NAVARA: Máš nějaký věrohodný zdroj, že by lidi z IT pár století dozadu byli už ve 40ti dávno pod zemí? :-D
PETJU: Jo, Amiga byla poslední platforma která mě bavila...
Ale jinak bych neviděl, že by ve 40ti měli být programátoři dávno pasé, Ale ti lidé 40+ se k tomu často dostaly tak nějak tím co uměli. Většina programátorských guru, které znám naopak žádné vzdělání nemají, někteří mají sotva ZŠ, ale koukám na ne s respektem, protože k tomu mají úplně jiný přístup.
Ostatně nevím jak dnes, ale to vzdělání které dostaneš ve škole, je strašně v tomto směru zaostalé. Tedy se naučíš něco, co se dělalo před 20ti lety... Ne že by to bylo špatně, ale je to ztráta času a třeba na vejšce mi víc než škola sama dával kolektiv lidí, který tam byl kolem mě a nějak mě nasměroval...
Opačně dnešní čerstvá krev, neví často ani co je assembler, na vše jdou dost na přímo, nějaké optimalizace a pod jim nic neříkají, protože dnešní hloupej mobil strčí to všechno co měla k dispozici moje generace s přehledem do kapsy.
Ale co je stále stejné u této profese. Že se postupně na jakékoliv pozici zapasuješ do systému, ze kterého není úniku. Ať děláš co děláš vždy se staneš nepostradatelným a nenahraditelným a to mi vůbec nesedne k mému věku a k tomu jak chci žít.
Prostě je jedno kolik vyděláváš, ale čas ti protéká mezi prsty. Je tam spousta stresu, který nemůžeš odstranit a často ani ovlivnit. A proto jsem z tohohle rozjetého vlaku jednou naprosto náhle vystoupil a dodnes nelituju. Nikdo mě neshání ve tři ráno. Nezdá se mi o tom co jsem den předem podělal a místo spaní neřeším jak z toho ven...
To je pocit k nezaplacení. A je zatraceně málo možností, které ti tuhle svobodu umožňují a to i ty selfmade projekty...