Pragmata (2026) / PS5 Pro / 24 hodin / #dohranoJak se tady nedávno řešila
po-herní deprese, tak tu jsem si o víkendu po dohrání Pragmaty opravdu pořádně užil. Radši jsem si lupnul další Lexaurin a prospal dvanáct hodin v kuse, tak to na mě sedlo. Prostě - dobré věci by měly trvat věčně. A Pragmata dobrá je, kurevsky dobrá!
Na hru jsem se těšil už od té doby, co se před pár lety objevil první teaser. A zároveň jsem se celou dobu bál, aby to Capcom nějak hrozně neposral. No a neposral, naopak :-) Dostal jsem dokonale vyladěnou a kompaktní single-player FPS, vyváženě kombinovanou s netradičním remote hackováním robotických nepřátel, nepříliš obtížnou explorací, zčásti předvídatelným dějem a na můj vkus naprosto dostačujícím vizuálem. To všechno mi udělalo ohromnou radost.
Ale hlavně jsem dostal parťačku Dianu, která se okamžitě stala jednou z mých nejoblíbenějších herních companions :-) Bez ní by Pragmata nebyla Pragmatou (pun intended), celá hra na Dianě doslova stojí a padá. Hlavní hrdina v multifunkčním skafandru sice obstarává veškerou gunplay, ale dokud mu Diana nepřátele hackováním "neotevře", může střílet jak chce a nemá to prakticky žádný efekt. Týmová souhra je tedy naprostou nutností (ovládáte obě postavy najednou) a musím říct, že mi to trochu zvláštní ovládání přešlo do krve rychleji, než jsem čekal.
Když tak o tom přemýšlím, asi mi v tom dost pomohlo 300+ odehraných hodin v CP2077. Ovládání je totiž vlastně docela podobné, stejně tak povědomé je "skenování" okolního prostředí. Tím lze postupně objevit všechny upgrady a jiné dobroty, které se v nehostinném prostředí opuštěné výzkumné kolonie na Měsíci ukrývají. A když říkám "postupně", tak to myslím tak, že budete muset i lehce backtrackovat a s nově nabytými schopnostmi znovu navštěvovat místa, kam jste se dřív nemohli dostat. Takže ano, Pragmata má i určité metroidvania prvky.
Ona má totiž tak nějak ode všeho trochu, včetně celkem jasně definovaného vztahu mezi hlavním hrdinou a Dianou. Ne nadarmo se hned po launchi objevil tzv.
Dad Space meme, který dokážu pochopit i já - a to jsem žádný Dead Space nikdy nehrál (ano, je to ostuda a chystám se to brzy napravit). Předesílám naprosto upřímně, že děti nemám rád ani v reálném světě, ani ve hrách. Vlastní nemám a s vyženěnou nevlastní dcerou mám vztah spíš řekněme kamarádský, než otcovský. A přesto mě Pragmata chytila za srdíčko asi přesně tak, jak si tvůrci vykalkulovali. Dobrá práce, vy hajzlíci :-)
Nic, nebudeme to protahovat. Řekl bych, že Pragmata je nejlepší letošní hrou, jakou jsem letos zatím hrál... Ale vzhledem k tomu, jak málo jsem toho letos zatím nahrál, by to dostatečně nevyjádřilo její kvality. Takže místo toho řeknu, že se hrozně těším na DLC / prequel / sequel / spinoff / prostě cokoli, co se snad časem objeví! Protože tohle nové IP by byla věčná škoda nerozvíjet dál.
Jo a vzhledem k tomu, co se ke konci hry děje a co rozhodně nechci vyzrazovat screenshotem, tentokrát ukážu jen jeden takový moc pěkný kvér (co jen si ti Japonci těmi obřími zbraněmi kompenzují...), pak si dáme Tatranku a nakonec obligátní titulky. A vy si to všechno koukejte dát taky, protože tohle je podle mě kandidát na GOTY. Můj osobní teda určitě.
I owe you one, Diana! <3
