South of Midnight (2025) / XSX / 14 hodin / #dohrano

Dost jsem se na to těšil, dost se mi to líbilo, ale zasloužilo by si to o dost větší péči. Je to taková hodně příběhová, trochu akční adventura z pohledu třetí osoby a se spoustou cutscén. Jakási varianta na pověstnou paní v lese :-)

Příběh je zasazený do jižanských reálií (Lower South, tzn. Louisiana, Mississippi, Alabama atd.) se vším, co k tomu patří. Točí se kolem místních folklorních legend (Rougarou, Huggin' Molly, Two Toed Tom), hlavní hrdinka je černoška (jestli se to tak dneska ještě říká), má problémy a všichni běloši jsou ti špatní. Černoškých postav je ve hře naprostá většina a já to jen konstatuju, nijak to nerozporuju. Je to jejich hra, jejich folklór, jejich hudba, jejich historie a všechno dohromady mi to přišlo extrémně zajímavé. Prostě je to tak, sestimsmiřte ¯\_(ツ)_/¯

Čistě vizuálně je to ovšem lahůdka. UE4 se snaží tak, až se z Xboxu skoro kouří (poprvé jsem ho slyšel hučet, ale taky jsem hrál v těch vedrech co teď byly, tak možná už toho na něj bylo fakt moc), jednotlivé lokality jsou perfektně atmosféricky nasvícené a HDR tomu todává hloubku. Hra je rozdělena do několika kapitol, kapitoly jsou rozprostřené do několika diametrálně odlišných prostředá a ano, všechno je pečlivě připravené a lineární až hrůza :-) Člověk ale nakonec docela rád promine, že hraje de facto koridorovku s arénami - což je něco, co já fakt rád nemám, ale tady mi to nijak nevadilo. Vizuál je prostě pohlcující.

Další screenshoty hýr, ale bacha na spoilery: https://imgur.com/a/south-of-midnight-2025-e8woj1D

Punc odlišnosti tomu navíc dodává "loutkové" ztvárnění postav (hlavně jejich obličejů, ty jsou poměrně výrazně stylizované) a především snímková animace. Rendering je defaultně nastavený tak, že není plynulý a vyvolává tak dojem, že se díváte na ručně animovaný film typu Fimfárum. Dá se to sice vypnout, ale určitě to nedělejte - hra by tím přišla o velkou část své osobitosti. Ono je to vlastně tak, že samotný pohyb v prostředí a i soubojové arény jsou normálně plynulé, efekt snímkové animace se uplatňuje jen na postavy a okolí. Nutno vidět a pak uznat, že je to vynikající nápad!

Až po dohrání jsem se v rámci zjišťování informací dozvěděl, že za hrou stojí francouzské kanadské studio Compulsion Games. To má na svědomí i hru Contrast, která je rozsahem sice o mnoho menší, ale vizuálně podobně výrazně stylizovaná. A taky má skvělou hudbu, což má ovšem South of Midnight taky. Ale jako naprosto skvělou! Každé prostředí má svou hlavní melodii resp. píseň se slovy, které postupně vysvětlují příběh dané kapitoly tak, jak jí člověk postupuje. Hudba a zvukové efekty dynamicky reagují na to, co hráč dělá, např. dvojskok a dash mají své vlastní zvukové patterny, které geniálně zapadají do podkladové hudby. Ve vypjatých chvílích soundtrack příslušně graduje, během glidování větrnými tunely je epicky povznášející (hehe) a samozřejmě dojde i na emočně vypjaté momenty. Dětské sbory included.

Celý soundtrack na YT, ale berte na vědomí, že i texty písní obsahují spoilery: https://www.youtube.com/watch?v=D2FE2xkNz2I

Soubojový systém mi na rozdíl od většiny hráčů i recenzentů moc nevadil. Ano, arény jsou repetitivní, druhů nepřátel není moc a vašich útoků taky ne. Ale dá se s tím žít a nakonec jsem souboje řešil podobně jako ve Stellar Blade: vyleveloval jsem se co to šlo, naučil se pár pohybů na jistotu a pak to prostě vždycky nějak umlátil. Souboje nejsou hlavní gró téhle hry, arén není moc a bossů ještě méně. Snad jedinou vážnou výtku bych měl k vytrvalému "braní" kamery, co nesnáším. Ona to tedy hra dělá i mimo souboje, ale během nich to prostě bylo opravdu nepříjemné. Trochu volnosti, přátelé!

