• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    AMANTNetoxická maskulinita - Pozitivní mužnost - fanklub denisy pokorne




    Jak obstát výzvám 21. století a sublimovat touhu po střetu do uspokojení jiných potřeb

    Pokud o mě nějaký muž má zájem, tak to bývá už většinou docela statečnej exemplář :)

    Vítejte u tématu, které se snad brzo nevyčerpá:)

    Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

    K založení tohoto klubu mě přivedlo (bohužel nikoliv první) setkání s opačným tématem, toxické maskulinity.
    Toxickou maskulinitu opisně vnímám jako něco, co je mužům někdy okolím, sobě navzájem i sobě samými vštěpováno například pomocí frází "kluci/chlapi/muži nikdy:
    Nebrečej, nevoněj se, netulej se k mámě, neprosej, neuhnou, neprebalujou deti, moc necuchaj ke kytkam a necumej na motyly, nevesej zaclony a nektery prej ani vyprany kalhotky wtf, v Sopranos mafiozove ani nepriznavali, ze lizou zencky, protoze kdyz jo, tak bys to urcite udelal i chlapovi cili ses jasna/y/ej %dosadte si ve vasi komunite oblibeny hanlivy vyraz pro gaye%"
    (davejte klidne do klubu dalsi priklady, co pravi chlapi nikdy nedelaj, rad doplnim a zasmeju se, nejspis uz jsem to delal;))

    Zaroven jsou udajne veci, co prej pravi chlapi vzdycky musej umet.

    Rad bych se ale nejdriv bavil o tom mechanismu NIKDY a zajimal by me vas pohled na soubor takovych zakazu jakozto prispevku k rozvoji chlapce v plnohodnotneho muže:)
    Domnivam se obecne, ze vychova pomoci zakazu neni dobra a minimalne polovina vyse zminenych "nikdy" vede k velke emocni frustraci jedince pripadne jeho okoli a naopak rozvoji cloveka brani.
    A v pripade, ze se takove imperativy jeste opiraji o jeho genderovou/pohlavni/sexualni roli, muze dojit k mylnym zaverum, zbytecne omezujicim jeho schopnost vstupovat do mezilidskych a /nebo partnerskych vztahu a udrzovat je (a pripadne je vcas ukoncit;))

    Nehledam uplakane prevonene muze pritulene k mame, co celou dobu prosej a pak stejne uhnou do posranych plinek a cumej radsi na motyly a uprimne doufam, ze takovy clovek neexistuje ani jeden!:))

    Chci se bavit o muzich, kteri se neboji priznat, ze maji emoce, davaji je okoli najevo, dokazi s nimi pracovat a zaroven v nich zeny neztrati opravneny pocit opory, duvery a spolehlivosti.
    Myslim, ze urcity strach z dojmu slabosstvi a z neho vyplyvajici ztrata vyse zminenych atributu muzstvi v ocich zen, je jeden z hlavnich duvodu, proc takovou vychovu mnozi muzi nakonec akceptuji a nektere vzorce chovani je pro ne i v dospelosti velmi tezke menit.

    Pojdme si o tom povidat z pohledu muzu, z pohledu na muze a i ze vsech jinych, ktere jsou vam vlastni nebo blizke.

    Prosim zadne 18+, pripadne jako spoiler s upozornenim.
    Omlouvam se za prechody do a z diakritiky, opravim. carky v souvetich uvitam, uz je moc neumim:)
    rozbalit záhlaví
    NYA
    NYA --- ---
    LAKSHMANA: ještě mě napadlo k tomu "Se" očekává, jestli v tom nakonec nejsou ženy k mužům laskavější, než muži mezi sebou navzájem. Ale nevím, může to být dost individuální a v různých rodinách/skupinách jiný.

    Synkovi je 5 let, a strach/odvaha je teď docela téma, se kterým se setkáváme často.

