Legie / 10 h / PC / #dohrano

Objevilo se to v hádacím audítku, a kdo by si nechtěl zahrát dark fantasy hru, co se odehrává v Jilemnici, že jo.
Žánrově to je adventura s troškou dungeon crawlu.
Spokojenost, zejména kvůli atmosféře. Už mám skoro dohranej jeden větší, pár let starý titul, jehož setting je na grimdark atmosféře přímo založený, ale tomuhle amatérskému kousku se to daří mnohem líp. A to se autor sem tam uchýlil k juvenilním vtípkům, ale ani ty nedokázaly narušit bezútěšnou beznaděj, která prosakuje celou hrou.

Nutno dodat, že na dohrání jsem musel třikrát nahlédnout do návodu, vyjma oldschoolového vizuálu to má i oldschoolovou hratelnost. První zákys byla řešitelná, ale poměrně zapeklitá adventurní situace, na druhý zákys jsem teda přijít mohl, ale ten třetí, který ve finále odemkne skutečný závěr hry, je vyloženě autorův vtip na účet hráče.

A Game About Digging A Hole / PC / 3h / Gamepass / #dohrano

No co k tomu dodat. Bylo to tak blbé téma až jsem si to pustil :) A jako trpaslíky zajímá co je hlouběji, mě to zajímalo taky. Asi jsem tim ztravil vic casu nez jsem chtel.

<b>The Outer Worlds 2/ 30h / Gamepass/ #dohrano </b>
Teda ne dohráno tak jak jsem si představoval, budu hrát ještě jednou. Vysvětlím.
První díl byl jednou z nejlepších RPG, co jsem za poslední dobu okusil. Recenzenti na něm kritizovali neohrabaný boj, ale pro mě ta hra byla spíše o tom jak se kreativně boji vyhnout a v tom nabízela hodně možností a mě děsně bavilo je hledat a zkoušet.
Proto jsem se na dvojku tak těšil. Jenže jeden z ajchů je za to, že přijmu tři vady, které v mojí postavě velitelství našlo. Většinou jsou to prkotiny jako pomalejší výměna zásobníku a vyvážené nějakou výhodnou (větší zásobník). Takže jsem chyby automaticky akceptoval a ta třetí byla, že budu muset akceptovat všechny následující chyby. Prostě jsem to jako idiot odsouhlasil a nečetl. A chyby přijdou tak cca každý dvě hodiny herního času. Tak jsem naakumuloval chyby, které mi vyloženě vadily, třeba nemožnost oživit padlé společníky nebo ADHD, které mi znemožnilo si na postavě investovat skill body tak jak jsem zamýšlel. Když jsem si uvědomil, že takhle to dál nepůjde, měl jsem odehráno dvacet hodin a měl jsem pocit, že když použiju dějovou zkratku, jsem tak pět hodin hraní od konce.
Takže jsem snížil obtížnost na minimum a soustředil se jen na hlavní quest, který byl nakonec ještě na nějakých deset hodin.
Takže to budu muset hrát znova, asi s tím počkám až bude nějaké DLC nebo zajímavý update. Hrozně mě štve, když mi hra k závěrečným titulkům prezentuje důsledky toho, jak jsem se vykašlal na questy svých společníků a významných frakcí.
Takže jsem z prvního průchodu zklamaný, ale není to vinou hry, ta je skvělá.
Oproti prvnímu dílu je tam tak o polovinu víc obsahu a všechno mi připadalo výborně promyšlené a napsané. Dialogy s NPC opravdu braly v úvahu můj progres v relevantních questech, mojí pověst u té které frakce a moje rozhodnutí třeba i na začátku hry. Zabití nebo záchrana každé postavy, kromě bezejmenných vojáků a stráží, může mít závažné důsledky. Občas někoho ušetřím a on si sežene posily a počíhá si na mě, jindy mě naopak v klíčové situaci podpoří.
Hra má vážnější tón než první díl, v kosmické kolonií Arkádie totiž probíhá občanská válka, a její dopady hra servíruje někdy dost tvrdě. Ale pořád je tam místo na humor, který mě na prvním díle tolik bavil. Jen jsem na nějaké vtipy musel hledat slovník, angličtina je tam hodně pro pokročilé.

