• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    AMANTNetoxická maskulinita - Pozitivní mužnost - fanklub denisy pokorne
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: hele mně přijde, že právě proto, že se naše společnost posunula tak, že už se nevěra nemusí nutně tutlat a změkčilo se tabu kolem toho, a začlo se mluvit víc o těch otevřených vztazích ... tak to umožňuje partnerům na začátku vztahu si právě otevřeně říct, jak to kdo má, co kdo preferuje, jestli má někdo sám ze sebe monogamii zvnitřněnou a vyhovuje mu, nebo někdo prostě bude hledat další vztahy mimo primární vztah (někteří lidi by to dělali tak jako tak).

    a tak mají možnost si to otevřeně povědět, a rozhodnout se, jeslit v takovým vztahu chtějí být. a to mi přijde jako velká výhoda.
    dřív byla norma jiná, monogamie byla právě obecně očekávaná a předpokládaná, jenže pak to vedlo právě k tomu, že lidi, kteří věrní být prostě nedokážou, někde natajňačku někoho podvádí, lžou a když se na to přijde, je jejich partner dost překvapenej, s kým to vlastně žije.

    takže mi prostě přijde dobře, že díky tomuhle přístupu si člověk může líp vybrat, s kým teda do toho vztahu jde.

    jinak se mi dost líbí, jak plameně obhajuješ tu monogamii, a že ještě někdo věří na vztahy forever.
    když se mi rozpadla rodina, což měl být ten vztah forever (eeh, zpětně si ťukám na čelo, proč jsem si myslela, že s ním by to šlo), tak jsem tomuhle už trochu věřit přestala.
    kor když se třeba bavím s kamarádama z dětství, se kterýma jsem trávila hodně času a byla jsem trochu součátí jejich rodin, jak to bylo pro mě super, mít zázemí v takový harmonický úplný rodině. a oni mi pak řeknou, že to celý bylo úplně jinak.

    takže jo, prosím, jdi do toho, a nahlas říkej, že to ještě možný je. dobře se to čte.
    AMANT
    AMANT --- ---
    R_U_SIRIOUS: ok. v tomhle jsem asi z jinyho stoleti. ja proste od lidi necekam kdykoliv cokoliv a nepovazuju to za legitimni postoj. z myho pohledu je to jako jit po ulici, s nekym se bavit a najednou mu dat pesti a na jeho udiv pokrcit ramenama a rict, ze jsem mu nikdy nesliboval, ze mu jednu nevlepim, kdyz se mi bude zrovna chtit a ze jsem netusil, ze to ma jinak.
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    AMANT: Ty v podstate odmitas jakejkoliv spolecnej kulturni zaklad a tvrdis, ze konvence a ocekavani v souladu s nima jsou neopravneny a explicitne se clovek musi druhyho ptat na jeho postoj.

    Nene, toto opravdu netvrdím. Já upozorňuju na to, že ten "společnej kulturní základ" je hodně rozmanitej. A podle mě je to dobře ta rozmanitost. Jen ať si každý vybere z toho "společného kulturního základu", co mu vyhovuje. Je to volba, rozhodnutí, a odpovědnost za jakýkoliv rozhodnutí udělá. Pořád mluvím o sexualitě, ne o nějakém trestním právu, hm? Konvence a očekávání jsou zcela na místě, ale taky je na místě, když vstupuju do nějakého vztahu, mám nějaká očekávání, něco naopak nechci, tak o se o tom musím s tím protějškem bavit, a ne čekat, že je to nějaká "černá skříňka", do který ani nechci vidět, a pouze nějak něco očekávám a předpokládám. Mně osobně víc vyhovuje ten "blackbox" otevřít a zkoumat, co v tom je.
    AMANT
    AMANT --- ---
    R_U_SIRIOUS:jo, to je to, co me docela sere. ty v podstate odmitas jakejkoliv spolecnej kulturni zaklad a tvrdis, ze konvence a ocekavani v souladu s nima jsou neopravneny a explicitne se clovek musi druhyho ptat na jeho postoj. podle me je to naprostej nesmysl a prirovnavam ti to k jinejm oblastem mezilidskejch vztahu, kde je aplikace takovyho obecnyho principu naprosto absurdni, cili ten princip obecnej bejt proste nemuze!