    Tak by mě vlastně kolem toho tématu zajímalo víc různých pohledů na věc.
    DEADSLUT
    DEADSLUT --- ---
    LAKSHMANA: tak jako, já bych třeba obecně asi preferovala chlapa, kterej se nebojí přiznat, když ten strach má. Působí to na mě tak, že je se sebou dost srovnanej, aby to dokázal, a takovýhle sebevědomí mi připadá sexy. Víc sexy, než aby třeba buď před tou situací strkal hlavu do písku (bojí se lékaře - nepřizná to, na to vyšetření radši nepůjde, a máme medicínskej průser - true story z mého okolí. To bych mnohem radši nabídla, že tam zavolám za něj a doprovodím ho), nebo před tou emocí uhýbal a kompenzoval ji třeba zvýšenou agresivitou. Jako, bylo by ideální, aby neměl strach ze stejnejch věcí jako já, kdyby neměl strach třeba jít večer temnou uličkou nebo tak něco, tak by to pro mě bylo pohodlnější, no:))


    NYA: jo, mně ten strach přijde jako zajímavý téma - jak společensky (ne/přijatelnost týhle emoce, případný "tresty" za ni... někdy z něčeho strach máme myslím všichni, ale u žen mi připadá "společností přijímané" ho projevit nebo o něm mluvit), tak osobně (je to nepříjemná emoce, takže imho může způsobovat dost patologií okolo, protože něčemu nepříjemnýmu se chceme vyhnout... útěkem z tý situace? Nějaký kompenzační mechanismy, třeba zkoušet nahradit ten strach vztekem, protože to není tak "bezmocná" emoce? Nevim, jestli nejsem moc abstraktně rozvláčná... asi jo, protože ten aspekt "strach z čeho" hraje velkou roli...)
    NYA
    NYA --- ---
    LAKSHMANA: není to černobílý a je to otázka míry :)

    jasně, že když mi bylo 20, tak mě sbalil týpek, co se nebál skákat z x metrů do vodopádu nebo co to tam bylo a vyprávěl jak jezdili na motorkách do německa jezdit na dálnici v protisměru (jo, taky se jeden z kamarádů jednou už nevrátil).
    teď bych to už brala spíš jako projev sebedestruktivity a už by mě to neoslovilo.

    a může to mít druhej extrém, jako někdo, kdo se bojí napsat do auditka, a když už napíše, tak dostane čoud a už znova nenapíše.

    takže jasně, nejvíc mi bude imponovat muž, kterej je odvážnej (tím prokazuje, že mě ochrání a bude mi oporou, když se budu něčeho bát já, žejo. jsou to věci, který nás determinujou už asi z doby, kdy naši předkové byli ješě primáti).
    ale pokud bude znát svoje limity a občas řekne "tak do tohohle já nejdu", tak to můžu normálně respektovat a nijak se tím neshodí.

    pak máš ale taky různý typy strachů (podle toho, z čeho ten strach je). jestli je to strach z nějakýho nebezpečí, ze zodpovědnosti, z nepohodlí, z neznáma, sám ze sebe, ze ženský (nebo z nějaký její části).
    a to by bylo na dlouhý vyprávění


    pokud jde o muže, o který bych měla nebo neměla projevit zájem, tak v tom mám asi subjektivní posun. nejsem žádná submisivní putička, tak mi přijde, že pokud o mě nějaký muž má zájem, tak to bývá už většinou docela statečnej exeplář :)


    suma sumárum, strach a jeho potlačování/zvládání/integrování je fakt velký téma. těžko ho uchopit takhle v jednom postu
    AMANT
    AMANT --- ---
    LAKSHMANA: tak kdyby mel prostredky na (krome jineho) dostatek prislusne vybavenych osobnich strazcu..?..:-)

