GLOBETROTTER: no, mam pocit, ze prispevky nize naznacujou, ze je laska nejaka emoce, s cimz ja teda zase tolik nesouhlasim. Laska, navyse ta zivotni, je spis takovej mentalni program. Emoci moc nezmeris, tezko urcis, kolik % mas zrovna oxytocinu, endorfinů, fenylethylaminu, dopaminu, serotoninu... blalabla, tezko reknes: “Tady toho je idealni pomer, to je zivotni laska...,” protoze to ma kazdej clovek jinak proste.
Takze myslet si, ze s nekym jsem celej zivot = miluju ho vic nez tamtoho = je to teda zivotni laska, je lichy.

To, co popisuje dole Subversion nemusi bejt zadna zivotni laska, ale proste i vydrenej a vymakanej fungujici vztah. Takovy vztahy existujou.

Nevim, jestli dokazu uplne presne odpovedet na tvou otazku. Asi je zivotni laska takovej top model, kde ti dobre slape celej ten program dohromady - mysleni, emoce, nejaky telesny reakce a chovani. Takovejch zivotnich lasek, ktere v tobe nechaji zasadni stopu/zazitek a vzpominek muzes dle myho zazit i vic v zivote. A jasny, muze to byt i s tim panem po 40 letech ve vlaku, ale taky nemusi.

To, ze s nekym jsem 50+ let a i v sedmdesati jsem na nej neznej, milej, pozornej a mam s nim seniorskej sex, nemusi nutne znamenat, ze je to moje zivotni laska, ne?

ZUULUU: nepletes, ale je mozny ze kazdej mame na to jinej recept. Resp. oni budou vesmes stejne jen ty definice zni jinak. Ale napsalas to hezky, kratce a vystizne:)

MILOSHIT: A od toho je tady pro váš život tato diskuze,)

Mam realny sny kterych dosahnu. Sice ne hned, ale casem. :)
At je to rekonstrukce bytu, "tela", chs..,

Kdo vi, co mi jeste zivot pripravi, proste pluju zivotem, nesvazuji se nicim. :)

PRASECI_SOIREE: Ja nad sebou zadnou hul nezlomila. :)
Dovedu si udelat pohodu, hledam reseni jak prekonat vec xy a smirit se s tim, ze jsem takova jaka jsem a nefunguji na me veci jako "Najdi si nekoho jinyho. To bude dobry..,"

Uleva je smirit se s tim, ze je obcas v pohode nebyt v pohode.
Ze je v poradku zvladat veci jinak nez ostatni.

PRASECI_SOIREE: Asi to i diky hpo vnimam jinak, nevim.

Zdravotni potize uz mam tolik let, ze me nic moc uz neprekvapi. :)
Od toho prispevku jsem se zas pohnula k lepsimu, ac je dost okolnosti ktery mi nepreji. Hodne mi pomaha, ze se vracim k psani.

PRASECI_SOIREE: zatim vsechny co znam osobne spravil cas a detox, ale nekteri nejmenovani ten optimismus trosku kazi. A ne ze by nevedeli oc jde, proste to je problem

A tady nejde o to, Nechci. Ale proste nerada se tlacim do ruznych pocitu, co citim uprimne a pak mi nekdo napise, at se na to vyseru.
Presto nekdo to nechava proste plout. :)

PALEONTOLOG: Zas tak to hrotit nebudu. :)))

PRASECI_SOIREE: Jsem v tom jina.
Rekli jsme si, ze zustaneme kamarady. Proc ne. Preju mu, on preje me. Ty roky zivota nevymizi lusknutim prstem a ja vlastne ani nechci.
Jsem rada ze o nem obcas vim.

Jsem introvert, takze nejaky lidi a tak me nelakaji. Obcas udelam filmovej vecer a i to je pro me ted zatezujici (hodne stresovy obdobi).

Ja se smirila s tim, ze nekdo se ti do srdce vryje vic nez kdokoliv jinej.
S nekym se citis jako doma.
Jasne, je to klise "Ten pravej" ale ja nic neocekavam.

Kdyz se za nejaky roky potkame, pozdravime se, treba si pokecame.

Mozna delam dle tebe spatne, ale ja to mysleni mm jinde. I s hodne vecma jsem se smirila.
Ze bude mit pritelkyne, etc.

A ze je "mamanek" mi nevadi, ac porad zije u nemocne matky a pomaha ji s chodem domacnosti kdyz je potreba.
To spis ocenuju, nez aby ji v tom nechal jak jeho sestra.