Tainted Grail: The Fall of Avalon / PC / 51 hodin / #dohrano

Vítám každýho vyzyvatele Elder Scrolls, i když už na open-world RPG kladu vyšší nároky. Navíc jsem ne tak dávno hrál Oblivion v remasteru, takže tu neskrývanou inspiraci nemůžu ignorovat. Jeden příklad za všechny? Levelování postavy a s tím spojená návykovost. Museli byste stát nehybně na místě, abyste nedostali žádnou zkušenost. Což vás samozřejmě svádí k tomu, abyste kamkoli dohopkali a zvyšovali tak svoji obratnost. I díky svižnýmu bojovýmu systému jsem se těšil, až si to další den zase zahraju. Teda aspoň do druhýho aktu, kdy moje nadšení utopilo podmořský DLC kvůli nezáživnýmu křižování jednolitou mapou.

Fire Emblem: Three Houses / NS2 / 85 hodin/ #dohrano

Dohrano za srnky. Ted jeste za orly a lvy.

Postal / GoG / 3 hodiny / #dohrano

Další z mých nekonečných herních restů a zároveň taková lehká sobotní jednohubka. Hra má skoro 30 let, a i když technické a grafické zpracování odpovídá tehdejší době (tzn grafika i animace jsou opravdu slabé), záměr prezentovat explicitní až šokující brutalitu nejde přehlédnout. Nedivím se, že už i tehdy byla hra zakázána v 10 zemích. Hra vás provede celkem 15 úrovněmi, kde je potřeba vystřílet určité procento nepřátel, abyste mohli pokračovat dál. Zpravidla 80-90 %. Zbraňová sestava je poměrně klasická, nějaký samopal s nekonečnou municí jako základní zbraň, brokovnice, pak nějaká brutální opakovačka na brokovnicové náboje, granáty, raketomet, plamenomet. Zasažení nepřátelé kvílí, plazí se pryč v krvavé brázdě (ty je možné takzvaně popravit, aby se vám započítali rychleji), všude se pletou civilisti, kteří s až obsesivní oblibou nabíhají do probíhající přestřelky. Za jejich zabití ovšem žádné postihy nejsou. Tohle je totiž Postal. Odškrtávám v backlogu a ohlížet se určitě nebudu.

The Cave / XSX / 10 hodin #dohrano

Point&click adventura ze stare skoly. Na vyber je celkem 7 postav, kde kazda s hracem sdili svuj smutny zivotni pribeh. Jeden pruchod se hraje za 3 postavy, kde kazda ma svoji hlavni "mapu" a vedlejsi sekvence mezitim se opakuji. Pribeh se postupne odkryva sbiranim komiksovych kreseb pro kazdou postavu, pricemz podle rozhodnuti na uplnem konci pruchodu hrac voli stastny nebo temny konec.

Prvni pruchod jsem pred par lety absolvoval s detma na x360. Naivne predpokladajici, ze miloucka grafika = hra pro deti. Velky omyl. Morbidni je presne to slovo, ktere vystihuje atmosferu hry. Dvojcata, co se chteji zbavit rodicu? Jaderna vedkyne, prahnouci po bohatstvi z armadni zakazky? Zbabely chudas, vydavajici se za hrdinneho rytire s ukolem zachranit princeznu a kralovstvi pred zlym drakem? Hra vubec nema problem vykreslit ty nejhorsi lidske vlasnosti a jeste si z nich delat srandu....a proto se to tak dobre hraje. Mel jsem tehdy detem hodne co vysvetlovat. Hlavne 6ti letym dvojcatum :D

Tentokrat jsem to dohral 2x za zbyvajici postavy + v poslednim pruchodu jsem dal sanci vedkyni a dvojcatum, aby se postavili osudu celem a hrabli si do svedomi pro posledni zbytky lidstkosti :-)

SALVATOR: a to jsem byl predevcirem na ocnim... tak jeste ty brejle vyzvednout :D

ERRTU: Máš to tam hned jako 3. údaj: Miyoo Mini+

JORGES: muzu se optat verejne co to je za gameboy? myslim ze nebudu sam kdo to oceni :)
V__M: cela ta prava cast mapy kde je jen letiste je naprosto zjevny ocekavani budouciho obsahu. presne na to jsem nadaval u svoji recenze a buh vi kolik contentu mi uteklo diky tomu ze live service v dobe kdy jsem to hral uz nebyla live.

UNREALONE: Nějakej tým pracuje na předělávkách těch dvou původních datadisků, Opposing Force a Blue Shift, ale už to trvá tak dekádu a těžko říct, jestli to někdy fakt vyjde.