    (ano, toto je toxicky dvojsmysl, kdyz uz jsem byl pro dnesek odhalen..)
    LAKSHMANA
    LAKSHMANA --- ---
    NYA: "Že se od mužů možná někdy očekává, že strach mít nemají" Proč to tak kostrbatě opisovat? "Se" očekává, a "mít nemají"... Tak chceš chlapa kterej má strach a je to na něm poznat, nebo sebevědomýho, kterej se nebojí? Kterýmu z těch dvou dáš jako ženská šanci? Aha... :-)
    AMANT
    AMANT --- ---
    NYA: ale jako dobry no:))

    na me je proste ten dotaz prilis komplexni a nedokazu na nej odpovedet. nedava mi to smysl a nechci si to dezinterpretovat a neco tady hodinu asociovat a pak to zkouset formulovat.
    ja sem informatik a taky asi trochu lehkej autista, takze kdyz vidim otazku "nakolik se strachu bojíme, nakolik se přijímá a pokud je to tak, co naše ostatní emoce?" tak se predevsim bojim, ze prisel nakej mytologickej ezosaman nam vypravet, ze strachu se bojime, lasku milujeme, na teseni se tesime a radostna ocekavani radostne ocekavame..to se na to da klidne navliknout a taky se da reagovat "ale ja na takovem pohledu na vec nevidim nic spatneho a neslusneho" a kdyz ho kopnes do zadku, tak ses pomalu za vraha kolousku.

    tak jsem prave chtel od nej slyset neco konkretniho, fakt mi nevoni styl "co si myslite o ? a az mi to povite, tak vam s velkou slavou povim, co si o tom myslim ja"..mozna jsem nejakej predrazdenej uz pri pondelku, ale proste mam radsi nejakou komunikaci naprimo, nevidim duvod nejit tu s kuzi na trh a nenacrtnout rovnou nejakou svoji predstavu nebo dojem.
    treba to odpovida nejakym psychologickym nebo psychiatrickym zjistenim, i kdyz hovorovou reci to muze znit jako chytraceni. lidi jsou dobry pozorovatele a proto ja chci rozumet, co rikaj.
    a tim padem musim trvat na urcitym "sjednoceni pojmu" zde a tedy nezavadejicich otazkach do publika:)
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: neomylný vládce auditka, lol :))
    AMANT
    AMANT --- ---
    NYA: noooo, takze samozrejme jsem buh tohohle klubu, takze zde jsem neomylny, a tady Zurgovi jsem konkretne psal, proc mi ten jeho dotaz nedava smysl.
    a taky proc mi vadi, kdyz nekdo do diskuse jako s prvnim prispevkem vstoupi s recnickou otazkou a ceka, co z koho vypadne, aby pak konecne mohl predstavit svuj tajemny koncept.

    a ty hraj mic a ne hrace.
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: noo, takže máš pocit, že na tvým způsobu komunikace je všechno ok, a tady Zurg je ten, kdo komunikuje nějak špatně?
    AMANT
    AMANT --- ---
    NYA: ja jsem mu to rovnou psal v tom predchozim prispevku.
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: tak mu to napiš rovnou, že otázku nechápeš, a jestli by nemohl být nějak srozumitelnější, ne?
    Já jsem to pochopila tak, že ho napadlo něco k tématu strachu, a že se často říká, že strach je nějak špatnej, a že ZURG si ale myslí, že se strachem se dá nějak pracovat a pak vlastně může být užitečnej.

    Myslím si, že téma strachu může s toxickou maskulinitou souviset dost. Nechtít přiznat, že mám strach, může přesně vést k blbým projevům. Že se od mužů možná někdy očekává, že strach mít nemají, nebo že je projevem slabosti, nevím? Nebo že si mezi sebou dají sežrat, když někdo strach projeví?
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    Já nechápu, jestli strach jakožto nějaký bazální signál souvisí nějak s maskulinitou, anebo je to pohlavně neutrální počitek či co.
    AMANT
    AMANT --- ---
    ZURG: ne. ten typek ma dany geneticky predispozice, ze ma hranici strachu posunutou o dost dal, nez bezny lidi. a DIKY vychove a vyvoji v detstvi se z nej stalo tohle.
    AMANT
    AMANT --- ---
    NYA: mam svoje zkusenosti s lidma, ktery se vyjadrujou podobnym stylem. pokud ma dotycny pocit, ze ma neco k tematu (A to evidentne ma), necht se primo vyjadri. ja tu otazku proste nechapu, nedava mi smysl, treba az svuj koncept nebo dojem predstavi, pochopim, co tim mysli.
    ZURG
    ZURG --- ---
    Jakoby moc nerozumim, co se tady deje, muj prvni prispevek mi prisel v poradku, otazka me zajima a odpoved ostatnich taky. Takze pokud mi na ni chce nekdo odpovedet nebo napsat svuj pohled, budu rad.

    Reagoval jsem na video s typkem, kterej prisel o svuj strach vlivem vyvoje v detstvi a skrz nejaky predispozice, propojuju to s necim, co jsem o tom slysel, cetl, "vim". (Pokud vas zajima, jak jsem to myslel, nebo to bylo fakt nesrozumitelne, ptejte se:-)
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: tohle je co? ukázka toxické maskulinity v praxi?
    AMANT
    AMANT --- ---
    ZURG:jeste chvili delej pana tajemnyho a budes si tu jenom cist. o takovyhle ublizenecky vystupy tu nestojim.
    AMANT
    AMANT --- ---
    ZURG:tak ja budu delat, ze je to recnicka a zkus si odpovedet sam. jsem zvedavej, jak hluboky moudro to bude.
    ZURG
    ZURG --- ---
    AMANT: "nakolik" = jak moc (ne, nechci, diky), "a pokud" = a pote na zaklade vysledku / dle toho, jak odpovime. (Lepsi?:-)
    AMANT
    AMANT --- ---
    ZURG: ty otazce nerozumim, chces neco kvantifikovat a pak tam mas binarni podminku POKUD, na to se rozumne odpovedet neda.
    ZURG
    ZURG --- ---
    AMANT: Mně na tom přijde zajímavá ta část o strachu. Což je docela zvláštní, protože mám pocit, že strach se často podává jako něco negativního. Namátkou příklad, který je mi blízký: Lord of the Rings ( a nazgulové; méně dovedně pak Harry Potter a Dementoři). Kde je to tedy nějaká epická báje z dávného věku spíše než současné vyprávění o lidech v dnešní společnosti, že ;-) Ale stejně. Nakolik se v příbězích vyskytuje "Strach jako rádce" a nebo "Odvaha", případně "Strach je v pořádku"? Přitom, co říká nebo zdůrazňuje třeba i český Radkin Honzák, tak psychopat je člověk beze strachu. A teď, má otázka, nakolik se strachu bojíme, nakolik se přijímá a pokud je to tak, co naše ostatní emoce? :-)
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    AMANT: teď si čtu wilki, ale když někdo zabije před svým dítětem psa, aby ho potrestal - tak sice má rodinu, ale hodně daleko od nějakého zdravého normálu..
    RUDOLF
    RUDOLF --- ---
    AMANT: člověk si musí uvědomit, že spoustu vojáků v historii lidstva mělo zdravé rodiny i děti. Důležité si je uvědomit, jak ti lidé sami vnimají, to co dělají. Tj. jak si své činny rámují.

    Má to občas komickej rozměr, člen vietkongu vnimá zabjíení jako boj za svobodu své země, kluci z USA si z toho nesou celoživotní traumata. Myslím, že kriminálník to může mít podobě.

    Plus je samo ve společnosti nemalá část sociopatů, který cit k utrpení ostatních nemaj, ale to už je jiná píseň.
    AMANT
    AMANT --- ---
    AMANT: ten clovek v nahledu je ten psycholog, ne ten hitman:))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam