Broken Sword 5/ 8h / xbox / #dohrano
Po dalších marných pokusech dohrát Deponii ( [ELHO_CID @ Dohrál jsem ..... Akorát, že vůbec! Hall of Losers není ani na nástěnce]) jsem zjistil, že v knihovně Games with Gold mám jinou point&click adventuru, kterou můžu zkusit.
A dobrý. Série Broken Sword byla jedna z prvních děl popkultury, která pro nás konzumenty objevila Templáře. O pár let později se toho chytil Dan Brown, potom Assassins Creed a záhadologové a dneska jsou Templáři mainstream.
Pro pátý díl autoři hry tedy sáhli asi o sto let hlouběji do historie, a našli Katary, jinou vyvražděnou křesťanskou odnož. A bylo to tak zajímavé, že jsem si o nich hned začal něco číst. Škoda, že se Dan Brown nechytil i toho.
Hra celkem dovedně kombinuje akci i humor. Hodně interakcí je logických, jen marmeláda na švába byla fakt moc ujetá.
A hlavně narazil jsem jen na jeden bug a vyřešil to restart hry. Ne jako v Deponii, kde je třeba každých deset minut ukládat, protože nevím, co se nevratně rozesere.

Zelda: Echoes of Wisdom / 25 hodin / Switch / #dohrano
Hra zacina tim, ze hrajete za Linka, potkate Ganona, ten vas unese. Nez tak ale stihne udelat, Link zachrani Zeldu, ktera se stava hlavni hrdinkou hry. Ta se vraci zpet z mista temnoty do Hyrule, kde radi ruzne trhliny, skrze ktere do Hyrule lezou monstera. Ti, kteri do trhliny spadnou uz tam zustanou. Jen Tri a jeho kamaradi jsou schopni se trhlin zbavit a vse navratit jak bylo.
Tri Zelde pomaha. Da ji schopnost kopirovat predmety nebo monstera (mimo jine). A tak si muzete pri svem dobrodruzstvi zkopirovat postel, vazu, trampolinu, mokoblina, lizalfose nebo treba i blok ledu ci vody. Vzhledem k tomu, ze Zelda neumi skakat jako Link, je treba ji pomoct. A tak zkopirovana postel je najednou naprosto OP item. Zelda tak prejde pres jakoukoliv diru v zemi nebo vyleze na cokoliv.
Rikal jsem si, ze tahle mechanika se za chvili omrzi a tak ta hra bude kratka. Pote, co jsem prolezl Gerudo desert a ukoncil tak jednu cast hry (ocekaval jsem 5tinu) tak jsem si uvedomil, ze zas tak kratka nebude. Mnozstvi predmetu a potvor, co se da zkopirovat uz tak bylo znacne a neco v menu hledat zacalo byt lehce otravne. Ke konci hry uz dost.
Vetsina bytosti byla nepouzitelna, ale nasel jsem par co byly ok. Hlavne tim, ze byly schopne rychle neco zabit. Nejoblibenejsi byl teda crab, ktery po hodu na neco dal damage, takze par mirenych ran ze Zeldy udelalo i bojovnika (strilejiciho maria). Cim lehci potvora na zabiti tim take blbejsi - nejsou schopne si ani vsimnout nepritele pred nimi nebo k nemu skocit nebo za vama skoci do propasti. To v pozdejsich fazi hry, kdy combatem nechcete travit cas, nic moc (bojoval jsem jen, kdyz to bylo nutne). Zabiti potvor vam da itemy na potiony/elixiry nebo rupee a uprimne ani jedno v te hre neni nutne. Byl jsem rad, ze ta moznost tam je, ale misto toho, abych pil potion s papricek jsem radsi nosil ohniveho sneka nad hlavou. (apod. nicmene tohle jsem delal i v BotW a TotK)
Temply a obecne dungeony jsou v teto hre takove puzzle mini hry a podle toho, co vsechno umite pouzit si je muzete uzit vice ci mene. Ja jsem se pobavil celkem dost.
Hra je ze vsech ohledu jednoducha, combatem, puzzly, boss fighty, ale ukazuje ruzne mechaniky hry, da se tam vyradit a clovek ma volnost pobihat po mape.
Bal jsem se, ze hra bude blba, ale nakonec na odreagovani hra velmi dobra.