Druhá velká výtka by směřovala k uspěchanému konci. Po finálním fightu jsem očekával ještě nějaký twist a pak teprve ten úplně nejfinálnější souboj... Ale dočkal jsem se jen naskriptovaného epilogu, což je podle mě škoda. Potenciál na lepší uzavření do té doby celkem zajímavého příbehu by tady myslím byl. Následně mě ještě nepříjemně překvapila absence New Game+, protože jsem si chtěl vysbírat chybějící achievementy, ale celé znovu to kvůli nim hrát nebudu. Nebo rozhodně ne teď.

Poslední výtka patří odladění: dost často mi kamera ukázala něco, co jsem vidět neměl, postava se mi někde zasekla o kámen nebo se epilepticky vrtěla zapadlá v místě, odkud nebylo snadné ji pak dostat... Jsou to sice drobnosti, ale kdyby se jejich odladění věnoval čas místo implementace možnosti přeskakování soubojů nebo honiček (bez nich ze hry už nic moc nezbyde), případně různých "přístupnostních" nastavení, tak by to hře jedině prospělo.

Jo a vlastně ještě něco vyloženě osobního. Po ~100 hodinách strávených ve Stellar Blade mi přišlo řekněme méně uspokojivé, když jsem se teď musel patnáct hodin dívat na zadek někomu, kdo ho měl pořád přikrytý mikinou kolem pasu nebo jiným hadrem. Víc k tomu myslím nemusím říkat, že :-)

Lost in Random: The Eternal Die / XSX / 13 hodin / #dohrano

Veľmi pekný roguelike zo sveta Lost in Random. Pre fanúšikov Hadesa myslím úplná povinnosť. Hades mi prišiel trochu ťažší, ale The Eternal Die má slušne vymyslenú progresiu, kopec možných buildov a snappy combat v 4 rôznych biomoch. Grafická štylizácia sa mi páčila už v prvom LiR a tu tiež nesklamala. Ostatne najlepším dôkazom zábavnosti je to, že po zabití posledného bossa hrám ďalej, aby som dostal optional "najlepší" koniec :)

Command and Conquer: Generals / PC / 21 hodin / #dohrano

Toto je hra, pri ktorej som v early 2000s strávil nepochybne 500+ hodín. Jeden z najlepších dielov série, dnešnou optikou absolútne nekorektný (hra je offensive as fuck, čo sa týka stereotypov aj niektorých jednotiek), ale hrateľnosť je stále extrémne dobrá. Vďaka vtedy novému enginu SAGE hra aj veľmi dobre zostarla technicky (keď už nie morálne) a je úplne dobre hrateľná aj o 20 rokov neskôr.

DOOM (2016) / PS5 / 18 hodin / #dohrano

Jedu teď na vlně FPS, ale jelikož Eternal mě moc nebavil, nechtěl jsem vysolit plnou cenu za Dark Ages. A tu jsem si vzpomněl, že původní restart Dooma z roku 2016 jsem úplně vynechal.

Zklamaný jsem nebyl, naopak, je to super. Oproti trojce je to daleko rychlejší a větší řezba, ale zase tam člověk neskáče jak koza jako v Eternalu. Mezi Doom 3 a Eternal je to IMHO přesně na půl cesty. Prostředí střídající zdevastovanou Marťanskou základnu a peklo evokuje trojku, zbraně a glory kills zas Eternal.

Parádní akční řežba, jsem rád, že jsem ho dal.

