klíč, tak si neodemkne jedno patro nebo blok souvislých místností, ale x místností rozesetých po celém domě. Super jsou taky zkratky a vracečky, které si postupně odmyká a které pak nabízejí víc možností, jak domem procházet a tudíž i jak se vyhnout nepřátelům, protože ti jsou tuzí a je obtížné a často i neefektivní je zabíjet.
Puzzlů je v RE dost a byly tak akorát. Párkrát jsem musel hodně přemýšlet, co jsem ještě dostatečně neprozkoumal nebo co kde použít, ale vždycky jsem přišel na to, jak dál. U takhle staré hry by mě nepřekvapilo, kdybych občas musel použít nějaký předmět úplně nelogicky, nebo něco přehlédl, protože to má tři pixely nebo tři nesmyslné polygony nebo na to není z fixní kamery pořádně vidět, ale nic takového se nekonalo.
Díky omezeným zdrojům a spletitosti herní mapy je hra i hodně taktická, místy mě to vyloženě motivovalo, abych přemýšlel, jak průchod k dalšímu ukládacímu místu zefektivnit, aby mě nestál tolik léčení a nábojů. I proto jsem si celou hru poctivě mapoval, takže to mělo i příjemné old-school-RPG vibes.
Vedle hororové atmosféry má ale RE ještě jednu atmosféru – atmosféru 3D hry z devadesátek. Modely postav, textury a rozlišení, to všechno je hezky moderní, ale každá místnost má loading screen, postavu sledujete z fixních kamer, což je zejména v akčních pasážích na facku, so nineties je i barevná paleta nebo nasvícení místností. Když v menu kliknete na New Game, tak se ozve strašlivě strašidláckým hlasem „RESIDENT EVIL“… Strašlivě moc edgy hororovej je už font, kterým je vyvedený název hry, ale to je nic proti písmu z death screenu... Prostě celé je to trochu cringe – ne tolik, aby to vadilo, ale dost na to, aby měl člověk velmi intenzivní pocit, že hraje hru z roku 1996, která ale mnohem lépe vypadá a asi se i líp ovládá než originál.
Takhle má podle mě vypadat remake, přinejmenším pro člověka, který herní devadesátky zažil a rád si na ně zavzpomíná.
PS: Pobavilo mě, že člověk projde zombie peklem a za odměnu dostane tričko...
