Tomb Raider I Remastered (1996/2024) / PS5 Pro / 19 hodin / #dohrano

Laru Croft beru zezadu... Eh, totiž - herní sérii Tomb Raider z určitých důvodů hraju od konce :-) Je to moje oblíbená série a hlavně postava, takže jí teď věnuju trochu času. (Vy nemusíte: dohrál jsem to a nazdar, hotovo.)

* * * * *

Kompletaci TR jsem začal před pár lety skvělým druhým rebootem, tedy "survival" trilogiií Tomb Raider / Rise of the TR / Shadow of the TR (2013-2018) na Steam Decku. Pak jsem odehrál chronologicky první reboot, ucházející trilogii Legend / Anniversary / Underworld (2006-2008), tentokrát na PS3 v HD remasteru. Z celkem dvanácti her mi zbývalo šest předchozích her z minulého století, resp. tisíciletí.

Někdy loni jsem zkusil Angel of Darkness (1999) na Dreamcastu, ale dopadlo to neslavně - to ovládání jsem prostě neskousnul. A v tom je vlastně celý můj problém s těmihle prvními TR hrami. Tahle low-poly Lara se mi prostě pořád vzpírala :-)

Lara neovladatelná

Když vyšla jednička na první PS a Saturn, tak jsem ještě nebyl konzolový hráč (to přišlo až s PS2). Hype mě ale samozřejmě neminul a já si jednoho dne slavnostně přinesl domů vypálené cédéčko s PC verzí. Pokud se nepletu, tak tu dvourychlostní Mitsumku jsem si tehdy za pět litrů (!) koupil právě kvůli Laře... Na PC jsem TR samozřejmě hrál na klávesnici, stejně jako tehdy všechno ostatní. A to ovládání mi k mému ohromnému rozčarování vůbec nesedělo.

Vlastně mi nesedělo úplně stejně, jako u izometrických Crusader: No Remorse / No Regret nebo u prvního Postalu. Z toho systému, kdy se postava v prostoru dvěma klávesami otáčí vlevo / vpravo a dalšími dvěma se pak pohybuje dopředu / dozadu vždycky v tom směru, kterým je otočená (i když je to teba vizuálně směrem ke mě, a ne ode mě!), mě vždycky strašně bolela hlava a nedával jsem to.

(Nutno podotknout, že na PS bych si moc nepomohl, protože na jeho ovladači tehdy ještě nebyly analogy. A i když se pak objevily, tak pokud se nepletu, na PS žádná z prvních TR her analogy nepodporuje. Lara se ovládala D-padem a shoulder buttony, což bylo z mého pohledu stejně nepoužitelné. Ano, zkoušel jsem to.)

Crusadery jsem kvůli tomu nikdy nedohrál a Postal padnul až v okamžiku, kdy po dvaceti letech vyšla Redux verze s "normálním" ovládáním ve stylu twin-stick shooteru. Nedá se nic dělat - možnost hrát na gamepadu se dvěma analogy je prostě to, co já osobně potřebuju. A přesně tuhle možnost dostalo prvních šest dílů Tomb Raidera, které postupně loni a letos vyšly v remasterovaných verzích na všechny existující platformy. Takže je konečně všechno v nejlepším pořádku ne?

Není. To bych to totiž měl moc jednoduché :-)

Lara faceliftovaná

Všechny remastery má na svědomí Aspyr, údajně vycházejí z původních zdrojáků, byly konzultovány s autory původních verzí a ke spolupráci byl přizván i autor známého portu OpenLara. Hry nabízejí přepínání nejen mezi původním a remasterovaným vizuálem, ale i mezi původním a "moderním" způsobem ovládání. Součástí jsou i DLC, které se po určitou dobu nedaly z důvodů komplikovaných autorských práv nijak snadno sehnat. Na všech platformách jsou k dispozici trofeje resp. achievementy, případně nic (zdravíme Nintendo).

(...a pouze pro PS5 a Switch vyšla parádní fyzická deluxe edice se steelbookem, soundtrackem na CD a knížkou plnou mapek a concept artů. Samé krásné mrtvé technologie...)