Pure Mini Golf / PS5 / 1 hodina / #dohrano

LocoRoco (2006) Remastered (2017) / PS5 + Portal / 9,5 hodiny / #dohrano

O tom, jak moc mám rád Loco Roco a co pro mě znamená, jsem se rozepsal před pár lety, kdy jsem dohrál dvojku. Zmiňuju tam taky, že existují remastery pro PS4, ale že už to není ono. Ovšem život je změna: nakonec jsem se je stejně rozhodl odehrát, hlavně kvůli trofejím. Do trofejí jsem totiž blázen ¯\_(ツ)_/¯

Infinite Backlog má navíc na LocoRoco sérii challenge Rock the World. Jakmile dohraju remasterovanou dvojku (nemusel bych, ale já se na to naopak hrozně těším), čeká na mě třetí díl - Midnight Carnival. Ten mi ovšem vůbec nesedl, protože byl založený na úplně jiné mechanice pohybu, takže jsem ho před lety nedohrál... Ale tak třeba mi to teď s odstupem půjde líp.

Zatnu prostě zuby. Challenge je challenge :-)

Silent Hill 2 Remake / PS5 / 20 hodin / #dohrano

Po víc jak dvaceti letech zpátky v pekle. Jak moc jsem se na tenhle moment těšil a snad i trochu bál, že tu původní hrůzostrašnou zkušenost už nic nepřekoná.
A překonalo. Remake je lepší ve všem. Je to esence audiovizuálního teroru, který nemá ve svém žánru konkurenci. Takhle jsem se po nocích se sluchátky na hlavě snad ještě nebál a to jsem původního Silenta dohrál nesčetněkrát a věřil, že mne nová verze nemá čím překvapit.

Teď už mi ke štěstí zbývá jen víra v remake Silent Hillu 4: The Room, který stále považuji za jeden z nejsilnějších dílů. Čekání na něj mi bude krátit nekonečné bloudění v mlžných ulicích města, které jsem si tak zamiloval.

Full Throttle Remastered / PC / 7 hodin / #dohrano

Jedna z tých slabších Lucasartsoviek, ale konečne som si splnil rest, ktorý som začal možno už aj tridsať rokov dozadu :) Budem asi pokračovať The Digom a Indym 4, tak uvidíme, ako z toho porovnania vyjdú.

Bioshock Infinite/xbox /15h/ #dohrano
Těch 15 hodin je hodně hrubý odhad, protože narozdíl od prvních dvou Bioshocků hra hodně špatně trackovala jak čas, tak achievementy. Ale to není můj největší problém s třetím dílem.
Zatímco první dva byly klaustrofobicky pod vodou, ve třetím se agoraphobicky lítá v oblacích. A jako že postavit město pod vodou je technicky velký problém, není to úplně vyloučené. Zatímco nechat baráky o váze dohromady miliónů tun lítat, protože kvantová fyzika je absurdní o několik řádů víc. Celý nápad vzít Bioshock a narvat do něj paralelní vesmíry a časové smyčky a pospojovat to chatrnou logikou mi prostě nesedl. Musím ale uznat, že když se ta chátrá scifi odpustí, je ten příběh dobře napsaný.
A taky herně to byla celkem balada, mechaniky z prvních dvou dílů obohatilo ježdění na zipline, místo hackování je tam posednutí, které jde rychleji a nenarušuje tolik spád hry, dá se krásně využít i v boji. Nově přibyl štít, a krásná asistentka v nouzi hodí lékárničku nebo náboje. I ty blbý paralelní světy mají svou roli v combat mechanics.
Takže za mě lepší než jednička, ale ne tak dobrý jako dvojka.

Ratchet & Clank (2002) Classics HD (2012) / PS3 / 24 hodin / #dohrano

Letmým pohledem na IB challenge Rip Ya a New One jsem zjistil, že z mnohaleté franšízy Ratchet & Clank mám dohrané vlastně jen poslední dva díly (Rift Apart a remake prvního dílu). U "kapesního" vydání Size Matters na PSP jsem už roky zaseklý u finálního bosse a nedokážu se přes něj dostat, z původní trilogie na PS2 jsem hrál asi jen dema a Future tetralogie na PS3 mi unikla úplně... Nicméně jako odměnu za challenge bych si mohl přivlastnit titul Galactic Hero a to by se mi hrozně líbilo :-) Takže jsem se rozhodl dotáhnout to do konce.

A tentokrát pěkně od začátku, což obvykle nebývá mým zvykem. Mám rád trofeje, takže jsem se první díl, který v roce 2002 vyšel původně na PS2, rozhodl hrát v HD remasteru pro PS3. Ten vznikl k desátému výročí série, resp. vznikly remastery všech tří těch prvních dílů jako Classics HD kolekce. Tahle série HD remasterů je mimochodem jedna z nejepších věcí, kterou kdy Sony pro PlayStation udělala, a vřele doporučuju si ji obstarat. Je to čirá radost!

No, ale jinak co říct o prvím dílu, abych se neopakoval... Ale vlastně nakonec proč ne:

"Všechny tyhle R&C hry (je jich deset plus čtyři off-spiny) jsou už od dob PS2 vlastně pořád stejné. Cestujete mezi planetami, každá je jiná, hopsáte po nich, občas něčím otočíte a váš robůtek řeší puzzle. Když něco rozbijete nebo někoho rozstřílíte, vypadnou z toho šroubky, za které si kupujete zbraně. Čím víc nějakou zbraň používáte, tím víc je silnější a odemykají se jí sloty pro upgrady, takže je musíte používat všechny (budou se hodit). Zbraně jsou zábavně střelené. Kromě šroubků sbíráte ještě něco dalšího (třeba diamanty) a za to si ty upgrady kupujete. Upgradované zbraně používáte na silnější a silnější bossy, až přijde ten nejsilnější a vy zjistíte, že ho nedáte. Tak začnete prolézat mapu a grindovat, nakonec si najdete/složíte/koupíte RYNO (tu nejsilnější zbraň ve hře), no a s ní už toho bosse nějak udoláte. Konec, titulky."

Tohle jsem napsal po dohrání zatím posledního dílu Rift Apart na PS5 a prostě to platí. Jedničkou to všechno začalo, takže tam mechaniky sice ještě nejsou úplně doladěné (např. nelze upgradovat zbraně), ale ten celkový vibe tam už je. Vzhledem k tomu, že mám už odehraný remake prvního dílu z roku 2016, tak ho teprve teď po dohrání originálu můžu pořádně ocenit. Takhle se mají dělat remaky - vychytat chyby, přidat QOL vychytávky a třeba i animované cutscény. Ty svou filmovostí předčí i onen ne úplně povedený skutečný film, který byl tenkrát zrovna v kinech... Ale i ta "čistá" jednička se svou občas dementní kamerou, neohrabaným mířením a trošku chaotickým příběhem se mi hrála poměrně hezky. Na ten věk až podezřele hezky. Totiž na věk té hry, ne můj :-D

Na posledním screenshotu je vidět, že mi toho ve hře ještě dost zbývá, ale dohánět to asi nebudu. Některé trofeje jsou hodně těžké a hledat zlaté šroubky podle návodu se mi teď zrovna nechce. Místo toho buďto hned rozjedu dvojku, a nebo se znovu pokusím o dohrání té PSP pekelnosti. Spíš to druhé, ať se toho konečně zbavím. Přece to musí nějak jít!

Borderlands 3 / PC / 75 hodin / #dohrano
Další díl a další výborná střílečka, která zabaví opravdu hooodně dlouho. Jedna z mála her a sérií, kde mi až tolik nevadí, že je to pořád víceméně stejný, protože to hlavní - gameplay - je pořád výbornej. A pořád je to u mě asi nejlepší looter shooter, co znám nebo aspon co mě baví i po tolika hodinách. I v tomto díle se mi líbily všechny možný světy, cestování mezi nimi, kombinace zbraní možných i nemožných, ale je tu trochu slabší příběh a otravní záporáci. I když příběh tady za mě byl vždycky tak trochu do počtu, asi něco jako příběh u dooma :) Jediný velký zklamání jsou tu pro mě dlc resp. propojení se samotnou hrou. Bud jsem nepochopil jak na to (zkoušel jsem asi 3 způsoby), ale nepodařilo se mi ani jednou volně navázat na dlc tak, abych měl stejnou postavu/zbraně/úroven a aby úroven dlc odpovídala té mé, aby se to dalo hrát a bylo to zábavný. Po dohrání hry mi to nabídlo nějakej mayhem mode, úplnej nesmysl podle mě. Obtížnost i na první level pak extrémně vzrostla. Když jsem už musel i obyčejný enemáky krouhat jak cibuli a u bossů násobný? Když oni mě dají na pár výstřelů? Bez tohoto modu to byl opačnej nesmysl, kdy jsem základní nepřátele dal na jednu ránu a bosse na pár? Ještě někde radili rozehrát to znova čistě dlc, jenže to musim začínat na nižší úrovni a dostanu pár základních zbraní, který jsou o ničem a ve výsledku je to zase vyšší obtížnost a nudný zbraně. No nevim, asi pomalu směřuju k unistall a příště si dost rozmyslim, zda budu dávat prachy navíc za dlc, který nakonec ani hrát nebudu....

