POHODAVOLE: Co se týče těch popisovaných chyb, tak na Xboxu to je / bylo úplně stejný. Čili si myslím, že Switch je v tom nevinně :⁠-⁠)

Kingdom Come: Deliverance / Nintendo Switch 2 / pres 130 hodin / #dohrano

Asi jsem nikdy nehral rozporuplnejsi hru. Na jednu stranu to byl super zazitek. Atmosfera mi prisla hrozne realna. Skilly byly dotazeny do detailu jako jinde. Hrozne me bavila role zlodeje, kdy se clovek plizil a zazival nejvetsi adrenalin, jestli to klapne nebo ne. Hrozne me tesilo vybudovat vlastni mesto. Souboje mi prisly taky super a nikde jinde jsem nic takoveho nevidel. Prostredi mi bylo pekelne blizky, protoze jsem ve Skalici stravil detsvi. Moc pekny byl i vyvoj postavy, kdy se z noumy stal ultimatni bojovnik. Na druhou stranu jsem ani nikde jinde nezazil takovych zasadnich chyb. Asi by me nenapadlo, ze je neco takovyho vubec mozny v dnesni dobe u tak stary hry. Nejvic me nasral zasek v DLC, ktery mi ho neumoznil dokoncit, takze jsem prisel o cca 10 hodin, protoze jsem musel loadnout pred start DLC. Zkousel jsem i support, kde mi psala osoba, ktera nechapala, co se deje, takze mi poslala navod, jak quest dodelat, coz samozrejme nebylo mozne. Po celou dobu jsem se potykal s pady a to hlavne pri hrani v handheld modu, coz je v kombinaci se save systemem hrozne frustrujici. Save system mel sam o sobe i docela zasadni problem, protoze z jedne pozice se mi nekolikrat stalo, ze jsem loadnul dva ruzne stavy ve hre. Nechapu, jak je to mozny. Ruzny zaseky v prostredi byly taky prijemny a nemoznost mluvit v urcitem uhlu s NPC byla taky super. Ke konci mi prislo, ze se to zbytecne natahovalo ukoly, ktery nemely moc smysl. Uprimne jsem se celou dobu bal, aby se to neposralo tak, ze to nepujde dohrat. To by me hodne mrzelo. Velkym kontrastem byla i obtiznost ve hre. Souboje byly docela tezky, ale i tak obtiznost klesala, protoze se clovek natunil a v pozdejsi fazi hry jsem se setkal hlavne s dobyvanim, ktery bylo velice snadny ve vetsim mnozstvi bojovniku. Dnes se chci urcite vyvarovat ciselnemu hodnoceni, protoze sam nevim, jak bych hru hodnotil. Na jednu stranu se tam stavaj nejhorsi veci, ktery jsou ale nasledne hodne vyvazeny nejlepsi atmosferou a pribehem. Hra me opravdu hodne zaujala a nebyt tam chyb, tak je to jedna z nejlepsich her, co jsem kdy hral. Na Switch bych to ale rozhodne nedoporucil ani nepriteli.

Call of Duty: Modern Warfare II (2022) / PC / 12 hodin / #dohrano
Asi nikdy nepochopim způsob pojmenovávání CoD her. Někdy mi přijde, že tam mají asi jen pár rezervovanejch slov a ty různě točí, aby se v tom nejlíp nikdo další nevyznal. Jinak tento díl mi přišel ze série jeden z nejpovedenějších. Nejlepší mi přišel začátek hry v Mexiku, pak to šlo trochu dolu. Pořád to má docela drajf a snaží se střídat klasický střílecí mise s něčím alternativním. Nejvíc mě asi klasicky štvala mise s útokem na konvoj a skákání z vozidla na vozidlo, tohle mi klasicky nikdy moc nešlo a každou chvíli svítila nahrávací obrazovka. Zajímavý byly mise, kde jsem začínal s nějakou zrezivělou matkou a páskou a musel si postupně stavět nějaký udělátka a celkově dost stealth, což mě u CoD překvapilo, ale příjemný zpestření :) Risknul jsem druhou nejtěžší obtížnost a bylo to fakt tuhý, umíral jsem skoro stejně často jako nedavno u Stalkera 2. Co mě ale vůbec nepotěšilo, to byl počet pádů na plochu a celkově zamrznutí hry. Ke konci už moje nervy dostávaly docela zabrat.

Warhammer 40,000: Space Marine - Anniversary Edition /  Steam / 14 hodin / #dohrano

Po docela intenzivním Snowrunner maratónu jsem se konečně dokázal vymanit ze syndromu “ještě jeden region a už si fakt dám pauzu” a přemluvil sám sebe, abych si náklaďáky proložil něčím jiným. Po pečlivém procházení mého backlogu, kdy jsem si určil jasné podmínky – musí to být krátké, intenzivní a mozek není povinný - jsem narazil na dlouho přehlížený Space Marine. Svět W40k se mi odjakživa líbil, první dva díly série Dawn of War patří mezi moje top oblíbené RTS, nějaké knížky jsem taky četl, čili v tuto chvíli bylo vybráno. A abych náhodou něco nezanedbal, tak jsem v rámci rozehrání téhle parádní řežby začal hloub studovat lore světa W40k na youtube a zároveň rozečetl po letech od začátku sérii Gauntovi duchové od Abnetta (btw vřele doporučuju). Takto nalazen na všech frontách jsem si hru dokonale užil nad rámec pouhé akce, ve smyslu nastudovaných detailů tohoto světa. Pak se za každým předmětem, každou postavou a s trochou nadsázky i za každou texturou skrýval hlubší příběh zapadající do celkového obrazu světa. Z této pozice musím pochválit vývojáře, že se zpracování tohoto universa zhostili se ctí a zřetelným respektem k předloze. Kromě této “intelektuální” stravy jsem navíc vrchovatou měrou zahnal svůj narůstající deficit (samozřejmě jen videoherní) epických bitev na víceméně kontaktní vzdálenost, kterými je ostatně Warhammer 40k proslulý.

Hráno jako vždy na Linuxu přes Proton, opět bez jakýchkoliv potíží s kompatibilitou. Trochu mě pobavilo, že ač jsem hru hrál na maximální detaily a ve 4k, grafika se chvílemi ani nepřepínala z desktopových frekvencí a vyloženě chrápala. Já vím, že je to stará hra, ale i tak.

Nevím, jestli se chci nějak v dohledné době pouštět do pokračování, ale dvojka už visí připíchnutá na mém wishlistu. Knížek mám před sebou ještě dost, takže pokud mě to nepustí, tak mě nějaká další akce nemine – ať už to bude Space Marine 2 nebo Dawn of War po dvaceti letech. Uvidíme.

Vampire the Masquerade: Bloodlines 2 / XSX / 25 h / #dohrano

Nuž, toto je smutná povinnosť. Nie je to dobrá hra. Pod tou všetkou nudou a nezmyslami slabo presvitajú kosti omnoho lepšej hry a príbehu, ktorý navrhli Hardsuit Labs, Brian Mitsoda, Chris Avellone a ďalší, ale The Chinese Room jednoducho nemá skúsenosti ani talent.

Prekvapivo sa mi nakoniec páčila ústredná postava, Nomad, a jej Malkavian v hlave. Dobrý bol aj Nosferatu Tolly a obecne voice casting všetkých zúčastnených (okrem "pokračovania" rádio show z jednotky, tu nazvaného Bet of Night, ktorú prisámbohu nejaká upratovačka čítala z papiera bez akéhokoľvek výrazu a emócie). Tiež sa mi páčil vizuál a hrubé obrysy hlavného príbehu.

Nepáčilo sa mi prakticky všetko ostatné. Celá hra je reťaz fetch questov prekladaná monotónnym a otravným bojom. Choď za postavou A, tá ťa pošle za postavou B, tá ťa pošle za postavou C, tam sa pobiješ s tými istými nepriateľmi, vrátiš sa k postave B, potom k postave A, tá ťa pošle... atď ad nauseam. Hra sa mala volať Vampire the Masquerade: Kohoutek and Slepička.
Tiež sa mi nepáčilo, ako strašne dlho všetko trvá a ako sa mimo hlavných dialógov nič nedeje. Fakt sa mi to normálne nestáva, ale pri Bloodlines 2 som legit zaspával a posledných asi desať hodín som si už fakt veľmi želal, aby to skončilo.
Aha a nie je to RPG. Odlišné konce sa líšia záverečnou obrazovkou a 99% "volieb" v hre nemá nijaký dopad. Vrátane klanu hlavnej postavy.

Pri prižmúrených všetkých očiach je to maximálne 6/10, ale aj to len kvôli character work, ktorú začal niekto iný. Nepribližovať sa. Dokonca to neodporúčam ani kúpiť v zľave, lebo to proste nestojí za ten čas - sú bambilióny lepších hier, ktoré môžete hrať miesto toho.