Tohle všechno zní opravdu dobře a já osobně jsem se na remastery hodně těšil. Nakonec se sice nedostavilo úplné nadšení, ale nostalgie přemohla lehké rozčarování a výsledný dojem je spíš pozitivní. Nicméně je potřeba zmínit několik věcí:

* Porty kombinují zdrojové kódy (chování engine, nasvícení, bump mapping) a data (textury, modely, zvuky) z původních PC i PS verzí dohromady, a to různým způsobem v různých dílech. Takže i když hrajete "původní" verze, s největší pravděpodobností jste je v takovéhle podobě nikdy hrát nemohli. To může způsobovat jisté nekonzistence v déjà vu, samozřejmě pokud si původní herní zážitky ještě vybavíte. Pokud jste ale mladší ročník a hru budete hrát poprvé, stejně si ji asi přepnete do remasterované verze.

Její hanopis následuje :-)

* Grafika pro remasterovanou verzi vznikala za hojného využití AI (upscaling textur), místo 2D spritů jsou použity zcela nové 3D modely, původní modely jsou výrazně vylepšené a to se týká i samotné Lary. Ta je patřičně zakulacená a vizuálně odpovídá zhruba své inkarnaci z první rebootované trilogie. Přepracované je i nasvícení (je více dynamické), ozvučení (např. pod vodou), dohled (ve "venkovních" oblastech) a herně nedůležité části map (části mimo dosah, např. stropy, masivní sochy atd.).

Geometrie map je ale beze změny, tedy stále založená na čtvercovém gridu. A právě kvůli tomu vypadá remasterovaná verze strašně nepřirozeně. Pokud znáte původní hry, tak vám bude vadit, že takhle prostě tehdy nevypadaly. A pokud je neznáte, tak vám budou remasterované verze připadat strašné. Prostě jen strašné, ne nepřirozené. Nebudete totiž vědět, proč vypadají tak divně.

* Původní způsob ovládání je k dispozici pod trefným názvem "tank control". Je úplně stejně nepoužitelné jako u původních verzí, takže v tomhle směru dobrá práce :-) Kvůli přístupnosti bylo v rámci remasterů naštěstí přidáno ještě "moderní" ovládání, které opět zhruba odpovídá ovládání první rebootované trilogie (tzn. levý analog volný pohyb Lary, pravý analog ovládání kamery). Juchů!

Žádný parkour ale nečekejte, už zmíněný grid nic takového prostě nedovoluje. U obojího ovládání budete muset jako za starých časů počítat kroky, odměřovat vzdálenosti pro skoky a hledat ty správné úhly natočení. A taky budete pořád někam padat a ječet a umírat... Ale to už k téhle sérii tak nějak patří. Btw. když necháte Laru umřít všemi existujícími způsoby, dostanete trofej :-D

* Úvodem každé hry na vás vybafne varování ohledně "offensive depictions of people and cultures rooted in racial and ethnic stereotypes". No comment.

Lara hybridní

Čili abych to celé nějak shrnul:

* Mezi původním a remasterovaným vizuálem se dá přepínat za chodu, což jsem ze začátku velice často dělal. Nakonec jsem se ustálil na původní verzi a jen občas přepnul do remasterované, abych si ověřil, že ta původní se mi hraje lépe. Ano, hraje. Remasterovaná verze byla navíc často o mnoho tmavší (původní mapy s dynamickým osvětlením moc nepočítaly) a vadilo mi i zvýšené FPS. Ano, čtete dobře :-)

* Pro změnu způsobu ovládání se musí do menu a ten proces je dost krkolomný. Naštěstí jsem si prakticky ihned ujasnil, že Lara opravdu není žádný tank a až do konce jsem ji pak ovládal "normálně". Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem ^^ to ale ani tak nebyla žádná procházka. O tom svědčí nejen mých neuvěřitelných 374 uložení, ale především herní doba. Hra samotná říká 14 hodin, PS trackuje 19. Ano, správně - celých pět hodin jsem strávil loadováním a opakováním pokusů o překonání různých frustrujících mmíst :-)

V téhle kombinaci původního vzhledu a nového ovládání budu hrát i následujících pět remasterovaných her. Proč? Protože to Laře dlužím. I proto, že Infinite Backlog na to má challenge.

A ovšem taky proto, že když to zvládne odehrát AI, tak to přece musím zvládnout i já... O čem že to mluvím?

Lara artificiální

Self-Aware Lara Croft that Plays Tomb Raider. Tenhle název série videí na YT od FoxMastera myslím mluví sám za sebe. Důrazně doporučuju aspoň to úplně první video, ve kterém se během necelé hodiny dozvíte všechno podstatné o samotné technické realizaci. Jde o extrémně zajímavé využití AI technologií dostupných před dvěma lety (videa jsou z roku 2023).

Výsledkem tohoto experimentu ale není virtuální hráč, který hraje Tomb Raidera. Výsledkem je virtuální Lara Croft, která prostě "existuje" ve hře Tomb Raider a snaží se tam přežít. Nehraje hru, neví o ní. Prostě je jen sama sebou a tam, kde je, se to snaží zkoumat a poznávat. A během toho jen tak mimochodem dojde až na konec. A tam...?

Nutno vidět :-)

Lara navždy

Další screenshoty zde <3

FRIZER: Na konci hry ještě dojde k porovnání vašich rozhodnutí v zásadních morálních otázkách se světem. Potěšilo mě, že minimálně u "hráčů", je svět v tomto ohledu docela v pořádku.

Detroit Become Human/ 11 hodin / PS5 / #dohrano

Interaktivní akční adventura kterou jsem si nesmírně užil. Hudba i grafika jsou skvělé. Zvlášť nasnímání postav a obličejů je top. Herecké výkony si nezadají s jakýmkoliv dobrým filmem. Scénář je super....tři osudy které hrajete samostatně aby se nakonec prolnuly v parádním finále. Hra vyšla tuším v roce 2018 kdy ještě nebyla AI hlavní otázkou doby, takže se zaměřujeme naopak na inteligentní androidy a řešíme klasické sci-fi otázky nastolené již Asimovem.

O hře jsem nic moc netušil a řekl jsem si že budu respektovat a automaticky se rozhodovat dle pocitu. I tak se mi povedlo nenásilnou formou dopracovat k finále které je za mě skvělé. Všechny postavy přežily až na jednu vedlejší a dospěl jsem víceméně k pozitivnímu konci, i když se to mohlo na mnoha místech posrat. Střih a akce je je taky velice kvalitní.

Znovu asi hrát nebudu, ač by mě jiné konce zajímali, šlo by to proti osobnímu nastavení. Každopádně velice doporučuji jako skvělé Sci-fi, kvalitou srovnatelné s filmovým Minority Report, i když jde o jiný příběh.

Life is Strange: True Colors/ 11 hodin / PC / #dohrano
No, na to, že mi hlavní hrdinka z úvodních snímků hry nepřišla moc sympatická, to nakonec nebylo tak hrozný. Ve hře už působila líp, ale nevim, pořád jsem jí to nějak nevěřil a celkově postavy a děj z celý série nejslabší nebo minimálně na úrovni druhýho dílu. A bylo to takový krátký. Začátek docela utahanej a o ničem a když to začlo být zajímavý, tak přišel brzo konec. Ale pořád je to taková sympatická odlehčená (hlavně hratelností) adventura a bylo to fajn.

F.E.A.R. First Encounter Assault Recon / 9 hodin / PC #dohrano

taky jedno retro. ale och! monolith fakt uměl. geniální smíchání fps taktické střílečky, hororu a konspiračně-korporátního thrileru. někdo hodně hrál half-live, delta force, u toho čuměl na akta x, kruh a když měl volno tak četl toma clancyho.

byl jednou jeden korporát. ten objevil telepatickou holčičku. a někoho napadlo co kdybychom si vyrobili armádu bezduchých klonů které bude mentálně ovládat ona holčička? nojo, jenže ona je fest šílená. no tak do ní v patnácti instalujeme bioinženýrsky vytuněné embrio, uvedem do komatu, necháme ji odnosit a porodit a máme vyhráno, no ni? nápad jistě dobrý. výsledky... nebyly dobré. skoro by se řeklo že hyper průser na druhou. a protože korporát, tak prostě experimentální bunkr zavře, zahodí klíč, škrtne řádek v excelu a jede se dál. do momentu než si někdo po letech řekne, že už uplynulo dost času a juknem se dovnitř. jenže něco juklo ven. a tady vstupujeme do hry my.