7th Guest VR / 8 hodin / #dohrano
Pred nejakou dobou me 7th guest ve VR zaujal. Protoze hra puvodne neni VR a to je obvykle ukazatel toho, ze by ta hra mohla byt hratelna. Nicmene nejedna se o predelavku 1:1.
Prvni 3 hodiny jsem si vlastne celkem uzil. Clovek je zaveden do opusteneho domu, kde se kdysi odehrala nejaka katastrofa, kde zemrelo sedm hostu. K dispozici mame lucernu, ktera ve svem svetle ukazuje, jak veci v dome vypadaly v dobe, kdy se tam hoste sesli. V prubehu hry postupne vidime flashbacky hostu, kteri byli pozvani, aby dokazali vyresit hadanky zanechane Staufem. Stauf je nalakal na to, ze tomu kdo by je prvni vyresil, by splnil jeho prani. Hosti, aby dosahli sveho cile byli ochotni i zabijet a pokud tu hru budete hrat doporucuju si udelat screenshoty mrtvol.
Domem nas provazi nejake dite, postupne se dozvime, kdo to je a jakou roli v tom vsem hralo. V dome jsou ruzne mistnosti, kde je vzdy nekolik hadanek a kus pribehu ze zivota Staufa. Dozvime se i neco malo o hostech, primarne pres jejich pokoje a hadanky v nich. Hadanky se obvykle musi delat v konkretnim poradi, protoze v hadance za vylusteni dostaneme predmet pro jinou.
Puzzly jako takove nejsou vylozene trivialni a nekdy clovek musi premyslet. Nektere jsou logicke ale jak uz to tak byva ve VR hrach, dost puzzlu jsem vyresil, ale vubec nemam poneti jak se mely resit. Dost hadanek vyzaduje hybani s vecma a to ve VR je jedna z tech veci, co obvykle poradne nefunguje. Zde clovek (ja) sotva dosahl na hadanky jako takove a pak s tim nedokazal treba ani hnout. Hra ma problemy s kolizemi takze tam litaly predmety sem a tam, a hra ma taky hodne kratky respawn na pustene predmety (nemluve o tom, ze respawn nemusel byt nutne na puvodni miste odkud jste predmet sebrali a taky se mohl nachazet vne predmetu). Jak je u VR her zvykem clovek nemuze pouzit dva predmety na jednou nebo resp. jeden kdyz ma v ruce druhy etc. Dost ukolu se tak pro me stalo dost nasiracich. Nektere hadanky se mi zabugovaly kompletne.
Krome toho, ze dite, co vas doprazi a rika vam, co mate udelat (a jeste takovym stylem, ze z vas dela idiota, i Stauf ma takove kecy), tak mate k dispozici jeste dva hinty na kazdy puzzle. S tim, ze ten druhy je obvykle primo reseni. Kdyby ani to nestacilo, je tam moznost za nalezene mince, si nechat hadanku vyresit. Tohle mi prislo jako system dobry. Nepouzil jsem to sice, ale u nekterych aktivit bych si usetril spoustu nervu (takove sekani hlav panenek ve VR byla naprosto katastrofalni cinnost pro me, stejne tak jako navadeni svabu - to jsem delal asi hodinu nez se na me VR RNG usmalo).
Na konci hry hrajete takovou vtipnou verzi clovece nezlob se, coz jak jsem se docetl z recenzi, spoustu lidi vylozene nasralo a odradilo. Ja jsem to teda vyhral na prvni pokus, ale taky jsem z toho nebyl vylozene nadsenej. Prostredi a hra, ale vypadaji dobre.
Hra je vseobecne dobre provedena. Nektere ukoly jsou ocividne a zdlouhave, hlavne kvuli nefunkcni fyzice a ovladani. Tohle obvykle staci na to, aby mi to zkazilo cely zazitek ze hry.
Hra je to rozhodne jedna z lepsich, ale bohuzel vetsinu casu jsem stravil ve frustraci. Takze nejake loveni zbylych achievementu se konat nebude.

