Jak jsem nedavno skuhral, že jsem nemohl pohnout s posledním bossem v Conkerovi, tak jsem v půlce Kameo, hry stejného studia (Rare) z roku 2005 narazil na podobný zásek. Je tam bossfight, kde celkem bez problému skrouhnu 60-70% HP monstra aniž by mě pořádně trefil a on se pak zabejčí, a už s ním nehnu. Nemění styl boje, je to pořád stejné, ale zatímco ze začátku se mi daří před beskama úhýbet, nebo mi seberou jen málo, tak ke konci se jim odkutálet nedá a dají míě na polovinu jednou ranou. Už jsem ho měl párkrát skoro na lopatě a vždycky to otočil, stejně jako Alien v Conkerovi. Akorát v Kameo to není Alien, ale chobotnice.
Microsoft neměl Rare kupovat, jsou to pěkný svině, takhle mě nasírat opakovaně.

PSY_CHAOTIC: Ten Wolfenstein je zvláštní. Já jsem se u New Order v jednom místě zasekl tak strašně, že jsem na to nesáhl asi rok. Pak jsem se hecnul a tak dlouho jsem do toho bušil, až jsem se prokousal a pak už to nějak celé dojel. Ale že bych si to nějak extra užíval, to spíš ne. No, ale jak jsem byl rozehraný, tak jsem si pak hned dal Old Blood a to bylo něco úplně jiného! Projel jsem tím jako nůž náckem :-), vyhovovala mi kratší stopáž, svižnější děj a lokace mi přišly atraktivnější (hlavně ty čerpající z Wolfensteina 2009). No a teď se odhodlávám k rozehrání New Colossus. Snad to taky bude dobrý.

YETTY: o nic si neprisel, v podstate ten loop herni se opakoval porad dokola a prestal bejt zajimavej po prvnich par misich. Gear upgrade a hunting v podstate zbytecnej balast kolem u kteryho jsem stravil vic casu nez samotnym hranim abych zjistil ze jsou nektery kusy uplne zbytecny a dojel to s mečema a katanama only se zatnutejma zubama. Slo to diky humoru. Par vtipu me opravdu pobavilo, ale herne to bylo chaby.

Vždycky se snažím hry otáčet, pokud mě hra baví, ale největší problém mám s Pathologic 2. Ta hra je skvělá, ale vždycky kolem 5. dne ztratím drive nebo dostanu strach, že to všechno poseru, a hru odložím. Většinou tak na rok a pak to rozjedu znova. Hrozně mě to sere. :D

YETTY: Já jsem nedohrál ani jedničku. Myslím, že jsem byl už kousek před koncem, ale bylo to na mě asi moc hardcore a pořád se nedařilo, tak jsem to odložil a pak přišel reinstall pc :)

to vypada jako celkem nepohodlny dildo :D

Já jsem vůbec nezvládl Shadow Warior 2. Jak mě první díl zaujal, koridorová FPS masáž s kecama Lo Wanga neměla chybu, tak druhý díl mě nevzal. Jednička měla takový lehký nástup a pomalu otevírala tužší obtížnost. Dvojka mě vrhla do "otevřeného" světa s nabitým arzenálem a spousty challenges, který jsem neměl ani chuť plnit. Nemohl jsem se do toho vůbec dostat. Možná by stálo za to zahrát to v coopu, snad tomu dám ještě šanci než vyjde třetí díl...
Aspoň ilustrace :)

já se nově zasekávám v hrách, které jsem jako mládě zvládal levou zadní. ve warcraftu 3 sedím na jedné misi (v noci máte pobít tábor) a nedávám, v homam 5 jsem zkysl v tom podzemním labyrintu. inu, měkne mi mozek ;)

GANDHI: Mně často přijde, že se Ubisoft snaží na svý hry nalákat na začátku, kdy jsou poměrně dost zábavný a pak to sklouzne k únavnýmu opakování questů, který se liší jen popisem. Tady mi to přišlo do extrému, paradoxně mě tam víc bavily questy v rámci těch různejch season než hlavní větev. V Breakpointu mě nejvíc nalákali po tý největší změně, kdy šlo hrát trochu reálnějším způsobem než to otravný levelování zbraní apod. Víc se to blíží původnímu Ghost Recon. Pamatuju si ten první díl, kterej byl teda hodně hardcore :)

Zkoušel jsem jedničku Division, ale prostě mě nebaví, když lidskej protivník bez jakýhokoliv brnění přežije celej zásobník :D

PSY_CHAOTIC: ad Breakpoint - mel jsem to prakticky stejne. Jakkoli mam hry od Ubi rad, strasne rychle se mi okoukal a odlozil jsem ho stranou, abych to pak po poslednim updatu Motherland zkusil znovu. A motherland me chytnul takovym zpusobem, ze jsem pak naraz dojel nejen ten, ale i prakticky veskery ostatni pribehovy linie - abych se zasekl na debilni misi v Amber Sky a zas to odlozil stranou:p Ale mas pravdu v tom, ze velky hry, a od Ubi zvlast, dokazou proste utahat. Jeste horsi je, kdyz ale devs provedou v mezidobi pomerne markantni zmeny v systemu - jako treba u Division 2, kde prekopali system equipu takovym zpusobem, ze kdyz jsem se k tomu vratil, nebyl jsem schopnej se v tom zorientovat a uplne mi to sebralo chut to znovu zkouset

Já to mám posledních pár let tak, že hodně her rozehraju, ale v určitym momentu mě prostě přestanou bavit nebo tam mám nějakej zásek a prostě je na čas odložim. Některý hry mám tak odložený i nějakej ten rok. Například k tomu předposlednímu Doomu jsem se teď vrátil tak po roce a půl? A to jsem měl doomovky vždycky rád, ale nějak mě nebaví to jejich moderní pojetí. Podobnej problém mám ted momentálně s Wolfenstein The Old Blood.

Samotnou kapitolou jsou pak obří open world hry, který mám pořád rád, ale většinou si od nich potřebuju po jistý době odpočinout a pak se k ním zase po čase vrátím. Měl jsem to třeba u GTA V nebo Red Dead Redemption 2. Po určitý době už nemám chuť to hrát dál, ale když se k tomu vrátim za nějakej ten tejden, tak mě to zase baví :)

Naposled jsem odinstaloval nedohranej Ghost Recon Breakpoint. Ze začátku mě fakt dost bavil, všechno super. Ale postupem času přišel klasickej syndrom her od Ubisoftu :D Párkrát jsem se k tomu vrátil, ale pořád menší a menší chuť pokračovat dál a když mi to pak po nějakym "podařeným" updatu začlo často padat, tak to šlo z disku.

POHODAVOLE: mě ultima minula, tak neposoudím.. ale tipuji ten izometický pohled a podobný věk vzniku. Jinak nebe a dudy

HAVANA: nedohrani F4 povazuju za legitimni konec:) Sam jsem to nedohral a odkracel do pustiny, protoze mi v zaveru vsechny frakce prisly jako bandy hovad, se kterejma se nemuzu ztotoznit