SnowRunner: Season 4: New Frontiers / Steam / 120 hodin / #dohrano

Motivace nabraná letním dokončením předešlé sezóny mě kupodivu neopustila a proto dnes přidávám další zářez ve formě Sezóny 4, legendární region Amur. Ačkoliv k dnešnímu dni vyšlo už celkem 16 sezón, Amur – závěrečný region prvního ročníku – dodnes platí za nejnáročnější ze všech a jedna z jeho map – Northern Aegis Installation je (právem) považována za mapu mimo veškeré stupnice obtížnosti. Čili moje solo hraní v HardMode bylo opravdovou výzvou, nicméně pocit zadostiučinění po jeho 100% byl přímo úměrný vynaložené námaze. Což znamená, že tohle sepisuju pořád na vlně endorfinů. Na jednu stranu cítím úlevu, že se do toho pekla nemusím už nikdy vracet, na druhou stranu lehká melancholie z toho, že je konec a ačkoliv je přede mnou dalších 12 sezón, nic náročnějšího už ve hře není a nebude. Tak či tak, za mě vřele doporučuju. Celou dobu jsem se skvěle bavil (když jsem se zrovna nevztekal).

Call of Duty: Modern Warfare III / PC RTX3090 / 6 hodin / #dohrano

Tak po skvělém MWII je pokračování vyloženě zklamání... Měl jsem radši pokračovat s Plague. Navíc jsem si při hraní vzpomněl, že už jsem to jednou hrál. Ale je to tak nijaký, že jsem na to zapomněl.

FRIZER: Dvojku/Pre-Sequel to nemělo šanci dohnat, ale odkazů je tam dost. Humor určitě dospělejší než u BL3.

Borderlands 4 / PC / 84 hodin / #dohrano

Čtyřka měla snadnou práci: zachovat akci ze třetího dílu, nabídnout zajímavej svět a trochu zvážnět. Výsledek je o několik levelů výš se spoustou změn k lepšímu. Boj má díky double jumpu přesně tu dynamiku, která mě bavila v Cyberpunku. Arzenál se zase zdá nekonečnej, i když mi do oka hned zkraje padla jedna legendární brokovka a obstála až do konce hry. Oblíbil jsem si taky těžký zbraně namísto granátů, kdy uprostřed vřavy vytáhnete „bezbolestnou“ nebo regulérní BFG a rozpoutáte peklo.

Mapu tvoří masivní openworld a vypadá fantasticky! Je to ráj pro completionisty, protože na každym rohu láká na vedlejší aktivitu či úkol. Do toho zásobuje zakázkama nevyčerpatelná nástěnka v bázi. Nepřišlo mi to monotónní i proto, že odpadlo komplikovaný cestování mezi úrovněma. Málokde narazíte na zeď s loadingem ani nestrávíte půlku času běháním – kluzákem přeletíte i větší propast a vznášedlo se na zavolání zhmotní pod váma.

Rozehrávám další postavy, takže nepochybuju, že konečná herní doba bude nejmíň dvojnásobná i bez nadcházejících rozšíření. Pro mě střílečka roku.

ELHO_CID: Tak co si budeme povídat - Immortality stojí a padá hlavně na hereckém výkonu Manon Gage, čili pokud máte (jako já...) slabost pro expresivní zrzky, neexistuje lepší hra :⁠-⁠D Ale každopádně díky za tip, moderních FMV experimentů není nikdy dost. Rád vyzkouším i tenhle.

The Infectious Madness of Doctor Dekker/ 6h / XBOX / #dohrano
Cthulhu hra jako budget FMV. Žádné velké efekty, dokonce ani žádné exteriéry, skoro celá hra se odehrává na gauči, kde se střídají psychiatričrí pacienti.
Hráč je "zdědil" po zavražděném doktoru Dekkerovi, a úkolem hry je zjistit, kdo z nich Dekkera zabil. V každém průchodu hrou je to jiná ze šesti doktorových obětí. Píšu obětí, protože Dekker byl zjevně taky šílený místo toho, aby pacienty léčil, jejich nemoci prohluboval, aby je mohl studovat.
Herecké výkony jsou slušné, i když ne úplně hvězdné. Kdybych byl psychiatr, nebo alespoň psycholog, asi bych si hru užil víc. Takhle mi musely stačit dialogové narážky na Lovecraftovský lore.