Figment (2017) / Steam Deck / 6 hodin / #dohrano

Další zářez do IB challenge Inner Worlds. Jsou tam teda tentokrát samé zvláštní až divné hry, naštěstí nám to za dva týdny končí :-) Některé hry už jsem měl za sebou (Doki Doki Literature Club!, Dredge), další jsem si zahrál kvůli časové nenáročnosti (Dear Esther), no a tohle jsem prostě měl ve Steam knihovně, tak jsem se do toho pustil. Já tam mám věcí...

Figment je akční puzzle adventura s ručně malovaným vizuálem, který mi evokoval něco mezi tuzemskou produkcí Amanity a epickými rubačkami Vanillavare (Odin Sphere atd.). Naštěstí je tu mnohem víc toho řešení hlavolamů než mlácení potvor, těch je vlastně jen pár včetně několika jednoduchých bossíků. Být to naopak, tak hru hned dropnu - ale takhle jsem během pár večerů vcelku poklidně prošel třemi světy resp. částmi lidského vědomí (každá má trochu jiné puzzle mechaniky i potvory) a dočkal se předvídatelného konce.

Ten přišel v pravou chvíli, protože i přes zmíněnou lehkou variabilitu je Figment vlastně celkem jednotvárný. Docela jsem se bál, žě mě bude čekat ještě nějaká další část, na kterou už nebudu mít nervy... Ty mi už tak dost nahlodával můj společník, jakýsi strašně ukecaný pták s protivným hlasem, který nakonec začal i zpívat a to už jsem měl fakt chuť ho utlouct (což samozřejmě nešlo). Btw. zpívají i ti tři bossové, které postupně zdoláte - ale to je teda naopak paráda, super songy! Ostatně celá hudba jako taková je hodně kvalitní (YouTube playlist hýr).

Pokud jsem to správně pochopil, tak dánský indie developer Bedtime Digital Games, který za hrou (a jejím pokračováním) stojí, se na kvalitní hudbu, ozvučení a vizuálno svých her specializuje. Možná si od nich ještě něco zahraju, ale dvojka Figment to s největší pravděpodobností nebude.

Robocop: Rogue City / PS5 / 15 hodin / #dohrano

Střílečka s plechovým policistou v hlavní roli se povedla. Je tam spousta střílení, docela dost kecaní a trocha detektivní práce. Samotné střílení je po čase trochu repetitivní, ale hra drží dobře tempo, příběh se hýbe dopředu a délka je tak akorát, takže mě to bavilo až do konce.

Je to úplně nacpané referencemi na původní filmy, takže pro fanoušky filmů s Robocopem je to jednoznačně lahůdka. Celkově je z toho cítit, že vývojáře to bavilo, je tam spousta vtípků, hlášek i situačního humoru. Zaznamenal jsem i odkaz na Red Dwarf.

Grafika je excelentní, i když občas je z některých animací trochu znát, že to není úplně AAA titul.

Celkově vřele doporučuji, dal bych tomu solidních 8/10

Tainted Grail: Fall of Avalon / 40 hodin / #dohrano

dohráno a naprostá paráda! doporučuju každýmu, kdo má rád openworld rpgčka:)

