O prodlouženém víkendu jsem chtěl na Křivoklátsko, někam dál na sever než jsem zatím byl. Zjistil jsem, že v údolí Skalského potoka je dobré přespání a cíl, že to se uvidí. Buď Mšeno, nebo Lhotka u Mělníka? Tak jsem si v neděli zabalil na dva dny a vyrazil vlakem na Mladou Boleslav a pak do Katusic, kde jsem vystoupil. Viditelnost byla špatná, ještě přetrvávala písečná bouře ze Sahary. Žel z toho škrábaly oči, tak jsem se snažil dostat co nejdříve do lesa.
První den jsem se tedy vydal údolím kolem železniční trati neznačenou cestou do Skalska, kde jsem se napojil na zelenou. V Sudoměři na vlakové zastávce je železniční muzeum, teď uzavřené, ale i venek stál za to. V sezóně by tam mělo jít se tam projet na drezíně. Chvilku jsem ještě pokračoval po zelené, ale nechtělo se mi dál po silnici, tak jsem to střihl kolem Sudoměřické vodní nádrže. No, cesta tam žádná nebyla a tak jsem se prodíral lesem po stezkách zvěře. Půlka nádrže je prázdná, takže pak už se dalo sejít blíž k vodě a napojit se na cestu údolím kolem Strenického potoka, který byl prázdný. Samotnou nádrž doplňují ze studánky čerpadlem. Pokračoval jsem po Sellnerově stezce ke Spálenému mlýnu, kde je zanesený náhod pod převisem. Údolí není moc pěkné, nijak udržované a ještě za přehradou bylo strašně zryté od strojů po těžbě dřeva a stejně tam ještě byly polomy. Já se uložil o kousek dál na trampském tábořišti, které jsem obešel a brzy se uložil ke spánku, což se mi hodilo další den.
Katusice -> Sellnerova stezka 12,5 km
Druhý den jsem z tábořiště vyrazil asi v 8:30 s tím, že bych chtěl být asi v 10 na Housce, abych tam byl před davy. No, to byl plán. U začátku žluté jsem nahlédl do skalních bytů Suchý mlýn a byl jsem rád, že jsem tam nespal. Spodní patra se mi totiž zdála vlhká, inu pozůstatky mlýna. Pokračoval jsem po žluté a brzy byl jeden polom za druhým a žel to nemělo konce. Šel jsem do trička a koukal na hodinky, že nejsem zrovna nejrychlejší. Nakonec jsem sešel ze žluté, protože stromy byly pryč a s nimi i většina značek. No, nic se až tak nestalo. Akorát jsem přišel do Nosálova z jiného konce. Tam se zrovna odehrávaly velikonoční obchůzky a k vidění byly děti obtěžkané čokoládou. Moc pěkná ves s plno tradičními stavbami. Já pokračoval na rozhlednu na Vrátenskou horu, kde k mému překvapení seděla paní a za 50 korun mě pustila na rozhlednu. Užíval jsem si ji sám, dohled takový střední, jak ještě písek byl ve vzduchu. Seběhl jsem dolů a začal potkávat trochu víc lidí, však už bylo po 10. Ale když jsem dorazil k Housce, tak ta byla obsypána auty a na nádvoří plno lidu. Asi mohlo být i hůř. Za chvíli byla prohlídka za 150. Neurazila, byla vtipná, ale prostě k vidění toho tam tolik není. Zajímavé jsou fresky v bývalé kapli snad z 12 století, pak ještě v pokojích, kde jsou o pár století novější a pěkné také je, jak je skála vrostlá do hradu. Po hodině jsme se tedy vykulili z hradu a já mířil k vlčím jámám a pak ke Zkamenělému zámku. A to mě se líbilo nejvíc, jednak lidi jsem nechal po pár metrech za sebou, a pak ten výhled do údolí a samotná plošina vysunutá několik desítek metrů nad údolí mě fascinovala. A to už byl skoro konec toho, do jsem chtěl vidět. Takže jsem sešel do dolu a mířil jsem na jih. Za Rájem mě ještě zachránila vodárna, protože vody mi kvapem ubývalo. Jinak samotné údolí je krásné a musel jsem se opět obdivovat meandrům potoka, kolem kterých jsem šel. U hradu Kokořín jsem vystoupal nahoru nad údolí prošel obcí a šel směrem na Bosini, kde jsem chtěl navštívit židovský hřbitov. Z něj jsem pak už jen popošel na žlutou a koukal na ty busy do Mělníka. Já jsem ale vydržel a chvilkami za deště a za stálého větru došel až do Mělníka. Poslední kopec už dost bolel. Když jsem se zvedal k autobusu po delší době na lavičce, tak už jsem skoro nedošel. Však těch kilometrů bylo na mě dost :D
Sellnerova stezka -> Mělník 32 km