Path of the Chosen/2 minuty/#dohrano
Hra o tom, jak si ve spoustě her musíte udělat postavu dřív než se dozvíte, jak se ta hra hraje. Zahrajte si to.

Control Resonant / XSX / 54 hodin / #dohrano

Priznám sa, že pri prvých videách a informáciách som bol rozpačitý. Control, ale open world, navyše s nesympatickým Dylanom, navyše melee Devil Must Cry-like combatom? Ale dúfal som, že to Remedy nejak uvaria a... podarilo sa! Je to naozaj iná hra ako prvý Control, ale možno aj o nejaký ten kúsok lepšia. Keby o mesiac nevychádzalo nové GTA, bola by to nepochybne moja hra roku, aj napriek silnej konkurencii, a to s istým náskokom.

Explorácia, combat, traversal, všetko je na jednotku, ale hlavne nápady, nápady, NÁPADY! Takto to vedia naozaj len v Remedy, a CR je zatiaľ ich najkreatívnejšia hra. Ich trademarkové fínske šialenstvo je tu na každom kroku, hra na vás sype nové a nové koncepty, nápady, nemožné geometrie. Väčšina z toho sú veci, ktoré skoro nikto iný v priemysle nerobí, a zvyšok veci, ktoré nerobí vôbec nikto. Absolútna jazda a must play, keď máte radi... hry. Zážitok sa dá dokonale prispôsobiť vďaka neobyčajne bohatej ponuke assist režimu, takže sa toho netreba báť. Nakoniec aj ten Dylan je milášek a postava, za ktorú je radosť hrať. Nechýba ani parádny originálny soundtrack, ako je u Remedy zvykom.

Jediné dve mušky na tejto hernej torte sú príbeh, ktorý je síce dostatočne pútavý, ale snaží sa trochu robiť príliš veľa vecí naraz a v jednotke mi prišiel kompaktnejší, a boss fighty, ktoré sa v Remedy ešte stále nenaučili robiť a preto sú slabé. Nie sú vyslovene zlé, ale keď na vás v záplave 10/10 contentu zrazu vyskočí boss fight, ktorý je pri prižmúrení všetkých očí (a že ich je!) maximálne 7/10, pôsobí to rušivo a je to škoda. Mali chlapci fínski viacej obkukávať trebárs od Josefa Faresa a Hazelightu, ktorí boss fighty robiť vedia.

Aj tak to je 9.50/10 a urobíte obrovskú chybu, ak si tento zážitok necháte ujsť.

Aliens vs. Predator / PC / 7 hodin / #dohrano

Roky jsem sbíral odvahu na Nightmare a mise za mariňáka na tuhle obtížnost skutečně byly noční můrou. Alespoň oproti zbývajícím dvěma kampaním. Predátor se zneviditelní, vetřelec se schová na stropě, ale člověk si musí vystačit s detektorem pohybu, co neúnavně tepe a hladinu stresu spíš zvyšuje. Bez checkpointů mi i půlhodinová kapitola připadala jako věčnost. Často přežíváte několik vln nepřátel a ani poražením bosse ten zlej sen nekončí. Vetřelci sice zařvou na krátkou dávku z pulzní pušky, avšak jakmile jednou špatně načasujete nabití zbraně, tak jsou hned u vás. Což pochopitelně svádělo k tomu, abych v panice přepnul na brokovnici a se slovy „Eat this“ reprodukoval scénu z filmu. Game over, man!

PSY_CHAOTIC: Co se týče konzolí, tak Prey vyšla jen na X360, ale dá se hrát i v režimu zpětné kompatibility (pokud máš fyzický disk). PC verze u nás vyšla v Kolekci klasiky a neměl by být problém ji sehnat. Spíš pak kam si tu placku strčit :-) Jinak samozřejmě pokud to nevyžaduješ legálně, tak žejo... Rozumíme si.

Serious Sam 4 (2020/2021) / PS5 Pro / 21 hodin / #dohrano

Pokračujeme v krasojízdě, IB challenge Serious Encounter se sama nedohraje. Tohle bude optimistické čtení: po trojce, která mi fakt nesedla, hrozně vypadala a blbě se hrála, mi o deset let mladší čtyřka zase vrátila víru v lidstvo :-) Jakožto prequel k trojce má sice taky armádní pozadí (což já nerad), ale je to naštěstí spíš taková parodie. A ani mi nevadilo, že Sam tentokrát většinu levelů absolvuje v doprovodu některého ze svých vojenských parťáků, protože nikdo z nich toho ani moc nenadělá, ani nezkazí (a nemůžou umřít). Díky těmhle kámošům ale aspoň vzniká prostor pro všudypřítomné hlášky a absurdní konverzace, které hru oproti až-moc-vážně-se-beroucí-trojce vhodným způsobem odlehčují.

Novinkou je i skill tree, který jde sice jen dvěma směry (melee vs. gunfight), ale jeho vylepšení může výrazně změnit styl vaší hry. Při jednom průchodu ovšem nemůžete získat dost bodíků na to, abyste si odemkli všechna vylepšení z obou větví, takže musíte investovat promyšleně. Další novinkou jsou "vedlejší mise", což jsou prostě jen jednoduché odbočky od hlavní trasy; stačí prostřílet se až na konec, sebrat tam nějakou dobrotu a zase se vrátit zpátky. Výrazně doporučuju tyhle vedlejšáky absolvovat, k některým speciálním zbraním nebo gadgetům se totiž jinak vůbec nedostanete. Třeba taková hořící motorová pila (!) vystřelovaná na způsob raketometu (!!) - tu prostě chcete mít! :-)

Jo a taky se projedete na čtyřkolce a projdete v mechovi. Čtyřkolka je na nic, ale mech je naprosto super a těch pár misí jsem si v něm opravdu užil. Serious Sam se totiž hraje nejlíp, pokud jste aspoň trochu OP. A mech je OP kurevsky hodně! Přišel mi podobně nezničitelný jako Atlan v Doom: Dark Ages, čímž se tak trochu oslím můstkem dostávám k obtížnosti: hrál jsem jako obvykle na prostřední Normal a všechno bylo naprosto perfektně vyvážené. Díky skillu mi jen málokdy došla munice (vypadávala totiž z mrtvých enemáků) a když už, tak samozřejmě nebyl problém udolat kohokoli pistolkou s nekonečnými náboji (a dokonce je za to i trofej).

Bossové už byli tužší, ale spíš šlo o objevení správné taktiky, než nedostatek palebné síly. Ovšem finální fight, ten mi dal fakt zabrat! Po opravdu hooooooooodně dlouhé době jsem se zase přistihl, že před televizí nahlas sprostě nadávám :-D O to větší se ale nakonec dostavil pocit uspokojení, když všichni dostali co jim patřilo... A člověk si konečně mohl představit, že na to celé dějově navazují všechny ty předchozí hry, které už má za sebou. Leč neradujme se předčasně: každá správná franšíza se musí dojit až do bezvědomí, takže je tu ještě Serious Sam: Siberian Mayhem - samostatné rozšíření ke čtyřce, které jsem promptně rozehrál, dokud mám správným způsobem vyladěnou svalovou paměť.

Ale o tom až za pár dnů.

Colin McRae Rally 2 / 43h / Miyoo Mini+ / #dohrano
Skvělá simulace i v dnešní době, ale přiznávám, pomáhal jsem si save states -- bez nich bych to nedal.

PSY_CHAOTIC: Mooncrash DLC ma tuhy korinek. Hned po dohrani Prey jsem na nej taky nemel vubec naladu. Po par letech jsem tomu dal sanci, odemknul dve postavy, parkrat zemrel a na dohrani zatim nemam ten spravny mindset. Roguelike styl tomu za me moc nesedi :(

Prey / 33h / PC / #dohrano
Tuhle hru jsem měl rozehranou už párkrát, ale vždy jsem skončil nějak na začátku a pak jsem se k ní už nedostal. Nějak jsem bral, že by to měla být klasická střílečka a když jsem vždycky na začátku dostal hrozně na prdel a nevěděl, co tam vůbec dělat, tak jsem ji odložil. Ještě navíc jsem ji, nevim proč, srovnával s předchozí hrou Prey, se kterou kromě názvu nemá nic společnýho a právě ta předchozí se mi hodně líbila. Tentokrát jsem se dostal přes ten kritickej začátek, kdy dlouhou dobu jsem měl jen hasičskej klíč a pěnovač, umíral jsem hodně často, proč mi to v tomto připomnělo posledního stalkera? :) Postupně mě hodně chytlo, jak můžu využívat prostředí a volit různý možnosti, jak se někam dostat, což je asi nejsilnější stránka hry. Příběh mi přišel takovej slabší, už mě moc nebaví, kdy hráč skládá příběh pomocí čtení mailů, logů a uplně nejlepší je, když ti někdo sděluje zásadní informace zrovna ve chvíli, kdy se tak nějak musíš soustředit na boj či úprk :) Nightmare mi přišla taky spíš extrémně otravná. Snažil jsem se plnit i vedlejší úkoly, ale část mi jich tam zbylo, když jsem nemohl najít, kde se ten objekt vůbec nachází a celou základnu jsem prošel tolikrát, že už mě to pak moc nebavilo. DLC asi ani zkoušet nebudu, co jsem tak četl, tak bych ho asi brzo naštvaně odložil a kazil si celkovej dojem z hry. Takto mi to celkově vychází jako hodně dobrý, až na ten příběh a celkový vyprávění.