plusy:
+ zábavný combat, docela alfa i omega týhle hry
+ skvělej lore/svět, kterej mi temností a zmarem trošku připomínal i Dark souls; nebojej se i humoru/bizáru a nebo totálního masakru; explorace je neskutečně zábavná a odměňující
+ žádný posraný Bethesdový levelování světa s tebou, pěkně pevně daný levely/staty jako třeba v Gothicu, takže je progress fakt cítit
+ spooousty zábavných buildů a poměrně snadnej způsob respecování. kupodivu jsem to skoro celý zahrál za melee buildy, přestože většinou hraju spíš mágy/stealth archery
+ kupodivu dost voleb v Q, různé Q zavírají jiné, možnost se přidat ke skupinám, které locknou jiné atd., to mě bavilo (i když nějaký Baldurs Gate 3 nečekejte)
+ audio naprosto boží ale i vizuál mě strašně bavil. technicky to není top hra, ale stylizace a nasvícení to plně nahrazují... nejslabší jsou ksichty a animace imho
+ už od vydání opravili spoustu bugů a doplnili řadu dobrejch fíčur... někdy na srpen připravují údajně spoustu nového obsahu (imho doplní slabší poslední akt). časem to bude ještě lepší hra a už teď se těším na DLC/updaty

mínusy:
- mohlo to být trošku delší:) i když i těch 40 hodin jsem si užil fakt každou minutu, ale ještě bych pokračoval klidně...
- docela dost bugů, ale většinou se jedná o selhání audia a nebo nějaký vizuální glitche
- třetí akt je vidět, že nebyl v early accessu a je tam bugů víc než v předchozích dvou dohromady a často se týkají i Q (hlavně markerů)
- neskutečně pomalý levelování vaření wtf:)

rady do začátku:
- nepodceňujte crafting včetně vaření, fakt se to hodí
- peněz není nikdy dost - upgrade výbavy je bezedná díra
- prolezte každou škvíru a díru a křoví a skálu a nevím co... snad všude jsou schovaný věci:)
- nebojte se experimentovat s buildama, funguje časem prakticky všechno a přinejhorším se určitě dá přelevelovat obsah (já skončil hru na lvl 65, protože jsem procházel prakticky všechno a finálního bosse jsem dal asi na čtyři rány, aniž by mě škrábnul..)

Dark Messiah of Might and Magic / PC / 10 hodin / #dohrano

Před lety jsem to měl dohrané až na poslední dvě kapitoly, ale neměl jsem úplně ideální build a souboje s asi osmi ghúly mě tak ubíjely, že jsem playthrough odložil a zapomněl na něj. Tentokrát jsem hrál za mága a zkušenost byla spíš opačná, od chvíle co jsem se naučil pár konkrétních kouzel to bylo místy i na hard až příliš jednoduché, ale vzhledem k délce hry se to neomrzelo.

Fakt se mi líbil level design, někdy mi v dnešní době (mimo retro vlnu) chybí hry, které mají nepokrytě "herní" design co někdy nedává úplně smysl a necílí na realismus. Místy mi trochu připomněl třeba Arx Fatalis, ale s větším důrazem na pohyb a vertikalitu. A pořád byl velmi zábavný ten pocit, kdy se nějaký encounter zdá nezvládnutelný, dokud člověk po několika smrtích neobjeví pár fíglů, díky kterým to pak zvládne hned. Bossfighty tyhle fígle nabízely příliš jednoduše a okatě, nejobtížnější byly běžné souboje. Dost slabou stránkou byl platforming, ale povinně ho bylo dost málo. Grafika místy vypadala překvapivě v pohodě, místy hůř, ale skopávání ze schodů je pořád stejně zábavné.

Zjistil jsem, že existuje i nějaká mrňavá modderská scéna, která se mj. do hry snaží vrátit nedokončený a před vydáním vyříznutý content a coop kampaň, takže se k tomu možná někdy s odlišným buildem vrátím.

System shock remake / 43 hodin / Steam deck / #dohrano
Úplně úžasný počin! Nightdive by měli dostat nějaký metál za práci, co soustavně dělají pro zachování starých legendárních her. Díky tomuto remaku jsem se poprvé dostal k System shock 1 a k příběhu Citadely. Vždycky jsem byl veliký fanoušek System shocku 2. Dohrál jsem ho už několikrát. Jenom na jedničku jsem si nikdy netroufnul. Ač jsem ji měl koupenou dokonce několikrát, na gog i na steamu, v původní verzi, i v té enhanced verzi tak prostě byla i na mně, zatvrzelého retro hráče moc retro. Dokonce když jsem byl děcko a hrál nadšeně věci jako Homam 2, Jagged alliance 1, UFO 1, Alone in the dark apod. Tak mi system shock 1 přišel jako moc retro a divně se hrající haluz. No a tento remake to napravil. Navíc tak, že jsem i pres ten moderní kabát měl pocit, že hraju starou dobrou hru, která mne vůbec nevede za ručičku.
Celý průchod jsem si neuvěřitelně užil a často jsem litoval, že jsem jim za to nedal dřív víc peněz. Tak dlouho jsem otálel s koupí, až mi to přistálo v nějakém bundlu. Každopádně už o Nightdive nikdy pochybovat nebudu a nadcházející remaster dvojky už mám předobjednanej.