TOM_HOST: Ta část "Xen" ve verzi Black Mesa je tak pětkrát delší než originál, mmch.

Half Life 1 / Steamdeck / 37.2h / #dohrano

Je to takova moje ostuda. Nikdy jsem HL1 nedohral a to jsem ji od dne vydani rozehral ani nevim kolikrat pritom HL2 jakozto moje nejoblibenejsi hru ever jsem dohral samosebou mockrat. Blackmesu jsem vlastne nemel na cem hrat (na steamdecku pry bezi dobre) jenom jsem ji nekde zkusil. Takze takovy muj dalsi jednorozec. Nebudu se na to divat z pohledu dnesni doby pac to by bylo dost nefer ale z pohledu 18ti leteho nerda v roce 1998 to je proste k posrani bozi a uplne jsem se v tom ztratil jako za mlada. Legenda jak ma byt.

Na steamdecku se to hraje uplne skele a vydrzi to 6h na jedno nabiti!!! Na tyhle veci je proste steamdeck jak delany a to i hl2 doomy nebo quaky apod. Valve gamesa na Valve handheldu je ukazka toho jak to ma vypadat :)

No nic jdeme na dalsiho jednorozce … Ufo: Enemy Unknown

The Blood of Dawnwalker / XSX / 43 hodin / #dohrano

Príjemné prekvapenie. Na túto hru som nijak zvlášť nečakal, z previews a gameplay trailerov to pôsobilo veľmi ako "We have Witcher 3 at home", vrátane UI a hudby. O to viac ma prekvapilo, že to je hra, ktorá nielenže dokáže stáť na vlastných nohách, ale ešte dokáže tomu Witcherovi aj jednou z nich v mnohom nakopať riť. Výborne napísané postavy a questy, viac než slušný worldbuilding, dobre vymyslené herné mechaniky a systémy, ktoré vďaka stredne veľkému rozsahu a extrémne dobre implementovanému časovému limitu nezostanú dlhšie, než by boli vítané.

K tomu časovému limitu - urobil som skoro všetky questy (okrem dokončenia jednej linky, lebo ma daná postava nasrala tak, že som ju v polovici vypil), vyleveloval som na lvl 45 a minul som všetky body, a aj tak som išiel rodinu zachraňovať so zostávajúcimi 7 dňami. Netreba sa toho báť, ten časový limit je v skutočnosti extrémne generous, len sa mapa nedá "dokončiť" so všetkými vedľajšími aktivitami, ale to je vlastne len dobre.

Prekvapilo ma aj, ako veľmi dobre je to optimalizované a debugované. Hýbe sa to svižne, vyzerá to super (najmä cutscény sa im podarili), dvakrát mi to za celú dobu spadlo do nekonečného loadingu (alebo teda možno bol niekedy konečný, ale bol dlhší, než som bol ochotný čakať), ale vďaka veľkorysým checkpointom to nebol zas taký problém. Bugy dokopy žiadne, sem tam doskočí nejaká textúra alebo Maratove fúzy, ale inak je to omoho hladší zážitok ako Witcher 3 na vydaní, o Cyberpunku ani nehovorím.
Jediná muška bola, že v epilógu som mal aj obraz týkajúci sa zmienenej postavy, ktorú som zabil, a bola živá a zdravá, ale čo sa dá robiť, asi s tým autori úplne nepočítali :D Inak hra veľmi pekne reflektovala moje rozhodnutia a splnené questy a komu som pomohol alebo ho naopak nasral. Cením.

Táto jeseň je na dobré hry fakt štedrá. Úplne dobrých 8.5/10 a ak máte radi upírov, tuším si aj pol boda pridajte.
Mimochodom pre milovníkov Vampire The Masquerade (alebo skôr Vampire The Dark Ages) bude toto neporovnateľne lepšie upírske RPG ako Bloodlines 2.

