Far: Lone Sails (2019) / PS5 Pro / 4 hodiny / #dohrano

Leden jsem se rozhodnul pojmout oddechově a nemohl jsem si vybrat lépe. Vaším úkolem v téhle hře je totiž... dojet s postapo-steampunkovou okomotivou (podle vzoru "lokomotivou") na konec cesty. Doslova pořád jedním směrem, pořád napravo a nikdy jinak. Za doprovodu relaxační hudby. A občasného vyřešení neméně relaxačních puzzlů. Dobře, taky musíte sem-tam zastavit a něco kolem sebrat, protože okomotiva potřebuje přikládat pod kotel, aby jela. Časem získáte potrhané plachty, které můžete za příhodného větru rozvinout a pak to jede úplně samo. Mno, a to je všechno.

Akorát že to samozřejmě není až úplně takhle jednoduché :-) Vedle puzzlů je hlavní náplní hry micromanagement okomotivy, která kromě doplňování paliva potřebuje i různou další údržbu, jinak vás na ten konec nedoveze. A celá ta vaše cesta má samozřejmě nějaký řekněme symbolický význam, nejedete si jen tak na výlet. Ale že by kolem toho byl postavený nějaký výrazný příběh, to zase ne. Celé je to opravdu hodně calm a naštěstí přesně tak dlouhé, aby vás to nepřestalo bavit a nezahodili byste to, což by byla škoda. Už jen kvůli tomu zmiňovanému soundtracku, který je fakt parádní.

Při psaní tohohle reportu jsem zjistil, že hra má pokračování s názvem Far: Changing Tides, které je čistě náhodou právě v Plusku. Asi je tedy jasné, co bude muje druhá lednová hra :-)

FYI měsíc prosinec je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ . Díky všem zúčastněným jsme dohromady odehráli téměř 500 (neunikátních) her a strávili v nich přes 17 tisíc hodin. Když se to vezme kolem a kolem, tak je to... vlastně trochu děsivé :-D

Zároveň byl spuštěn sběr dat pro letošní rok. Takže ne abyste si pořídili děti, začali stavět dvojdomek nebo tak něco, to bychom ta loňská čísla nepřekonali :-)