    a druha vec - ja napisu svoje zkusenosti s neverou, vybidnu ke komentarum a tvoje PRVNI otazka byla "a rikali jste si, ze budete monogamni, nebo neeee?". zase - ty nevyrceny predpoklady - aby to mohla bejt nevera, tak je tam iks podminek, ktery jako nechapu, proc tady mam na vyzadani potvrzovat, ze byly splneny, jesteze te nenpadnul treba dotaz, jestli sem se ji fakt ptal, jestli spolu chodime a je opravdu zena a jestli opravdu pohlavnim stykem myslim to samy, co ona nebo ty..

    opravdu tyhle ochote zpochybnovat zakladni kameny mysleni a komunikace nerozumim. to se pak neshodnou lidi na nicem, kdyz se budou neustale musiet navzajem ujistovat, ze lahvi opravdu nemyslim krychlovy utvar pleteny z vrboveho prouti.
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    AMANT: Heleď, já nevim, spíš z toho teď cítim nějakou podrážděnost. Já nevěře moc nerozumím, je tady k tomu special klub, kde jsou asi povolanější. [Nevera. Co uz je nevera? Vedet - ci nevedet?] Už to tam delší dobu stojí, možná to čeká na nějaký trigger. :-)

    No a protože tomu nerozumím, tak k tomu tématu jenom uvažuju. Osobní zkušenost s nevěrou nemám, a nechci to ani zažít.
    Asi tě to nějak dráždí. Už mlčím, ale stojím za tím, co jsem psal hned zkraje: o těch nevyřčených předpokladech, myslím si, že defaultně automaticky implicitně to nefunguje. Imho je dobrý se o tom bavit s partnerem/kou při vhodných příležitostech. "Předpokládal/a jsem, že..." nefunguje.
    AMANT
    AMANT --- ---
    R_U_SIRIOUS: nerozumim.

    ted to tady vidim trochu jako u blbejch na dvorecku , tldr:
    ahoj, nahazuju tema nevera, moej zkusenosti jsou takovy, jaky mate vy nebo co si o tom myslite?=>dostanu prednasku o lidech, co neudrzej pero v kalhotach a rikaj tomu modne polyamory. to me ale vubec nezajima a ani jsem se na nic takovyho neptal a nechapu, jak to souvisi s tematem partnersky nevery.
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    AMANT: Omlouvám se, já jsem tomu teď asi neporozuměl.

    Na jaké úrovni bys to chtěl řešit? Masově, skupinově nebo individuálně?

    1. Sex je hluboce intimní akt. Hlídám si, koho a jak bych si pustil k tělu.

    2. Na polyamorii není po dohodě nic špatného, je to normální.

    Chtěl bys ty výroky nějak napravit?

    V kauze Clinton vs. Lewinski šlo hlavně o to, že Clinton o tom lhal! Tamtononc byl trigger, ale Clinton to nepřiznal. Why? Proč měl problém to přiznat?
    AMANT
    AMANT --- ---
    DEADSLUT:
    me teda posledni dobou fascinuje, ze kdekoliv kdykoliv (nestava se to teda jen me) nekdo nastini nejaky koncept neceho, tak 99% reakci je to, ze se nekdo zacne stourat v detailech o tri rady mensich a tim zrejme dokazovat, ze ten koncept nemuze fungovat nebo je mylny, nemuze byt aplikovan, nebo ze nejaky obecny zaver neciho pozorovani neodpovida, protoze zna nekoho, komu neco vadi/nevadi.
    musim rict, ze me to chvilema dost popuzuje a dusledek je ten, ze casto pisu prilis kvetnate, protoze presne vidim tu skulinku ve vyjadreni, do ktery se dotycny vrhne, misto aby tu fresku nebo myslenku vnimal jako celek s odstupem, ve kterym se pripadny jednotlivy nedostatky ztratej.
    abych se jako obvykle uchylil k prirovnani, je to jako by se lidi zvykli na 4K televize o uhlopricce 150cm nalepili oblicejem k PAL televizi z osumdesatych let a tvrdili, ze tam zadnej film neni, jen hromada blikajicich barevnejch tecek.

    ja taky dokazu ke kazdy generalizaci nebo obecny myslence vyfabulovat minimalne 10 pripadu, kdy BY to neplatilo, pripadne k cemu co mozna muze mylne vest.
    ale doprkynka dubovyho, kdyz myslim hodnoty, tak tim nemyslim, jestli mit kecup v lednici nebo ve spajzu nebo kelimek se zubnima kartackama vlevo nebo vpravo, ale proste zivotni hodnoty, nejaky zakladni principy, rukoveti zivotni strategie, tzn kam asi tak chci smerovat, jak vnimam roli cloveka v lidsky spolecnosti, svete, vesmiru, jaky prava a povinnosti prisuzuju ostatnim a tak dale, jak se stavim k zasadnim vecem, ktery ostatni ovlivnujou, jestli sem treba amoralni prase, pro ktery je dolar alfou a omegou zivota...a od kterych se pak odviji taktika v ruznych situacich, jak je resim, jaky postoje se ode me asi tak daj ocekavat atd...

    proste moralka, stejne jako treba pravni predpisy, ma v mych ocich nejakou hierarchii, nejaky vrstvy, ktery dal vic a vic rozpitvavaj a rozpracovavaj to, co umoznuje a definuje ta vrstva nad tim. pocitace taky, tam je to jeste kouzelny v tom, ze to z toho zeleza v jednu chvili preskoci pomoci elektrickejch pulsu do virtualniho prostoru, ale ten princip vnimam obdobnej. furt jsme omezeny moznostma, ktery poskytuje ta vyssi, abstraktnejsi nebo obecnejsi vrstva.

    a ten system zakladnich hodnot, kterej mam na mysli v pripade osob stejnyho vyznani, je proste shodnej. ano, u jednoho z nich by se mozna treba nekdy mohlo v rodine chodit do kostela jen na oko. ale na to ti muzu zase rict, ze to ten skutecnej verici nejspis velice rychle pozna. ale to fakt nebyla pointa. pointa je v tom, ze lidi napriklad z nejakejch subkultur nebo socialnich nebo nabozenskych skupin maj daleko mensi riziko, ze se neshodnou v nejakych zasadnich zakladnich otazkach.

    rozumis mi, co tim chci rict?:) a protoze mluvim v takhle abstrahovanejch tezich, jejichz nedokonalost si sam uvedomuju, tak bych cekal budto hafo zasadnich dukazu na nejaky nizsi urovni, zadny mozna_mohlo_by, anebo teda nejaky namitky na ty obecny urovni, ve ktery jsem to definoval ja.

    ale skocit po 10 slovnym obecnym souveti, navic to byl jen takovej zablesk myslenky, nez se zase respawnu ve hre a nechtel jsem to zapomenout a cupovat to nejakym odstavcem opirajicim se o jednu z miliard moznosti, ktery tomu lze pripsat, to fakt nechapu, co k tomu koho vede:))

    ale me to vrta hlavou uz dlouho, tak jsem si aspon na to tema ulevil ve vlastnim auditku, neber si to uplne osobne:)) mozna mam jen nejakej staromodni zpusob mysleni, kterej ve svym autistickym lpeni nejsem schopnej opustit a kterej se asi pomalu vytraci, zejmena v ty internetovy komunikaci.
    Ale mam dojem, ze nekomu to pak prijde vhod, protoze muze lidi jednoduse ovladat nejakejma heslama, ktery je emocne trigrujou, bez ohledu na to, jestli ta "informace" v tom heslu odpovida faktum a jejich dosavadnim zkusenostem a ty pripisovany zavaznosti atd...:))) me proste ten radovej nesoulad, to, ze nekdo resi biliony a druhej stovky, vzdycky strasne taha za mozek.
    DEADSLUT
    DEADSLUT --- ---
    AMANT: tak to mi naopak přijde o to zrádnější, že to může vést k hodně mylnejm předpokladům, "přece jsme oba katolíci/chodíme do stejnýho kostela", čili člověka vůbec nemusí napadnout, že by to ten druhej mohl mít kurva jinak (i třeba proto, že jeden se k církvi hlásí spíš proto, že doma se to tak dělá, a druhej je hluboce věřící, že prostě vnější znaky totožný, vnitřní méně). Na nevěře se nejspíš shodnou (ale jak moc autenticky? Když jsou některý věci tabu, tak si neprozkoumáš, jak moc tebe ty přikázání maj vnitřně smysl, čili jak je dovedeš dodržet, až přijde zkouška), i na jinejch hodnotách, ale odpověď na to, jestli a v jaký fázi třeba odříznout zletilý fetující dítě od pomoci, Bible nedá... (sorry že furt cpu fetující děti:)) (ale ne, myslim, že to pomoct fakt může a pomáhá, velká část hodnot bude do různý míry sdílená, i to, že když některý odpovědi jsou daný, člověk musí vynakládat míň kapacity na to, aby si v každý jednotlivosti utřizoval, jak to vlastně on sám má, v dnešní době to je dost makačka:) Jen prostě bych byla ostražitá, abych nepředpokládala, že vim, jak to ten protějšek má, jen proto, že je taky věřící)
    a sorry, mam dneska nějak grafomanskou a závorkovací...
    AMANT
    AMANT --- ---
    DEADSLUT: tak zrovna u ty nabozensky svatby vidim minimalne aspon jeste jednu teoretickou vyhodu, a to podobnej system hodnot, nemusis se u iks veci ptat, co si o nich ten druhej mysli, nebo "co bys delal, kdyby", nehadate se, protoze jeden "veri v boha" a druhej "v zadnym pripade" apod...:))
    DEADSLUT
    DEADSLUT --- ---
    AMANT: Jako jo, nevěra po půl roce roce každopádně naznačuje spíš průser (ale taky si umim představit, že třeba potkáš někoho moc brzo, ještě nemáš něco uplně zpracováno, ale řikam si, že když už člověk aspoň je na cestě k vyzrání, tak to taky může jít). Ad ty dlouhodobý... pouto jo, ale - imho se furt dokola učíš s tim druhym bejt, člověk se pořád vyvíjí, a v některejch fázích ten osobnostní vývoj může jít hodně jinou rychlostí (i z externích důvodů, že zrovna tobě život přivál do cesty tu věc, která tě hodně posune), a tomu partnerovi aktuálně "napřed" fakt ledacos chybět může, než se to srovná, zatímco ten partner "pozadu" se může cejtit ohroženej a toužit po ujištění.. (třeba i různej čas potřebnej na adaptaci z role partnerů do role rodičů a učení se, jak ty role vybalancovat) V určitý fázi člověku imho něco chybět bude, nevyhnutelně, bez ohledu na srovnanost a vyvztahovanost, a v tu chvíli může bejt hormonální bouře pocuc, oproti dočasně utlumenému, třeba zrovna spíš pragmatickému poutu... Na druhou stranu, mam v blízkém okolí pár příkladů, kde to zvládli tak, že si spolu prostě promluvili (někdo i bez terapeuta, někdo na párovce), hele, mam pocit, že jsem zamilovanej jinde, co můžem oba udělat proto, abychom se vrátili blíž k sobě, mně se teď děje tohle, jak to spolu můžem ustát... Nelehký, ale obešlo se to bez nevěry, posílilo je to a jeden z těch párů je spolu už třicet let a vášeň tam fakt nechybí:))

    Pár známejch mělo evangelickou svatbu s předsvatební přípravou, která probíhala spíš jako mediace, přesně na ty věci, který člověk řešit radši nechce, nebo je vošajslich je prostě jen tak hodit na stůl (jak se zamilováním se jinde, když dítě začne fetovat tak kde máte ty hranice podpory, jak s péčí o nemocného rodiče...), a tohle jako automatická část svatby mi přišlo jako snad jediná smysluplná věc ohledně náboženský svatby:)
    AMANT
    AMANT --- ---
    DEADSLUT: s jednou malou vyhradou - "za tu dobu aspoň jeden nezamiloval jinde" - ja si myslim, ze existuje pouto, ktery uz vydrzi nafurt a tu bouri uz v nem nikdo jinej takovou nevyvola, kor kdyz do toho clovek neskoci ve dvaceti a je uz trochu vyvztahovanej a snad i trochu vi, co chce a co chce nechce:)) a ted nerikam, ze me to nejak ceka nebo ze sem si jistej, ze ja jsem toho schopnej..to zalezi na obou:)
    hodne tech never je z toho, ze nekomu neco v tom vztahu asi chybi. ale v prvnim roce nebo aspon pulroce je to teda hodne divny a nevyzraly.
    DEADSLUT
    DEADSLUT --- ---
    AMANT: mám to s tou monogamií podobně, ale zároveň myslím, že sex dneska nelze brát jako vedlejší produkt, v našem kulturním okruhu počty dobrovolně-bezdětných stoupaj a už to zdaleka neni taková marginálie. Těžko říct jak to vydrží z dlouhodobějšího hlediska, ale jednu dvě generace asi ještě jo, a v tu chvíli mi přijde fajn se zamyslet i nad ostatníma konceptama jako rovnocennejma... Byť mi přijde fér, aby tuhle konverzaci začal ten, kdo z tý normy chce vybočit, že to je na něm, ne na mně... Na druhou stranu, dřív bylo myslim abnormální ve vztahu mluvit o tom, jestli děti chceš nebo nechceš, prostě - žiješ s někym, takže se očekává, že si děti pořídíte, a tahle konverzace se myslim normalizuje, takže ten posun k defaultnímu mluvení o vztahovejch variantách mi nepřijde absurdní.

    Nevěra, pokud se domluvíme na monogamním vztahu, je pro mě velký porušení důvěry. Pokud někoho vožralej voprcal, nechci to vědět (asi i že si nedovedu představit, jak v tomhle případě tu důvěru obnovit - "byl jsem ožralej a nadrženej", hm, oukej, no a co já s tim, to je jen přesun zodpovědnosti, aby se tim netrápil on, ale já). Když jsem přišla na aférku jednoho ex (blbec mi poslal zprávu pro tu druhou), bylo pro mě důležitý otevřeně o tom mluvit, ukázalo to na nějaký problémy ve vztahu, který on řešil takhle, protože prostě neuměl dost komunikovat o emocích, a paradoxně nás to dost posunulo, rozešli jsme se o dva roky později na základě uplně jinejch věcí.

    Asi mi obecně přijde důležitý, pokud člověk chce bejt v dlouhodobým monogamním vztahu, si o potenciální nevěře v nějaký fázi promluvit nebo bejt připravenej to s tim partnerem řešit. Jestli spolu chcem zůstat třicet let, je vysoce nepravděpodobný, že by se za tu dobu aspoň jeden nezamiloval jinde. A co teda pak s tim.


    STENNY: Ty hranice nevěry jsou dobrej point, a domněnky taky... Mně jeden vztah dojel na to, že milýmu chlapovi zahejbaly dvě předchozí partnerky, nedokázal pochopit/akceptovat, že mám dost mužskejch přátel, s kterejma jsem nikdy nic neměla a mít nebudu, a ta konstantní žárlivost ten vztah nakonec zabila (a věřim, že takový chování člověka k tý nevěře leckdy ve výsledku asi dovede, že to už pak je o vlastnictví a ne o partnerství).


    NYA velkej souhlas... mám často pocit, že v delších vztazích zahejbá snad každej, a to si teda radši promluvme o férovejch, konsensuálních alternativách... Pohybuju se pracovně jako externistka v jednom velkým korporátu, kde to je slušnej haldamrd, a když jsem se jednou nechala ukecat na vánoční večírek, kam všichni ti, co spolu v různých obměnách píchaj, dovedli svoje manžele/manželky a zdvořile se na sebe nad sklenkou šampaňského usmívali, bylo mi z toho docela blivno.
    Jakože, ano věrnost se vynutit nedá, vlastnit člověka nechci, ale ocenim, když ze mě druhej nedělá blbečka, prcáním či jinak:) A chci mít tu možnost svobodně se rozhodnout, čeho se účastnit chci a čeho ne, jestli to dává smysl...
    STENNY
    STENNY --- ---
    YMLADRIS: Předpokládám, že pak by pro mě bylo velmi důležité, abychom se s potenciální partnerkou shodli na tom, jak rádi sportujeme. Jako je pro mnoho lidí důležité se s partnerem nebo partnerkou shodnout v sexu, neboť doplňovat si to s jinými lidmi se obecně nepovažuje za příliš vhodné.
    Vnímám to jako stejný princip - čím víc je (kvůli normám, dohodě atd.) určitá činnost vyhrazená pro partnery a je nesnadné nebo nevhodné si ji vynahradit jinde, tím důležitější je, aby to v ní mezi partnery neskřípalo (to, že na dané činnosti ani jednomu z nich nezáleží, je taky druh shody). Z mého pohledu.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    STENNY: nevim zda ma tyhlety co by kdyby cenu rozjizdet, ale hned me napadlo jak bys to resil, kdyby byla kulturni norma, ze sportovat muzes pouze se svou partnerkou (sportovat s jinymi lidmi = neco je spatne. tvoje partnerka ma rada pouze urcite sporty = ano, to tak proste je)
    AMANT
    AMANT --- ---
    R_U_SIRIOUS: vzdyt to tak je, nebo existuje nejaka kultura, kde manzelsky slib nezahrnuje a nepredpoklada i slib vernosti?

    a volny nemanzelsky vztahy jsou z myho pohledu otazkou nekolika malo poslednich desetileti, a aspon ja je vnimam jako moznost nejakyho nacviku nebo treninku na ten dlouhodobej celozivotni vztah. taky jsem nikdy nenavazoval dlouhodobej vztah, u kteryho bych aspon ze zacatku par tejdnu nemel pocit, ze by to nafurt slo.
    a ne jako neco, co ma ten parovej koncept zpochybnit a udelat z nej neco rovnocennyho k iks dalsim variantam, pripadne jako nejakej volnej styl ve smyslu opichat co se pohne, aby mi to jednou nebylo lito...coz uz jsem taky u par lidi zaznamenal.

    porad je to prijemny prcani vedlejsi produkt toho rozmnozovani, toho smyslu udrzeni druhu. u cloveka to predpoklada dost piplacku a venovani se tomu mladeti a dost tomu pomaha, pokud k nemu ten starajici ma citovy pouto, tzn je jasny, kdo je otec a matka, maj to jasne dany, vnimaj svoje vzajemny zivotni zavazky a povinnosti, at uz kratko-stredne-dlouhodoby....myslimze se to celkem dost osvedcilo, i kdyz zkouseny byly i jiny koncepty.

    cili ten sex je jen derivat, jen vedlejsi produkt toho hlavniho ucelu (ted se bavime o fyzicky rovine dejme tomu byti), takze za me to PROSTE JE automaticky a kazdej ten monogamni koncept zna a vi, ze je to norma, cili, pokud z nej touzi vybocit, musi se ozvat ON/A.
    jinak je to pro me na urovni toho, ze nebudu druhymu verit, ze umi psat a budu chtit videt vysvedceni z 1.-4. tridy.


    STENNY: dtto. krome toho, nemyslim si, ze pro me existuje tak vylucna a intimni cinnost, abych to dokazal prirovnavat k nejaky sportovni nebo intelektualni nebo zabavni aktivite. a nebavim se o zarlivejch typech, co nesnesou, ze nekdo nekam s nekym jde na bouldering nebo na Prsten Nibelungu nebo spolu radi kazdej rok zajdou na matejskou na 30x centrifugu za sebou, to fakt neni to samy, jako s nekym spat.

    ale treba zrovna uz ty mlady to dneska maj jinak, jak pise Y. a maj dvoji sex - jeden sportovni jakoze ad hoc a druhej "z lasky":)))))





    NYA: sedum kafi do Amanta, pic ho!:))))
    dik, rozumim, chapu. no ja prave v sobe vlastne zadny nastaveni nemam, ja si pamatuju mezi dospelejma hlavne ticho a chlad, coz jsem teda nezdedil:))
    " mít několik vztahů paraleně by pro mě bylo moc složitý." - ja tomuhle ani tomu polyamory moc nerozumim, asi jsem moc empatickej na to, abych resil iks lidi na urovni milostnyho vztahu, bohate sem si vzdycky vystacil s jednou:)))

    a jinak si teda myslim, ze nevera v monogamnim vztahu je slabost toho zahejbajiciho a kdyz uz, tak at si to ve svym svedomicku nese sam. jestli je to teda obvykle dusledek nejakyho uletu a "o nic neslo, nic k nikomu necejtim, nevim proc se to stalo, ja chci bejt s tebou, ted si uvedomuju, jak moc blablabla", a ten vztah fakt ukoncit nechce, tak to ma ten dotycny/a fakt asi smulu a ma to hrat na Plzaka a zatloukat zatloukat a at ho/ji to svedomi treba sezere...
    NYA
    NYA --- ---
    AMANT: hustý. já nepiju kafe ani čaj s teinem, sedm kafí za jeden den by mě asi zabilo :)
    a řekla bych, že nejspíš to bude obdobný i s těmi výhradními nebo multičetnými vztahy. že je široká škála, jak to kdo má v sobě nastavený, co kdo potřebuje, co kdo snese.
    a asi je to částečně pevně zakotvený v osobnosti, částečně podmíněný kulturou, částečně utvořený idividuální zkušeností, která se v průběhu života mění.

    moji rodiče měli úplně volnej otevřenej vztah, v té době se to moc nevidělo, ale byli to odpůrci režimu a undergrounďáci, takže si jeli alternativní přístup ve vztazích už tehdy. můj táta se i formálně na pár let oženil s jednou kámoškou, zatímco žil s mojí mámou a bráchou (to jsem ještě nebyla na světě), aby se mohla vyvázat z nějaký blbý pracovní smlouvy někde.

    takže se mi tohle rodinný schéma, co se částečně dědí, propisuje celej život do mých vztahů.
    dost ti rozumím v tom, že když jsi s někým, tak se na to nějak nastavíš a nikdo jinej tě vlastně nezajímá. já mám podobnej monogamní přístup v sobě taky, tak jsem dost dlouho nemohla pochopit, jak to může mít někdo jinak, a považovala jsem to za rozmar, nebo že někdo někoho nemá dost rád, nebo za absenci zdravých hodnot, atd.
    no, jenže, jak se mi to moje rodinný schéma propisuje do mýho života, tak mám tendenci si vybírat protějšky s hodně silnou zvnitřněnou svobodou, kteří mají tuhle míru monogamie v sobě úplně jinou. a to mě vedlo k tomu, o tom víc přemýšlet, víc to téma zkoumat a nakonec to snad i trochu pochopit.
    když jsem byla o dost mladší a měla mnohem naivnější představy o světě, o lidech a o vztazích, tak jsem si myslela, že monogamie tak, jak ji chápu a cítím já, je jediný správný způsob, jak mít vztah (moji rodiče mi totiž ukázali, jak to dělat blbě), a když to můj partner cítil jinak, tak jsem s tím měla tendenci spíš bojovat, potlačit to, případně ho utahnout a mít ho jenom pro sebe.
    zpětně se nad sebou musím shovívavě pousmát, co jsem si to myslela za hovadiny. pokud spolu lidi chtějí být, tak spolu jsou, klidně ve výhradním vztahu, nebo v otevřeným, a vztah, co mají spolu, se jim nerozpadá. a pokud se k sobě moc nehodí, tak se jim vztah rozpadá, i když je třeba monogamní.
    nemají se ale ve vlastnictví a věrnost je dobrovolný rozhodnutí každýho jednoho člověka, nejde nijak vyžádat ani vynutit.

    nejsem nějak velkej fanda mutičetných a otevřených vztahů, ale mám mezi přáteli lidi, kterým to funguje a jsou dost spokojení.
    za sebe nevím, pro mě by to asi nebylo. buď bych chtěla mít vztah monogamní, nebo naopak úplný singlerství, který je svobodný a neslibuje nikomu nic. mít několik vztahů paralaně by pro mě bylo moc složitý.

    co mi ale přijde dobrý na současným trendu polyamorie a otevřených vztahů je to, že odpadá taková ta old school nevěra s utajováním a lhaním.
    protože co si budeme povídat, nevěra v manželstvích, co trvají víc než 10 let, je dost běžná věc.
    pojetí vztahů jako otevřených do toho může vnést nějaký pravidla, ohleduplnost, komunikaci pochopení a hlavně upřímnost.