hlavním záporákem je zmíněná holčička alma která jakoby z kruhu ze studny vypadla. pouze má červené šaty, resp její manifestace, protože holčička to byla tenkrát, teď je to nasraná rozjetá furie bažící po krvy těch kteří na ní experimentovali a pak ji zavřeli. technicky už dávno zemřela a zde ji drží jen čirá nenávist. příběh odhalujeme díky vzkazům na záznamnících a v odhozených laptopech a postupně tak získáváme obraz totálně ujetého experimentu. navštívíme různá skladiště, kanceláře korporátu, garáže, laboratoře až se doplácáme k onomu podzemnímu bunkru ze kterého se alma snaží prchnout. proti nám bude stát zejména ochranka korporace a droní vojáci almy resp jejího syna který jí chce osvobodit. ti si jdou navíc vzájemě po krku protože korporát chce zamést průser, opět vše zamknout, zahodit klíč, zastřelit klíčníka a vyhodit celý podzemní bunkr... do vzduchu asi ne když je podzemní žejo.

ve vyváženém mixu se střídají pasáže akční a hororové, tu ta tam naředěné flashbackem. boj sám je super zábavný, mám dojem že tohle je vůbec první fps ve které byl použit bullet time. a vypadá neskutečně dobře i dnes. výbuchy, částice, skvěle vypadající neprůhledný a postupně se usazující prach, díry po kulkách ve zdech, tohle byl a stále je úžasný vizuální koncert. na dvacet let starou hru je to výborná práce. hra má skvěle zpracované volumetricke osvětlení takže jako v doomu 3, tma je fakt temná, stíny ostré a atmosféra hutná jak nálada ve volebním štábu v neděli v půl druhé odpoledne. ve hře je jedna z nejuvěřitelnějších a realistických ai své doby. nepřátelé se snaží dostat z vašeho palebného pole, kryjí se, reagují na vaše kroky a světlo baterky, stahují se, podávají si hlášení, poslední živý se snaží schovat a počkat na posily, naprostá paráda. nikdy se mi nestalo, že by na mě tupě běžela npc stylem stalingrad.

horové pasáže obsahují v 99% klasické lekačky, ve výtahu bliká světlo a na mžik se v rohu zjeví alma, vydíte jí vcházet do dveří, na okamžik se objeví na monitoru, slezáte ze žebříku a poslední co vydíte nahoře jsou její nohy apod. v těchto momentech nacházíme počítače s logy a záznamníky se vzkazy a odhalujeme příběh celého toho šílenství. zatímco v logách zjištujeme minulost a vznik celého projektu, tak ve vzkazech slyšíme různé protagonisty reagovat na aktuální dění. skvěle to dokresluje příběh až do finálního odhalení "ty nejsi vlasta, ty jsi...vlasta!".

a budu si remcat! ale tentokrát jen komorně. jak jsem ai chválil, tak je pravdou, že dveře jí úplně nesvědčí, tam parkrát nastaly ovce na porážku. a ragdoll občas zábavně zpanikaří když se přepínáte z bullet timu do realu a naopak. největší výhradu mám ale k občasným pastel v level designu. do další části se občas dostanete zcela omylem, kolikrát jsem běhal dokola po patře jako idiot abych pak ze vzteky přeskočil zábradlí na balkoně že loadnu check point a zkusím znova co jsem přehledl... a najednou loading a next level? wut? jak vás hra odměnuje za průzkum stimpaky které vám přidávají celkové zdraví a čas v bullet timu, tak v tomhle občas fest zaskřípe.

nicméně: tohle byl jeden z těch milníků který ukázal, že ne všechny fps musí být ausgerechne rozjetý doom na perníku, že žánry lze míchat a i u střílečky lze hltat příběh a těšit se na odhalení. rip monolithe, děkujeme a nezapomeneme.

Hades II / 48 hodin / Switch / #dohrano

Tady neni moc co kritizovat. Audiovizuál top a celé je to větší, masivnější a monumentálnější než první díl. Asi bych to nedokázal hrát v kuse několik hodin, ale dát si pár runů u filmu nebo audioknihy je ze mě ideál, podobně jako u Dead Cells. Melinoe je supr, nové zbraně a schopnosti též. Určitě se budu ke hře často vracet, protože je pořád co objevovat a některé zbraně či schopnosti jsem ani nezkusil. Celkem mi dobrání se k titulkům zabralo nějákých 98 runů....což je slušná nálož a když jsem se párkrát dostal do bodu kdy mi to přišlo stejné, hra mě zahltila novými možnostmi...