Octopath Traveler 0 / 120 hodin / #dohrano
Ve zkratce, Octopath Traveler 0 je velmi dobra hra, zda se byt vcelku koherentni a vybalancovana. Avsak je jina nez 1 a 2. Predchozi hra ve me vyvolala pocity hrani Final Fantasy 1 nebo 3 a uprimne jsem si to dost uzil. Hra se dala velmi dobre rozbit a i kdyz byla jednoducha, bylo tam dost srandy a volnosti. Octopath Traveler 0, jak jsem ve velmi pomalem zacatku zjistil, je hra spise moderni - typu 'vodime vas za rucicku'. Hra ma jeden pribeh, ktery vse spojuje a je rozdelen do casti podle zaporaku. Hru bych doporucil kvuli pribehu, ale i ten ma velke mezery. Clovek si rika, jak by se vlastne do toho pribehu tak nejak vlastne vubec dostal. Po strance herni me hra zklamala. Je takova ucelena, znerfovana, vybalancovana a nudna.
--------
Octopath Traveler 0 je prequel, coz mi asi mohlo tak nejak dojit z nazvu, ale zjistil jsem to az v momente, kdy jsem videl mapu. V teto hre hrac nema osm postav a osm pribehu plus jeden celkovy, ale je to v zasade jedna dlouha main story rozdelena na nekolik casti a pod casti podle bosse (+staveni mesta).
Hra se zda byt delana tak, aby uspokojila hrace predchozich her v tom, co se jim u predeslych her nelibilo. Vznikla z toho ale, z meho pohledu, hra dost jina.
Na zacatku si hrac vybere jmeno postavy a par zacatecnich predmetu nebo abilit a nasledne pribeh zacne takovym tradicnim stylem, bydlim si tu v klidu ve vesnicce a pak prijde neco velkeho a zleho, cele to tam vypali a ja jsem skoro jediny kdo prezil.
Postupne zjistite, ze tech prezivsich je vlastne hodne a to je jedna ze storyline - stavite si znova mestecko a sbirate puvodni a nove obyvatele. Je to docela dlouhe a me tohle prislo jako velka nuda, nicmene nutna k odehrani hry.
Pribeh se vas jinak zepta na to, co chcete nejvice; Power, Fame nebo Wealth. At uz si vyberete cokoliv muzete jakoukoli dejovou linii zacit a bud ji celou dokoncit nebo stridat (level requirmenty jsou celkem vysoke).
Ja jsem se chvili toulal po svete a sbiral nejake postavy. O tech se na zacatku hry moc nedozvite, ale ke konci hry jsou companion questy, ktere vam toho reknou vic.
Postav, ktere muzete prijmout do party je az 36. Cast, az 12, si muzete odlozit ve vesnicce, kde budou ziskavat asi tak 80% expu. Zbytek proste ma smulu. Neni treba tudiz expit ruzne skupinky ani nikde grindit expy. Hru jsem hral tak, ze jsem pouzival vsude fast travel a mel jsem nonstop equiple evasive maneuvers. Na konci hry jsem mel recommended level + expy z Cait/Octopuff encounteru (nutno asi rict, ze jsem zabil kazdeho bosse, co jsem potkal). Kazda postava ve hre ma jine ability, nektere mohou byt stejne jako u postav stejneho povolani, ale take ne nutne. Az se naucite vsechny schopnosti, tak muzete zacit vytvaret mastery z abilit. Mastery se daji normalne equipnout. Jsou bud nejakeho akcniho typu (3 sloty) nebo podpurneho (2 sloty). Tohle jsem pouzival nejvic (byt schopen dat pres 9999 dmg je napriklad jedna z tech podpurnych schopnosti). Objevil jsem ji az kdyz jsem sel zabijet Galderu (ten fight sam o sobe teda nic moc, spise to byl pruda - na rozdil od dvojky).
Combat system je takovy v zasade stejny. Mate nejake BPcka, kteryma muzete boostit schopnosti a nepratele maji stity, co muzete zbourat po x utocich konkretniho typu weak pointu.
V combatu mate ale 8 postav ve dvou radach a muzete libovolne prepinat mezi tim kdo je vepredu a tim kdo je vzadu. To znamena, ze muzete o dost lepe vyuzivat BPcka a neni vylozene nutne si je predavat (to jsem teda nedelal ani ve dvojce). Kdyz vam nekdo umre v prvni rade, tak je presunut automaticky dozadu, coz je dobre, kdyz postavu pak ozivite tak okamzite neumre. Vseobecne diky tomuto, je hra lehci.
I kdyz system combatu je tak nejak stejny, celkove combat mi prisla jako velka nuda. Neda se ten system vylozene tak snadno breaknout a vlastne ani neni treba a to ani v pripade velkeho secret bosse. Nejvice pouzivany gimmick pro bosse je zmena weak pointu. Nic moc zajimavejsiho tam neni. Counterovani fyzickych utoku nebo magickych a obcasny SP drain.
Nekdy na levelu 25 jsem prolezl celou dostupnou mapu (do levelu 55) a to jsem nemel ani dobre vybaveni. Nemel jsem na nej penize a v truhlach toho bylo dost po skrovnu a ne zrovna neco extra dobreho. Tohle je spis teda pozitivum. Hra je realne vybalancovana, nenecha vas snadno prijit k vybaveni, na ktere nemate level nebo jste nepokrocili dostatecne v pribehu).
Kazdopadne encountery vypadaly jako turn 1 kill az do konce hry. Ve hre je celkem velke mnozstvi malych bossu, kteri jsou sice zajimavejsi, ale mozkove bunky jsem moc trapit nemusel. Tech 9999 damage je nezabilo, ale kdybych mel Surpassing Power schopnost tak to by je to asi zabilo.
Zpet k pribehu. Hra je z meho pohledu zamerena prave na pribeh, vse ostatni je delano tak, aby to cloveka idealne neotravovalo. Hra ma zajimave zlouny a pribehy obecne nejsou spatne, ale ke konci se to celkem tahne a opravdu nevim kolikrat jsem musel odklepnout vetu 'konec se blizi'. Blizil se celych 9 kapitol (cekal jsem treba 3). To bylo na me uz trochu moc. Stejne jako ve dvojce, kde ne kazdy pribeh postavy se mi libil, tady je to podobne. Nekteri ze zaporaku mi fakt nesedli. Kazdopadne vseobecne se mi pribeh libil, i vsechny questy okolo.
Vseobecne Octopath Traveler 0 je dobra (a velmi dlouha) hra. akorat tim jak je modernizovana a spoustu veci ulehcuje, tim je pro me take nezajimava. Priklad modernizace - kde jsou questy vam je ukazano a z menu se tam muzete teleportovat. Co mate udelat a kde, je take oznaceno (fast travel zase funguje). Itemy i ability ve hre nejsou konecne, ale muzete jich mit vice. Nektere nudne mechaniky muzete 'urychlit' - hrat gachu za penize nebo si ve meste neco postavit, aby se neco jinyho urychlilo (jinak se to meri na combat encountery). V pribehu vas prijde zachranit deus ex machina a tak podobne...
Tot asi vse. Mam smisene pocity, kazdopadne jsem si tech 120 hodin uzil. Hra by to byla super i kdyby koncila po prvni casti. Tech poslednich 9 kapitol bych nejak osekal...

PALADIUS: Viewfinder

PALADIUS: Superliminal / 5h / Gamepass / #dohrano
Tak jsem si taky dal ráno relax u kafe a dohrál jsem to. Začal jsem hrát už loni. Vidím to podobně jako ty, trochu mi to připomělo The Bridge od Quantum Astrophysicist Guild, což taky doporučuju.
Teď si to musím projít znova a podle návodu sebrat collectibles.

ERRTU: už jsem na 168 :)

Tomb Raider II Remastered (1997/2024) / PS5 Pro / 32 hodin / #dohrano

Včera jsem po skoro dvou měsících průběžného hraní konečně dohrál TR2, opět jen s pětadvacetileým zpožděním :-) Nebudu opakovat nic z toho co jsem před časem napsal k jedničce, protože všechno platí i pro dvojku. Přibylo jen pár nových herních mechanik (světlice, vertikální šplhání po zdech, řiditelný motorový člun a sněžný skútr), levely jsou větší a složitější, nepřátel je víc (hlavně těch lidských) a obtížnost je vyšší. Jako že fakt hodně.

Řeknu to takhle - jak je vidět na screenshotu níže, engine mi naměřil cca 21 hodin k dohrání. Tak kde se tedy vzalo těch 32 hodin, které mi naměřila PS? Inu, to jsou všechny ty moje reloady a marné pokusy o překonání obtížných míst. Poučen z předchozího dílu jsem jel na jistotu a neustále myslel na zlaté devadesátkové herní pravidlo "save often". Těch sejvů tentokrát bylo 797 (!) a to je jednoznačný důkaz, že mi to opravdu nešlo.

TIP: Pokud byste snad chtěli platinu (TERZ npkc?), ušetřete si čas a nervy, je totiž až nesmyslně obtížná. Úplně mi stačilo podívat se na tohle video a jednou provždy mě přešla chuť. Ale to video stojí za like, týpek je machr.

O levelu Temple of Xian se mi regulerně v noci zdálo - takovou koncentraci pastí a různých podrazů jsem snad ještě nikdy nikde neviděl. Zabralo mi několik dnů, než jsem se skrz to peklo prokousal! Ale to jsem ještě netušil, že hned rovnýma nohama spadnu do haluze jménem Floating Islands. Za něco takového by se nemusel stydět ani první Quake (možná to nebude náhoda, vyšel totiž o rok dřív než TR2). Tyhle dva levely byly stoprocentně nejtěžší.

Nicméně i pár dalších levelů si vysloužilo moji zvýšenou pozornost. Dvojku jsem nikdy ani nezačal hrát, snad jsem jen zkušel nějaké demíčko, ale byl to jeden z těch italských levelů a vůbec mě to nezaujalo. Přitom právě z Opera House jsem se poprvé posadil na prdel. Nebo několikalevelový vrak potopené lodi Maria Doria? Klaustrofobická lahůdka! A celý Tibet byla jedna veliká, navzájem provázaná nádhera. To teda musím smeknout, všechna čest.

TIP: Milovníkům vizualizací doporučím 3D mapy jednotlivých levelů od VGCartography. Hrát se podle nich sice moc nedá, ale pro představu o velikosti a komplexnosti jsou ideální. Hlavně ve srovnání s jedničkou.

Sečteno a podtrženo - lepší hru pro završení roku 2025 jsem si asi nemohl přát. Tenhle rok byl pro mě stejně obtížný jako TR2 a jsem taky podobně rád, že už ho mám konečně za sebou. Nicméně teď mě čeká trojka a proti ní je prý dvojka jen procházka růžovou zakradou... Tak doufám, že samotný rok 2026 ke mně bude konečně trochu milosrdnější :-/

ZOMBO: Jak já bych to chtěl hrát zase poprvé... 💔

The Last of Us Part II Remastered / PC / 44 hodin / #dohrano

Splněnej herní sen, část druhá. Kvůli pětiletýmu zpoždění jsem většinu viděl a ochudil se tak o pár traumatizujících zážitků z první ruky. Na výsledným dojmu to neubralo nic. Jednička možná měla ucelenější děj, ale tohle pokračování jde víc do hloubky. Nešetří momentama, co se zadřou pod kůži, brnká na nervy a servíruje mizérii s koncem v nedohlednu. Je to úplně jiná liga ve vyprávění příběhu, díky kterýmu si seriál může půjčovat repliky jedna ku jedný. Učebnicová tříáčková produkce bourá zeď mezi hrou a filmem. Kolikrát tak, že jsem se přistihl, jak se snažím ovládat postavu, co už sama pochoduje v cutscéně. Přestřelky jsou zase perfektně nazvučený a zábavný ve všech obtížnostech. Včetně tý nelítostný, Grounded, kde se počítá každej náboj, kterej jste se štěstím vyškrabali ze dna šuplíku. Dohráno čtyřikrát za sebou a „I would do it all over again.“

Hollow Knight: Silksong / 100 hodin / Steam Deck / #dohrano
Tohle byl záhul. Měl jsem trochu obavu, že to nestihnu do konce roku dojet ale podařilo se a na uzavření roku je tahle hra úplně perfektní 💪.
Jak už bylo řečeno, tak obtížnost u tohoto klenotu šla oproti jedničce dost nahoru, ale každej zásek nakonec promlátit šel. Některé bosy jsem musel jet několik dní furt dokola protože prostě ne a ne padnout. Problém je v tom, ze i když člověk chcípne, tak z toho ma pocit, ze to proste jenom sám podělal a ze ta hra nic špatně neudělala. Že prostě ještě jeden pokus a tuhle blbou chybu už neudělám. Pak přijde další pokus a jiná chyba, pak další a zase jiná, a takhle furt dokola a takřka nikdy se nedostavila frustrace protože člověk přecijen má pocit nějakého progresu i u tři dny opakovaného bossfightu 😂.
Každopádně stejně jako první Hollow Knight se i Silksong stává moji nejoblíbenější metroidvanií. Defakto je považuju za stejné hry jenom s drobnými rozdíly v nastavení postavičky. Atmosférou, podáním příběhu a totální zásekovostí jsou na rovni. Imho zatím metroidvanie nikdo neumí udělat líp než hoši z Team cherry.