    pokud jde o tvojí otázku, co jsi měl nakonec, tak to mi přijde, že velkorysost je spíš výhra než slabost.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    jezis proc ja? :)

    ale cetla jsem, ze moderni dating appky uz uplne normalne protlačují pojmy kolem ethical non-monogamy, tj se to jako že normalizuje, že mladá generace už bere více jako normální, že si někdo hledá někoho na sex, i když je ve vztahu

    obecně mi připadá ne úplně triviální toto v té úvodní fázi zamilovanosti otevřeně řešit. jako že když jeden řekne "ale sex jen výlučně mezi náma!!" a druhej řekne "jasně!" protože ten betafenetylamin (zamilovanost) to rámuje že nic jinýho není potřeba, nechce se to komplikovat a ubližovat... za rok zamilovanost opadne, někdo by dejme tomu chtěl spát i s jinýma lidma, ale ten monogamní partner může právem namítat, že přece jsme si jasně řekli, že ne...

    protože je kolem toho tak jasná kulturní interpretace "chceš li sex ne pouze se mnou, znamená to, že nejsem dostatečně sexy" a "chceš li sex ne pouze se mnou, znamená to, že mě opustíš" , tak myslis drtiva vetsina lidi toto nema sanci vykomunikovavat nejak aniz by ten vztah nedestabilizovala ... mozna mladi uz jsou na tom jinak, nevim. (tim chci rict ze chapu proc je tech utajovanych never tolik)
    STENNY
    STENNY --- ---
    AMANT: Předpoklady/domněnky o tom, jak je druhý nastavený, můžou být myslím docela zrádné. Například jsem chodil s ženou, která brala jako jasnou věc, že se s ní partner bude snažit cíleně manipulovat... protože měla takovou zkušenost se svými ex. Když zjistila, že já to nedělám, byla z toho udivená a teprve když jsme si na to téma cíleně promluvili, tak jsme si ujasnili, co se děje.
    Sám jsem extrémně monogamní - když s někým jsem a jsem s ním aspoň trochu spokojený, tak mám asi vypnutý "radar na příležitosti," jiné ženy mě nepřitahují. Můžu si třeba povzdechnout "ty jo, to by bylo super, kdybych se svojí drahou mohl lézt po skalách," ale nezačnu si kvůli tomu hledat jinou. Dokonce můžu po těch skalách lézt s jinou holkou a nezačne se mi chtít měnit, prostě jsem zadaný a tečka. Zároveň vím, že to takhle nemá každý, takže nastavení vztahové věrnosti je věc, na kterou se cíleně ptám. Jasně, většina lidí cítí, že zahnout druhému bez předchozí dohody se nedělá, ale hranice nevěry má každý někde jinde. Sex, jasně. Ale líbání? Handjob? Sexting? Shibari bez dalších dotyků? Myslím, že tahle oblast je hodně rozmanitá a zároveň má potenciál vztah hodně nabořit, takže nějaké dohody to chce. Ale já si obecně rád dělám jasno a nerad předpokládám.
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    AMANT: Ok, tak jasný, jenom mě napadá, že aby to tak "automaticky" bylo, by bylo potřeba také nějak dlouhodobě implicitně "defaultně" zabudovávat do kultury a mezilidských vztahů jako nějakou normu. Jako něco ve stylu, to se "prostě nedělá". A pak do toho zakomponovávat výjimky, kterým zrovna pravidlo moc nesedne, protože to mají (chtějí mít) jinak. Nevím, přijde mi, že na sexualitu se to zrovna moc nehodí.

    Já bych trval na tom, že je potřeba si to vyjasnit v páru předem, ne jako "nevyřčený předpoklad", ale natvrdo to rozbalit ve vztahu hned na počátku...nebudu tolerovat, když...ale líbí se mi, že...a tááák.

    No jo no, je to těžký. Kdybych takhle já ve vztahu fungoval v 18 jako dneska, tak to by se mi žilo panečku. :-)

    Co na to třeba ctěná YMLADRIS, jestli nejde okolo? :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam