já mám takovou naivní představu, že pokud dítě je v kontaktu s technologiemi od malinka, tak dokud je pod vlivem rodičů, může zažívat různý aspekty toho a rodič ho v tom může provázet. jako že silný emoce kolem vítězství/prohry, naměstnaná energie po delším hraní, .. uspokojivost achievementu (dosažení něčeho ve hře), co s lidma dělá když se x dnů nevyspí, nebo se pět hodin nenapije, ...
dá se to zažívat a dá se o tom mluvit.
představuju si to tak, že technologie jsou velmi silnej prostředek. a že když děcko hraje od mala a rodiče ho tím provází, tak je jako by v takové autoškole, kde může různý věci reflektovat, zvykat si na ně, vidět důsledky toho, jak se to chová a učit sám sebe kolem toho řídit.
versus rodiny kde děti teda ochráníme do 15 let, nebo do 18 let a pak do toho padnou po hlavě v situaci, kde už s rodičema odmítají komunikovat neboť puberta/bydli sami nekde na private a "konecne maji svobodu"