1000xResist/12h/ Gamepass/#dohrano
Poslední moje hra tohoto roku je tahle sci-fi podivnost. Nejlepší zařazení jaké vymyslím je visual novel. Nad dějem má hráč jen minimální kontrolu, je vždycky třeba zainteragovat se správným objektem nebo osobou, aby se děj pohnul dál, výjimkou je, když je nutné ještě zvolit správnou odpověď. Herní stránka je minimalistická,grafika taky, tak proč má tahle hra takový úspěch?
Je to hodně dobře napsané. Četl jsem hodně scifáren (desítky tisíc ne, ale hodně) a tohle je originální kousek.
Takže, přiletí mimozemšťané, ale jen tak pozorují, pokusy o komunikaci selžou. A pak válka světů naruby, místo aby dostali rýmu, pandemie začne kosit lidstvo. Jen Iris, dcera páru, který utekl z Hongkongu do Kanady před komunistickým útlakem, je zdá se imunní. Je klíčem k přežití lidstva? Po pár desítkách let je naživu jen ona. Naklonovaná do mnoha exemplářů, které v krytu už neví, jak vypadal život předtím.
Vzniká nová společnost, s vlastní dynamikou, založená na rozmarech emočně vykolejené holky.
Konec hodně prekvapí.
Vyprávění je občas poněkud pomalé, ale dvanáct hodin není až tak přehnaná doba. Seškrtal bych to maximálně o čtvrtinu. Vizuální stránka je jednoduchá, ale působivá. Celkem fajn je i audio, hlavně herecké výkony sedí. Hru prý spíchli nějací divadelníci během pandemie COVID, což dává dokonale smysl.
Hodně mi to připomínalo třeba Oxefree, tou kombnací tajemna, cestování časem a vyprávěním založeném hlavně na dialozích. A taky tím, že veškeré drama a akce, co se tam děje, hráč ovlivňuje jen minimálně, a přesto je do světa hry vtažen.

The Spirit and the Mouse/6 hodin/#dohrano

Dohráno na switch 2. Roztomilá myšička co pomáhá lidem v jednom malém městečku. Celkem ňuňu věc, nic náročného

Tomb Raider Legend / Retroid Pocket 5 PS2 Emulator / 8 hodin / #dohrano

PS2 Tomb Raidery mě minuly, tak jsem dohnal rest.

Příjemné překvapení. Poslední éra klasické Lary, když ještě měla velký kozy a neřešila emocionální dilema. Graficky za mě možná to nejlepší, co jsem na PS2 viděl (pravda, v 2x rozlišení a s antialiasingem, na skvělém OLED displeji).

Je z toho cítit, že právě tady se hodně inspiroval Uncharted - plynulé pohyby, občas nějaká římsa moc nedrží, když se za ní Lara chytne, atp.

Lara má do každého levelu jiný outfit a jezdí (a skáče z mrakodrapu) na Ducati - tenhle product placement beru.

Gameplay je hlavně lezení, skákání, trocha puzzlů, ale nic zákysového, trocha střílení, ale fakt málo, několik hezkých bossfightů.

Příběhově jednoduché, obtížnost nízká, délka spíš kratší, i když mě to vyhovuje, dohraju, užiju a jdu od toho.

Emulace na několika místech glitchnula, takže jsem musel vždy na kousek přepnout na software rendering a hrát bez antialiasingu a v nativním rozlišení. Nic hrozného.

Baví mě mít tyhle hry na handheldu do kapsy.

