Call of Duty: WWII / XSS / 10 hodin / #dohrano

Mel jsem ted Band of Brothers post-rewatch obdobi, tak mi to docela sedlo do nalady. Velka skoda, ze vetsina rozpoctu nejspis padla na produkci krasnych videi mezi misemi a na vice misi a jejich vetsi delku uz asi moc nezbylo.... Ale co, zvuk vymeny zasobniku u M1 Garand opet nezklamal :-)

Ys IX: Monstrum Nox/49 hodin/#dohrano

Dohráno na switchi. Můj první Ys. A zkusím i předchozí díly až se mi zasteskne po Adolovi. Hafo věcí mám na 100%, ale maxování skillů byla mega nuda, takže to jsem přeskočila. Potěšili dabované části, boj hack n slash mám ráda, takže za mě ok
Na switchi hra jela v pohodě, žádné sekačky. Grafika by mohla být trochu hezčí, méně máznutá, ale nevadila

Fantasy life i: The girl who steals time/74 hodin/#dohrano

Hráno na switchi. Nemůžu říct dohráno, hra má hafo obsahu, povolání na levelování atd. Ale odehrála jsem příběh, užila co se dalo. Určitě bych tam nechala i víc hodin, ale zatím tak nějak stačilo.
Jinak je to bezva pokračovaní starého FL z 3ds, které jsem milovala a nechala v něm 150 hodin. Takže jsem se moc těšila na tento díl. Hra nezklamala, navíc nechali i původní hudbu

POHODAVOLE: Já jsem jako ženská, co se dívá do narvanýho šatníku a říká, že nemá co na sebe. Taky nemám co hrát :-D

POHODAVOLE: Co se týče těch popisovaných chyb, tak na Xboxu to je / bylo úplně stejný. Čili si myslím, že Switch je v tom nevinně :⁠-⁠)

Kingdom Come: Deliverance / Nintendo Switch 2 / pres 130 hodin / #dohrano

Asi jsem nikdy nehral rozporuplnejsi hru. Na jednu stranu to byl super zazitek. Atmosfera mi prisla hrozne realna. Skilly byly dotazeny do detailu jako jinde. Hrozne me bavila role zlodeje, kdy se clovek plizil a zazival nejvetsi adrenalin, jestli to klapne nebo ne. Hrozne me tesilo vybudovat vlastni mesto. Souboje mi prisly taky super a nikde jinde jsem nic takoveho nevidel. Prostredi mi bylo pekelne blizky, protoze jsem ve Skalici stravil detsvi. Moc pekny byl i vyvoj postavy, kdy se z noumy stal ultimatni bojovnik. Na druhou stranu jsem ani nikde jinde nezazil takovych zasadnich chyb. Asi by me nenapadlo, ze je neco takovyho vubec mozny v dnesni dobe u tak stary hry. Nejvic me nasral zasek v DLC, ktery mi ho neumoznil dokoncit, takze jsem prisel o cca 10 hodin, protoze jsem musel loadnout pred start DLC. Zkousel jsem i support, kde mi psala osoba, ktera nechapala, co se deje, takze mi poslala navod, jak quest dodelat, coz samozrejme nebylo mozne. Po celou dobu jsem se potykal s pady a to hlavne pri hrani v handheld modu, coz je v kombinaci se save systemem hrozne frustrujici. Save system mel sam o sobe i docela zasadni problem, protoze z jedne pozice se mi nekolikrat stalo, ze jsem loadnul dva ruzne stavy ve hre. Nechapu, jak je to mozny. Ruzny zaseky v prostredi byly taky prijemny a nemoznost mluvit v urcitem uhlu s NPC byla taky super. Ke konci mi prislo, ze se to zbytecne natahovalo ukoly, ktery nemely moc smysl. Uprimne jsem se celou dobu bal, aby se to neposralo tak, ze to nepujde dohrat. To by me hodne mrzelo. Velkym kontrastem byla i obtiznost ve hre. Souboje byly docela tezky, ale i tak obtiznost klesala, protoze se clovek natunil a v pozdejsi fazi hry jsem se setkal hlavne s dobyvanim, ktery bylo velice snadny ve vetsim mnozstvi bojovniku. Dnes se chci urcite vyvarovat ciselnemu hodnoceni, protoze sam nevim, jak bych hru hodnotil. Na jednu stranu se tam stavaj nejhorsi veci, ktery jsou ale nasledne hodne vyvazeny nejlepsi atmosferou a pribehem. Hra me opravdu hodne zaujala a nebyt tam chyb, tak je to jedna z nejlepsich her, co jsem kdy hral. Na Switch bych to ale rozhodne nedoporucil ani nepriteli.