BEREGOND: nebudu lhát - původně jsem chtěl navázat Silent Hill 2,ale potřebuju to proložit něčím,kde bude hodně duhy a sluníčka

GEE: Navnazen doporucenim jsem se do toho konecne taky pustil, jednicku jsem sice nehral ale Youtube pomohl. Je to opravdu paradni, jenom teda po udalostech v marnici jsem si rek ze dneska uz nemusim mit vsechno a pomerne vyrovnane jsem to vypnul (nevylucuju ze to zitra nezapnu). Takovejhle "nightmare fuel" uz jsem uz dlouho nevidel.

WATCH_DOGS / 30h / xbox / #dohrano
Když jsem před devíti lety začínal s Xboxem, tak jsem neměl moc her a tahle časem skočila do programu Games with Gold. Zahrál jsem asi 4 hodiny a odložil jsem to, protože jsem tomu nemohl přijít na chuť.
Po mnoha letech jsem dostal chuť na nějaký Ubisoftí open world (prostě jednoduchá, odpočinková akce) a rozhodl jsem se dát téhle hře druhou šanci, hlavně proto, že se snažím už nemít na účtu tolik rozehraných a nedokončených her. A napodruhé mě to celkem chytlo.
Co mě teda nebavilo, je fyzika aut a ježdění, dialogy a postavy, střílení. Prostě hrát to jako Just Cause je recept na nudu, plus grafika za těch 10 let hrozně zestárla. Hra je jen asi o pět let starší než Cyberpunk, ale vypadá o hodně hůř.
Co mě na tom chytlo? To hackování. Je to sice ještě míň realistické než Hackerman z Kung-Fury, ale je to zábavná herní mechanika. Když jsem Aidenovi vylepšil skilly, uměl hackovat i za jízdy a i ty automobilové honičky se daly vydržet. Sejmout nepřítele na dálku přes kameru tím, že mu nechám pod nohama vybouchnout plynový ventil se mi do konce hry neomrzelo. Každá lokace je jedno velké puzzle, koho kam nalákat, a jak ho tam nechat umřít. Zbytek se dočistí ostřelovačkou.
A přestože postavy nejsou nic moc a dialogy jsou typický Ubisoft, tak celkově ten příbeh není až tak dementní, jak jsem si zprvu myslel.
Ještě se k hlídacím psům budu vracet, abych ten otevřený svět dočistil a kdo ví, třeba časem pořídím dvojku, která je prý o dost lepší a dá se tam vraždit i z dronu.

Control / 11 hodin / #dohrano

Na začátku mi to přišlo naprosto fantastický. Samotná myšlenka nekonečnýho a konstantně se měnícího domu je skvělá a pěkně zpracovaná. Celkem fajn mi přišly i puzzle, který v některejch případech připomínaly klasický úlohy ze SCIO testů. Jenom mi přišlo, že hra začne hráči napovídat způsob jejich řešení zbytečně moc brzo. Vzhledem j jejich náročnosti si myslim, že si vývojáři ty nápovědy mohli odpustit kompletně.

Storytelling ve formě hranejch dokumentárních videí doktora Darlinga byl hodně dobrej nápad. Myslim, že i herce si vybrali toho pravýho, protože nepůsobí jako stereotypní šílenej vědec, ale spíš jako docela sympatickej podivín. Po každym jeho klipu jsem byl zvědavej, co bude v dalším díle.

Dobrej mi přišel i humor, např. anomálie spočívající v duplikaci post-it lístečků po celý kanceláři nebo nečekanej hudební videoklip dr. Darlinga.

Co mi to ale kazilo, a kvůli čemu jsem to málem nedohrál, je AI. Počet druhů enemáků by člověk spočítal snad na prstech jedný ruky, což by samo o sobě moc nevadilo, ale nejhorší na nich je to, jak naprosto hloupý jsou. Možná to tak má zapadat do lore, ale po chvíli se z toho stal pěknej opruz. Pokaždý, když člověk vleze do nový části Nejstaršího domu, mu hra hodí do cesty pět vln naprosto tupejch nestvůr, až si člověk říká, že ho to jenom zbytečně zdržuje.

Právě kvůli tomu jsem se zhruba v půlce rozhod, že se vykašlu na většinu vedlejších misí a taky tvůli tomu zatím nemám vůli hrát DLC. Škoda.

8/10