Jo a namítal jsem letos ještě cca 200 hodin v Total War Warhammer 3, ale to tady asi neudám, o tom se asi nikdy nedá říct, že by to bylo dohráný :)

Paradise Killer/17 hodin/#dohrano
Vaporvawe detektivka, co je z 10% procedurální vyšetřování mnohonásobné vraždy a z 90% vibes. Jak vyšetřovat zločin, když se odehrál v kapesní realitě, jejímž pravidlům zrovna nerozumíte? Vyřadíte podezřelého na základě toho, že má alibi, ve kterém je sice díra, ale ne dost velká na to aby se dostal na místo činu a zpět, ale sami máte fast travel. Máte double jump a air dash a hru začnete pádem z nejvyššího místa ve hře a zjistíte, že nemáte fall damage, ale pak zjistíte, že jedna postava spáchala sebevraždu skokem z vysoké budovy. Co z toho je fakt té reality a co z toho videoherní konvence?
Co pak zbývá jiného než prostě chodit od waypointu k waypointu, dokud neposbíráte všechno, nevyčistíte všechny objectives a pak přednést důkazy víceméně podle toho, jak sympatický vám byl ten který podezřelý.
Vizuálně super. Pokud jste fandové téhle estetiky, tak si můžete natípat spoustu skvělých wallpaperů. Jako detektivka to ujde ale ten pocit, jak chytří jste že jste to vyřešili, z toho cítit nebudete.

Fall of Porcupine/Nintendo Switch 2/8 hodin/#dohrano

Další Indie za mnou. Komu nevadí hodně textu a těžší téma lékařství a života a smrti, rozhodně nic pro děti, tak můžu doporučit. I když teda poslední 1,5 hodiny byly emočně náročnější.... Grafika krásná, mám ráda kreslené hry

Hyrule Warriors: Age of Imprisonment/Nintendo Switch 2/59 hodin/#dohrano

Nebylo to špatné, na switchi 2 běží dobře. Ale mají co vylepšovat... Na 100% hotovo a stačilo

STAR WARS Jedi: Fallen Order / PC RTX3090 / 23 h / #dohrano

Další z ukázek toho, že není nouze o celkem povedenej příběh ze světa Star Wars, ale z nějakého důvodu se na filmová plátna nedostane. Cal Kestis je malej padawan, když Anakin jedním rozhodnutím odsoudí Jedi k vyhlazení. Order 66 přežije a dalších pět let se skrývá jako scrapper, než ho samozřejmě objeví inkvizitoři. Story je fajn s Calem se podiváme na pět šest planet a má to ten správnej SW feel. Gameplay mi ze začátku dělalala trochu problémy, neb jsem chvilku před tím dohrál Shadow of Mordor. Ačkoli to vypadá podobně, tak hlavně souboje jsou dost jinde. Alfou a omegou je tu parry a timing. Shadow of Mordor poskytuje hráči výrazně víc času a dost vede za ruku, Jedi rozhodně ne. Hra umí správně frustrovat, ale taky odměnit. Celkově jsem si to dost užil a hned šel na Jedi: Survivor, kterej hraju teď. Opět jsem zapomněl dělat nějaký pěkný screenshoty.

Terminator 2D: NO FATE / PS5 / 1 hodina / #dohrano

Naprostá klasika převedená do 2D automatové podoby s neomluvitelnou cenou bezmála šesti stovek. Proč neomluvitelnou? V základu je to extrémně krátké. Základní linku projdete naprosto v pohodě do hodiny. Dostanete coby fanboy očekávanou dávku nostalgie? Rozhodně ano. Krátká herní doba, ve které jsou všechny ikonické momenty má ovšem své "ale" a tím je znovuhratelnost a gameplay ušitá pro achievement huntery. Hra vám totiž nabídne pasáže, ve kterých si můžete při opakovaném hraní ohnout scénář dvěma volbami. Je to za "tolik" peněz dostatečné? To už je na každém z vás. Pokud jste trofeje sbírající masochisti, tak vám Terminátor klidně zabere nějakých 12-16 hodin se všemi průchody. Pokud ne, nechte to plavat a počkejte si na výprodej, anebo na moment, kdy T2 bude k dispozici zdarma.