Jak (ne)dosáhnout FIRE je možná zřejmé.
V situaci post-FIRE mne pálí úplně jiné věci. Možná to bude zajímavé.

U FIRE-hype mi přijde legrační podobnost s knihami o tricích na balení holek na ulici. Žádný z "pickup-artists" se už jaksi nazabývá tím, co si potom počít s úlovkem a jak z toho ven s co nejmenší újmou.
Podobně si FIRE evangelisté moc nekladou otazku, jaké to je ve FIRE a co s tím. Část klientů by možná došla k tomu, že to vlastně vůbec nechtěli.

Především je to hodně filosofické, osobní a o osobním nastavení vůbec.
Pro extroverty může být mnoho volného času peklo. Všichni kamarádi a známí mají zaměstnání a věčně nemají čas. Řeší se to i hledáním flexibilnějších přátel.
První fáze několika let je podobná přechodu do starobního důchodu u rodičů a prarodičů. Možná jste to u příbuzných i zaznamenali.
Střídá se euforie ze svobody, z volného času a možností se šokem, se silnými pocity ztráty, prázdnoty, s pocitem že vás srazil autobus a všechno se nějak rozbilo.
Je to období žít si jako na dovolené a dávání si dovolených od dovolené a mezi dovolenýma. Podnikání věcí na které nebyl čas.
Ovšem vystřídaný depresí ze ztráty smyslu konání, ztráty moci a postavení v práci nebo ve firmě. To dost bolí. Najednou jste vlastně nikdo, možna tak investor.

Je to o hledání smyslu a náplně. Podle mne je to o umění naučit se vychutnávat život.
K tomu ale není FIRE potřeba. Během samotného procesu, když nastane dostatek mne překvapilo zjištění. Zjištění, že to co nejvíc chci nestojí nic, nebo velmi málo.
Vede to i k úvahám o povaze peněz. Zda vůbec jsou prostředkem uchování hodnoty, prostředkem osobní svobody a pro relizaci snů.
Že vlastně už musím utrácet, protože peníze na účtu poslední roky doslova před očima hnijí a že na světě mám omezený čas.
Že je omezený čas, dokdy děti budou ochotné s rodiči jezdit na dovolené. Že jim i ostatním chci ukázat nejvíc z našeho světa a naučit je dívat se za pozlátko konzumu.
Pokud téma někoho zajímá, pak stojí za přečtení Labyrint světa a ráj srdce od Amose Komenského. Ideálné v neupravovaném překladu z 19. století. Budete překvapeni, jaký moudrý, moderní a vtipný člověk to byl.

ABAP: Já se ti jen snažím vysvětlit že 9,8 násobek peněz neznamená že si za 25let zdesetinásobil svůj majetek. Ty jsi ho ani nezpětinásobil.

A za druhé mi ukaž kde máš za posledních 25let v průměru 10% zisk? To co jsi ukázal má cca 3% zhodnocení. Proto jsem chtěl vidět nějaký příklad kde máš takový zisk? Jedno jestli ETF nebo cokoli jiného. A asi něco třeba najdeš, ale bude to mít takový zisk dalších 25let? (mělo to takový zisk i předchozích 25let?)

Pokud najdeš deset takových případů, zjistíš že předchozích 25let to u devíti z nich neplatilo.

Pokud nemáš nějaké bližší info o daném subjektu a nesleduješ to, tak je to jen obrovské riziko.

Například předpovídám obrovské zhodnocení u investice do vodních přečerpávaček. Ale je takový produkt na trhu?

CUKI: viz Henri Ford níže. Mindset socialismu/komunismu je pevně v nás. Chudáci dlužníci, které zlí kapitalisti donutili vzít si a nesplácet půjčku. Vysvětluji dětem, že svět nebyl, není a nebude spravedlivý. Naříkat nemá smysl.
Spravedlnost nenajdete u soudu, ale v sobě. Trápit se že existuje to, co existovat nesmí. Vede bez vlastní snahy o nápravu jen a pouze k zášti. Nezajímat se a pouze hanět, to je tak příjemně pohodlná část naší pivní kultury. Bylo by dobré nastudovat si ekonomii a fungování trhů.
I historie by neškodila. Ona zatrpklost stála jen ve dvacátém století miliony životů.

ABAP: Tak ja nemluvim o nakupovani iPhonu a luxusnich statku, mluvim o tom, ze na vylete s rodinou nikdy nezajdes do restaurace a vzdycky mas s sebou radeji namazany rohliky z Lidlu, protoze se te zmocnuje strach, ze by se tvuj FIRE mohl o par dnu zpomalit. Zaroven v tom "skodlivejsi rodinu rozmazlovat" trochu citim, ze hlava rodiny ma narok rozhodovat o tom jestli bude rozmazlovat nebo drzet zkratka.

Pokud se na tom vsichni shodnou, fajn. Nerozmazlovat, fajn. Byt skrblik v zajmu budoucnosti, ktera ani nemusi prijit? To mi prijde jako skoda pro vsechny zucastnene.

CUKI/GOZER1/VOY příjde mi, že všeobecná potíž může být i ve výchově dětí na materiál pro fabriky. V onom negativním, pesimistickém nastavení, omezeném rozhledu od výplaty k výplatě, kterým se sami brzdíme (mindset).
"Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu."
Henry Ford