Jedno jediné mínus je, že Super Giant Games jsou vyjímeční a co hra, to originál a skvost...od Bastion přes Pyre a Transistor po Hades. Upřímně bych radši uvítal opět něco originálního a neviděného než jeden z nejlepších Roguelite jako je Hades v turbu na stereoidech...ale věřim tomu, že tahle pecka přinese mnoho prostředků do další tvorby.

Určitě jedna z "letošních" her, kterou je třeba zkusit.

Absolum / 24 hodin / PS5 / #dohrano

Beat 'em up dekády s strochou té zacyklené rogue-lite frustrace. Ta pravá sranda začíná až s honem za platinou, kdy se autoři vytasí s chapadlovitým kosmickým hororem a dalším větvením map, abyste to neměli tak jednoduchý.

Tiny Tina's Assault on Dragon Keep: A Wonderlands One-shot Adventure / PC / 18 hodin / #dohrano

Samostatně vydanej prequel k Wonderlands, co už byl součástí Borderlands 2 jako jedno z těch nápaditějších DLC. Přestože je hlavní příběh kratší než název hry, tak po vzoru ostatních titulů v sérii jsem si ho prošel dvakrát i s vedlejšíma questama, aby mě pravej finální boss neusmažil hned po skoku do arény.

STSUNG_NAVANA: co na tom lidi vidi:

STSUNG_NAVANA: Lore ti osvětlí další hry Yoko Taro. Nezapomeň na Drakengard :-P Jo a taky existuje anime (seriál, zatím 24 dílů). A manga (Yorha: Pearl Harbour Descent Record). A novely/povídky (ne všechno bylo přeloženo do angličtiny). A tak, no .-)

Každopádně kudos za dohrání. Já se na to chystal taky dlouho a nakonec se z toho stala jedna z mých TOP 5 her.

Nier Automata / 25 hod / #dohrano

Nier Automata mi doporucovalo spousta lidi, tak jsem si to teda konecne zahral. Za to co tu napisu mi asi lidi utrhnou hlavu. Ale priznam se, po odehrani netusim, co na tom lidi vidi (radsi filozofii v podani Talos Principle nebo i Death Stranding). Hra dobra, ale nejaky masterpiece v tom teda nevidim.
Hlavni tema hry je - vsechno je zbytecne. Toto hra zvladna opravdu velmi dobre (a ty neprave endingy tomu teda rozhodne pridavaji). Na konci hry bud vyhraje vule o zachovani existence nebo nihilismus. I pres velekonec, ktery cloveka nakopne a rekne mu jak se ma v zivote chovat (sam bych to potreboval) tak me to nejak teda moralne, psychicky ani jinak nepozvedla.
Prvnich 50 minut jsem si uzil (to jako myslim vazne). Byla to celkem zabava stridani stylu hry byl fajn, hrani s kamerou, 2d scrolling nebo top down view a nezapomenutelny bullet hell me rozhodne rozproudil krev v zilach. U Goliatha s myslenkou 'nesmim umrit' jsem si hru stale uzival a nastesti jsem opravdu neumrel. Nicmene, co clovek zazije na zacatku uz je vlastne tak nejak vsechno, co hra nabizi. Nerikam, ze je to spatne. Spousta veci byla fakt super.
Co se postav tyce. Cekal jsem nejaky realny vyvoj, ktery se nedostavil. Dynamika 2B a 9B byla dosti vselijaka a chapu proc si 2B chtela drzet odstup a proc 9B mel radost ze spolecnosti. Nicmene pokud nad sebou obcas nekdy premysleli (nebo nepremysleli vubec) jejich chovani by asi bylo jine. A2 mi prisla jako jedina zajimava, ale moc jsem se toho nedozvedel.
Hned na zacatku jsem nemohl najit camp a ztratil jsem se, takze jsem jak debil asi hodinu a pul pobihal, kde jsem nemel. Nicmene jsem aspon trochu poznal mapu a posbiral nejake materialy a zjistil, ze dokazu doskakat fakt daleko. V campu jsem se dozvedel, ze me ceka prvni par fetch questu a materialy uz jsem tak nejak mel.
Prvni setkani s Adamem a Evou me prekvapilo, ale rikal jsem si proc musim bojovat, pokud na me nepratele neutoci. A tohle se me drzelo po zbytek hry a jak to tak vypada byl to vlastne zamer. Cekal jsem, ze se z toho neco vyklube a nevyklubalo.
V podzemi jsem si rikal, ze se neco dozvim a misto jsem se dozvedel uplny prd. Cokoliv jsem se dozvedel jsem ocekaval. Podani bylo takove, nijake. Pro zmenu combat (ten byl cool).
V teto fazi hry uz jsem si rikal, ze po zbytek hry uz se toho asi moc nedozvim a bylo tomu tak. Rikal jsem si jestli mam pokracovat. Trocha googleni a pry hra v zasade zacina az tretim pruchodem.
9S prubeh bylo to nejvetsi utrpeni. 9S jsem nemel rad uz jako sidekicka. A jako hlavni to nebylo lepsi. Hackovani jsem nemel rad, takze jsem vyleveloval zbran a nahazel na sebe zvyseni damage a healovani. Provedl jsem takovy lehky speedrun. Po sedmi hodinach jsem mohl teda konecne kouknout na to, co hra nabizi.
Musim rict, ze v ten moment jsem prozil tu nejfrustrovanejsi cestu po mape a to ano byl opravdu zazitek. Dalsi velky zazitek bylo hackovani. To byla jedna z mala veci, co jsem asi fakt nesnasel. Takze ta hackovaci vez byla za trest.
Vseobecne pribeh mi prisel takovy meh, nicmene hra umela dobre zaujmout a vzdy dodala nejakou zajimavou vec, proc by mel hrac pokracovat dale. Nicmene na otazky, co by me zajimaly jsem odpoved nenasel, ale treba jeste najdu.
Po herni strance mi to prislo dobry. Je to takove na odreagovani dobre. Umrel jsem asi petkrat v tovarne, kdy jsem z 2B udelal placku a uz jsem myslel, ze to nedohraju (ani jsem nevedel kam jdu, protoze 'just go straight' nebylo uplne rovne. Musim rict, ze loveni sveho tela byla vlastne fajn featura a v momente, kdy pak najednou hra skoncila, si clovek uvedomi - oops, to se stat nemelo.
Ovladani hry jsem teda uplne moc nedaval asi tak 10 hodin. Moje koordinace strilim nekam a utocim jinam nebyla uplne nejlepsi. Nicmene bez zamerovani to byla docela sranda a pak si clovek obcas i rozmyslel jestli bude hackovat nebo nebude. Vzhledem k tomu, ze ovladani bylo stejne pri hackovani a pri ovladani flightsuitu, nemyslim si, ze tohle forcenout by nebylo od veci. Vzhledem k tomu, ze combat byl takovy bezproblemovy jinak (pokud teda clovek nedostal trema bombama najednou, jedna z mych smrti). Ani nevim jestli level mel realne na neco nejak poradne vliv. Je pravda, ze pri zacatku C/D cesty jsem potkaval nepratele s levelem 50-60 a ja jsem byl na levelu 30 a je pravda, ze to nebylo uplne ono. Kazdopadne jsem to kosil porad.
Konec dojmu. V nasledujicich dnech se treba rozhodnu jestli tu hru jeste pustim. Rozhodne je jeste par veci, co bych rad udelal.
Par sidequestu jsem udelal, ale vsechno to byly fetch questy. Kazdy mel nejaky filozoficky podton, ale jinak to teda zabava nebyla.
(hudba skvela, ale to asi nemusim psat)

Indiana Jones and the Great Circle / 23 hodin / PS5 / #dohrano

Stejně jako asi většina lidí zde jsem na Indim vyrostl a pro kazety do videopůjčovny chodil každou chvíli. Naposledy jsem hrál Fate of Atlantis před více než dvaceti lety, tak jsem byl dost natěšen. Bohužel se úplné nadšení nekoná.

Audiovizuál fajn, příběh docela také. Hrál jsem na střední obtížnost bez nápovědy u hádanek. Na tohle nastavení je hra nicméně dosti lehká. Nácky a fašouny jsem byl schopnej sesekat na jednu hromadu od Egypta dál. Vatikán byl parádní a měl jsem už DLC, tak jsem si mohl odběhnout. Bohužel v DLC jsou asi čtyři hlavní hádanky které jsou o dvě třídy výš a těžší, než cokoliv co najde člověk později, takže v tomto směru trochu zklamání.

Nevím proč se tvůrci trochu neinspirovaly u TR a Uncharted, protože tam jsou kobky a hrobky úplně jinde. Možná méně realistické, ale rozhodně zábavnější.

Hlavní problém ale nastává u hratelnosti...pokud člověk hru projde podél hlavní linie, tak bude mít dost jiný a komplexnější zážitek než někdo, kdo chce hru prozkoumat a objevovat. Tvůrci udělali z některých lokací semi open world kde je mnoho vedlejších úkolů, věcí k objevování atp. To by bylo fajn, kdyby to neudělali úplně retardovaně. Jeden betatester s obsesí ke kompletování všeho by stačil.

Každá věc, která se dá na mapě dělat kromě hlavní linky je v mapě pod jinou záložkou. Vy nevidíte co vše je možné posbírat na jedné mapě....přepínate sem a tam, aby jste omrkli co je poblíž. Jenže některé věci a lokace jsou zpřístupněny až poté, co pohnete s hlavní linkou....takže přes x řešení s deníkem vysbíráte lokaci, aby jste se po čase dozvědli že se tam objevilo něco dalšího. Nebo si řekněte že se tam vrátíte a najednou kapitola bez upozornění skončí. Vatikán znám snad nazpaměť....u Egypta jsem se na tenhle marast vybod. Nejlepší je, že stejně za kompletaci dostanete úplný hovno, takže je úplně zbytečné to dělat.

Buď se na to měli vykašlat, udělat solo příběhovou hru a pohoda, nebo si pozvat někoho na konzultaci a vedlejší aktivity podle objevení naházet na jednu mapu, ať si člověk objevuje dle libosti.

Dle diskuzí nejsem sám kdo to tak vnímá a každému doporučuji projít hlavní linku a kompletovat případně až po dohrání...i kdžy neni proč a lépe si dát "aktuální" Lařinu trilogi znovu.

Hovada fakt, za hlavní linku s DLC 8/10...za celek bych dal 5,5/10.

a dalších mnoho:
baráky, likvidace ponorky, drsňáci na člunu, nějaký random screenshoty, a jedna vymazlená hláška.

Tom Clancy's Ghost Recon Breakpoint / PS5 / 61 hodin / #dohrano
Tak začnu tím, že se mi to navzdory mnoha problémům (viz níže) VELMI líbilo, a že je to vůči Wildlands samozřejmě posun. Hrál jsem single player, 3 epizody (jednu základní, dvě DLC, která na ni přímo navazují).
Dal jsem si to hned po Wildlands, kde jsem v Bolívii demontoval drogový kartel. V Breakpoint ztroskotáte na tichomořském ostrově Auroa, kde excentrický miliardář vyvíjí technologie pro dobro lidstva, ale jak to tak bývá, něco se zvrtne, ostrov se odlmlčí, vaši jednotku pošlou zjistit co, a při přiblížení k ostrovu vás sejme roj dronů a kromě vás všehcny vyřadí z boje soukrmá vojenská ochranka.
Takže sám jak kůl v plotě zjišťujete, kudy běží zajíc. Settingem je to tedy o kus futurstičtější než Wildlands - příběhy se točí kolem umělé inteligence, next gen zbraní a změny globálního světového řádu, což zejména v souvislosti s nárustem drone warfare v reálným světě dodává nezamýšlenej bonus věrohodnosti.
Ale tady na začátku je s tím kůlem v plotě první velkej problém - hra vám neporadí, jak ji nejlíp hrát (==na co byla primárně navržená). Já jsem hrál s AI teamem, protože tak to bylo ve Wildlands. Ale kdybych to hrál "sólo", lone wolf style, hraju imho dost jinou hru - team tentokrát zvládne dost věcí pořešit, je užitečnej a zejména ve vozidlech a letadlech naděláte spoustu paseky - protože má kdo obsluhovat rotačáky :-).
Open world je velkej skvělej a pěkně a poměrně logicky zabydlenej. Je vidět, že na to padlo dost úsilí. Z čeho jsem se tetelil radostí, byly různý baráky, který jsou prostě navržený jako baráky (bez záchodů teda) a ne jen nějaká krabice, kterou máte proběhnout po předdefinované trase (koukejte na screenshoty, architekti si fakt vyhráli).
Jinak mýmu stylu hraní gameplay vyhovovala maximálně - nejprve stealth akcí sniperkou redukovat stav nic netušícího protivníka, pak nablízko poklidit zbytek - někdy neviditelně, někdy dost hlasitě. Protivníci se chovají ve většině případů celkem logicky a umí potrápit.
Příběh(y): chápu vlažný přijetí at launch. Hlavní příběh je takovej kostrbatej a moc netáhne, i když Jon Bernthal jako Walker dělá co může, a mavíc takovej "nezávěr", a taky nejdebilnější závěrečnej boss fight. Epizoda 2 "Deep State" (se Samem Fisherem, yay!) a 3 (Red Patriot) mají příběh takovej klasičtější a lepší, a dodají více uspokojivé závěry (a boss fighty). Hra má taky dost sidequestů, ale ty mi přišly dost meh.
Co se taky tolik nepovedlo:
Těšil jsem se na survival prvky, ale vůbec k nim nedošlo. Crafting jsem použil párkrát, z čutory pil asi dvakrát, a "bivaky" jsem rozdělával jenom proto, abych si vybral vozidlo z garáže.
Levelovací systém - ten jsem vůbec nepochopil. Prvky výbavy mají "gear level", který ovlivňují váš celkovej level, ale parametry zbraně se vlastně nemění - M4 na levelu 5 má stejný default parametry jako M4 na levelu 100 a ještě aby ne. Vedle toho je ještě skill tree, kterej má vlastní "xp levely", který ale odemykají hlavně "perks", který si můžete konfigurovat podle potřeby a stylu hry, ale... proč.
Posranej Ubisoft a potřeba neustálýho připojení k jejich serverům znemožňuje "zapnout a hrát kde jste přestali", což nám, zaměstnaným casuals, zbytečně ruší kruhy.

Ale jak říkám - bavilo mě to, užil jsem si to. Vracet se tam nebudu, protože mám na hraní i jiný věci.
Nejprve "winning" screenshoty:

Dyschronia: Chronos Alternate Trilogy / 14 hodin / #dohrano
Uz pred lety vysla hra rozsekana na tri episody - Dyschronia: Chronos Alternate. Kvuli tomu, ze nejaky expert vymyslel, ze hra se da koupit jen jako add-on - nejaky slavny vymysl, co se neda koupit se slevou a neda se samostatne pustit ani nainstalovat. je treba dohrat prvni cast a nasledne se dostat do casti druhe. Operacni system to ale nejak nezvladl a ja jsem to asi rok nedokazal nainstalovat.
Jedna se o takovou visual novelu ve VR. Zadnou hru od MyDearest jsem predtim nehral, takze jsem nevedel, ze uz je podobnych her vice a ze time travel je naprosto beznou veci.
Hra vas da do role Hala Sciona, nove zvoleneho Supervisora, ktery ma za ukol vysetrit vrazdu. To nemusi zrovna znit nejak zajimave, avsak vrazda se stala ve meste, kde zlocin je zastaven u zrodu jeho myslenky pomoci manipulace snu. Toto mesto je jedno zmala utocist lidi, kteri prezili pohromu, kterou zpusobil nejaky meteor. Ten na svet donesl nejake partikule, co znicily, co mohly a nekteri lide zmutovali - ziskali schopnosti manipulovat s casem. Hal je jednim z nich a je schopen z predmetu se vratit do vzpominky s tim predmetem spojenou. A mimo jine, je schopen skrze ni zmenit minulost a ovlivnit tak pritomnost.
Vzhledem k tomu, ze hra je vicemene vizualni novela jedna se o hru, kde prebihate z mista na misto a delate, co vam rika vase roboticka spolecnice Lily, o jejiz minulosti se take v prubehu hry dozvite (mala roztomila, ouskata, a musite ji obcas podrbat na hlave). Hra je delana spis jako cinematicke kratke shoty a mezi tim obcasne herni prvky (chuze, obcasny puzzle, par 'survival' sekci). Mezi shoty vas ceka loading a chvile tmy, coz hru znacne prodluzuje, ale nejak mi to zas tolik nevadilo (pokud jsem teda jednu vzpominku trikrat nevidel).
Pribeh se mi libil a provedeni vas do nej vtahne. I kdyz hra teda zadny graficky zazrak neni a hudba, i kdyz je ok, je dost nahlas a obcas je proste otravna.
Celkove bych hru hodnotil dobre. Na VR pocin je to rozhodne jedna z tech lepsich. Za predpokladu, ze hrac ma rad pribeh a neocekava nejaky realny herni prvek.
Thank you screen za dohrani jsem neudelal, nicmene zde mate screenshot z jednoho endingu a nasledne screenshot, kde jako podekovani je moje jmeno.