Call of Duty: Modern Warfare II (2022) / PC / 12 hodin / #dohrano
Asi nikdy nepochopim způsob pojmenovávání CoD her. Někdy mi přijde, že tam mají asi jen pár rezervovanejch slov a ty různě točí, aby se v tom nejlíp nikdo další nevyznal. Jinak tento díl mi přišel ze série jeden z nejpovedenějších. Nejlepší mi přišel začátek hry v Mexiku, pak to šlo trochu dolu. Pořád to má docela drajf a snaží se střídat klasický střílecí mise s něčím alternativním. Nejvíc mě asi klasicky štvala mise s útokem na konvoj a skákání z vozidla na vozidlo, tohle mi klasicky nikdy moc nešlo a každou chvíli svítila nahrávací obrazovka. Zajímavý byly mise, kde jsem začínal s nějakou zrezivělou matkou a páskou a musel si postupně stavět nějaký udělátka a celkově dost stealth, což mě u CoD překvapilo, ale příjemný zpestření :) Risknul jsem druhou nejtěžší obtížnost a bylo to fakt tuhý, umíral jsem skoro stejně často jako nedavno u Stalkera 2. Co mě ale vůbec nepotěšilo, to byl počet pádů na plochu a celkově zamrznutí hry. Ke konci už moje nervy dostávaly docela zabrat.

Warhammer 40,000: Space Marine - Anniversary Edition /  Steam / 14 hodin / #dohrano

Po docela intenzivním Snowrunner maratónu jsem se konečně dokázal vymanit ze syndromu “ještě jeden region a už si fakt dám pauzu” a přemluvil sám sebe, abych si náklaďáky proložil něčím jiným. Po pečlivém procházení mého backlogu, kdy jsem si určil jasné podmínky – musí to být krátké, intenzivní a mozek není povinný - jsem narazil na dlouho přehlížený Space Marine. Svět W40k se mi odjakživa líbil, první dva díly série Dawn of War patří mezi moje top oblíbené RTS, nějaké knížky jsem taky četl, čili v tuto chvíli bylo vybráno. A abych náhodou něco nezanedbal, tak jsem v rámci rozehrání téhle parádní řežby začal hloub studovat lore světa W40k na youtube a zároveň rozečetl po letech od začátku sérii Gauntovi duchové od Abnetta (btw vřele doporučuju). Takto nalazen na všech frontách jsem si hru dokonale užil nad rámec pouhé akce, ve smyslu nastudovaných detailů tohoto světa. Pak se za každým předmětem, každou postavou a s trochou nadsázky i za každou texturou skrýval hlubší příběh zapadající do celkového obrazu světa. Z této pozice musím pochválit vývojáře, že se zpracování tohoto universa zhostili se ctí a zřetelným respektem k předloze. Kromě této “intelektuální” stravy jsem navíc vrchovatou měrou zahnal svůj narůstající deficit (samozřejmě jen videoherní) epických bitev na víceméně kontaktní vzdálenost, kterými je ostatně Warhammer 40k proslulý.

Hráno jako vždy na Linuxu přes Proton, opět bez jakýchkoliv potíží s kompatibilitou. Trochu mě pobavilo, že ač jsem hru hrál na maximální detaily a ve 4k, grafika se chvílemi ani nepřepínala z desktopových frekvencí a vyloženě chrápala. Já vím, že je to stará hra, ale i tak.

Nevím, jestli se chci nějak v dohledné době pouštět do pokračování, ale dvojka už visí připíchnutá na mém wishlistu. Knížek mám před sebou ještě dost, takže pokud mě to nepustí, tak mě nějaká další akce nemine – ať už to bude Space Marine 2 nebo Dawn of War po dvaceti letech. Uvidíme.