Shadow of Mordor / XSS / 41h / 100% #dohrano

Skvela rubacka ala Darksiders s grandioznim systemem hazeni klacku pod nohy v realnem case zvanem Nemesis, ktery generuje nove boss nepratele, dava jim nahodne jmena, skilly a uber uchylne dialog hlasky.

Malickosti, ktere bych vytknul:
1) Pribehova cast (hlavne mise) totalne zaostava za lootenim a bostem skillu hlavni postavy - vetsina misi jsou challenge, odemknuti klicoveho skillu pro postup vpred nebo mise na posileni vlivu v radach orku. Ocenil bych vice misi, ktere me prirozene sblizi s mapou a prostredim - ktere je mimochodem uzasne ztvarnene (pevnosti na okraji utesu, opustene ruiny, doly, taboriste, jeskyne atd).
2) Pohyb postavy v ramci jakehosi parkouru je otresny. Aby postava vyskocila na stenu, musi k ni stat presne kolmo, jinak jen tak klouze po jejim povrchu. Pritom hre musi byt jasne, ze kdyz mackam A pro jump, tak chci slphat smerem nahoru....To same plati o pousteni se z rims a vyvysenych povrchu smerem dolu - postava ma porad tendenci se nekde zachytavat a celkove si delat co chce a zase strasne zalezi, jak je namirena kamera. Takze stealth styl hrani ma vlastne prirozene pridanou obtiznost navic :)
3) Malo krve. Krome stealth killu ve hre ne-existuje instakill. Vsechno je o postupnem snizovani HP protivniku. Jenze hra vubec neindikuje uspesny hit, zadna sprska krve nebo tak neco. Proste je tak dlouho rubes, az zacnou postupne jeden po druhem odpadavat - tam uz nejaka krev je, ale jen tak aby se nereklo. I presto je vyhlazovani hord orku strasna zabava a dava hre neustaly naboj a tim uspesne a presne davkuje dopamin. Jen krve by se v nich jeden nedorezal....

Tesim se na Shadow of War :)

Part time ufo / NS2 / 15h / #dohrano

Vtipna a zabavna pixelart hra i pro dva, kde jako ufa prenasite predmety pomoci klesti na navijaku, stejne jako to umi automaty na hracky.

Sniper Elite 5 / PC / 13 hodin / #dohrano

Série Sniper Elite už je jistota. Ani nemusí přinést moc novýho, stačí změnit bojiště. To se z Itálie přesunulo do srovnatelně krásný Francie na začátku invaze a jedna mapa je zase promakanější než druhá. Bavily mě obě cesty k cíli mise: za řevu alarmu i jako duch. Jedinou výtku mám k ozvučení nepřátel, protože tohle jsou asi nejtišší nacisti v historii. Při odhalení mojí pozice sice někdy zakřičí o posily nebo začnou rovnou střílet, ale jindy se neslyšně přemístí a objeví těsně za mnou, jako by neměli na nohou bagančata. I proto je vítaná změna u autentický obtížnosti – dá se v ní kdykoli ukládat hra.

The Precinct / XSX / 18 hodin / #dohrano

Zábavná malá hra. V zásade GTA 2, len za opačnú stranu. Ak ste niekedy mali chuť rozdávať pokuty za parkovanie, buzerovať nevinných aj vinných občanov a popri tom trochu aj udržiavať poriadok a zákon, toto je hra pre vás.
V podstate žiadne bugy, dostatočne variabilné aktivity, motivujúca progresia, hromada popkultúrnych odkazov a aj ľahký príbeh s jedným rozhodnutím na konci. Odporúčam.