CLAVEN: uz mi tam dojelo pres 20, tak snad jsem to trochu vyzehlil :D

WASTELAND 3 / cca 40 hodin / PC

byl jsem nemocnej a mel jsem celkem cas a ignoroval jsem 95% pracovnich veci. Tak si rikam, dal bych si neco na zpusob UFO/Jagged Alliance//Wasteland. Tak jsem prohrabl knihovnu na Steamu a nasel jsem tohle a rikam si, to jsem hral, ale uz si pamatuju hovno :)

Klasicke RPG z postapokalyptickeho sveta, kde ovladate tym November, coz je banda Rangeru, kteri prisli do Colorada pomoct. Super na tehle hre je, ze nektera rozhodnuti se projevi az za docela dlouhou dobu :) No, pamatuji si, ze prvni dohrani bylo takove pesimisticke, nikdo me moc nemel rad, zabil jsem lidi, ktere jsem uplne zabit asi nemel a tak no :) a ted jsem se rozhodl, ze se budu snazit byt takovy jako hodny Ranger. Takze jsem hodne daval dovednosti do verbalni komunikace. Coz me ke konci trochu nasralo, protoze jsem si vymaxoval zbrane, brneni, schopnosti, tesil se na finalni bitku a ja se z toho proste na frajera komplet vykecal.... :D A zaverecne titulky pro me vysly docela optimisticky :) Pokud mate radi tahovky a RPG system, bude se Vam to libit. Jako grafika uz neni uplne nejnovejsi a nejkrasnejsi, ale tu hratelnost jsem si docela uzil. Da se do toho sosnout i cestina (mozna je i soucasti) a prijde mi docela v pohode.

Za sebe 7,5/10

BTW na Control se mi moc líbí, že se hráč nemusí trápit tím, že by v průběhu vynechal něco, kvůli čemu pak nebude mí achievement nebo trofej. Ke všemu se dá vrátit. Dokonce, a to mi přijde moc sympatické, přestože hra je posetá spoustou dokumentů a nahrávek, které jako sběratelské předměty dokreslují lore, není tam ajch za to, že se vysbírají všechny. Prostě jich stačí posbírat 80% a je to tam. Tady by se mohli inspirovat ostatní vývojáři. Beru to jako omluvu za sbírání termosek v Alanu Wakeovi (kde mi asi tři nějak utekly).

Control / 20h / xbox / #dohrano
Začal jsem před nějakými pěti lety a hra mě ohromně bavila, jenže křivka obtížnosti stoupala rychleji než můj herní skill a schopnosti hlavní hrdinky Jesse. Někde zhruba v půlce jsem umíral pořád dokola v jedné misi, takže jsem to odložil.
Teď jak se blížilo vydání druhého dílu, napadlo mě to zkusit dohrát. Hrozně rád bych napsal, že jsem se s tím popral a prostě jsem se natolik zlepšil, abych to zvládl, ale našel jsem nastavení obtížnosti (velmi dobře ukryté) a prostě jsem si ji snížil. Možná tam na začátku ani nebylo. Někde jsem četl, že cílem bylo vytvořit opravdu tuhou střílečku, která by (podle slov mluvčího studia Remedy) v něčem převzala prvky soulslike a možnost obtížnost snížit tam přidali až v patchi, na základě zpětné vazby od hráčů.
Nějaká inspirace Dark Souls tam asi byla - control points jako ohniště, boj, kde je nutné kombinovat úhyb, štít a různé schopnosti... Akorát smrt neznamená ztrátu všech nasbíraných zdrojů pro vylepšení, ztratí se jich jen desetina - ale zato nenávratně.
Umíral jsem i dál, ale už jsem neměl pocit, že hra mě šikanuje, vždycky to bylo pro nějakou zjevnou chybu, kterou jsem věděl jak napravit. Druhá možnost asi byla se vylevelovat na vedlejších misích a pak teprve pokračovat hlavní dějovou linku, ale ta byla tak zajímavá, že jsem si nemohl pomoct a dál hledal zdroj syčáků, kteří zamořili podivuhodný "The Oldest House", sídlo Federal Bureau of Control.
Hra byla jednou z prvních, které na konzolích nové generace ukázaly raytracing, a podle mě pořád vypadá skvěle. Není to jen počtem polygonů, odrazů, nebo kvalitou nasvícení a textur. Je to především vizuální styl Remedy, spočívající ve stylizované paletě tlumených barev, práci s distorzemi, liminálností, optickým klamem a úsporným ale čitelným level designem, který pracuje s prvky industriální a brutalistní architektury přímo umělecky.
Hra se nebojí být ujetá, tak moc ujetá, že se v ní jako cameo objevil i Hideo Kojima, který tak finskému týmu vysekl kolegiální poklonu. Ale je to ten druh ujetosti, za kterou je vidět pevné vedení tvůrčího týmu s vizí a jasný směr.
Od Remedy jsem zatím hrál jen prvního Alana Wakea a Quantum Break a Control podle mě obě tyhle hry převyšuje. Pro fanoušky Alana Wakea je to vlastně povinnost, protože hra se odehrává ve stejném univerzu a Alan Wake se v ní dokonce objeví.
Jo, jsem nadšený a až trochu zkrotím svůj backlog, určitě si něco od Remedy rád zas zahraju,

AVATAR: Btw "mně ten oblek přišel", když už chceme hnidopíchat ;⁠-⁠)