Injustice: Gods Among Us / Xbox One X / 7 hodin / #dohrano

Tak se mi ten infinitebacklog pěkně rozjíždí. Další hra, která mi v rámci On the Big Screen challenge padla do oka, byla Injustice: Gods Among Us. V první řadě bych rád vypíchnul, že ačkoliv hru na Xboxu dlouhé roky vlastním, bez této challenge bych si ji zaručeně nikdy v životě “dobrovolně” nezahrál. Takže chválím infinitebacklog za, nebál bych se říct, až edukativní vliv :)

Pokud by to někdo nevěděl, tak se jedná o příběhovou mlátičku ve stylu Mortal Kombat, koneckonců vývojáři jsou právě veteráni zmíněné série. Já osobně jsem s tímto herním žánrem skončil někdy v dobách úvodní trilogie Mortal Kombat a prvního Tekkena. Tenkrát se jednalo o klasického vyřazovacího pavouka, kdy si vyberete postavu a postupně musíte zmlátit všechny ostatní. Pokud tam tenkrát byl na pozadí nějaký příběh, tak jsem si ho nevšiml. Dnešní hry tohoto typu (i když tahle je 13 let stará) jsou trochu jiné kafe – příběh je prezentován vpravdě filmově (kvalitu zde fakt nehodnotím) a je prokládán pravidelnými souboji.

Hrdiny a antihrdiny Injustice tvůrci vylovili z univerza DC Comics. Hlavní záporák je zde poměrně originální postava, protože to není nikdo jiný než DC Mirek Dušín alias Superman. Děj se odehrává v alternativní realitě, kde ho Joker zmanipuloval k zabití Lois (která tou dobou čekala jeho dítě), což vedlo k odpálení jaderné bomby v Metropolis, což zabilo dalších 11 milionů lidí. Tohle už asi bylo moc i na muže z oceli, kterému z toho klasicky hráblo, Jokera zabil, aplikoval kolektivní vinu na celé lidstvo, chopil se absolutní vlády a proměnil se ve fašistického diktátora. O pět let později se Joker chystá odpálit atomovku i v naší primární realitě, ale Justice League ho prokoukne, nicméně když se mu zrovna v poslední chvíli snaží dát na budku, dojde k nějaké inerferenci něčeho s něčím a oni jsou teleportováni do dříve zmíněné alternativní reality s praštěným Supermanem. Dál už se jedná o klasickou záchranu světa, kde ovšem mají ti hodní své zlé protějšky a někteří padouši z našeho vesmíru se v tomto alternativním přidají k těm hodným, někteří zlí zase změní strany, protože toho je na už taky příliš, a celé se to tam vzájemně mlátí hlava nehlava v rámci 12 kapitol (v každé hrajete za jiného hrdinu/padoucha), kde nakonec hodný Superman zmydlí toho zlého na jednu vítěznou hromadu a všechno se v dobré obrátí. Příběh je poměrně krátký, což je dobře, protože na konci jsem toho měl tak akorát. Souboje na mě působily lehce naskriptovaně, protože ke konci jsem vždycky na první pokus či dva dostal strašlivě nakopáno, a pak jsem to nakonec nějak dal, protože protivník se postupně přizpůsobil mému tempu. Přiležitostně byly souboje proložené občasnými QTE, které byly docela zábavné. Postěžoval bych si na nesmyslně složitá komba, která se prostě na xboxovém ovladači nedají namačkat, zejména pokud je součástí kombinace směrových pohybů. Navíc bylo strašně těžké to správně načasovat. Nevím, jestli je to kvůli zpětné kompatibilitě, ale frustrující to bylo neskutečně. Nakonec jsem většinu hry prošel klasickým stylem “buttons mashing”. Mám dojem, že nejsem sám, kdo se v tomhle stylu najde :)

No oddechl jsem si, že to mám za sebou, ale zároveň jsem rád, že jsem si tuhle hru zahrál. Po té spoustě let mimo žánr to bylo příjemné osvěžení. Ale že by mi zbyla motivace na další herní módy mimo Story, challenge nebo nedejbože multiplayer, tak to opravdu ne.

Cyberpunk 2077 / PS5 /70h / #dohrano
Dlouho jsem se k němu nedostal. A posledních 14 dní při každé volné chvíli jsem se k němu rád vracel. Oproti gta jsem si to svým způsobem užil a až ke konci tomu přišel na chuť. Víc k tomu nemám co asi říct, vše už tu bylo napsáno.

Valor Mortis / PC / 24 hodin / #dohrano

Pokud je tohle první výstřel na poli first person soulsovek, tak z mýho pohledu rovnou na komoru. Je těžký v tom nevidět slepenec jinejch fantasy her v alternativním století páry, případně velrybího oleje, protože z Lies of P a Dishonored si toho bere spoustu. Levely jsou poskládaný tak, jak bych v soulslike čekal, plný zkratek a zákoutí s lootem. Exteriéry se vyžívají v hrůznejch obrazech napoleonský války, kde krvavý bojiště střídá vyplundrovaná vesnice.

Ne že by si pár hran nezasloužilo pečlivěji obrousit, jen mě to za ten den a noc hraní nestihlo štvát. Na parry se u šermování nedalo vždycky spolehnout, ale o to víc jsem ocenil pistoli nebo dvouhlavňovku, která udělá slušnou paseku s posture nepřátel.

Neva/PS5Pro/4 hodiny/ #dohrano
Zatímco Gris jsem dohrál na maličkým SteamDecku, Neva jsou takový vizuální orgie, že si velkou televizi zaslouží. Kdokoliv prošel okolo gauče, zůstal na chvíli sedět u televize a jen zíral. Děti byly z Nevy absolutně hotový (a naštěstí to bylo hlavně v early částech, který moc neděsí).

Herně to sice není nic, co bychom už stokrát nehráli - skákání ale není tak šílený jako u Celeste a souboje jsou zase jednodušší, než u Hollow Knighta - tedy všechno tak akorát.

Mortal Shell 2 PS5pro #dohrano za 39 hodin

Na tenhle novej přírůstek z kategorie souls jsem se těšil od prvního gameplay videa a dostal jsem, co jsem chtěl, s jedním ale. Hra vypadá fantasticky, atmosféra temná, že i vyznavavači okultismu a satanismu by pravděpodobně uronili slzu štěstím. Příběh ok, jen náznaky a tajemně po dávkách, jak bývá zvykem. Soubojovej systém fajn, lety prověřený mechaniky, na nichž neni potřeba nic zásadně měnit, protože milovníci souls takový hry hrajou právě proto. Nápad s shells je super a stačí tak akorát, aby hra byla originál a ne jen kopie hry od FromSoftware. Jenže teď to ale. První třetina hry nadšení, standardní zážitek s napětím ohledně toho, kdo vás tentokrát zabije a až kam se budete muset vydávat pro svoje duše. Jenže jak hra pokračuje, vy levelujete a učíte se hrát kolem speciálních moves, najednou zjistíte, že procházíte lokacema jak nic. A napětí je pryč. Zkusil jsem změnit postavu, ale to pomohlo jen na chvilku. Zjevně jsem nebyl jedinej, protože autoři v jednom s patchů přidali do nastavení adaptivní obtížnost, kterou nazvali "experimentální funkce" :-) Bohužel i ta se brzy vyčerpala, nehledě na to, že v souls hře něco takovýho zkrátka nemá co dělat. Někteří bossové tak šli na první druhej pokus. Jen final boss dal celkem zabrat, ale to už bylo trochu pozdě a nemohl jsem se zbavit pocitu, že se to klukům z Cold Symmetry cestou k cíli trochu rozsypalo zřejmě proto, že chtěli hru udělat přístupnější. Škoda, jinak by to bylo bez chybičky. Nefunkční vyváženost obtížnosti mi ale zážitek dost srazila dolů. I tak jsem se ale bavil a to je vlastně nejdůležitější, protože to bloudění krásnou mapou bylo prostě skvělý. Jestli jste někdo hrál, dejte vědět, jestli jste měli stejnej pocit/problém. Jinak by to za mě byla jedna z nejlepších věcí od legendárních Demon’s Souls. Bez toho ALE bych dal klidně desítku. Takhle 8/10 s přihmouřenym okem.

Gears of War: E-Day/34 hodin/#dohrano

Koupila jsem si nový Xbox kvůli této hře. A vypadá fakt krásně (akorát jedno místo měli špatně optimalizované a sekalo se, jinak paráda)🙂 Prozatím jsem dohrála kampaň se všemi collectibles a dala si pár kol mulťáků. Kdo neví, jsem mega fanoušek série, čtu knížky a čeká mě i komiks. Je příjemné, že do světa zapracovali i pár detailů, kterých si všimne jen znalec. Potěšilo, že raději udělali prequel než pokračování. Ukazuje začátky bojů a představuje pár základních obludek - i když osobně bych ocenila i nějaké navíc. Boss fightů bylo jen pár. Mezi nimi jeden debilní a závěrečný zbytečně lehký (samotný boss easy, problém byl jen, když mu přišli na pomoc další). Z mulťáku jsem hrála režim Horde. Oproti betě přidali různorodost misí a jeden režim navíc. Když člověk chytne dobrý team, je to radost. Když ne, tak smůla, člověk to sám neutáhne. Negativní věci - pokud se odehrává více konverzací zároveň, jdou titulky přes sebe a ani mluvenému slovu není pořádně rozumět. A po spuštění hry poprvé mě vyděsila čeština, fuj. Zlaté originální názvy