The Crew Motorfest / PS5 / 61 hodin / #dohrano

vim ze u zavodnich her se to tak nebere, ale tak mam v tom, po dohrani vsechn eventu, 60h+ tak to sem dam

Hogwarts Legacy / Nintendo Switch 2 / cca 45 hodin/ #dohrano

Super hra, moc me bavilo kouzleni a pocit z kombinaci ruznych spellu pri souboji byl hodne silny. Tohle jsem necitil asi od doby, kdy jsem hral WOW. Pribeh me nijak ultra nezaujal, ale ani neurazil a prostredi bylo moc hezky. Sice mi trvalo, nez jsem si zvykl na ovladani pri souboji, ale po ziskani zakazanych kouzel mi prislo, ze sla obtiznost hodne dolu a celkove jsem ani nemusel vyuzivat mandragory a jiny vychytavky. Nejvic me asi vadila hromada podobnych questu, ale je mi jasny, ze nebyly delany pro me. Hru hodnotim velice dobre, protoze jsem u ni zazil dost wow efektu, tak davam 9 z 10 :)

Baldurs Gate 3/ PS5/ 170h/#dohrano

Hru jsem pořídil první den EA a na GOGu budu mít podobně hodin. Každopádně jsem teď po letech hru konečně dojel do konce. Poslední run byl za Dark Urge který odhodil své temné děditví a zachránil Faerun od hrozby.

Za mě neni moc co řešit...jedničku i dvojku jsem dojel několikrát a trojka je naprosto důstojným pokračováním. Jsem rád že tvůrci přidali Jaheiru, Minska i Viconii...škoda že se nedostalo i na Korgana či Edwina.

Chápu že někomu nemusí sednout třetí akt kdy první dva jsou poměrně lineární a nadupané a ve třetím se příběh trochu rozmělní na úkor svobody a jednotlivého dotahovaní quest linek, mě to ale hrozně bavilo.

Za mě určitě do TOP10 co jsem kdy hrál a pro mě naprosto ideální hra. Spoustu "runů" si v budoucnu opět dám a každý bude trochu jiný.

Ticket To Ride/50h/#dohrano
Nevím jestli se dá dohrát deskovka, ale když už jsme v tom těch 50h utopili a má to plátno tak cinknutí pro radost musí bejt.

Far: Lone Sails (2019) / PS5 Pro / 4 hodiny / #dohrano

Leden jsem se rozhodnul pojmout oddechově a nemohl jsem si vybrat lépe. Vaším úkolem v téhle hře je totiž... dojet s postapo-steampunkovou okomotivou (podle vzoru "lokomotivou") na konec cesty. Doslova pořád jedním směrem, pořád napravo a nikdy jinak. Za doprovodu relaxační hudby. A občasného vyřešení neméně relaxačních puzzlů. Dobře, taky musíte sem-tam zastavit a něco kolem sebrat, protože okomotiva potřebuje přikládat pod kotel, aby jela. Časem získáte potrhané plachty, které můžete za příhodného větru rozvinout a pak to jede úplně samo. Mno, a to je všechno.

Akorát že to samozřejmě není až úplně takhle jednoduché :-) Vedle puzzlů je hlavní náplní hry micromanagement okomotivy, která kromě doplňování paliva potřebuje i různou další údržbu, jinak vás na ten konec nedoveze. A celá ta vaše cesta má samozřejmě nějaký řekněme symbolický význam, nejedete si jen tak na výlet. Ale že by kolem toho byl postavený nějaký výrazný příběh, to zase ne. Celé je to opravdu hodně calm a naštěstí přesně tak dlouhé, aby vás to nepřestalo bavit a nezahodili byste to, což by byla škoda. Už jen kvůli tomu zmiňovanému soundtracku, který je fakt parádní.

Při psaní tohohle reportu jsem zjistil, že hra má pokračování s názvem Far: Changing Tides, které je čistě náhodou právě v Plusku. Asi je tedy jasné, co bude muje druhá lednová hra :-)

FYI měsíc prosinec je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ . Díky všem zúčastněným jsme dohromady odehráli téměř 500 (neunikátních) her a strávili v nich přes 17 tisíc hodin. Když se to vezme kolem a kolem, tak je to... vlastně trochu děsivé :-D

Zároveň byl spuštěn sběr dat pro letošní rok. Takže ne abyste si pořídili děti, začali stavět dvojdomek nebo tak něco, to bychom ta loňská čísla nepřekonali :-)

Octopath Traveler 0 / 120 hodin / #dohrano
Ve zkratce, Octopath Traveler 0 je velmi dobra hra, zda se byt vcelku koherentni a vybalancovana. Avsak je jina nez 1 a 2. Predchozi hra ve me vyvolala pocity hrani Final Fantasy 1 nebo 3 a uprimne jsem si to dost uzil. Hra se dala velmi dobre rozbit a i kdyz byla jednoducha, bylo tam dost srandy a volnosti. Octopath Traveler 0, jak jsem ve velmi pomalem zacatku zjistil, je hra spise moderni - typu 'vodime vas za rucicku'. Hra ma jeden pribeh, ktery vse spojuje a je rozdelen do casti podle zaporaku. Hru bych doporucil kvuli pribehu, ale i ten ma velke mezery. Clovek si rika, jak by se vlastne do toho pribehu tak nejak vlastne vubec dostal. Po strance herni me hra zklamala. Je takova ucelena, znerfovana, vybalancovana a nudna.
--------
Octopath Traveler 0 je prequel, coz mi asi mohlo tak nejak dojit z nazvu, ale zjistil jsem to az v momente, kdy jsem videl mapu. V teto hre hrac nema osm postav a osm pribehu plus jeden celkovy, ale je to v zasade jedna dlouha main story rozdelena na nekolik casti a pod casti podle bosse (+staveni mesta).
Hra se zda byt delana tak, aby uspokojila hrace predchozich her v tom, co se jim u predeslych her nelibilo. Vznikla z toho ale, z meho pohledu, hra dost jina.
Na zacatku si hrac vybere jmeno postavy a par zacatecnich predmetu nebo abilit a nasledne pribeh zacne takovym tradicnim stylem, bydlim si tu v klidu ve vesnicce a pak prijde neco velkeho a zleho, cele to tam vypali a ja jsem skoro jediny kdo prezil.
Postupne zjistite, ze tech prezivsich je vlastne hodne a to je jedna ze storyline - stavite si znova mestecko a sbirate puvodni a nove obyvatele. Je to docela dlouhe a me tohle prislo jako velka nuda, nicmene nutna k odehrani hry.
Pribeh se vas jinak zepta na to, co chcete nejvice; Power, Fame nebo Wealth. At uz si vyberete cokoliv muzete jakoukoli dejovou linii zacit a bud ji celou dokoncit nebo stridat (level requirmenty jsou celkem vysoke).
Ja jsem se chvili toulal po svete a sbiral nejake postavy. O tech se na zacatku hry moc nedozvite, ale ke konci hry jsou companion questy, ktere vam toho reknou vic.
Postav, ktere muzete prijmout do party je az 36. Cast, az 12, si muzete odlozit ve vesnicce, kde budou ziskavat asi tak 80% expu. Zbytek proste ma smulu. Neni treba tudiz expit ruzne skupinky ani nikde grindit expy. Hru jsem hral tak, ze jsem pouzival vsude fast travel a mel jsem nonstop equiple evasive maneuvers. Na konci hry jsem mel recommended level + expy z Cait/Octopuff encounteru (nutno asi rict, ze jsem zabil kazdeho bosse, co jsem potkal). Kazda postava ve hre ma jine ability, nektere mohou byt stejne jako u postav stejneho povolani, ale take ne nutne. Az se naucite vsechny schopnosti, tak muzete zacit vytvaret mastery z abilit. Mastery se daji normalne equipnout. Jsou bud nejakeho akcniho typu (3 sloty) nebo podpurneho (2 sloty). Tohle jsem pouzival nejvic (byt schopen dat pres 9999 dmg je napriklad jedna z tech podpurnych schopnosti). Objevil jsem ji az kdyz jsem sel zabijet Galderu (ten fight sam o sobe teda nic moc, spise to byl pruda - na rozdil od dvojky).
Combat system je takovy v zasade stejny. Mate nejake BPcka, kteryma muzete boostit schopnosti a nepratele maji stity, co muzete zbourat po x utocich konkretniho typu weak pointu.
V combatu mate ale 8 postav ve dvou radach a muzete libovolne prepinat mezi tim kdo je vepredu a tim kdo je vzadu. To znamena, ze muzete o dost lepe vyuzivat BPcka a neni vylozene nutne si je predavat (to jsem teda nedelal ani ve dvojce). Kdyz vam nekdo umre v prvni rade, tak je presunut automaticky dozadu, coz je dobre, kdyz postavu pak ozivite tak okamzite neumre. Vseobecne diky tomuto, je hra lehci.
I kdyz system combatu je tak nejak stejny, celkove combat mi prisla jako velka nuda. Neda se ten system vylozene tak snadno breaknout a vlastne ani neni treba a to ani v pripade velkeho secret bosse. Nejvice pouzivany gimmick pro bosse je zmena weak pointu. Nic moc zajimavejsiho tam neni. Counterovani fyzickych utoku nebo magickych a obcasny SP drain.
Nekdy na levelu 25 jsem prolezl celou dostupnou mapu (do levelu 55) a to jsem nemel ani dobre vybaveni. Nemel jsem na nej penize a v truhlach toho bylo dost po skrovnu a ne zrovna neco extra dobreho. Tohle je spis teda pozitivum. Hra je realne vybalancovana, nenecha vas snadno prijit k vybaveni, na ktere nemate level nebo jste nepokrocili dostatecne v pribehu).
Kazdopadne encountery vypadaly jako turn 1 kill az do konce hry. Ve hre je celkem velke mnozstvi malych bossu, kteri jsou sice zajimavejsi, ale mozkove bunky jsem moc trapit nemusel. Tech 9999 damage je nezabilo, ale kdybych mel Surpassing Power schopnost tak to by je to asi zabilo.
Zpet k pribehu. Hra je z meho pohledu zamerena prave na pribeh, vse ostatni je delano tak, aby to cloveka idealne neotravovalo. Hra ma zajimave zlouny a pribehy obecne nejsou spatne, ale ke konci se to celkem tahne a opravdu nevim kolikrat jsem musel odklepnout vetu 'konec se blizi'. Blizil se celych 9 kapitol (cekal jsem treba 3). To bylo na me uz trochu moc. Stejne jako ve dvojce, kde ne kazdy pribeh postavy se mi libil, tady je to podobne. Nekteri ze zaporaku mi fakt nesedli. Kazdopadne vseobecne se mi pribeh libil, i vsechny questy okolo.
Vseobecne Octopath Traveler 0 je dobra (a velmi dlouha) hra. akorat tim jak je modernizovana a spoustu veci ulehcuje, tim je pro me take nezajimava. Priklad modernizace - kde jsou questy vam je ukazano a z menu se tam muzete teleportovat. Co mate udelat a kde, je take oznaceno (fast travel zase funguje). Itemy i ability ve hre nejsou konecne, ale muzete jich mit vice. Nektere nudne mechaniky muzete 'urychlit' - hrat gachu za penize nebo si ve meste neco postavit, aby se neco jinyho urychlilo (jinak se to meri na combat encountery). V pribehu vas prijde zachranit deus ex machina a tak podobne...
Tot asi vse. Mam smisene pocity, kazdopadne jsem si tech 120 hodin uzil. Hra by to byla super i kdyby koncila po prvni casti. Tech poslednich 9 kapitol bych nejak osekal...

PALADIUS: Superliminal / 5h / Gamepass / #dohrano
Tak jsem si taky dal ráno relax u kafe a dohrál jsem to. Začal jsem hrát už loni. Vidím to podobně jako ty, trochu mi to připomělo The Bridge od Quantum Astrophysicist Guild, což taky doporučuju.
Teď si to musím projít znova a podle návodu sebrat collectibles.

Tomb Raider II Remastered (1997/2024) / PS5 Pro / 32 hodin / #dohrano

Včera jsem po skoro dvou měsících průběžného hraní konečně dohrál TR2, opět jen s pětadvacetileým zpožděním :-) Nebudu opakovat nic z toho co jsem před časem napsal k jedničce, protože všechno platí i pro dvojku. Přibylo jen pár nových herních mechanik (světlice, vertikální šplhání po zdech, řiditelný motorový člun a sněžný skútr), levely jsou větší a složitější, nepřátel je víc (hlavně těch lidských) a obtížnost je vyšší. Jako že fakt hodně.

Řeknu to takhle - jak je vidět na screenshotu níže, engine mi naměřil cca 21 hodin k dohrání. Tak kde se tedy vzalo těch 32 hodin, které mi naměřila PS? Inu, to jsou všechny ty moje reloady a marné pokusy o překonání obtížných míst. Poučen z předchozího dílu jsem jel na jistotu a neustále myslel na zlaté devadesátkové herní pravidlo "save often". Těch sejvů tentokrát bylo 797 (!) a to je jednoznačný důkaz, že mi to opravdu nešlo.

TIP: Pokud byste snad chtěli platinu (TERZ npkc?), ušetřete si čas a nervy, je totiž až nesmyslně obtížná. Úplně mi stačilo podívat se na tohle video a jednou provždy mě přešla chuť. Ale to video stojí za like, týpek je machr.

O levelu Temple of Xian se mi regulerně v noci zdálo - takovou koncentraci pastí a různých podrazů jsem snad ještě nikdy nikde neviděl. Zabralo mi několik dnů, než jsem se skrz to peklo prokousal! Ale to jsem ještě netušil, že hned rovnýma nohama spadnu do haluze jménem Floating Islands. Za něco takového by se nemusel stydět ani první Quake (možná to nebude náhoda, vyšel totiž o rok dřív než TR2). Tyhle dva levely byly stoprocentně nejtěžší.

Nicméně i pár dalších levelů si vysloužilo moji zvýšenou pozornost. Dvojku jsem nikdy ani nezačal hrát, snad jsem jen zkušel nějaké demíčko, ale byl to jeden z těch italských levelů a vůbec mě to nezaujalo. Přitom právě z Opera House jsem se poprvé posadil na prdel. Nebo několikalevelový vrak potopené lodi Maria Doria? Klaustrofobická lahůdka! A celý Tibet byla jedna veliká, navzájem provázaná nádhera. To teda musím smeknout, všechna čest.

TIP: Milovníkům vizualizací doporučím 3D mapy jednotlivých levelů od VGCartography. Hrát se podle nich sice moc nedá, ale pro představu o velikosti a komplexnosti jsou ideální. Hlavně ve srovnání s jedničkou.

Sečteno a podtrženo - lepší hru pro završení roku 2025 jsem si asi nemohl přát. Tenhle rok byl pro mě stejně obtížný jako TR2 a jsem taky podobně rád, že už ho mám konečně za sebou. Nicméně teď mě čeká trojka a proti ní je prý dvojka jen procházka růžovou zakradou... Tak doufám, že samotný rok 2026 ke mně bude konečně trochu milosrdnější :-/

The Last of Us Part II Remastered / PC / 44 hodin / #dohrano

Splněnej herní sen, část druhá. Kvůli pětiletýmu zpoždění jsem většinu viděl a ochudil se tak o pár traumatizujících zážitků z první ruky. Na výsledným dojmu to neubralo nic. Jednička možná měla ucelenější děj, ale tohle pokračování jde víc do hloubky. Nešetří momentama, co se zadřou pod kůži, brnká na nervy a servíruje mizérii s koncem v nedohlednu. Je to úplně jiná liga ve vyprávění příběhu, díky kterýmu si seriál může půjčovat repliky jedna ku jedný. Učebnicová tříáčková produkce bourá zeď mezi hrou a filmem. Kolikrát tak, že jsem se přistihl, jak se snažím ovládat postavu, co už sama pochoduje v cutscéně. Přestřelky jsou zase perfektně nazvučený a zábavný ve všech obtížnostech. Včetně tý nelítostný, Grounded, kde se počítá každej náboj, kterej jste se štěstím vyškrabali ze dna šuplíku. Dohráno čtyřikrát za sebou a „I would do it all over again.“

Hollow Knight: Silksong / 100 hodin / Steam Deck / #dohrano
Tohle byl záhul. Měl jsem trochu obavu, že to nestihnu do konce roku dojet ale podařilo se a na uzavření roku je tahle hra úplně perfektní 💪.
Jak už bylo řečeno, tak obtížnost u tohoto klenotu šla oproti jedničce dost nahoru, ale každej zásek nakonec promlátit šel. Některé bosy jsem musel jet několik dní furt dokola protože prostě ne a ne padnout. Problém je v tom, ze i když člověk chcípne, tak z toho ma pocit, ze to proste jenom sám podělal a ze ta hra nic špatně neudělala. Že prostě ještě jeden pokus a tuhle blbou chybu už neudělám. Pak přijde další pokus a jiná chyba, pak další a zase jiná, a takhle furt dokola a takřka nikdy se nedostavila frustrace protože člověk přecijen má pocit nějakého progresu i u tři dny opakovaného bossfightu 😂.
Každopádně stejně jako první Hollow Knight se i Silksong stává moji nejoblíbenější metroidvanií. Defakto je považuju za stejné hry jenom s drobnými rozdíly v nastavení postavičky. Atmosférou, podáním příběhu a totální zásekovostí jsou na rovni. Imho zatím metroidvanie nikdo neumí udělat líp než hoši z Team cherry.

1000xResist/12h/ Gamepass/#dohrano
Poslední moje hra tohoto roku je tahle sci-fi podivnost. Nejlepší zařazení jaké vymyslím je visual novel. Nad dějem má hráč jen minimální kontrolu, je vždycky třeba zainteragovat se správným objektem nebo osobou, aby se děj pohnul dál, výjimkou je, když je nutné ještě zvolit správnou odpověď. Herní stránka je minimalistická,grafika taky, tak proč má tahle hra takový úspěch?
Je to hodně dobře napsané. Četl jsem hodně scifáren (desítky tisíc ne, ale hodně) a tohle je originální kousek.
Takže, přiletí mimozemšťané, ale jen tak pozorují, pokusy o komunikaci selžou. A pak válka světů naruby, místo aby dostali rýmu, pandemie začne kosit lidstvo. Jen Iris, dcera páru, který utekl z Hongkongu do Kanady před komunistickým útlakem, je zdá se imunní. Je klíčem k přežití lidstva? Po pár desítkách let je naživu jen ona. Naklonovaná do mnoha exemplářů, které v krytu už neví, jak vypadal život předtím.
Vzniká nová společnost, s vlastní dynamikou, založená na rozmarech emočně vykolejené holky.
Konec hodně prekvapí.
Vyprávění je občas poněkud pomalé, ale dvanáct hodin není až tak přehnaná doba. Seškrtal bych to maximálně o čtvrtinu. Vizuální stránka je jednoduchá, ale působivá. Celkem fajn je i audio, hlavně herecké výkony sedí. Hru prý spíchli nějací divadelníci během pandemie COVID, což dává dokonale smysl.
Hodně mi to připomínalo třeba Oxefree, tou kombnací tajemna, cestování časem a vyprávěním založeném hlavně na dialozích. A taky tím, že veškeré drama a akce, co se tam děje, hráč ovlivňuje jen minimálně, a přesto je do světa hry vtažen.

The Spirit and the Mouse/6 hodin/#dohrano

Dohráno na switch 2. Roztomilá myšička co pomáhá lidem v jednom malém městečku. Celkem ňuňu věc, nic náročného

Tomb Raider Legend / Retroid Pocket 5 PS2 Emulator / 8 hodin / #dohrano

PS2 Tomb Raidery mě minuly, tak jsem dohnal rest.

Příjemné překvapení. Poslední éra klasické Lary, když ještě měla velký kozy a neřešila emocionální dilema. Graficky za mě možná to nejlepší, co jsem na PS2 viděl (pravda, v 2x rozlišení a s antialiasingem, na skvělém OLED displeji).

Je z toho cítit, že právě tady se hodně inspiroval Uncharted - plynulé pohyby, občas nějaká římsa moc nedrží, když se za ní Lara chytne, atp.

Lara má do každého levelu jiný outfit a jezdí (a skáče z mrakodrapu) na Ducati - tenhle product placement beru.

Gameplay je hlavně lezení, skákání, trocha puzzlů, ale nic zákysového, trocha střílení, ale fakt málo, několik hezkých bossfightů.

Příběhově jednoduché, obtížnost nízká, délka spíš kratší, i když mě to vyhovuje, dohraju, užiju a jdu od toho.

Emulace na několika místech glitchnula, takže jsem musel vždy na kousek přepnout na software rendering a hrát bez antialiasingu a v nativním rozlišení. Nic hrozného.

Baví mě mít tyhle hry na handheldu do kapsy.

Jo a namítal jsem letos ještě cca 200 hodin v Total War Warhammer 3, ale to tady asi neudám, o tom se asi nikdy nedá říct, že by to bylo dohráný :)